Ahoj, já jsem Kyra! Část 10: Boj!

Kyru probudila vzdálená hlasitá rána. Okamžitě vstala a začala se oblíkat. Zrovna když si na záda přidělávala katanu, vpadl dovnitř Kakashi.
„Jsi v pořádku?“
„Ne, před tebou stojí duch svatej,“ odsekla. „Co se děje?“
„To kdybych věděl! Pojď.“
Rychle probíhali chodbami a Sasuke, kterého krátce na to málem srazili, běžel za nimi.
„Daichi! Co se to tu děje?!“ ptal se Kakashi, když identifikoval osobu, která proti nim běžela.
„Orochimaru slíbil, že zaútočí, pokud mu do daného termínu nedáme, co chce.“
„A to mělo být kdy?“ Daichi se na Kakashiho poněkud nechápavě podíval, po chvíli se jeho pohled však změnil na překvapený.
„Před pěti minutama,“ ovšem na to, že bylo právě pět minut po půlnoci, mu to myslelo rychle. „Musíte nám pomoct!“
„A proč jsme asi tady?“ odsekla Kyra a rozeběhla se k místu, kde tušila bojiště. Sasuke s Kakashim jí byli v patách.

Leiko se dobře bavila. Slyšela, že ten klan není zrovna nejlepší v boji, ale to, co před ní předváděli, bylo skoro zoufalý. Zatím nemusela provést nic jiného, než přivolání hadů. A zdálo se, že ti si s klanem bez problémů poradí.
„To se tu nenajde ani jeden pořádnej shinobi?“ křikla na všechny posměšně. V tu chvíli se však zarazila. Ve vchodu do sídla se objevili čtyři lidé, z toho dva poznala. Jeden z nich byl vůdce toho takzvaného klanu-když s ním Orochimaru „jednal“, byla u toho. Ten druhý jí však znepokojil víc-Uchiha Sasuke. Trénovala s ním ještě před měsícem. I on se, při pohledu na ní, zamračil.

„Stalo se něco, Sasuke?“ ptal se Kakashi, jakmile si všiml jeho zamračeného pohledu. Sledoval ho a pohled mu padl na asi sedmnáctiletou dívku, stojící na jediné hadovi, který se držel mimo bitvu. Černé vlasy dlouhé asi po lopatky měla sepnutého do jednoduchého culíku na straně přehozeného přes rameno a přes pravé oko měla patku. Měla jednoduché volné triko s kulatým výstřihem a volnými tříčtvrťáky. Kolem boků měla pás s katanou. „Znáš jí?“
„Leiko,“ zavrčel Sasuke. „Vyrůstala u Orochimara. Vzal jí k sobě, když jí bylo tak nějak pět let. Takže je od tý doby cvičená v různých stylech boje. Jdu proti ní. Ať se do toho nikdo jinej neplete,“ jak řekl, tak chtěl i udělat. Ale lehce naštvaná Kyra mu v tom zabránila.
„Co si jako myslíš, že děláš?“ zavrčela a chytla ho za předloktí, aby se nemohl sám vydat do boje. Celá ta situace jí začala drásat nervy. „V první řadě nechápu, proč nám nikdo neřekl o tom termínu,“ šlehla pohledem po svým milovaným strýčkovi. „A v druhý řadě, i když si s ní už bojoval, potřebuješ někoho, kdo ti bude krejt záda.“
„Zvládnu to sám!“
„Já netvrdim že ne!“ zhluboka si povzdechla. „Ale když už jsem vstala, nasoukala se do tohohle oblečení a vzala si s sebou katanu, nemíním stát vzadu. Tati, postaráš se spolu s Kenichim o ty hady?“
„Neznáš její styl boje!“
„Budu se držet dál. Nebýt toho, když půjdu do nějaký obyčejný bitvy, sotva budu mít před tím v ruce protivníkův životopis.“
„Ona se neohlíží na nikoho kolem! Udělá všechno pro to, aby zvítězila a je jí jedno, kolik při tom zabije lidí.“
„Stejně jako každý jiný ninja. Nejsem malý děcko, zvládnu se o sebe postarat!“
„Tím si právě nejsem tak jistej.“
„Tak víš co, ty sebestředný egoistickej Uchiho? Zkus si jí porazit sám. Já a všichni ostatní si půjdeme lehnout a dospíme to a ty se tady o to všechno postaráš. Bude ti to vyhovovat?“
„Jo, přesně-“
„Dost!“ přerušil jejich hádku Kakashi. „Pro boha, jsme uprostřed bitvy a vy se tady hádáte jak malý haranti. Sasuke, Kyra ti pomůže a nechci k tomu slyšet další řeči. Kyro, ty se drž zpátky, budeš tam jenom pro nejkrajnější případ a budeš vše z blízka sledovat. Jasný oboum?“
„Jasný,“ zamumlali, otočili se a s hlubokým povzdychem se vydali k tý holce.
„Ty zůstaň tady, dál nechoď?“ neušli ani deset kroků, a Sasuke po Kyře chtěl, aby se nepřibližovala. Hodila po něm hnusným pohledem, ale zastavila se.
„Tak co, Sasuke? Netušila jsem, že přijdeš. Orochimaru-sama už chtěl kvůli tobě udělat zátah na listovou,“ přivítala Sasukeho Leiko.
„Škoda, že to neudělal. Snad by se konečně poštěstilo a byl by to jeho poslední zátah,“ zašklebil se Sasuke.
„Orochimaru-sama, není tak slabý, jak naznačuješ,“ zamračila se na něj Leiko.
„Možná je, možná není,“ pokrčil rameny Uchiha. „Ale to je jedno. Předpokládám, že si sem nepřišla debatovat,“ Leiko se ušklíbla, ale nic neřekla. Jenom vytáhla svou katanu a během okamžiku byla u Sasukeho. „Kam se poděla ta neohrabaná holka, která tu byla ještě před měsícem?“
„Nic není takový, jak se zdá, Sasuke-kun,“ zlomyslně se na něj usmála Leiko. „Ale nepřišel si debatovat, ne?“
Kyra z ne zrovna přímé blízkosti sledovala jejich boj a jenom žasla nad tím, s jakou přesností se od sebe katany odráží a s jakou elegancí a samozřejmostí blokují nebo se vyhýbají různým jutsu. A oboje provádí najednou.
Neviděla sebemenší zaváhání, sebemenší nepřesnost v jejich boji. Věděla sice, že Sasuke s ní už několikrát bojoval, ale už na začátku poznala, že nebyl zvyklí na tak přesný a ostrý boj s ní.
Přemýšlela. Má nebo nemá? Vlastně tady nebylo tolik překážek. S tou záhadnou dívkou bojoval vlastně jenom Sasuke, takže jí nehrozilo žádné nebezpečí. Ale zase na druhou stranu, kdyby to opravdu přehnala a omdlela tu, pak by se mohlo stát, že Sasuke zaváhá a ona mu pak v rozhodném okamžiku nebude moct pomoc.
Sasuke utržil řeznou ránu do ruky, v níž držel katanu. Odskočil od Leiko a přehodil si katanu z ruky do ruky.
„Nemohla bys mi nějak pomoct?“ ozvalo se za ní. Otočila se na jeho klon.
„Teoreticky… když tady ještě chvíli vydržíš… Něco zkusím. Ale musíš tady počkat, než ti něco řeknu, záleží na tom úspěch toho, co plánuju, jasný?“ klon přikývl a Kyra zavřela oči. Vyvolat to jí už nezabíralo tolik času ale chtěla, aby, až otevře oči, viděla zcela zřetelně a jasně. Asi po půl minutě soustředění otevřela oči a zadívala se na souboj. Před jejíma očima běhali různé souboje-ale nebyli to souboje jenom jedné osoby. „Sakra,“ zaklela a jutsu pustila. „Potřebuju, abyste začali bojovat na dálku. Pokud se mi budete motat před očima oba dva, nepomůžu ti.“
„Neměla bys to používat,“ Sasuke za jejíma zádama se už nějakou dobu mračil. „Oslabuje tě to a-“
„Já vím, jaké to s sebou bere rizika!“ přerušila ho rázně. „Ale s Jiraiyou jsme na tom v uplynulých dvou týdnech dost pracovali. Poznám, kde je můj limit,“ Sasuke se dál mračil, ale kývl a zmizel v obláčku kouře. Chvilku na to se už Sasuke snažil Od Leiko o něco odstoupit a používal různá jutsu, kterými si jí držel aspoň trochu od těla. Při tom se ale znovu zjevil za ní. Kyra si zhluboka povzdychla a znovu zavřela oči.Pak je znovu otevřela a zadívala se na Leiko. Lehce se zamračila. Ani v bojích ze vzpomínek Leiko jedinkrát nezaváhala. Po chvíli cítila, že jí začínají opouštět síly. A v tu chvíli si to uvědomila. Urychleně techniku zrušila, přes to ale nezabránila lehkému zakymácení se. Kdyby jí sasuke za ní nechytil, asi by v tu chvíli ležela rozpláclá na zemi.
„Takže?“
„V boji prakticky nemá slabinu. Každý boj, který jsem viděla, vyhrála. Bez zaváhání. Neříkám že bez zranění, ale nikdy nezaváhala. Je zvyklá zabíjet od celkem nízkého věku.“
„A to mi má pomoct?“ odfrkl si Sasuke.
„Jo. Přes fyzickou stránku na ní jít nemůžeš-musíš jí rozhodit psychicky,“ Sasuke ke Kyře vyslal tázavý pohled. „Je až příliš fixovaná na Orochimara. Žije v představě, že je to skvělý člověk, který se musel snížit k hrozným věcem, aby mohl nepřímo páchat dobro. Musíš jí říct pravdu.“
„A riskovat tím, že mě v návalu vzteku zabije?“ Sasukemu se to očividně nezamlouvalo.
„To je sice možn, ale ty se přece jenom tak nedáš,“ střelila po něm výsměšným pohledem. „Ale když tohle pomineme-není zvyklá na to, že na ní někdo při boji začne chrlit Radu. Takže se sice rozzuří, ale přestane být tak přesná a důsledná. Udělá stejnou chybu, jako ty, když jsme spolu bojovali prvně,“ Sasuke se zamračil. Tohle nebyla jedna z jeho nejlepších vzpomínek.
„Jseš si jistá?“
„Ne, ale je to naše jediná neděje,“ Sasuke nakonec chmurně kývl a zmizel. Po chvíli začal Sasuke v boji na Leiko mluvit. Kyra dobře viděla, jak se Leiko zarazila i jak se snažila ho nevnímat. Sasuke měl pravdu-rozzuřila se a začala na něj prudčeji útočit. Kyra zaklela. Chtěla jít sasukemu na pomoc, ale věděla, že bude ještě chvíli trvat, než se její tělo srovná se ztrátou chakry, kterou si způsobila vyvoláním oční techniky. Ale když Leiko Sasukeho zasáhla do boku, nezaváhala. Vytáhla katanu a skočila do boje. Chtěla jí trefit do v tu chvíli nechráněného boku, ale Leiko si jí na poslední chvíli všimla a stačila se uhnout. Schytala sice ránu do ramene, ale to bylo jen malý škrábnutí, které jí nepřekáželo v pohybu. Její psa se roztáhla ve škleb.
„Ale ale, Sasuke-kun. To si už nedokážeš poradit s jednou ušmudlanou holkou?“ Sasuke se zamračil.
„Vrať se zpátky na bezpečné místo,“ sykl na Kyru. Před chvílí si použila až moc velké množství chakry na vyvolání své techniky, tak se tady teď nepleť,“ ovšem jeho slova neušly Leiko, která se ještě víc ušklíbla.
„Ale Sasuke-kun! Snad se nebojíš o takovou ušmudlanou malou holčičku?“ provokovala dál. V Kyře už všechno vřelo, ale nechtěla se nechat jenom tak vyprovokovat. Věděla, že přesně o to jí jde.
„Tak poslouchej, ty zatracenej Uchiho!“ oslovila ho polohlasem. „Nezkoušej si tady hrát na hrdinu! Sám se už sotva držíš na nohou a potřebuješ pomoc, to nezapřeš. Takže laskavě buď zticha a využij toho, co jsem ti řekla.“
„No dobrá,“ zamračil se Sasuke. „Je to tak, Leiko,“ pokračoval v předešlém rozhovoru. Nikdo z nich neútočil. „Orochimaru si tě vzal sobě, když ti bylo asi pět let. Ale pomocí jutsu ti smazal veškeré vzpomínky. Pak tě začal vychovávat, jako bys byla jeho dcera. Chtěl z tebe mít zbraň která udělá všechno, co jí nařídí.“
„To není pravda!“ křikla skoro nepříčetně Leiko. „Táta takový není! Táta by m nikdy nic takovýho neudělal!“ zaútočila na Sasukeho, ale ránu vykryla Kyra. Viděla, že Sasuke už skoro neudrží katanu.
„Ty mluvíš, já bojuju,“ sykla na něj a dál blokovala útoky od Leiko. Sama do protiútoku přejít nestačila, Lenčiny útoky byly až moc prudký a rychlý.
„Vážně? A pamatuješ si tedy něco z doby do tvých pěti let?“
„Ne, „ přiznala neochotně Leiko a začala útočit ještě prudčeji. „Ale to je proto, že jsem byla dlouho nemocná.“
„A co to bylo za nemoc?“ zajímal se hned Sasuke. „A není trochu divný, že nemáš žádný následky? Většinou když jsi takhle malá dlouho nemocná, máš nějaké trvalé následky, ale ty nemáš nic.“
„To proto, že táta je dobrý medik. Správně mě léčil,“ Kyra měla pocit, že pokud ještě trochu zrychlí, už jí nebude stíhat.
„Ne. Tvůj táta byl obyčejný průměrný ninja a tvá máma měla malý krámek. Jednou jsem slyšel, jak se o tom orochimaru s Kabutem baví.“
„Lžeš!“ vykřikla Leiko a sekla Kyru do ramene. „Táta by nikdy nic…“ v tu chvíli se zarazila a sklátila se. Za ní stál Kakashi a mračil se na Kyru a Sasukeho.
„Myslel jsem, že jste šli bojovat a né tady probírat historky od Orochimaru,“ Kyra i sasuke se na něj zamračili, ale to bylo to jediný, co Kyra stačila udělat. Z rány na rameni se jí hrnula krev, byla unavená a stále neměla dostatečné množství chakry. Omdlela.