Nebeský démon: Kapitola 7 – Jediná cesta

Nebeský démon: Kapitola sedmá – Jediná cesta

Tento svět je zkažený a mým údělem je tuto zkaženost smýt krví.

„Počkej, naše osada proti tobě nic nemá...“
„Ale já mám něco proti vaší osadě.“
„Nic jsme ti neudělali, co ti na nás vadí?“
„Vadí mi to, že žijete.“

Kakuzu stál na své pozici na prostředníčku sochy v sídle Akatsuki. Zíral na černou postavu která stála na vedlejším prstu (na prsteníčku.)
„Tak jak to vypadá, Kisame?“ Ptal se Kakuzu.
„Dost blbě, podle toho co můžu říct.“ Odpověděl Kisame. „Narazil jsem na několik osad, ale všechny byly vypálené a z obyvatel nikdo nepřežil. Několik vesnic tady dokonce prostě někdo prostě odstranil.“
Kakuzu si povzdechl.
„To je špatné... Ehm, lze potvrdit, že v tom má prsty Kanzenmuketsu?“
„Těžko říct. Rozhodně se to nepodobá jeho dosavadnímu způsobu boje. Ale útoky zde v Zemi Ohně jsou v čáře od Země Země, kde byla hlášena poslední aktivita Kanzenmuketsových vojsk. Není pravděpodobné, že za toto nese odpovědnost sám Kanzenmuketsu, ale řekl bych, že za to může nejspíš někdo z jeho podřízených.“
„Napadá tě, kdo by mohl mít tohle na svědomí?“ Zajímal se Kakuzu.
Kisame zavrtěl hlavou.
„Ne, ještě nikdy jsem se z něčím podobným nesetkal. Ale... No je to jen taková domněnka... Ale ten druh útoku a volené techniky. Připadá mi to jako taktika někoho z Uchiha klanu. Protože jsem pracoval z Itachim tak znám jeho způsob boje a i když se Itachi spoléhá spíše na genjutsu tak můžu říct, že jakási podobnost s tím chaosem tady tu je.“
Kakuzu přikývl.
„Dobře, zeptám se Itachiho, jestli o tom neví něco víc. Ty na sebe zatím dávej pozor a do ničeho se nepouštěj.“
„Dobrá, ještě to tu trochu prozkoumám.“ Houkl Kisame a jeho hologram zmizel.

Kanzenmuketsu seděl na vysoké židli u velkého dřevěného stolu. Na stole ležela obří mapa a kolem stolu pobíhali Kanzenmuketsovi nejvyšší jouninové. Jeden z nich zarazil malou vlajku z Kanzenmuketsovým symbolem na mapu v místech, kde je Iwagakure no Sato.
„Kanzenmuketsu-sama, Země Země je oficiálně naše. Máme tu samozřejmě i jistá centra odporu, ale to je zcela očekávanou věcí. Veškerý odpor bychom měli zlomit během jednoho měsíce. Nějaké další rozkazy?“
Kanzenmuketsu si odhrnul vlasy z čela řekl:
„Jednotky, které se vrací z Iwagakure se stočí na jihozápad. Jejich cílem je Hoshigakure a Kemurigakure. Kemurigakure je malá vesnice, která se pravděpodobně vzdá, jakmile uvidí naši armádu. Hoshigakure bude nejspíš klást odpor, využívajíc jejich přírodní obrany. Oblast Hoshigakure je obehnána roklemi s jedovatým plynem. Proto na útok vyšleme jen nemrtvé, na které plyn neúčinkuje. Jakmile tuto ofenzivu ukončíme, tak se můžeme prohlásit za pány západu. Země Ptáků před námi kapitulovala hned po dobytí Amegakure a ostatní menší země zde na západě se s námi raději rozhodly kolaborovat.“
Hyuuga Eigoo se zeptal:
„Nechte mě hádat a potom nás čeká útok na Takumi no Sato a Zemi Blesku.“
Kanzenmuketsu se zasmál
„Máš mě přečteného, Eigoo. Až budeme připraveni, tak se v těchto zemích vylodíme. Zatím o nás velké ninja vesnice moc neví, ale je pravděpodobné, že proti nám dříve nebo později vytvoří alianci. Můj plán to sice zkomplikuje, ale i tak je konečné vítězství naše.“

„Čas vyrazit.“ Řekl si sám pro sebe Shino. Už měl sbalené ninja vybavení na misi, ze které není návratu. Vše si pečlivě uložil do batohu. Nejvíc opatrně zacházel s oběma nádobami s tekutým dusíkem. Batoh si hodil na záda, vyšel před dům a vyrazil směrem k bráně.
„Ty to vážně chceš udělat, co?“
„Shikamaru?“
Byl to skutečně Shikamaru. I když ho nedávno propustili z nemocnice, tak byl pořád v žalostném stavu. Musel jezdit na invalidním vozíku, protože jeho nohy ještě nebyly schopny fungovat.
„Shikamaru, nic jiného mi nezbývá. Už nemám nic, co by mě tu drželo. Moji přátelé jsou mrtví, Kurenai sensei je mrtvá a vesnici hrozí zkáza, pokud něco nepodniknu.“
„Obávám se, že vesnici hrozí zkáza i tak.“ Zašeptal Shikamaru. „Viděl jsem, co ti nemrtví dokážou. Tahle vesnice potřebuje stratégy, jako jsi ty. Když teď zahodíš život kvůli hloupé pomstě, která ti ani nevyjde, tak ničemu nepomůžeš.“
Shino chvíli mlčel a zíral na večerní oblohu.
„Nejdu jen zemřít, ale i připravit pro naši vesnici půdu pro vhodnou obranu. Ano, jdu se také pomstít, ale věř mi, že tak velí můj osud. Ty by ses na mém místě určitě zachoval stejně.“
Shikamaru se pousmál
„To máš asi pravdu...“
„Už jsem to celé probral v dopisech z otcem. Řekl, že je-li to má cesta ninji, tak že mi v ní nebude bránit, i když bude cítit ztrátu syna. A hlavně, Shikamaru, vesnice má ještě tebe. Víš o lidech z vesnice víc než já a zdejší lid ti věří.“ Řekl Shino a na chvíli se odmlčel. Potom se nadechl a řekl ještě:
„Před chvílí slunce zapadalo, až zítra bude zapadat znovu, tak bys měl být v kanceláři Hokage.“
„Proč?“ Zeptal se Shikamaru.
„Uvidíš sám, zatím buď s bohy.“ Odpověděl Shino a vydal se pomalým krokem ven z vesnice
„Buddha a bohové s tebou, Shino!“ Zavolal Shikamaru a hleděl na Shina, dokud jeho postava zcela nezmizela ve tmě.

„Prosím pane, ušetřete mě...“
„Podívej se na sebe, valíš se tu v prachu jako pes. A stejně jako pes chcípneš!“
Tohle už byla několikátá osada, kterou vzal Uchiha Kurai útokem. Bez milosti a bez slitování zabíjel každého koho uviděl. Kdo se k němu přiblížil toho zasáhl Mangekyou Sharinganem. A kdo byl takto zasažen, tak prostě přestal existovat a jeho tělo i život zmizeli ze světa.
Kurai si utřel pot z čela.
„Jsem ten, kdo vymýtí zkaženost s tohoto světa, Každý kdo se mi postaví za to zaplatí svým životem.“

„Aburame Shino, jsi tu včas, to se mi líbí.“
„Yakushi Kabuto, jsem rád, že jste vyhověl mojí žádosti.“
Shino a Kabuto se setkali kousek za vesnicí.
„Máte pro mě to, o co jsem vás žádal?“ Zeptal se Shino.
„Jen v případě, že ty máš zase to, o co jsem žádal já.“ Odpověděl Kabuto.
Shino sáhl do kapsy a podal Kabutovi svitek
„Tohle svitek Tsunade-sama. Jsou v něm zápisy o nových lécích a experimentech s nimi. Bylo docela těžké ho ukrást, ale podařilo se mi to provést, aniž bych kohokoliv zranil.“
Kabuto se usmál. Vzal si svitek a z příruční tašky vylovil zkumavku s nafialovělou tekutinou.
„Tady je ten jed, co jsi chtěl. Byla docela fuška ho vyrobit... Hlavně se ho nesmíš dotknout protože ta věc účinkuje okamžitě.“
Shino přijal zkumavku, odzátkoval a zlehka přičichl.
„Destrukce s toho doslova čpí, děkuji.“
„Já děkuji.“ Řekl Kabuto, zatímco si prohlížel svitek. „Tyhle léky budou Orochimaru-sama určitě zajímat. Mimochodem, proč zrazuješ svoji vesnici, zrovna ty?“
Shino pokrčil rameny.
„Někdy se člověk musí něčeho vzdát, aby dosáhl svého cíle.“
„Chápu...“ Hlesl Kabuto.
Po tomto rozhovoru se Kabuto a Shino rozloučili a odešli každý svým směrem.

Hoshigaki Kisame se odrazil od skály a dopadl na malou louku vedle potoka.
„Uhm, cítím kouř. To bude další osada, kterou ten chlápek protáhl mlýnkem na maso.“
Kisame vešel do osady. Našel jen mrtvá těla a pobořené domy, z nichž některé ještě hořely.
„Ta krev je ještě teplá“ Kisame se skláněl nad jedním z mrtvých a prstem jezdil v krvavé louži. Potom se narovnal a rozhlédl se kolem.
„Každopádně, takhle to tu nechat nemůžu.“ Jakmile to Kisame dořekl, tak projel slet pečetí a technikou Suitonu uhasil hořící domy.
„Zvláštní, jako bych ještě cítil živoucí chakru...“
Kisame proběhl mezi domy. Vzadu, u cesty k polím, ležel na zemi ošklivě popálený, ale přesto žijícího muž.
„Co se tu stalo?“ Křikl Kisame.
Popálený muž sotva dýchal, ale i tak ze sebe dostal:
„Muž... Oheň... Strašlivé rudé... Oči... Vymazal lidi...“ Muž zalapal po dechu a jeho hlava padla do záklonu. Byl mrtvý.
„Tak přece Uchiha...“

„Ne, nevím nic o existenci jiných lidí z mého klanu, vyjma mě a mého bratra.“
„A nemáš alespoň podezření, kdo by něco takového dokázal?
Kakuzu a Itachi hledali odpověď na otázku, kdo je onen útočník ze Země Země.
„Kisame říkal něco o technice odstraňování ze světa. Pravil Kakuzu. „Nevíš o někom, kdo by ovládal podobné techniky?“
Itachi zavrtěl hlavou.
„Ne, od svých informátorů vím, že Hatake Kakashi ovládá techniku vytváření červích děr. Ale tohle není odstranění. Kakashiho technika prostě jen něco přesune do subprostoru a poté to vrátí na jiné místo zpět na tento svět.“
Kakuzu si povzdechl
„To je skvělé, takže máme nepřítele z technikou, která dokáže kohokoliv vymazat ze světa a my ani nevíme kdo to je.“
„Tak Uchiha je to určitě“
„Sasori?
Sasori se vřítil do místnosti jako velká voda.
„Právě před chvílí se znovu ozval Kisame, prý našel někoho živého, kdo mu naznačil, že řádění má na svědomí někdo, jehož popis sedí na člena klanu Uchiha“
„Uchiha Kurai“ Zašeptal Itachi.
„Kdo?“
„Byl to jeden generál Uchihů z druhé světové války ninjů. Přišlo mi absurdní, že by to mohl být on, ale pokud dobře vím, tak legendy o něm říkají, že své nepřátele vymazával ze světa. A když jsme viděli, že nepřítel ovládá nemrtvé, tak bych řekl, že přivést někoho takového zpět mezi živé by pro Kanzenmuketsa nebyl problém.“
„Tak to je špatné.“ Zabručel Kakuzu. „Měli bychom vymyslet, jak se proti někomu, kdo je schopný přivolat někoho takového, nějak bránit.“
„Deidara už toho Kanzenmuketsa jednou porazil.“ Namítl Sasori.
„A podívej se jak dopadl.“ Konstatoval Kakuzu. „Kanzenmuketsu se po takové zkušenosti jistě na další boj připraví. Deidara posledně málem umřel a další takový boj by nemusel přežít už vůbec. Myslím, že nás čeká ještě spousta těžkostí.

Kisame pokračoval ve stopování Kuraie. Někdy nad ránem zjistil, že se v oblasti pohybuje i jiný ninja.
„Spojenec? Nepřítel? Vzhledem k povaze akce musím předpokládat, že se jedná o nepřítele.“
Kisame si strhl Samehadu ze zad vrhl se směrem odkud cítil nepřítele. Na cestě zahlédl jakousi postavu. Sekl Samehadou a rozťal toho člověka na dvě části. Ten člověk se však změnil v hmyz který se rozlétl všude kolem.
„Promiňte, že jsem takto použil klona, ale vaše unáhlenost mě mohla stát život.“ Hlesl kdosi z větví
„Kdo sakra seš!?“ Zařval Kisame.
„Jmenuji se Aburame Shino. Vy se mi představovat nemusíte. Jste Hoshigaki Kisame, jeden ze sedmi legendárních šermířů z Kirigakure no Sato a člen organizace Akatsuki.“
Kisame se zasmál.
„Fajn, takže formality máme za sebou. A jelikož jsi ninja z Konohagakure no Sato tak nás čeká souboj.“
„Ne nezbytně.“ Řekl Shino. „V této chvíli se země zmítá v chaosu a zjevil se nový nepřítel, který je nepřítelem nás obou. A nepřítel mého nepřítele je mým přítelem.“
„To říkal Deidara taky.“ Blesklo Kisamemu hlavou.
„Možná bychom si vzájemně mohli vyjít vstříc, co vy na to Kisame-san?“
Kisame vrátil Samehadu zpět na záda.
„Dobrá pojď dolů. Promluvíme si.“

„Orochimaru-sama, přináším svitek s léky.“
„Takže jsi ho opravdu získal? To jsi se vplížil do Konohy?“
Kabuto zavrtěl hlavou.
„Kdepak, když má člověk známosti tak nemusí nasazovat krk.“
Orochimaru usmál až mu byly vidět hadí zuby.
„Dobrá práce, Kabuto. Skus s těch léků vyrobit něco na doplnění energie pro Sasukeho, jeho výkonost šla za poslední měsíc prudce dolů.“
„Ano, pokusím se o to, Orochimaru-sama.“
„A hlavně se ujisti, že o našem úkrytu nikdo neví. Když venku řádí Kanzenmuketsu a jeho lidi a my nevíme, jaký na nás má názor, tak je bezpečnější být nezpozorován.“

„Víc vám říct nemůžu.“
„Dobrá, to mi stačí, doufám, že se ti i informace ode mě budou také k něčemu hodit.“
„To dozajista ano, Kisame-san.“
Kisame a Shino se vzájemně uklonili, po té se Shino otočil a vyrazil po Kuraiově stopě.
„Hej, ty, Shino!“ Křikl Kisame.
„Co se děje?“
„Docela by mě zajímalo jak se ke mně můžeš jako ninja otočit zády. Mohl jsem využít momentu překvapení a zabít tě.“
„To jste mohl. Kisame-san, ale kdyby jste mě chtěl doopravdy zabít, tak jsem mrtvý už od chvíle, kdy jste mě zpozoroval v koruně stromu. Člověk vaší síly nemusí čekat na výhodu při útoku.“
Kisame se usmál.
„Tak to je pravda, ty nejsi blbej...“
„Hm, Bohové s vámi, Kisame-san.!
„S tebou taky.“

Uchiha Kurai měl namířeno do další vesnice, když mu náhle kolem ucha zasvištěl kunai a po něm následovalo několik shurikenů, kterým se musel vyhnout.
„Mé jméno je Aburame Shino, Uchiho Kuraii, vyzývám tě na souboj muže proti muži.“
Kurai se zasmál.
„To snad ne, to seš zase ty? Už jsem tě viděl předtím v Hi no Sato, ty si vážně nedáš pokoj, co?“
Shino shodil batoh a postavil se do bojové pozice.
„Dnešním dnem končí to nesmyslné vraždění, které tu provádíš. To je vůle má.“
Kurai se znovu zasmál, tentokrát z dávkou ironie.
„Moc si věříš. Upřímně řečeno, nejsi nic, než další červ válející se v prachu, kterého musím na svojí cestě rozšlápnout. Za moment to skončí.“
„Nepodceňuj mě a moji cestu ninji!“ Křik Shino.