Nebeský démon: Kapitola 8 – Stíny minulosti

„Tebe, znám, brejloune. Viděl jsem tě nedávno Hi no Sato... Heh, naši vojáci tě tenkrát málem dostali... Takže si jdeš pro nášup?„ Houkl Uchiha Kurai s úsměvem.
„Ne, jdu skoncovat tuhle tvoji krvavou anabázi.“
„To si teda troufáš frajere.“ Zasmál se Kurai. Zalovil v kapse, vytáhl kunai a rozběhl se na Shina
„Tak pojď sem ty parchante! Třeba s tebou bude alespoň sranda!“

„Shibi, opravdu si nejsem jistá, jestli je vhodné, aby se účasnil toho obřadu, jsou mu teprve tři roky. Většina dětí tohle absolvuje až v pěti, nebo v šesti letech. Podle mě není připraven.“
„Izuki, jako jeho matka z toho máš určitě špatný pocit, ale podobné pocity měly všechny matky v klanu Aburame. Shino je mimořádně výjimečný a má na to, stát se opravdovým géniem. Jeho mentální zralost je sedm let před jeho vrstevníky. Myslím, že čekat je nyní zbytečné“
Izuki se kousla do spodního rtu.
„Ale Shinovo tělo je i přesto pořád tělo tříletého chlapce. Jsi přece jeho otec, tak by ses měl o něj alespoň trochu obávat.“
„Dostal nějaká sedativa a pokud to na jeho těle zanechá nějaké následky, tak to nebude nic co by naši doktoři nezvládli. Věř mi.“ Odpověděl Shibi
„Věřím ti ale...“
„Teď už to stejně nemůžeš zastavit. Obřad právě začal.“
V místnosti za velkým sklem, před kterým stáli Shibi s Izuki se něco dělo.
Na zemi byl nakreslen obrazec brouka ve čtverci ze symbolů. V každém rohu seděl člen klanu Aburame, odříkával obřadní mantru a hrál na tibetskou mísu, přičemž každá vydávala jiný tón.
Vzduchem se tak nesla kombinace manter, a zvuků tibetských mís. Ten zvuk, který vznikal, rozvibroval i sklo, za kterým byli Shibi a Izuki.
Uprostřed místnosti ležel na zemi připoutaný tříletý Shino.
Z díry ve stropě počali vylétávat kikaichu, kteří se shromáždili do velkého hejna které si to namířilo přímo do Shinových pootevřených úst.
Shino sebou začal cloumat, když do něj vplouval hmyz, ale pouta mu nedovolila se moc hýbat..
„Shino!“ Vykřikla Izuki a chtěla vpadnout do místnosti, avšak Shibi ji zastoupil cestu.
„Neboj se, Izuki. To jsou jen mimovolné pohyby. Jeho tělo samo stahuje svalstvo, ale on sám necítí bolest.
Izuki se úzkostlivě podívala na Shibiho a potom přejela pohledem na obřad. Rukou se dotkla dlaní skla dál zírala dovnitř.
Shibi chytil Izuki za ruku.
„Bude to dobré uvidíš.“
Obřad skončil. Shino ležel uprostřed místnosti a nejevil známky života. Z pusy mu tekla krev.
Shibi vešel dovnitř a zkontroloval Shinovi tep.
„V pořádku. Věděl jsem, že mého syna ten obřad nezlomí. Odneste ho do jeho pokoje. Osobně budu kontrolovat jeho zdravotní stav.

Kurai uhnul letícímu hejnu kikaichu a dopadl na nohy, na místo odkud se rozběhl.
„Takže kikaichu, jo? O nich sem ledacos slyšel.“
Kurai naplnil kunai chakrou a metl ho proti hejnu hmyzu. Kunai prosvištěl vzduchem a vnikl do hejna kikaichu, kde se zastavil a dopadl na zem pod hejnem.
„Takže je to pravda, kikaichu doopravdy umí pohlcovat chakru. Možná bude boj s tímhle týpkem zajímavější, než jsem si myslel.“
Kurai provedl pár pečetí.
„Katon: Housenka no Jutsu!“
Ohnivé koule proletěli vzduchem a zasáhli hejno kikaichu. Někteří brouci shořeli, ale většina z nich se rozletěla do všech stran.
„Tak, ty brejloune, když teď máme volnej prostor, je čas zahájit skutečnej boj.“

Naruto vpadl rozzuřený do Tsunadiny kanceláře.
„Co vás to kruci napadlo, dát Shina na seznam hledaných osob!?“
Tsunade se zamračila.
„Odešel z vesnice naprosto bezdůvodně, navíc se po cestě stačil vloupat do střeženého archivu a ukrást svitek ze zápisem mých lékařských postupů. Podle našich pozorovatelů, si to namířil k Otogakure no Sato, takže je jasné, že nás zradil, podobně jako Sasuke.“
„Sasuke nás nezradil!“ Zařval Naruto. „A Shino taky ne!“
Naruto se podíval na na svoje ruce. Na zápěstí měl pořád jizvy.
„Nevěřím, že by Shino… Prostě tomu nevěřím!“
„Už to ale tak je a to, že tomu nevěříš, na tom nic nezmění.“ Řekla Tsunade. „A teď odejdi, Naruo, mám tu ještě dost práce.“

„Katon: Ryuuka no Jutsu!“
Vzduchem proletěla ohnivá dračí hlava a spálila všechno co se jí připletlo do cesty. Shina to málem smetlo také. Shino ze sebe strhl hořící bundu hodil jí po Kuraiovi a za bundou poslal ještě jeden shuriken. Kurai uprostřed skoku ve vzduchu rozřízl bundu mečem, ale letící shuriken už zablokovat nedokázal. Shuriken ho trefil přímo do čela a Kurai se z ničeho nic rozpadl v kouři.
„Stínový klon?“ Zarazil se Shino, ale než stačil cokoliv udělat, tak dostal ránu přímo do obličeje.
„Mé mistrovské taijutsu a úder posílený chakrou.“ Zasmál se Kurai. „To asi docela bolí, že?

„Kurai-sama! Kurai-sama!“
„Co se zas děje?“
Jakýsi jounin, v brnění se znakem Uchiha klanu, vrazil do místnosti.
„Kurai-sama, obklíčili nás lidi s klanu Senju!“
Kurai se otočil a vystoupil ze stínu. Měl na důstojnickou uniformu klanu Uchiha (Červené brnění, černý podklad). Kurai si přejel rukou po svých, na krátko sestřižených, černých vlasech a řekl:
„Jak nás mohli v ruinách tohoto hradu najít? Říkal jsem, aby jste zabily kohokoliv, koho na cestě potkáme, aby nikdo nemohl o našem pohybu informovat naše nepřátele.“
„Já... Omlouvám se, Kurai-sama.“ Blekotal jounin. „Někdo nám musel uniknout, nedokážu si to vysvětlit...“
„S tím už nic nenaděláme... Kolik jich je?“ Houkl Kurai.
„Nevím, pane. Ale byli schopní probojovat se až k nám. Naše jednotky jsou po smrti. A myslím, že si Senju brzo přijdou i pro nás, sem nahoru na věž.“
„Seš neschopnej idiot!“ Zařval Kurai.
„Tady je klan Senju!“ Ozval se křik z nádvoří ruin. „Vzdejte se a darujeme vám život!“
Kurai přišel k oknu a zařval dolů:
„Klan Senju... Jaká čest... Přišli jste si sem pro smrt?“
„Uchiho Kuraii, jste na seznamu osob určených k zabití. Pokud se teď vzdáte, tak dostanete možnost zemřít bezbolestně!“
Kurai se hystericky rozesmál.
„Moc mě nepodceňujte, já se na vás už připravil. V jeskyních pod ruinami jsem rozmístil výbušné lístky. Pokud na mě tady nahoře zaútočíte, tak to tu celé vyhodím do povětří!“
„Ale, Kurai-sama.“ řekl Uchiha jounin roztřeseným hlasem. „Když ty výbušné lístky odpálíte, tak to zabije i nás...“
Kurai se otočil a upřel na jounina temné oči.
„Nejen, že seš neschopnej idiot, ale seš taky podělanej srab! O takový klan Uchiha nestojí!“
Jakmile to dořekl, tak Kurai popadl jounina za hrudní pancíř brnění a švihl s ním o zeď, čímž mu rozbil hlavu. Potom se vrátil k oknu a zařval dolů:
„Chci volnou cestu ven a zásoby proviantu pro jednoho člověka na tři dny. Jinak změním tenhle kopec v údolí, z ruin zbude jen hromada kamení a z vašich těl bude potrava pro mrchožrouty!

Shino dopadl na zem a při dopadu se ozvalo hlasité křupnutí.
„To byla klíční kost.“ Hekl Shino.
Zlomenina klíční kosti naneštěstí nebylo jediné Shinovo zranění. Po ráně do obličeje mu na několika místech popraskala lebka, rozbité brýle mu pořezali oční víčka a předchozí ohnivý útok mu ošklivě popálil levý loket.
„Hele, něco ti řeknu, bejvalej brejloune.“ Pravil Kurai jizlivě. „Na budoucí mrtvolu vypadáš ještě k světu.“
„Zavři hubu...“ řekl Shino tiše.
„Ach jo, ty seš ale ubožák... Seš snad ten nejhorší ninja, se kterým jsem měl kdy tu smůlu bojovat. Ale co... Dodělám tě pomocí genjutsu a pak tě prostě dorazím mečem. Škoda, že jsem vyměnil techniku utrpení za techniku vymazání ze světa, ale můj Mangekyou Sharingan má prostě svá omezení.“
Kurai pomalu přišel ke Shinovi, kterému se mezitím podařilo postavit se na nohy, a řekl:
„Je čas porozhlédnout se po světě beznaděje. Není to sice ani zdaleka to, co ovládá Uchiha Itachi, ale i tak mi to na tebe bude stačit. Mangekyou Sharingan!“
Shino přidušeně vykřikl a sesunul se k zemi. Zůstal opřený o kmen stromu, zcela bez vlády nad svým tělem.

„Hej, Shino, co se tady tak poflakuješ, co?“
„Nepoflakuji se, ale snažím se zdokonalit svoje znalosti ohledně hmyzu.“
Kiba se usmál.
„Jo, to je ten tvůj způsob trávení volného času. Možná by sis měl vyjít občas mezi lidi a nezaobírat se celé dny s těma hmyzákama.“
„Brouci jsou občas lepší, než lidé.“ Pravil Shino klidně. „Nemají žádné předsudky a nikdy se nechovají vůči ostatním bezdůvodně zle. Mezi hmyzem nenajdeš outsidery.“
„Ale, ale...Shino...“ Povzdech si Kiba. „Tímhle tempem se spíš outsider stane s tebe. Pořád jsi sám, zadumanej do těch svých brouků. Ostatních ninjové, co s námi chodili na akademii sotva ví, že existuješ.“
„Nežádám pozornost lidí.“ Pronesl Shino temně. „Je možné, že jednoho dne zemřu sám a aniž by o tom kdokoliv věděl. I kdyby se to mělo stát, tak toho nebudu litovat. Pokud mám jednoho dne zemřít v zapomnění, tak chci, aby to nebylo zbytečně. I smrt má svůj smysl...“

„Tak tohle byla opravdová ztráta času.“ Povzdechl si Kurai. Vzal meč a vykročil k nehybnému Shinovi.
„Řekl bych, že si stavu v genjutsu beznaděje užil až až. Je čas to skoncovat.“ Kurai došel k Shinovi, rozmáchl se mečem a... Dostal ránu kuaniem přímo do hrudníku.
„Argh... To není možný. Máš bejt uvězněnej v genjutusu, neměl by ses být schopnej ani pohnout!“
Shino nehnul ani brvou.
„Nejspíš nevíš, že kikaichu jsou imunní proti veškerým formám iluzí. Nechal jsem své kikaichu ovládnout svá senzorická centra. Sice to byla neskutečná bolest, ale to je jen malá daň za úspěch.“
Shino vytrhl kunai z Kuraiova hrudníku udeřil Kuraie zdravým loktem do obličeje. Kurai byl v šoku a než stačil adekvátně odpovědět tak dostal kopanec do břicha.
„Myslíš, že mě nějakýma kopancema můžeš porazit?!“ Zařval Kurai a držel si krvácející nos.
„Kopáním ne.“ Řekl Shino se stoickým klidem.
„Předvedu ti jedno kinjutsu klanu Aburame a myslím, že pochopíš, proč je tuto techniku zakázáno používat.“
Shino vytáhl kunai a strhl ze sebe košili. Kunaiem si udělal dvě dlouhé řezné rány od hrudníku až po břicho do tvaru písmene X. Z rány vyrazilo obrovské hejno hmyzu, které neuvěřitelnou rychlostí smetlo Kuraie, prorazilo s ním několik stromů a nakonec narazilo do skály. Hejno se po chvíli rozletělo všude kolem a na místě zůstal jen zakrvácený a potrhaný Uchiha Kurai.
„Ty všivej hajzle!“ Řekl Kurai s potlačovaným vztekem. Kurai se pomalu zvedl a kulhavou chůzí se přibližoval k Shinovi
Shino už neměl dost sil na kladení odporu. Kurai ho chytil za krk, zvedl do úrovně svých očí a řekl:
„Možná jsem tě trochu podcenil, ale ani to mi nezabrání, abych tě zabil. Dám ti ochutnat svoji techniku vymazání ze světa. Je to pro tebe čest, zemřít takhle. Většinu lidí zabíjím tím pokud možno co nejbolestivějším způsobem, zatímco vymazání je téměř bezbolestné. Tahle technika účinkuje jen na blízkou vzdálenost, což je sice nevýhoda, ale v tuhle chvíli na tom nezáleží.“
Kuraiův Mangekyou Sharingan se mírně zavlnil a Shinovi projela tělem vlna chladu. Hned na to Kurai shodil Shina na zem a zacouval pár kroků nazpět.
Shino se podíval na svoji ruku. Jeho prsty se postupně rozsypávaly na prach, který se vznášel do vzduchu a mizel.

„Už jsi to zase udělal. Pokud dobře vím, Kurai, tak tě Senju nechali odejít. Ale ty jsi jim i přesto pak klidně shodil ty ruiny na hlavu. Výš vůbec, co je to vojenská čest?“
Kurai se zašklebil.
„A to si říkáš přítel, Nagasawo? Proč kritizuješ moje kroky? Díky mě před námi mají obyvatelé námi podmaněných zemí respekt. A naši nepřátelé se nás bojí... Snad jedině z výjimkou klanu Senju, ale to už je jiná kapitola.“
„Ty nejsi žádný vojevůdce, ale vrah!“ Zakřičel Uchiha Nagasawa.
„A ty jsi zbabělec, Nagasawo. Býval jsi mým nejlepším přítelem, ale už tě mám plný zuby!“
Nagasawa se zamračil.
„Neříkej... Já už tě mám taky tak akorát dost. Půjdu a nahlásím tvoje metody na vedení klanu. Madara-sama tě pak určitě zbaví velení.“
Po těchto slovech se Nagasawa otočil a vyrazil chodbou ke stájím. Oba muži se totiž nacházeli v malé tvrzi klanu Uchiha, tak den jízdy od hlavního stanu Uchihy Madary.
„Nagasawo!“ Houkl Kurai. „Jestli přežiješ tohle, tak si to přidej k hlášení. Katon: Ryuuka no Jutsu!“
Nagasawa proletěl oknem, aby ho útok, který Kurai poslal chodbou, nezasáhl. Sám pak udělal pečetě a odpověděl Kuraiovi v podobném duchu.
„Katon: Ryuuka no Jutsu!“
Nagasawa svým útokem zboural celou severní stěnu tvrze. Kurai mezitím vyskočil ven a vylezl na střechu.
„Tak takhle končí naše přátelství?!“ Zařval Nagasawa.
„Jo!“ Křičel Kurai zpátky. „Dnes jeden z nás zemře rukou toho druhého!“
Oba současně vytvořili stejné pečetě a poslali proti sobě stejnou techniku.
„Katon: Gouryuuka no Jutsu!“
„Katon: Gouryuuka no Jutsu!“
Dvě obří koule ve tvaru draků se srazili a nakumulovaná energie způsobila explozi, jejíž tlaková vlna srovnala se zemí tvrz a její nejbližší okolí.
Kurai a Nagasawa se zvedli z hromady trosek. Oba byli zakrvácení a oheň jim způsobil těžké popáleniny. Tasili meče a rozběhli se proti sobě. Probodli se ve stejnou chvíli. Nagasawa byl zasažen do hrudi a Kurai do břicha. Nagasawovi zacukal v tváři úsměv.
„Jsi doopravdy lepší než já, Kurai.“
Kurai odkopl Nagasawu a sťal mu hlavu. Hned na to Kuraiův sharingan změnil tvar.
„Hm, zvláštní pocit...“
Kurai se zapotácel a zřítil se do kráteru po explozi. Tam také našel svoji smrt.

„Tak co? Jaký je to pocit?“ Smál se Kurai. „Dnes zemřeš, Aburame Shino!“
„Ano, to je jisté.“ Odvětil Shino. „Ale ty zemřeš také, Uchiho Kurai.“
„Cože...?“
Kurai nevěřil vlastním očím. Jeho ruce vypadali, jako by mu je někdo polil kyselinou. Tavili se a odpadávalo z nich maso i kosti.
„Co je to?!“ Zařval Kurai vyděšeným hlasem.
„To je důvod, proč mě nyní v Konohagakure no Sato považují za zrádce.“ Řekl tiše Shino. “Ukradl jsem svitek tajných lékařských postupů a vyměnil je z Yakushi Kabutem za jed, který má podobné účinky jako útok kekkei genkai bratrů jednoho těla. Možná je znáš, jmenovali se Sakon a Ukon.“
„Kdy..? Jak..? Jak se ti podařilo dostat ten jed do mého těla?!“
„Když jsi mě přirazil ke kmenu toho stromu. V tu chvíli jsem vytáhl injekci s jedem z kapsy a vrazil ti ji do těla. Vzhledem k tvým zraněním jsi to ani nemohl cítit“ Odpověděl Shino. „Ale během účinkování toho jedu si bolesti užiješ celkem dost, když ji máš tak rád..“
Kurai padl na kolna. Tělem se mu šířila nepopsatelná bolest, protože jed už zasáhl i jeho vnitřní orgány.
Shino vypustil ven z těla všechny kikaichu. Potom se podíval na oblohu a ze široka se usmál.
„Ty se směješ?!“ Procedil Kurai mezi zuby.
„Je to poprvé v životě, co se usmívám.“ Zašeptal Shino. „Cítím se šťastný. Nikdy jsem neukazoval okolí svoje emoce, ale dnešek je pro mě výjimečný. Dokázal jsem zvítězit.“
„Zvítězit? Prohrál jsi taky! Zemřeš tady a nikdo se nedozví, že jsme se tu vzájemně zabili!“
„Zvítězil jsem, protože účel tohoto boje bylo zastavit to tvé nesmyslné vraždění a pomstít mé přátele, což se podařilo. Věděl jsem předem, že během boje nespíš zemřu, ale zachráním tím mnoho dalších životů, které by vyhasly tvýma rukama.“
„Seš šílenec, Aburame Shino!“ Kurai se po těchto slovech zhroutil na zem a už vydával je chroptivé zvuky.



„Hele, Shino. Víš, že Kurenai sensei se dala dohromady s Asumou?“
„Vím o tom Kibo, docela jim to přeju...“

„Kdo jste? A kde to jsme? Vy jste mě vytáhl z toho kráteru?“
„Jmenuji se Kanzenmuketsu. A vytáhl jsem tě z náručí smrti, Uchiho Kurai“

„Měli bychom si taky někoho najít. Ať nejsme nakonec sami...“

„Takže chcete říct, že jsem byl pár desítek let mrtvý, vy jste mě oživil a teď mám pro vás pracovat? Říkal jste, že by to mělo být zabíjení. Takovou práci, milerád vezmu. Zabíjení je dobrý způsob zábavy...“

„Nevím, jak to vidíš ty, Kibo. Ale já, dokud mám přátele, kteří mi věří, tak nikdy nebudu sám. Moji přátelé jsou ti lidé, pro které jsem ochoten i zemřít.“
„Moji přátelé jsou ti lidé, pro které jsem ochoten i zemřít.“ Zašeptal Shino. Potom se znovu usmál, zavřel oči a dopadl na zem. Jeho tělo se rozplynulo.