Láska ukrytá v nenávisti – Sasuke rozhodl, část 19.

Shira a Sasuke

Zatímco byli ti dva uvězněni ve skrýši, tak se Kenshin Sanado vydal se svojí patnácti tisícovou armádou k Suně, která o tomto nebezpečí neměla ani ponětí…
„Tak co budeme dělat?“ zajímal se Sasuke.
„Nevím, ale nech mě chvíli přemýšlet.“ Řekla Shira, Sasuke ji poslechl, i když také zapojil mozek, ale po několika minutách se musel přestat soustředit. Bolela ho hlava jak střep.
„Mám to!“ zvolala radostně Shira. Soustředila se, aby vyvolala druhý stupeň Tsukihanu. Podařilo se, její oči zešedly a panenky se proměnily v kulatý měsíc. Shira někam zmizela, aby se během patnácti minut znovu zjevila, úplně vyčerpaná. Omdlela, takže se ji nemohl zeptat, co vlastně udělala.

Stalo se následující…
Sanado si spokojeně vykračoval v čele své armády, ale náhle se tam objevila jakási podivná bytost, která všechny přesunula do svého Tsukihanu. Jednodušeji řečeno poslala je do měsíční krajiny, kde budou bloudit.
Navěky. Z toho není úniku ani majitel se nedokáže vymanit z téhle techniky. Ledaže by obětoval své oči.

Shira se asi ze tři hodiny probudila s bolestí v očích. Tento druhý stupeň Tsukihanu byl považován za mýtus, ale kdo jej použije, tak ztratí svoji Kekei Genkai. Ovšem jen u jedné členky se zachovala. Byla to Shiřina a Mariina matka. Musela ho použít na Orochimara, když chtěl unést její dcery… Tohle se nikdy nedozvěděly, že jejich matka zemřela, díky Orochimarovi a otec zbaběle utekl. Bylo toho na něj moc a nakonec stejně zemřel, když okrádal jistého Uchihu Madaru.

Sasuke se během toho jak byla v bezvědomí, pokoušel dostat pryč z této místnosti a šlo to překvapivě lehce. Zkusil otevřít dveře a… ony se sami otevřely. Tím, že poslala Sanada do jiné dimenze se postarala o to, aby zrušila téměř všechny techniky, které na ně byly uvaleny. Ovšem jednu se nepodařilo zrušit. Ta byla již mnoho let součástí domu, o kterém si Sasuke myslel, že zná. Největší šok však nastal, když se dozvěděl v knihovně z knihy majitelů, že Sanado byl jedním z nich a Sasuke ho najal jako správce. Majitel a správce v jedné osobě!
Už se nedivil, že Sanado, tak zatrpkl.
Vrátil se proto zpátky do pokoje, kde se probouzela Shira…
Chvíli byla dezorientovaná. „Jsi v pořádku? A kde jsi?“ zeptala se Shira.
„Jsem tady, v pořádku,“ odpověděl Sasuke a jakmile si všiml, že se Shira chová jinak, pochopil, že se něco muselo stát.
„Vidíš mě?“ zajímal se.
„Ne vidím jen temnotu. Jsem slepá, díky Tsukihanu…“ pověděla mu zbytek toho, co udělala. Stejně jako u její matky se Tsukihan zachoval, i když ne již v plné síle.
„Ženská jedna bláznivá! Musela jsi tohle udělat?“ zuřil Sasuke, ale nedokázal se zlobit dlouho. Miloval ji a to ho činilo lepším, než byl.
„Neřvi na mě, a ano musela, jinak by moje vesnice byla zničena a možná by na řadu přišla i Konoha!“ ohradila se Shira.
„Možná máš pravdu, ale našel jsem cestu ven,“ sdělil Sasuke.
„To jsi nemohl říct dřív?“ kdyby viděla, už by jednu schytal, ale tahle slepota byla jen dočasná. Oční buňky se musely zregenerovat. Do hodiny by měla vidět.

Sasuke ji vedl zpět, aby se mohli vrátit do některého úkrytu a vymyslet co dál. Jenže se vše odehrálo jinak, než z nich někdo předpokládal.
Oběma došlo, že se teď rozhodne o jejich budoucnosti. Jestli spolu zůstanou nebo se rozdělí… možná to způsobilo to ticho. Každý byl zahloubán v těch svých myšlenkách.
Sasuke přemýšlel, proč se musel zamilovat a jestli mu to vyjde. Náhle se bál samoty. Nechtěl, ale věděl, že samota je jeho prokletí. Nechtěl Shiře ublížit, ale na druhou stranu se jí nehodlal vzdát. Chtěl o ni bojovat, přemítal, kde vezme tolik sil, aby se z toho nezbláznil. Počítal s tím, že bude hájit neobhájitelné.
Shira měla úplně jiné myšlení. Myslela na to, jak si založí početnou rodinu. Ovšem hned z těchto myšlenek musela vybruslit, protože si uvědomila, že Sasuke je nukenin. A že ho nikdo nepřijme. Pokud ho nikdo nepřijme, tak uteču s ním! Blesklo jí hlavou.
Na další úvahy nebyl čas, protože byli kousek od dveří, když se po celém domě začaly spouštět mříže. Sasuke zareagoval, tak jak v dané situaci mohl. Odstrčil Shiru, aby se dostala ven a sám tam uvízl. Už se jen mohl dívat, jak mříž padá mezi ně.
„Sasuke? Co se stalo? Kde jsi?“ Shira tápala, i když již viděla lépe. Shira spatřila, jak je Sasuke někde jakoby za mřížemi.
„Nic mi není, jsem v pořádku. Jsi volná, můžeš jít.“ Oznámil Sasuke, i když z toho měl pramalou radost. Možná to, tak bude lepší, když nebude se mnou, stejně by ji čekal stejný osud, pomyslel si.

Mari a Gaara; Temari a Maero

Mari si hověla doma, kde byl nemocný Kankurou a Kazemi ho léčila. Věděl, že jsou si souzeni, přesto ji Gaara chyběl. Její termín se blížil, doufala, že to Gaara do té doby stihne. Chtěla, aby byl u porodu svého prvního potomka.

Gaara naproti tomu měl jiné starosti. Plán měl hotov, ale vzal za své, když vstoupili do vily, kterou našli okamžitě. Únava, bolesti v nohou a divoké bušení srdce se zmírnilo, když spatřili dvojici, jak se líbají přes mříž.
„Tak a běž od ní!“ zahřímal Gaara.
„Rozumím, tohle byl jen polibek na rozloučenou,“ odpověděl Uchiha.
„Jak polibek na rozloučenou?“ podivila se Shira.
„Prostě už se více neuvidíme, bude to pro oba lepší. Už jsem ti zkazil život, tak dost.“ Řekl nečekaně Sasuke.
„Ne! Já zůstanu s tebou. Jsi moje láska a jednou jsem tě málem ztratila. Nechci to samé zažít znovu.“ Shira byla na pokraji zhroucení. Zrak se jí už skoro vrátil. Proto mohla v jeho očích nalézt pravdu. On ji chtěl opustit! A to ji před pár minutami líbal jako smyslů zbavený.
„Poslechni ho, je vidět, že jsi rozumný za oba.“ Podotkl Gaara, i když toho hned litoval. Shira se ohnala a vlepila svému skoro švagrovi facku.
„Takhle už nikdy nemluv!“ pohrozila. „Mé sestře můžeš vyřídit, že se nevracím. Zůstávám se Sasukem. Nikdo mě od něho neodloučí…“ nepokračovala, Sasuke ji jako už tolikrát praštil. Omdlela.
„Tohle na ni vždy platilo, ale pak po probuzení jsem dostal víc než ona.“ Řekl Sasuke. „Odneste ji a řekněte jí, že jsem zemřel. Nechci, aby mě hledala. Už tak jsem ji způsobil jen utrpení. Ať začne znovu.“ Musel se odvrátit, nechtěl, aby viděli jeho slzy.
„Tak dobrá, řeknu jí to.“ Slíbil kazekage. Dořekl a vila se začala otřásat v základech. Temari vzala Shiru do náruče a odspěchala pryč. Maero hned za ní. Jen Gaara tam stál a viděl jak se k němu Sasuke otočil. Slzy mu tekly volně po tváři. V očích smíření se smrtí a hned láskyplný pohled. Jakoby chtěl ještě jednou vidět Shiru.
„Běž, ať Mari nepřijde i o tebe.“ Řekl Sasuke.
Gaara jen pokýval hlavou a také zmizel.
Sasuke se sesul podél mříží. Čekal na smrt. Tohle je tedy konec? Možná je dobře, že jsem se nepomstil. Nedokázal bych to. Vždyť nejsem schopný nenávidět. Měl bych svého bratra, ale ve skutečnosti mi na něm záleží. Shiro, ať jsi šťastná. Přeji ti hodného manžela. Já nejsem k ničemu. Myslel si.
Strop nad ním začal padat. Viděl jak omítka a trámy padají. On je nevnímal. Možná proto si nevšiml, že mříže zmizely…

Shira se probudila s bolestí hlavy. Nejdříve si uvědomila, že je někde na poušti, pak asi tři postavy, ale nikdo z nich nebyl Sasuke.
„Kde to jsem?“ zajímala se.
„Skoro v Suně.“ Zněla odpověď.
„Co Sasuke?“ Gaara byl pořád šokován jeho chováním a musel uznat, že ji skutečně miloval.
„Bohužel to nepřežil.“ Ti tři se dohodli, že bude mluvit jen Gaara. Shira tomu nemohla uvěřit. Že vitální Sasuke je mrtvý! Odmítala ten fakt. Její láska nemůže být mrtvá. Vstala a chystala se vydat zpátky, ale kazekage ji zastavil.
„Uhni mi z cesty!“ rozkázala Shira, když ji začaly téct slzy. Zkusila si ulevit bušením do jeho hrudi, nepomohlo to. Pak se svezla na zem, kde se rozplakala. Svinula se do klubíčka, objala se rameny. Vzlyky byly příšerné jako byste ranili zvíře.
„Jak?“ zeptala se. Pověděl ji to.

Mari se zdálo, že ji je srdce rváno na kusy. To pocítila Shiřinu zoufalost nad smrtí Sasukeho. Byl to strašný pocit. Nemohla se ho zbavit, byl tam.
„Ach, sestři,“ vzdychla Mari. „Kolik si toho budeš muset ještě vytrpět?“ spíše řečnická otázka. Jen se mohla radovat, že Kankurou je vyléčen.

Následující ráno se výprava vrátila. Jen s tím rozdílem, že Shira nebyla Shirou, ale jen stínem, jakmile se dostala do svého domu, hned lezla do postele a s nikým nechtěla mluvit. Ani s vlastní sestrou dvojčetem.
„Nechte mě na pokoji!“ vždy odsekla. Byla na dně. Myslela na svou lásku a na dítě, které potratila. Nezůstalo ji nic, i když měla sestru a ta měla skoro manžela. Opět ji záviděla, jako na začátku všeho. Ona měla vše a Shira velké prázdné nic. Jen vzpomínky. A ty bohužel nenahradily skutečnost, jen ji mírnily.