Nesmíš zapomenout: Kapitola druhá - Nezměň minulost!
Obzor tmavl, za zády náhle objevených ninjů zapadlo slunce. Avšak i když by to obvykle s potěšením sledovali, nyní nemohli. Pět ninjů z Konohy stálo proti pěti ninjům z Konohy. Navzájem neměli nejmenší ponětí, kdo kterýkoliv z druhé pětice je.
„My jsme z Konohy. Vy ale zas tak moc nevypadáte,“ prohlásila Youko sebejistě. Probodávala pětici ninjů před sebou, včetně mladíka, který předtím promluvil, naprosto jasným pohledem velitele.
„To my jsme z Konohy! Teď jsme odtam odešli!“ Blonďatý ninja se během chvilky naštval. Ještě nikdy mu nikdo neříkal, že není ninjou z Konohy.
„Nápodobně.“ Tentokrát promluvil černovlásek. Při pohledu na něj se blonďákovi na chvíli rozšířili zorničky, vzápětí ale nabyl dojmu že se spletl a znovu se uklidnil. Mírně kývl hlavou k ninjům napravo od sebe. Tentokrát na ně promluvil šedovlasý ninja. Další tři ninjové z neznámých řad, tedy růžovovlasá kunoichi, černovlasý ninja s bílou kůží a hnědovlasý ninja, kterému z ramene vyrůstala větvička, zůstávajíc zaraženě na místě, hleděli z jednoho na druhého jako na šílence.
„Pokud jste z Konohy,“ poněkud nevěřícně je sjel pohledem, „pak by jste nám mohli vysvětlit, co tu děláte a hlavně – kdo jste.“
Zrzek se právě chystal něco na šedovláska vyprsknout, ale Masuyo ho opatrně zarazil.
„Ať už je chceš naštvat čímkoliv, počká to,“ zašeptal jeho směrem hnědovlasý mladík.
„Co?! Nechci je naštvat!“
„Samozřejmě,“ opáčil. Pětice neznámých je naštěstí neslyšela.
„Jsme z Konohy, nemáme proč nic dokazovat. Podle Zákonu o neútočení, špehové z jiných zemí jsou opravdu hloupá záminka k unášení lidí z vesnice!“ Blondýna si ninji chvíli přeměřovala, než promluvila. Tentokrát však vypadali, že je všechny dokonale ohromila.
„Zákon o neútočení?“ růžovovlasá kunoichi probodávala blondýnu tázavými pohledy.
„Ty...ty o nás říkáš, že jsme špehové?!“
„Naruto, uklidni se,“ hnědovlasý ninja z řad neznámých na něj opatrně promluvil. Blonďatý ninja však jen vztekle potřásl rukou.
„Kdo jste? Odkud jste sem přišli?! Nemůžete být z Konohy! Žádný zákon, o kterém mluvíte, neexistuje!“
„Jsme z Konohy a jménem -“
Blondýnu vyrušilo svištění vzduchem. Sotva se stačila ohlédnout, ozvalo se zařinčení zbraní. Ohlédla se, když uviděla Masuya s kunaiem v ruce.
„V pořádku, odrazil jsem ho...a byla to zbytková past. Nikdo jiný tu není.“
„Hej, ty, nemáš náhodou byakugan?“ Blonďatý ninja s úžasem sledoval hnědovlasého ninju s bílýma očima. Ten si ho chvíli prohlížel, přemýšlel, jestli mu vůbec stojí za to odpovídat, než pomalu kývl.
„Tohle už začíná vypadat opravdu neobvykle, Kakashi-senpai.“
„Jo, to je docela pravda.“
„Moment...neříkal jste teď náhodou Kakashi?“ Červenovláska se na oba opatrně zadívala, pak se obrátila na blonďáka. „A tobě neříkali Naruto?“
„To si piš, dattebayo!“
„Ty jsi...jmenuješ se Uzumaki Naruto?“
„Jo!“ Blonďákovi se po tvářil rozlil výraz šťastné spokojenosti; právě ho poznal někdo, koho v živote nepotkal. Že by se stal opradu známým? Ovšem místo očekávaných konfet poletujících vzduchem, v místě setkání zůstalo jen mrtvé ticho.
„Ne. Tohle nemyslíš vážně.“ Černovlasý zběsile zavrtěl hlavou. „To není možné.“
„I když jeYukio většinou...přízemní,“ podotkl zrzek a schytal za to salvu vražedných pohledů, „tak tohle je opravdu špatný vtip.“
„J-já ale...já to...nemyslela jsem...“ červenovlasá dívka se zakoktala, ve světle modrých očích jí pohasla veškerá odhodlanost něco říct.
Blonďák z druhé pětice je nechápavě pozoroval. Ta červenovlasá holka mu svým chováním strašně připomínala Hinatu a zůsob, jakým s ní dva ninjové mluvili, ho hrozně štval. Byla tím typem holky, do které když strčíte, rozsype se jako hrad z písku.
Zbývající dva ninjové z náhle-objevené skupiny probodávali očima všechny zůčastněné.
„Hej, Naruto...“ blonďatá dívka se na ninju podívala s vážností, jakou v očích mívala málokdy, „právě teď, kolikátý Hokage velí Konoze?“
„Tsunade-baachan!“ Naruto na ně pohlédl jako na ještě větší nevzdělance, než je on sám.
„P-pátá?!“ Masuyo přešel z výrazu vylekání do naprostého zděšení. „Jak, jak...?“
„My jsme opravdu v minulosti?“
Pětice Konožských ninjů, právě se vracejících z mise, zírala na druhou pětici snad ještě víc nevěřícně než předtím.
„Jak jako minulosti, dattebayo?“
„U nás,“ prohlásil černovlasý, „máme Dvanáctého Hokage.“
V Konoze o mnoho let dál v tu chvíli zmizela do prázdna jedna z běžících dívenek. Všechny ostatní okolo se nahlas rozječely.
„Sachiko-chan! Sachiko-chan! Kde jsi, Sachiko-chan?“
„Co se děje, děti?“ Zpoza rohu vyšla postava, s tváří krytou bíločerveným kloboukem se znakem ohně.
„Hokage-sama!“
„Sachiko zmizela!“
„Úplně se vypařila!“
Hokage zpozorněl, ačkoliv právě v tu chvíli už ho volal někdo jiný.
„Hokage-sama!“ Jeden z jouninů se údýchaně zastavil. „Právě nám před očima zmizela celá budova Hokage!“
Můž s rychlostí, kterou sotva postřehli, vyskočil na střechu a rozhlédl se po Konoze. Přímo před ním, kousek po kousku se rozplývaly obrysy budov, lidé mizeli z ulic. Prohledával očima ulice, kde právě zmizelo další z děvčátek, která se mezitím rozprchla na všechny strany.
„Hokage sama! Co se to děje? Utočí na nás?“
Muž mlčel, dokud si nestáhl z hlavy klobouk, nesvěsil ruku u boku a nenechal na svou tvář dopadnout pohlazení větru.
„Neútočí.“
„Pak ale, co se sakra to děje?!“
„Přesno to, co bylo předpovězeno.“ Ohlédl se po jouninový, který se ale právě také rozplinul do větru.
„Čas. Minulost...“ ačkoliv lidé okolo křičeli, on sám zůstával klidným. Věděl že se to stane, protože to byla věštba z dávna. Pět bojovníků z budoucnosti, přesto všechno doufal, že to byla pouze pověst.
„Budu muset doufat, že celá věštba byla skutečná.“
V příštích chvílích se jekot v ulicích zastavil, když svět pomalu zamrzl, všechna mizející místa se znovu objevila a život se vrátil. Jounin, který zmizel, zběsile zalapal po dechu.
„Co to -“
„Co jsi viděl?“ Hokage se za ním ohlédl, v zelených očích mu podivně zablýskalo. Jounin jen nasucho polkl.
„Minulost...válku ninjů.“
„Takže, vy nám opravdu chcete tvrdit, že jste z budoucnosti?“ Hnědovlasý muž, který se jim představil jako Yamato, stál nad skupinkou sedících ninjů, jakoby se právě chystal kárat své žáky. Šedovlasý ninja mu položil ruku na rameno, Yamato si pouze povzdychl a ustoupil stranou.
„Hokage-sama vám vzkazuje, že tu smíte zůstat. Bývala by si s vámi promluvila osobně, ale právě probíhá jednání s Kazekagem a Tsuchikagem, takže je poněkud zaneprázdněná.“
„Jednání? Víš o tom něco?“
„Ne, na hodinách dějepisu jsem nikdy nedávala pozor,“ zazívala znuděně Youko a položila hlavu na Yukiovo rameno; ten se zamračil a trhnutím ji shodil. Nevrle se na oplátku zamračila na něj a ohlédla se zpátky po Kakashim.
„Co s námi máte v plánu dělat?“
V tu chvíli se pohyby v místnosti zastavily. Přerušil je až Naruto, který dovnitř vtrhl s miskou rámenu.
„Co je?“ Málem mu zaskočilo, když na něj zazíralo sedum párů očí.
„Nic...he. Takže rámen je opravdu tvoje oblíbené jídlo?“ Masuyo na něj s pobavením hleděl. „Trochu jsem čekal, že alespoň něco by mohla být pravda.“
„Pravda?“ zahuhlal Naruto, když si nabíral další dávku nudlí. Masuyo si ale právě uvědomil, co řekl, okamžitě teda spolkl slova, která se právě chystal odpovědět. Kakashi si toho všiml.
„To je to, co myslela,“ podotkl Kazuki. „Nemůžeme vám nic říct. Nemůžeme změnit minulost, ať už je jakákoliv. Dovedla nás k míru, i když předtím následovala doba bojů. Už tak jsme vám řekli příliš mnoho.“
Kakashi letmo kývl.
„To po vás nemůžeme chtít. Budete si ale muset dávat pozor, aby jste to sami neovlivnili.“
„A budete muset najít způsob, jak se vrátit do své doby.“ Yamato se vrátil z vedlejší místnosti, kde se právě prohraboval horou papírů. Za ním vběhl poněkud podezřelý kluk s dlouhou šálou, nikdo krom Kazukiho si ho ale nevšiml.
„Hej, viděl jsi -“
„Co zas?“ Masuyo se po Kazukim pokradmu podíval. Trojice ninjů okolo se k nim neslyšně naklonila.
„Mám dojem, že jsem viděl -“
„Je to pravda!“ rozlehlo se celou místností. Ninjové se vyděšeně ohlédli po zdroji toho zmatku.
„Naruto-niichan, je to pravda, že jo? Oni jsou z budoucnosti??“
„K-konohamaru?“ Tentokrát se Naruto nudlemi opravdu zakuckal, načež mu miska vypadla z rukou a roztříštila se o podlahu.
„Ne! Konohamaru, já tě uškrtím!“
Konohamaru se ale prosmýkl okolo běsnícího Naruta a doběhl až k zírající pětici na zemi.
„Ha! Díky mému novému perverznímu jutsu, kdy můžu sledovat lidi a nikdo si mě nevšimne, jsem slyšel rozhovor Kakashiho-san a Hokage-sama!“
Bylo-li to vůbec možné vidět, mohli v Kakashiho tváři na okamžik spatřit vražedný chtíč toho pitomce něčím probodnout.
„Cožes? Konohamaru! To justu je na šmírování holek, ne Tsunade-baachan!“
V tu chvíli došla do místnosti i Sakura. Sotvaže zaslechla poslední větu, už Naruto letěl k oknu.
„S-sakura-chan...proč...“
Konohamaru se vyděšeně přikrčil, když se nad ním růžovovlasá kunoichi vztyčila.
„Tys zase šmíroval, jo? A dokonce Hokage-sama...ty -“
„Počkej, nešmíroval tak, jak myslíš, že šmíroval,“ zarazila ji Youko. Skupinka z budoucnosti se mohla smíchy potrhat kvůli něčemu, co nikomu jinému z přítomných ninjů nebylo jasné.
„Proč se ho zastáváš?“
„Nemůžu tě nechat ho přizabít, promiň,“ prohlásila Youko odevzdaně. „Z důvodu, který bych opravdu nerada vysvětlovala.“
„Ha! Vidíš? Vždycky jsem říkal, že rychlým vstupem do děje ohromým všechny a budou mě milovat!“ Konohamaru okamžitě přešel z ustrašeného postoje do veselého pohihňávání se.
„Milovat...cože?!“
„Youko, ne!“
„Pusť mě!“ Youko se vztekle zmítala, když ji Kazuki a Yukio chytili za ruce a zabránili jí se na Konohamara vrhnout.
„Che! No když ji vy dva tak strašně moc chcete, nechám vám ji,“ Konohamaru se u nich provokativně skláněl. Nějak automaticky ji oba dva ninjové pustili a sami by se byli vrhli na mládého ninju s modrou šálou, nebýt posledních dvou ninjů, kteří byli při smyslech.
„K-kazuki-kun, nemůžeš změnit minulost -“
„Tím že ho zmlátím nezměním minulost,“ vztekal se Kazuki, nechtěl jí ale ublížit, proto se příliš nebránil. Na druhou stranu taky nechtěl dostat zásah některým jejím jutsu. Oproti tomu měl Masuyo očividné problému s udržením Yukia, přesto to nějak zvládal. Youko zůstala na Konohamara bez dechu hledět.
„Tenhle blbec, že je Se-“
„Youko!“
„No jo, já vím,“ zaskučela na skupinku. Ninjové výjmaje Konohamara skupinku z budoucnosti sledovali s očividným údivem.
„Che, kdo by taky chtěl někoho, jako jsi ty, co?“ Konohamaru se na ni zašklebil. „Ani pořádný Oiroke no justu by z tebe nebylo!“ Se záludným smíchem se otočil zády. Z útržků rozhovoru tušil, že ať už jsou ti ninjové kdokoliv, neodnese si z tohohle žádné následky a může je štvát podle libosti. V příští vteřině se ale roztočil jako káča, když se Youko s rotující chakrou v dlani rozmáchla jeho směrem.
„Takovej dement jako ty přece nemůže být můj předek!“
Z její rány ho vír odmrštil právě ve chvíli, kdy se s ním snažila vyrobit díru do zdi, což se jí posléze i podařilo. Z druhé strany zdi, která se vzápětí sesypala a na chvíli se všichni topili v nepřehledném kouři, se ozvalo vzteklé volání.
„Naruto! Cos to zase udělal?!“
„Já nic, Tsunade-baachan!“ bránil se okamžitě Naruto. Po pár vteřinách zmateného mávání rukama se prach usadil. Do místnosti, kde se ještě před vteřinou radili tři kagové, teď zela díra, v jejímž středu stála Youko.
„A sakra...ehm...promiňte.“
