Broken Rose: 5 kapitola

City a Sasukeho rodina

A poté se ke mně malinko nahne a jemně a přitom vášnivě políbí. Jeho rty jsou tak sladké, tak měkké, že se mi pod jeho polibky, až motá hlava. Po té se musíme od sebe oddělit, protože nám došel vzduch a já se na něj usměju.
„Měli bychom jít spát zítra je opět škola.“ Řekne a poté mě popadne do náručí a odnese si mě k sobě do postele, kde si se mnou lehne a obejme mě kolem pasu a v objetí usneme.
Ráno se první zbudím já a malinko se leknu kdo to vedle mě leží, ale poté co si vzpomenu co se stalo včera malinko zčervenám. Poté Sasuke políbím, aby ho probudila. A hned jak otevře oči se v nich topím.
„Dobré ráno, jak si se vyspala?“ zeptá se mě a posadí se.
„Hm…. obdivuhodně velmi dobře.“ Odpovím a usměju se na něj.
„Můžu za to i já?“ zeptá se a jedno obočí zvedne a zašklebí se na mě.
„Ani ne.“ Odpovím, ale hned beru nohy na ramena, protože na mě Sasuke hodim polštář.
„No tak dobře na osmdesát devět procent ano.“ Řeknu a sednu si k němu zpět na postel.
„A co těch zbývajících jedenáct?“ zeptá se já jen pokrčím ramena a řeknu. „Za to může postel.“ Tentokrát vstanu, už doopravdy a jdu směr koupelna. Tam si vyčistím zuby, učešu se a obléknu se do školní uniformy. Jak vylezu Sasuke jde hned po mě a poté se společně vydáme do třídy.
„Hej brácha.“ Volá někdo za námi. Sasuke se zastaví a otočí se, já ho napodobím a všimnu si jak k nám běží tak dvaceti dvou letý muž. Má stejně černé vlasy jako Sasuke, ale o dost delší, úplně stejné oči, akorát on má více ostřejší rysy.
„Co se děje Itachi?“ zeptá se ho Sasuke a já si tam připadám opět nadbytečná.
„No víš máma s tátou chtějí vidět tvého pána, tak máte k nám domů přijít na večeři v sedm hodin jo. A kde ho vůbec máš?“ zeptá se a to mi už na čele objeví žilka, odkašlu si a podívám se na něj vražedným pohledem.
„Ty.“ Ukáže na mě prsten.
„Tak za prvé prstem se neukazuje a za druhé mám jméno.“ Řeknu docela naštvaným hlasem.
„No jo promiň, nevěděl jsem, že jsi to ty, protože kolem Sasukeho se motají pořád nějaké fanynky.“ Pokrčí ramena a to mě ještě víc vytočí.
„Připadám ti snad jako Sasuke fanynka nebo co?“ to, už ale na Itachiho křičím a Sasuke dostane záchvat smíchu.
„Co je?“ vyjedu na něj.
„Ne nic …radši nic.“ Řekne a stále se směje.
„No dobrá, dobrá můžu se alespoň zeptat na jméno?“ Já jen kývnu a odpovím mu.
„Haruno Sakura.“ Itachi se na mě usměje pocuchá mi vlasy a běží pryč a ještě na mě zakřičí. „Tak v sedm prcku“
„Prcku, prcku Sasuke já tvého bráchu asi zabiju.“ Řeknu, ale on mě uklidní tím, že mě obejme.
„To by si pak šla, ale do vězení, copak nevíš, že na královský nesmíš vztáhnout ruku.“ Pošeptá mi do ucha. „A copak bych si tu bez tebe počal andílku.“ V tu ránu jsem červená jak rajče, když to uvidí Sasuke začne se opět smát a společně jdeme do třídy.
Vyučování uteklo jako voda a já měla spoustu času, abych si vybrala vhodné oblečení.
„Hej. Sasuke co bych si měla vzít na sebe?“ zeptám se ho a podívám se směr postel na, které leží.
„Mě je to jedno ve všem vypadáš krásně.“ Zašklebí se.
„Ale no tak. Já nevím jak bych se měla obléct, když jdu k tobě domů.“ Začnu se vztekat. Sasuke vyleze z postele, jde ke mně a prohlídne si mojí skříň.
„Páni ty moc věcí nemáš co?“ zeptá se mě a já po něm hodím naštvaný pohled.
„ Promiň, promiň. No tak si vezmi tyhle bílé šaty budeš v nich vypadat kouzelně.“ Řekne a já jen přikývnu, vezmu si od něj šaty a jdu do koupelny. Tam si vyčesu vlasy do drdolu a poté se malinko namaluju a obléknu si ty šaty. Když vyjdu z koupelny podívám se na Sasukeho. Ten je v riflích a černé košili, kterou má nahoře rozepnutou. Vypadá opravdu moc pěkně.
„Tak co, jak vypadám?“ zeptám se ho nejistým hlasem a malinko zčervenám.
„Jako anděl.“ Odpoví vezme mě za ruku a vyjdeme z pokoje a poté i ze školy.
„Sasuke, jak dlouho ještě půjdeme, já nechci nic říkat, ale v těch podpatkách se mi opravdu blbě chodí.“ Řeknu a on jen natáhne ruku a ukáže před sebe.
„Páni.“ Vyjede mi z úst, když vidím ten dům. Je obrovský a opět v gotickém stylu. Okolo domu je velká zahrada s fontánkami a různými potůčky. Všude svítí louče a cesta je z kamene.
„To je nádhera.“ Rozzářím se a koukám se všude kolem. Sasuke se tomu usměje a poté zaklepe na velké dveře. Otevře nějaký postarší pán, podle oděvu to bude asi sluha.
„Dobrý večer Sasuke-sama.“ Kývne k Sasuke.
„Dobrý večer Sakura-sama.“ Kývne ke mně a mě spadne čelist.
„Jak zná moje jméno?“ zeptám se Sasukeho.
„Itachi asi mluvil víš.“ Odpoví mi a já mám zase chuť ho zabít.
Půjdeme do sálu, kde se má podávat večera. Všichni tam, už sedí dokonce i Itachiho pán. Je to tak devatenácti letá blondýnka se zelenýma očima. Usměje se na mě a zamává mi. Já ji to oplatím i když ji neznám. Je mi sympatická.
„Dobrý večer, jsem Haruno Sakura.“ Představím se a pokloním se.
„Ááá ano Itachi nám říkal.“ Řekne Sasukeho otec.
„Ano, už jsme se viděli.“ Řeknu a poté si jdu sednout ke stolu společně se Sasuke.
„Jsem Mikoto Uchiha a tohle je můj manžel Fugaku. Jsme rádi, že jsi přišla a vůbec, že jsi donutila Sasukeho, aby také přišel.“ Řekne Mikoto a usměje se na mě.
„No ani sem ho moc nemusela přemlouvat.“ Řeknu.
„Hm…. tak to je dobře, myslím, že můžeme podávat večeři.“ Řekne Fugaku a všichni jen kývnou, až na Itachiho pána.
„Jo super jídlo.“ Zakřičí a já vybuchnu smíchy. Všichni se na nás divně dívají, ale jak mile uvidím pana Uchihy pohled rychle přestanu.
„Omlouvám se.“ omluvím se a automaticky mi klesne hlava.
„Jo a já jsem Ai, pouze Ai.“ Řekne ta blondýnka a já jen kývnu a usměju se na ni. Poté, ale už přinesou jídlo a mi se pouštíme do prvního chodu.
„A už jsi v pořádku Sakuro, slyšel jsem, že si byla zraněná.“ Zeptá se mě Itachi a Sasuke se zarazí uprostřed pohybu.
„Ano, už jsem v pořádku, bylo to jen lehké zranění.“ Odpovím s úsměvem.
„Kdo tě zranil.“ Zeptá se pan Uchiha. Než, ale stihnu odpovědět vloží se do toho Sasuke.
„Jeden démon, který se nějak dostal do lesa zapomnění, byl na vyšší úrovni a Sakura tam byla poprvé, takže jsem nepočítal s tím, že by se tam mohl objevit tak silný démon. Zranil Sakuru do ramene. Málem umřela na otravu krve. Takže to nebylo lehké zranění.“ Řekne Sasuke a já malinko sklopím hlavu.
„Ale i tak Sasuke měl si čekat, že tam bude třeba nějaký silnější démon. Ani v normálním životě nemůžeš čekat, že na vás budou vždy útočit jen slabí démoni.“ Řekne rázně pan Uchiha, až mě z toho zamrazí.
„No tak sem zkrátka nečekal, že když tam je Sakura poprvé, že tam bude hned démon úrovni B.“ Řekne Sasuke zvýšeným hlasem, zvedne se od stolu a jde někam pryč.
„Nemusel si být tak rázný Fugaku.“ Řekne Paní Uchiha a dál jí.
Za celou večeři pak, už nikdo nepromluvil a Sasuke se, už nevrátil.
Poté jsme si dali ještě čaj a něco málo si ještě řekli.
„Saky jaký to je v lidském světe.“ Zeptá se mě Ai. Já se podrbu na hlavě a popřemýšlím jak bych jí to vysvětlila.
„No je to tam úplně jiné, než tady. Jsou tam samé domy, silnice auta a skoro vůbec žádné lesy, jen pár zahrad, ale hory jsou daleko od města.“ Odpovím ji stručně a ona jen kývne.
„A kde se ti lépe žije tady a nebo tam.“ Zeptá se mě Itachi.
„Tady.“ Odpovím hned a paní Uchiha se malinko pousměje.
„Je to kvůli Sasukemu?“ zeptá se mě poté a mě se na tvářích objeví ruměnec.
„No má na tom také nějaký podíl.“ Řeknu rozpačitě a upiji ze šálku.
„A jak ti to jde jinak na hodinách.“ Zeptá se mě pan Uchiha.
„No skoro na všech hodinách mi to jde, ale hodinu, kterou nesnáším je čtvrtá hodina, což mám trénink jen já a jak se zdá tak mě paní učitelka Anko nemá opravdu ráda, protože mě nikdy nešetří a vždycky jsem já tak kdo skončí na zemi.“ Odpovím a všichni se zasmějí.
„No jo Anko je fakt hrozná. Máme to stejné Saky mě taky nešetří. Asi nemá ráda pány co mají za své démony Uchihy.“ Řekne Ai a já ji to jen odsouhlasím.
„No tak pardon, že jsem tvůj démon.“ Řekne naštvaně Itachi a všichni se opět zasmějí.
„Ale vždyť já jsem ráda, že jsi můj démon víš lásko.“ Řekne a políbí ho na tvář. Lásko, takže to je normální, že se páni a démoni milují.
„Smím se na něco zeptat.“ Řeknu a kouknu se na pana Uchihi. Ten jen kývne a já spustím.
„Mezi démonem a pánem je to pouto a to pouto je ….láska.“ Řeknu pomalu a kouknu se po něm.
„Ano v devadesáti procentech je to právě láska.“ Odpoví a já jen kývnu.
„Copak chodíš snad se Sasukem.“ Rýpne si Itachi a já se na něj podívám vražedným pohledem.
„Ale za to se nemusíš stydět Saky to je normální.“ Řekne Ai a já jen nepatrně kývnu.
„Omlouvám se, ale už budu muset jít.“ Rozloučím se, se všemi a jdu zpět na pokoj. Je celkem tma a já mám dost strach.
„Ten zatracený Sasuke, on si odejde na kolej a mě nechá, ať si jdu sama domů.“ Zakleju a všude se rozhlížím.
„Nenechám tě, aby si šla sama domů.“ Řekne mi něco u ucha a než stihnu vykřiknout, ten někdo mi zacpe pusu.
„Klid to jsem já Saky.“ Už v tom hlase poznám Sasukeho.
„Ty blbečku víš jak jsem se lekla. To mi nedělej.“Bouchnu do ho hrudi.
„Promiň, promiň tak jak to šlo doma?“ Zeptá se a chytí mě za ruku a společně se vydáme na kolej.
„Bylo to opravdu skvělí, až na Itachiho ten měj občas blbí otázky.“ Řeknu a usměju se na Sasukeho.
„Jo to měl, promiň že jsem odešel, ale vadilo mi to.“ Zavrtím hlavou a dál jdeme v tichosti.