Příběh Yashin Maru II. - První mise

Yashin se probudila v zšeřelém lese a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Jak jsem se sem sakra dostala? pomyslela si šokovaně a snažila si vzpomenout na minulý den, co dělala a jak by se mohla sama ocitnout uprostřed lesa. Rozhlédla se kolem sebe a uvědomila si, že asi ne tak úplně sama, seděla totiž u vyhaslého ohniště, kolem kterého byly v kruhu tři další spacáky. Vylezla ze svého spacáku a téměř okamžitě se rozklepala zimou. Aby se alespoň trošku zahřála, schoulila se a rukama si třela paže.
Nedokázala pochopit, co tu dělá a kdo jsou její společníci. Nakonec se rozhodla, že ještě chvíli počká; třeba přijdou.
Postupně se jí začalo vybavovat, že je na misi. Ale stále bylo vše jakoby zahalené v mlze, nedokázala si jasně vzpomenout, s kým. Je to jako když se snažíte vzpomenout na něco, co už se stalo hodně dávno, nejste si s ničím jistí. ...Určitě jsem tu s Narutem (kdo by na něj někdo mohl zapomenout), pak ještě s nějakým...ne, s nějakou holkou. Na víc si prostě nebyla schopná vzpomenout.
Ach jo. povzdechla si a zase se zachumlala do spacáku. Jenže asi za půl hodiny stále nikdo nepřicházel a počítání stromů kolem už ji přestalo bavit. Kašlu na to, jdu se po nich podívat. rozhodla se a s novým elánem vstala. Podívala se na všechny strany a zamyslela se: Kam by tak asi mohli jít? Les se zdál dost hustý, mezi stromy byly sotva metrové mezery a větve vyrůstaly nízko u země. Usoudila, že kam půjde je stejně jedno. Vypadalo to na všechny strany úplně stejně, takže si vybrala jakoby udržovanější a snadněji přístupnou stezku. Tudy bych rozhodně šla já, pomyslela si.
I když nebyl široko daleko nikdo vidět, našlapovala opatrně a neustále se dívala na tábor za sebou, odkud vyšla. Možná že by bylo lepší tam zůstat, takhle se akorát ztratím. řekla si rozmrzele. Potom ji ale napadlo, že by byl dobrý nápad udělat si nenápadné značky, podle kterých by se mohla orientovat. Neustále si dávala pozor a asi padesát metrů od tábora si pomalu dřepla. Poblíž našla několik kamínků, takže je naskládala na sebe a pro jistotu, kdyby náhodou popadaly, pod jeden větší (asi třiceticentimetrový) kámen zastrkala několik větviček. To by mohlo stačit. Očistila si ruce do kalhot a spokojeně si prohlížela své dílo.
"Nehýbej se." ozvalo se najednou těsně za ní, až se Yashin lekla. Ihned věděla věděla, že má problém. Někdo se k ní dokázal přiblížit zezadu, a to si přitom dávala takový pozor, jestli ji někdo nesleduje. Strnule stála na místě a přemýšlela, jak by se mohla z té šlamastyky dostat, ale zatím to nevypadalo vůbec dobře. Stále tu ještě byla možnost, že ten člověk není nepřítel (i když věděla, že dost malá), takže opatrně začala rozhovor.
"Kdo jsi?"
"To tě nemusí vůbec zajímat. Hlavní je, kdo jsi ty a co tu chcete." Ozvala se ta osoba ihned, ale podle hlasu stále nešlo poznat, zda je to muž nebo žena. Předpokládala, že muž.
"Hele," snažila se Yashin znovu,"já ti nechci ublížit, jestli máš strach z toho. Já vlastně ani nevím co tady dělám, probudila jsem se a..." mlela a přitom se snažila nenápadně vytáhnout z kapsy kunai. Byl to zoufaný pokus, ale aspoň něco.
Nakonec se jí podařilo uchopit studenou rukojeť kunaie a s vítězoslavným pokřikem se vrhla na cizince. S napřaženou rukou se otočila a pohledem se setkala s očima toho člověka. Byly hnědé, ale spíš ji překvapil ten chladný, nemilosrdný výraz.
To, co stalo o chvíli později vlastně očekávala, ale cizinec byl navíc tak rychlý, že se nedokázala ani ubránit. Levou rukou popadl její ruku s kunaiem a než si to stačila uvědomit, klečela na kolenech v hlíně a ruce měla zkřížené za zády. Cizinec jí hrubě zakryl ústa a ruku jí zkroutil tak, že byla nucena kunai pustit.
"Takže ještě jednou; kdo jsi," zopakovala ta osoba tiše, její šepot by se lehce dal splést se šuměním listů v korunách stromů.
Tak tohle mi nevyšlo. konstatovala dívka suše. Teď už Yashin neměla v úmyslu té osobě odpovídat, taky k čemu by to pomohlo? Akorát by měl ten ninja (Yashin si to myslela, ale protože neměla možnost si toho cizince pořádně prohlédnout, nevěděla to jistě) to, pro co přišel.
Zmítala se v pevném sevření, aby aspoň nějakým hlukem upoutala něčí pozornost, ale byla to zbytečná snaha. Oba dva moc dobře věděli, že poblíž nikdo není, a i kdyby byl, stejně by se k nim nemohl dostat včas. Yashin byla odkázaná sama na sebe.
"Trhni si," vyhrkla.
"Ptám se tě naposled," zavrčel výhružně a ještě zesílil sevření. Yashin sotva dýchala, protože ji tvář kolenem přitiskl na nerovný povrch země pokrytý vrstvou jehličí. Měla strach, ale rozhodla se, že nic neřekne, ať to stojí co to stojí.
Cizinec jí ještě víc zkroutil ruku za záda a Yashin musela zatnout zuby, aby nevykřikla bolestí. Obvykle by se vzdala, tak jako při tréninku se svým týmem. Tentokrát ani nechtěla. Nechtěla zklamat své kamarády, nechtěla zklamat Listovou ani svou vlastní vesnici.
Ninja se zhluboka nadechl a opravdu pomalu se sklonil k Yashin, tak blízko, že cítila jeho dech na tváři.
"Podívej se," zašeptal, "já ti taky nechci ublížit. Ale ty mě to nutíš udělat, víš? Já dělám jen svou práci. Přestaň si hrát na hrdinku a něco mi konečně řekni... " Yashin zarputile zavrtěla hlavou.
"...No tak to tě budu muset zabít." oznámil jí úplně klidně, jako by to dělal dnes a denně.
Yashin zamrazilo. Nepochybovala, že by toho byl schopný.
Strach jí nedovolil mluvit, takže zase jen zatřepala hlavou na nesouhlas. Mysli!, napomenula se v duchu. Sice nebyla zvyklá přemýšlet a jednat pod tlakem a v takovém stresu, ale umínila si, že se o to alespoň pokusí.
V přemýšlení ji přerušil povzdech. Ninja bleskově vytáhl ze záhybu svého volného černého oblečení nějakou zbraň. Yashin si ji nemohla pořádně prohlédnout, protože stále byla ještě na zemi, ale bezpochyby byla dost ostrá. I kdyby teď zavolala o pomoc, a poblíž by byli její kamarádi, do jejich příchodu by už mohlo být pozdě.
"Tohle bude jako varování pro ostatní." Ve vzduchu se zablýskl nůž a Yashin si až moc pozdě uvědomila, že nechce umřít.
Padl úder a najednou byla tma.

Yashin se udýchaně posadila na své posteli a rozrušeně se dívala kolem. Nejprve nic moc neviděla, ale jak si její oči postupně začaly zvykat na tmu, rozeznala stěny jejího nového pokoje v Konoze a pár kusů nábytku, rozestavěného chaoticky po pokoji. S úlevou si oddechla. Naštěstí to byl jen sen, i když až neskutečně živý.
Spustila nohy z postele a našmátrala papuče, přitom se stále roztřeseně rozhlížela po prostoře, který skoro vůbec neznala. Jak by ne, vždyť to byla její první noc v novém bytě.
Rozespale chňapla po budíku na nočním stolku vedle postele a zamžourala na ciferník. Měla problém zaostřit se na kmitající ručičku, takže jí trvalo docela dlouho, než zjistila, kolik je vlastně hodin.
"Cože?! Půl osmé?!" řekla si pro sebe nevěřícně a znechuceně pohodila budík zpět na své místo. Měla ho nařízený až na půl deváté, aby se stihla vypravit, než přijde Naruto, ale co teď bude dělat jednu a půl hodiny?
Pomalu se postavila a dopotácela se k balkonovým dveřím (vedoucím překvapivě na balkon xD) a prudce roztáhla závěsy, které zakrývaly okno až po zem a propouštěly minimum světla. Oslnilo ji jasné ranní světlo, takže musela okamžitě přivřít oči a stínit si dlaní, aby vůbec něco viděla.
V Konoze se probouzel nový den. V ulici pod Yashin se procházeli první čilí obyvatelé vesnice a otvírali své krámky, nabízející všemožné zboží. Chladný větřík s vůní rozkvetlých květin dívce čechral dlouhé vlasy, které jí nyní spadaly jí až po záda. Po ránu je mívá rozpuštěné, jinak je téměř nemožné zahlédnout ji bez typických culíků. Tohle ji trochu probudilo.
Opatrně za sebou zavřela dveře od balkonu a líně se protáhla. Pitomá noční můra, kvůli ní jsem se ani pořádně nevyspala.
Ještě se toužebně podívala na postel a chvíli přemýšlela, jestli by si nemohla ještě lehnou, ale pochybovala, že by ještě usnula, takže se otráveně došourala k dveřím, které vedly do jídelny spojené s kuchyní.

Mířila si to zrovna k lednici, když z dalších dveří vykoukla hlava s dlouhými fialovými vlasy, které vypadaly po ránu vždy dost zajímavě, protože trčely na všechny strany.
"Čááu Yashin, ty jsi vzhůru? Neviděla jsi náhodou moje tričko? řekl Akira šeptem a stoupl si mezi futra dveří svého pokoje. Pak ještě mlčky ukázal na třetí, zavřené dveře, aby naznačil, že třetí obyvatel bytu stále spí.
"Co bych s ním asi tak dělala?" odpověděla mu nechápavě a povzdechla si. A já si naivně myslela, že budu mít chvíli klid.
Akira pokrčil rameny. "To vážně nevím, ale nemůžu ho najít. Včera jsem ho tu někde nechal."
"Tvoje smůla," odbyla ho dívka škodolibě. Akira se na ni nezlobil. S Yashin se ještě alespoň hodinu po probuzení nedá kloudně mluvit.
Oba dva si nachyslali svou vlastní snídani a posadili se naproti sobě. Yashin si až teď všimla, že Akira je od hlavy po pas nahý. Chtěla se zeptat proč, ale pak jí došlo, že jí to řekl před chvilkou. Sama nad sebou si zase povzdechla a ukousla si z krajíce chleba s nějakým salámem a šunkou.
Akira položil na stůl svou snídani a hrnek kávy.
"Co tady ty tak brzo vzhůru?" vyzvídal zdánlivě bez zájmu, aby na něm dívka nepoznala, jak moc ho to zajímá. "Obvykle bych tě tu čekal tak kolem poledne," dodal s úsměvem.
"Tak ráda spím, no," bránila se Yashin a napila se čaje. "Dneska se pro mě staví jeden místní kluk a trochu mi ukáže Listovou vesnici."
Akira se zakousl do svého sendviče a nevěřícně zavrtěl hlavou: "To jsi teda dobrá, jsme tu teprve druhý den a ty už sis našla nějakou známost."
Okamžitě ho do ramene bolestivě zasáhla pěst naštvané Yashin. Mladík si poraněné místo začal mnout a dotčeně se zeptal dívky, za co to bylo. (Pozn.autora: Tahle věta mi přijde strašně divná xD)
"To ti není dost jasný?" řekla nakvašeně. "Neštvi mě. Mezi mnou a Narutem nic není, to mi můžeš věřit. Jenom jsem mu s něčím pomohla, a on se teď snaží pomoct mně. Navíc," dodala, "stejně ještě musím jít něco zařídit k...jak tomu říkal...Hokage? No prostě, musím jít k Hokage. "
"Víš co je zajímavý? Když říkáš, že nic není, tak vlastně něco je, a to je..." zasekl se Akira v půlce věty, když si všiml, že se Yashin užuž napřahuje k další ráně. V obranném gestu zvedl ruce a vyhrkl: "Už mlčím."
Dívce to nejspíš prozatím stačilo a usrkla si ze svého hrnku se znakem Vodopádové vesnice. Už nevěnovala Akirovi přílišnou pozornost (jenom po něm občas z legrace loupla vražedným pohledem) a prohlížela si nějaký časopis.
Akira zíral kamsi do dálky, dokonce zapomněl žvýkat. Yashin zvedla hlavu a dlouze se na něj zadívala.
"Já poznám, když tě něco trápí. Tak co je?"
"Jak víš, že mu můžeš věřit? Že můžeme věřit komukoliv z této vesnice?"
Yashin se překvapeně narovnala. "Taková otázka mě od tebe překvapuje. Nevidím důvod, proč zdejším lidem nevěřit. Zdají se být milí."
Akira to přešel bez komentáře. Zamyšleně se podíval do hrnku s kávou, jako by se z jeho obsahu snažil vyčíst budoucnost. Co nás tady čeká? ptal se posledních pár dní sám sebe stále častěji.
Yashin evidentně s takovými otázkami čas neplýtvala a raději se snažila užívat si života (jestli pod tento pojem patří i nadšené umývání nádobí). Chvatně uklidila zbytky ze stolu (navzdory Akirovým protestům zrovna sebrala i jeho talíř - aby potom nemusela umývat nadvakrát) a naházela ho do dřezu, kde na něj pustila horkou vodu a v rychlosti ho umyla. Poté, protože měla mnoho času, strávila asi čtvrt hodiny před zrcadlem, kde upravovala svůj zevnějškem, a čtvrt hodiny se převlékala. Zbytek času věnovala vybalování svých věcí z krabic navrstvených všude po pokoji.
Mezitím dojedl i Akira a uklidil po sobě nepořádek. Moc dobře si ze zkušeností uvědomoval, že pokud se jedná o uklízení a celkově pořádek, je lepší Yashin nerozhněvat.
Asi za půl hodiny se ozval domovní zvonek. Akira, který si už konečně oblékl nějaký svršek, co našel ve svém pokoji, se zvedl a šel otevřít. Ještě předtím ale zavolal na Yashin, že ten její Naruto už přišel.
"To není můj Naruto!" vychrlila ze sebe, když se vyřítila z pokoje a doběhla ke dveřím téměř současně s Akirou. Ten se pobaveně zasmál. Takhle provokovat svou kamarádku ho bavilo.
Yashin předběhla Akiru a otevřela domovní dveře, za kterými se vzápětí objevil blonďáček.
"Čau Yashin!" pozdravil Naruto zvesela, zatímco si ho Akira prohlížel zkomavýma očima, téměř jako starší bratr.
I Yashin ho pozdravila, ale Akira zatím mlčel.
"Zdar, já se jmenuju Akira, jsem s Yashin v týmu," představil se po chvíli Narutovi a potřásl si s ním rukou.
Dívka si oddechla. Nevěděla, jak co Akira udělá a byla mu vděčná, že se zachoval normálně. Zažila doby, kdy jednoho kluka ve Vodopádové vesnici, který Yashin otravoval, málem zmlátil.
Akira si s Narutem chvíli povídal, takže se Yashin zamyslela. Musela uznat, že to opravdu vypadá jako rande. Ještě neviděla, že by se kamarád stavil pro holku přímo u ní doma, teda pokud se nejedná o partu lidí. Trošku se začervenala.
"No tak už pojďme," uťala mezi nimi hovor a vyšla na chodbu před byt. Šla pomalu napřed, ale potom počkala, než s ní Naruto vyrovná krok.

Naruto Yashin ukázal všechna místa, která stála v Konoze za vidění. Zavedl ji k pomníku padlých hrdinů v boji, podívali se také blíž k monumentu hokagů a Naruto dívce ukázal i cvičiště s třemi kůly, kde si je poprvé vyzkoušel sensei.
"Takže ty jsi v týmu pod Hatake Kakashim?" nemohla uvěřit svým uším Yashin poté, co jí Naruto povyprávěl příhodu s rolničkami.
"Jo - proč se ptáš?" vyzvídal blonďák a zvědavě se na dívku podíval. Ta jen pokrčila rameny.
"Jen tak," špitla.
Dál ji Naruto zavedl ke vstupu do Lesa Smrti. Yashin se trochu zatřásla. Z lesa šel strach, a to ne kvůli názvu.
"Ty, Naruto, proč se tak vlastně ten les jmenuje?" zeptala se a nervózně očekávala odpověď.
Naruto si dal ruce za hlavu. "To ani nevím, nenapadlo mě se na to zeptat," zasmál se. "Ale je pravda, že ten les je dost děsivej."
Naruto už nevěděl, co dalšího by dívce z Vodopádové ukázal, takže se jen procházeli uličkami Konohy, zatímco vyprávěla o své vesnici. Naruto ji občas přerušil, když se na něco zeptal, ale jinak mluvila souvisle. Povídala o svém týmu, senseiovi a čím se její vesnice liší od Listové.
"Akorát mi tu chybí vodopády," přiznala se. Naruta najednou něco napadlo.
"Pojď za mnou!" křikl na děvče, které překvapeně pozvedlo obočí, ale muselo si pospíšit, aby Naruta ve spletitých uličkách vesnice neztratilo.
Zanedlouho dorazili na poslední místo, které by mohlo Yashin zajímat. A to hodně.
"Páni!" vykřikla s úžasem a nevěřícně se dívala na scenérii před sebou.
Stála s Narutem před obrovským vodopádem v údolí Konce. Po jeho okrajích stály dvě vznešené sochy, které znázorňovaly prvního Hokage a Uchihu Madaru. V běhu staletí se skoro vůbec nezměnily, až na nedávný souboj Naruta a Sasukeho.
Naruto posmutněl. Tak proto jsem se tomuto místu vyhýbal, povzdechl si při vzpomínce na Sasukeho odchod.
Yashin o ničem takovém neměla tušení. Točila se s rozpřaženýma rukala a vykřikovala: "To je úžasný!" Vzápětí se rozběhla a k Narutově překvapení skočila šipku do vody.
Několik minut se nevynořovala, takže měl Naruto obavy, jestli se neutopila. Ale ještě než stihl doběhnout k místu, odkud skočila do vody, vynořila se její spokojená hlava.
"Voda je skvělá," oznámila Narutovi jakoby nic. Narutovy obavy se změnily v úžas. "Wow, ty se dokážeš potopit na tak dlouhou dobu?" Yashin přikývla. "U nás jsme plavali skoro pořád, jsme na to zvyklí," vysvětlila mu.
Yashin se vyhoupla na břeh a požádala Naruta, jestli by ji nedoprovodil ke kanceláři Tsunade. Neměl nic proti, takže se ihned vydali na cestu.
"U vás asi tak normálně neplavete v řece, že?" došlo Yashin, když se na ni už několik procházejících lidí nevěřícně dívalo. Šaty ji nestihly uschnout, takže z ní kapala voda a při každém kroku to zvláštně začvachtalo.
"No jak bych to řekl...Ne." Potvrdil jí domněnku Naruto. Zbytek cesty kráčeli v tichosti.

Netrvalo dlouho a před nimi se vynořila majestátní budova Hokage. Yashin si ji pozorně prohlížela.
"Tudy," podotkl Naruto a zatáhl ji to jedněch dveří vedoucích dovnitř.
Vyšli schody a minuli několik dalších dveří. Naruto se tady bezchybně vyznal. Yashin následovala mladíka až ke dveřím Hokage, tam se zastavila a zhluboka se nadechla.
Náhle znervózněla. Uvědomila si, že pořád jí úplně neuschly šaty a pro návštěvu Hokage se to moc nehodí. Zasekla se v půli pohybu ruky ke dveřím.
Naruto zaklepal za ni.
"Dále," ozvalo se zevnitř podrážděně a Yashin se nervózně podívala na mladíka. "Takhle je poslední dobou pořád," pokrčil rameny. Yashin vzala za kliku a vstoupila dovnitř.
Za stolem seděla Tsunade obklopená hromadami papírů a zrovna razítkovala něco, co jí podávala Shizune. Poté, co vstoupili do místnosti, práce nechala a pozorně si je prohlédla.
"Aha, to jste jen vy." konstatovala a pohodlně se uvelebila v křesle. "Doufám jen, že si nejdete na něco stěžovat," dodala ihned. Yashin i Naruto současně zavrtěli hlavou. Nikoho, komu je milý život, by nenapadlo jít si stěžovat přímo k Tsunade.
Yashin si trochu nervózně poodkašlala, ale nebylo jí o moc lépe a připoutala na sebe jen nechtěnou pozornost. Tsunade i Shizune na ni trochu s očekáváním zíraly, takže přistoupila blíž k Tsunade a uctivě se uklonila.
"Tsunade-sama, já, Yashin Maru Vám hlásím, že jsem spolu s Akirou Maboroshim a Dantem Yakuzim dorazila včera do vesnice ukryté v Listí. Čekáme na Vaše další příkazy."
Tsunade přikývla a pokynula jí, ať se narovná. Zhluboka se nadechla a začala mluvit:
"Dobře, jsem ráda že jsi přišla. Jistě víš, proč jsme vás z Vodopádové pozvali sem. Je těžká doba a vyžaduje spolupráci."
Yashin přikývla, jen Naruto vypadal, že vůbec neví, o čem se tady mluví, takže svůj názor řekl nahlas. Tsunade ho odbyla a mluvila dál.
"Doufám, že se vám tu bude líbit, ale hlavní smysl této akce je něco nového se přiučit. Takže vás teď přidělím do týmů."
Naruto se naštvaně smířil s tím, že se Tsunade nebaví s ním a znuděně si prohlížel nějaké papíry. Hokage si povzdechla a obrátila se i k němu.
"Naruto, jak vidím, tak už jste se s Yashin seznámili. To mi poněkud mění plány," řekla si spíš sama pro sebe a naklonila se k Shizune. Chvíli se spolu o něčem šeptem bavily, a až dosáhly shody, Tsunade se spokojeně usmála.
"Takže Naruto, Yashin," začala a na oba jmenované se podívala,"když už jste tu vy dva, rozhodla jsem se vám něco oznámit. Přemýšlela jsem, s kým by měla být Yashin v týmu po dobu, co bude v Konoze. Naruto," obrátila se na blonďáka,"ty, Sakura a Sai jste už dlouho neměli misi, není tomu tak?"
Naruto jen přikývl. Tsunade se po očku podívala na Shizune, která nepatrně přikývla.
"V tom případě, od teď je Yashin dočasně členem týmu 7. Tady máte informace o vaší misi."
Naruto s výkřikem Yattaaa!!! chňapl po nabízeném stohu papírů a poněkud hrubě ho vytrhl Hokage z ruky. Tsunade ho chtěla okřiknou, ale potom nad tím jen mávla rukou.
Yashin se zamyslela a zeptala se: "Tsunade-sama, respektuji Vaše rozhodnutí, ale co budou dělat Akira a Dante? Víte, přišli jsme sem teprve před pár dny."
Tsunade takovou otázku od dívky očekávala."To už jsme se Shizune taky vyřešily. Týmy 8 a 10 jsou momentálně na misi, ale v nejbližší době by se měly vrátit. Myslím, že jim nebude vadit, že do týmu přiberou ještě jednoho člena. Mám v plánu přiřadit Akiru do týmu Gai a Danteho do týmu Kurenai."
Yashin znovu přikývla a vzala si od Naruta podklady k misi. Naruto zatím nahlas přemýšlel.
"Země zapadajícího slunce...Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel. Kde to jako je, Tsunade-obaachan?" obrátil se s otázkou na Hokage. Ta s povzdechem začala geninovi vysvětlovat.
"Kdyby sis někdy obrátil list a přečetl si druhou stránku, zjistil bys, že to tam je všechno napsané!" Zakřičela na něj vyčítavě. Vzápětí se trochu uklidnila a pokračovala. "Země zapadajícího slunce je na jihozápadě, je to vlastně ostrov blízko země Větru. Moc o této zemi nevíme, jen neověřené informace od lidí, kteří tam byli. Říká se, že tam přísně vládne jedna strana v čele s panovníkem a jsou tam nejkrásnější západy slunce široko daleko."
Naruto se zamyslel. To zní romanticky, možná že by tam se mnou šla Sakura konečně na rande.
"Ale... Tsunade-sama?...Vidím tady, že máme doprovodit a chránit nějakou osobu a její věc, ale vůbec tu není co." namítla Yashin, když si už poněkolikáté prolistovala celý svazek papírů. Tsunade přitakala. "V tom máš pravdu. Jenže to je háček - my to taky nevíme. Najal si nás jako doprovod a ochranu nějaký...-" odmlčela se po dobu, kdy hledala další informace v asi půlmetrových hromadách papírů naskládaných všude kolem stolu. Zanedlouho vítězoslavně vytasila složku s nápisem na hlavní straně: Země zapadajícího slunce. Otevřela ji a ještě chvíli trvalo, než našla ten správný papír.
"Tady to je - najal si nás nějaký obchodník jménem Eri Watanabe. Ujistil nás, že s ním nebudou problémy, ale odmítl nám říct, jakou věc bude mít s sebou."
"Ale proč potom teda potřebuje ochranu?" řekl Naruto. "Celý mi to přijde divný."
"To ano. Ale nevypadá to jako složitá mise, takže má jen stupeň C. Mějte se na pozoru." uzavřela Tsunade a hodila složku zpátky na hromadu. Netrefila se a složka s plesknutím dopadla na zem.
"A teď vypadněte, dokud si to nerozmyslím a nepošlu vás na severní pól!" ucedila zase podrážděně a Yashin s Narutem raději co nejrychleji vypadli z kanceláře, kdyby to nebyla jen planá výhružka a myslela to vážně.
Po jejich odchodu bylo v kanceláři ticho. Tsunade si zamyšleně podepírala hlavu a znovu si pročítala dostupné informace.
"Nad čím přemýšlíte, Tsunade-sama?" Zeptala se Shizune opatrně. Tsunade neodpověděla.
Všimla si totiž mokrých skvrn od bot na koberci.
Snad to zvládnou...

"Takže už za dva dny," řekla si spíš sama pro sebe Yashin a nepřítomně si pohrávala s pramínkem vlasů. "Nečekala jsem, že půjdu na misi tak brzy."
Naruto byl spíš naštvaný ohledně mise. "Mise C?! Myslel jsem, že nám dá alespoň misi B, ale mise C?!"
"Měl bys být vděčný. To já donedávna okopávala mrkve babičkám na zahradě. Člověk by nevěřil, že takovouhle práci dávají ninjům!" ušklíbla se Yashin a Naruto jí musel dát za pravdu. Vzal si od jí papíry a bez zájmu je prolistoval. "Myslím že přece jenom zajdu za Sakurou a Saiem a oznámím jim to," řekl Naruto a sroloval papíry do ruličky. Yashin souhlasně přikývla. "Dobrý nápad, já už půjdu domů a řeknu to Akirovi a Dantemu. Tak se asi uvidíme pozítří," usmála se každý šel svou cestou.

O dva dny později
Brzy ráno před branami Konohy stála skupinka pěti lidí. Nepřehlédnutelný byl mladík s blonďatými vlasy, který měl i v takovou časnou hodinu plno energie. Kousek od něj postávala růžovovlasá dívka s poměrně otráveným výrazem. Čas od času na něj zakřičela něco ve stylu: "Naruto, buď už konečně zticha!", jinak se až nápadně zajímala o třetího člena skupinky.
Kousek stranou od ninjů stál vysoký mladík, měl asi kolem dvaceti let. Byl oblečen v skvěle padnoucím obleku a každou chvíli si nervózně upravoval kravatu. V pravé ruce držel černý kufřík, na který se často díval, jako by se ujišťoval, že tam pořád je. Jeho dojem vysoce postavené důležité osoby podtrhovaly černé krátké vlasy a kamenný výraz.
Vypadá skoro jako Sasuke... rozplývala se nad ním Sakura.
Několik metrů vedle něj postávala dívka s červenými culíky a smaragdově zelenýma očima. Bavila se s posledním členem skupiny, a to bledým černovlasým klukem.
"Kde zas je ten Kakashi-sensei?! Vsadím se, že musel sundávat sousedce ze stromu kočku nebo tak něco," stěžovala si Sakura a netrpělivě si podupávala nohou. "
"Eeee........" ozvalo se z ničeho nic a zpoza stromu se vynořila vysoká postava se zakrytým obličejem. Naruto i Sakura na něj začali ihned nadávat.
"Kakashi-sensei!! Jakou výmluvu jste si připravil pro tentokrát, že jdete opět pozdě?!" hnala se za ním Sakura se zaťatými pěstičkami. Kakashi se nevinně usmál (bylo to poznat z jeho...oka xD) a poškrábal se na hlavě.
"Víte, já jsem si zapomněl přeřídit hodinky na letní čas..."
Všichni si naštvaně povzdechli. Kakashiho výmluvy je nikdy nepřestanou fascinovat (spíš štvát).
Sensei pomalu došel k nim a zeptal se (i když to bylo úplně zbytečné): "Jsme tu všichni?"
Ozvalo se jen čtyřnásobné "Hai!", protože Eri Watanabe mlčel. Netrpělivě si poklepával na hodinky. "Měli bychom si pospíšit, musím se vrátit co nejdříve," řekl tiše. Kakashi přikývl, protože už se stejně chystal vyrazit.
"Můžeme jít!!" zahalasil Naruto a se zdviženou pěstí k tmavé obloze se ujal vedení skupiny. Za nimi se pomalu vydali i ostatní, kteří se ještě loučili s Konohou, protože ji možná neuvidí dost dlouho.
Šestičlenná skupinka se vzdalovala od bezpečí známé vesnice vstříc novému dobrodružství. Na cestu jim přálo vycházející slunce, které protkalo noční oblohu zářivými paprsky.