Jak chutná nebe
Vložil Mitsuki-chan, So, 2009-10-10 20:43 | Ninja už: 6008 dní, Příspěvků: 432
Ruce v kapsách, úsměv na tváři, rázný krok.
Kdo?
Snad kdybych předem prozradila jméno, příběh by nebyl tím samým příběhem. Každá věta by nebyla stejně podstatná, jako se může zdát teď. A ten příběh... Ten příběh, je vůbec o něm?
Došel na ono místo. Přesně tam, kde měl být, přesně tam, kde být chtěl. To místo ho těšilo. V jeho srdci se rozléval krásný hřejivý pocit. Bylo to ale místem? Ne.. Bylo to tím, co na něm kdysi zažil. Kdysi? Vlastně se to zdá dávno, ačkoliv není. Je to tak krásné, že snad nelze uvěřit, kdyby ta myšlenka každičký den netěšila.
Lehl si pod strom. Poslouchal štěbetivé ptáky, kteří, jako by se snad snažili vyzpívat celý svůj životní příběh. Určitě ho mají. Každý ho má. Tím si byl jistý. Ruce si dal pod hlavu a díval se...
Kam?
Na nebe. Bylo překrásné. Říká se, že je nádherné, když je bez mráčku. Čím by pak ale bylo vyjímečné? Byla by to jen rozlitá plechovka modré barvy.
Nebe...
Někdy připomíná vodní hladinu, když je krásně čirá a dno je hluboko.
A voní jako květiny. Ano, to je ono. Květiny. Na jaře, když všechno kvete. Zafouká vítr a tu vůni vyzvedne snad až ke slunci. Nebo jako chlad. Když je podzim skoro u sklonku. Vyjdete ven a vzduch i nebe nese tu krásnou vůni začínající zimy. Ta vůně studí a přesto ve Vás probudí ten pocit příjemné nostalgie.
A chutná... Chutná...
Jak chutná nebe?
Kam?
Na nebe. Bylo překrásné. Říká se, že je nádherné, když je bez mráčku. Čím by pak ale bylo vyjímečné? Byla by to jen rozlitá plechovka modré barvy.
Nebe...
Někdy připomíná vodní hladinu, když je krásně čirá a dno je hluboko.
A voní jako květiny. Ano, to je ono. Květiny. Na jaře, když všechno kvete. Zafouká vítr a tu vůni vyzvedne snad až ke slunci. Nebo jako chlad. Když je podzim skoro u sklonku. Vyjdete ven a vzduch i nebe nese tu krásnou vůni začínající zimy. Ta vůně studí a přesto ve Vás probudí ten pocit příjemné nostalgie.
A chutná... Chutná...
Jak chutná nebe?
Chlapec lehce otevřel ústa a nasál čerstvý vzduch. Poté vyplázl špičku jazyka, zavřel oči.
Čekal.
Jako by snad jeho chuťové buňky k sobě vábily právě tu chuť.
Chuť nebe.
Čekal.
Jako by snad jeho chuťové buňky k sobě vábily právě tu chuť.
Chuť nebe.
Jak chutná nebe? Možná sladce. Sladce, jako když olíznete kopeček dobré zmrzliny. Sladce a stejně tak chladivě. Co když ale slaně? Slaně, jako jsou slané slzy, které stékají po tvářích až ke rtům. Nebo moře. Nebo snad ani jedno? Třebaže nebe chutná stejně jako čirá voda, která je tak nádherně osvěžující, když se napijete.
Chlapec otevřel oči. Díval se stále před sebe na tu nádhernou modř. Najednou jako by mu ale vítr vál myšlenky z hlavy někam pryč, bral nevyslovená slova z úst... Posadil se a zády se opřel o strom, lehce zasmušile.
„Jak chutná nebe...?“ špitl zoufale do ticha. Kdo mu mohl odpovědět, kdo tu chuť zná? Slunce? Je přímo na nebi, bylo by smutné, kdyby samo nevědělo, jak nebe chutná. Nebo mraky?
Možná stromy...? Ano stromy.. Ty se přece větvemi dotýkají nebe. Okusily jeho chuť? Musí přece vědět, jak chutná nebe. Někdo musí.
„Jak chutná nebe...?“ špitl zoufale do ticha. Kdo mu mohl odpovědět, kdo tu chuť zná? Slunce? Je přímo na nebi, bylo by smutné, kdyby samo nevědělo, jak nebe chutná. Nebo mraky?
Možná stromy...? Ano stromy.. Ty se přece větvemi dotýkají nebe. Okusily jeho chuť? Musí přece vědět, jak chutná nebe. Někdo musí.
Jak chutná nebe?
Třebaže docela stejně jako pohlazení větru. Ale to je vlastně jen pocit. Tak snad jako déšť? Je to docela možné. Možná chutná jako sníh, nebo kroupy. Ví ten chlapec, jak chutnají? Lhala bych Vám, kdybych řekla, že já ano.
Třebaže docela stejně jako pohlazení větru. Ale to je vlastně jen pocit. Tak snad jako déšť? Je to docela možné. Možná chutná jako sníh, nebo kroupy. Ví ten chlapec, jak chutnají? Lhala bych Vám, kdybych řekla, že já ano.
Sklopil oči a pohled vrátil dolů k zemi, kde prstem přejížděl po stéble trávy.
Proč mu nikdo nemůže říct, jak chutná nebe?
Dělá snad chybu, že se ptá? Každý se někdy ptá. Nezáleží, na co. Důležité je, že neztrácí trpělivost a naději. Naději na to, že se to dozví.
Proč mu nikdo nemůže říct, jak chutná nebe?
Dělá snad chybu, že se ptá? Každý se někdy ptá. Nezáleží, na co. Důležité je, že neztrácí trpělivost a naději. Naději na to, že se to dozví.
A chlapec se ptal jen na jedinou věc.
Jak chutná nebe?
V tom zvedl hlavu a pohled upřel před sebe do dálky. Koutky jeho úst se pomalu zvedaly a jeho rty se roztáhly do znatelného, hřejivého a šťastného úsměvu. Byla to ona? Byla. Kdo jiný? Zvedl se ze země a zamířil k dívce. Také se usmívala. Sem tam zabodla pohled stydlivě do země a na malou chvíli její tváře zalil krásný ruměnec studu. Byla stále stejná. Roztomile plachá každým dnem, jako by to bylo včera, kdy jí ukradl ze rtů jejich první polibek... Chlapec už neváhal ani vteřinu a poslední kroky téměř doběhl. Dívku sevřel v náručí a blaženě zavřel oči. Cítil se tak úžasně vyjímečný, když byl s ní. Ona to cítila stejně. Zadívala se kukadly do těch jeho a s úsměvem ho pohladila po vlasech, s čímž se k němu znovu přitiskla.
Chlapec se usmál více než kdy jindy. Jak na to jen mohl zapomenout?
Jak chutná nebe?
Ani sladce, ani slaně. Ani jako voda, ani jako vítr.
Už to víte, jak chutná?
Já Vám to prozradím. Chutná jako štěstí.
Skutečně jako pocit štěstí, sám natolik nepopsatelný. Chutná jako jedinečnost, vyjímečnost. Že Jste pro někoho natolik důležitý jako sám život, vlastně samo nebe.
Jak chutná nebe?
Chutná jako láska.
Kdo ji má, ví, o čem mluvím.
Stejně jako on.
Tenhle chlapec. Tak dlouho se ptal a trápil, přitom to bylo tak snadné.
Jemně jí z ouška poodrhnul vlasy.
Už to víte, jak chutná?
Já Vám to prozradím. Chutná jako štěstí.
Skutečně jako pocit štěstí, sám natolik nepopsatelný. Chutná jako jedinečnost, vyjímečnost. Že Jste pro někoho natolik důležitý jako sám život, vlastně samo nebe.
Jak chutná nebe?
Chutná jako láska.
Kdo ji má, ví, o čem mluvím.
Stejně jako on.
Tenhle chlapec. Tak dlouho se ptal a trápil, přitom to bylo tak snadné.
Jemně jí z ouška poodrhnul vlasy.
„Děkuju..“ šeptl a letmým polibkem obdaroval její rty.
Ona k němu jen tázavě zvedla oči. „Za co?“
Chlapec se usmál. Jen a jen díky ní. „Už to vím.“ pohladil její jemnou tvář.
„Už vím, jak chutná nebe..“
Ona k němu jen tázavě zvedla oči. „Za co?“
Chlapec se usmál. Jen a jen díky ní. „Už to vím.“ pohladil její jemnou tvář.
„Už vím, jak chutná nebe..“
x x x
Poznámky:
Tenhle styl psaní jsem použila vůbec poprvé, tak já doufám, že se Vám to líbilo. Já sama jsem spokojená. Zatím v tom však neumím chodit.
Jestli "romantika"...? asi ano. To slovo pro každého znamená něco jiného. Pokud ale ne, tak to už bych vážně nevděla, kam to zařadit.
Ani nevím jak, přišla myšlenka a z té pak slova.
Nemusí všichni souhlasit. Každému nebe může chutnat jinak. Jeho chuť se ale nerozplyne. Alespoň v tohle věřím já.
Dnešní věnování je pro jednoho úžasnýho člověka, protože bez něj bych se nikdy nedozvěděla jak chutná nebe.. < 3
A vlastně je tu ještě maličké poděkování ^^ patří Ero Michi.. Ta, která mi dodala odvahu a to zveťejnit a každý den mi dodává odvahu a podporu. Děkuju.
(28 hlasů)
Mise N: Musím se přiznat, že ze začátku jsem měl trošku obavy. Neustále kladení otázek mi přišlo až moc časté a místy otravné. Ale nakonec se to rozjelo a myslím si, že neustálé tázání mělo na celkový dojem povídky velice pozitivní dopad. Líbila se mi především poslední část, která je už trošku subjektivní, ale to vůbec nevadí, o tom psaní je, že nám autor odhaluje své myšlenky. Celkově se mi to velice líbilo, hodnotím jak nejlépe mohu!
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Velmi krásne
Skvělá FF od tebe jako vždy 5*. Ale na Dívčí válku to nemá
.
Zastávám názor, že v Narutu musí být pár NaruSaku a SasuHina, ale na čem se shodnem všichi - TemaShika SaiIno. (má někdo proti TemaShika, SaiIno?)
No nad nebem, jak chutná jsem nepřemýšlela... Fámozní, takhle psát, pozoruhodné... Ještě něco k tomu řeknu, ty píšeš každou povídku dobře.
Sice NaruHina nějak nemusím, spíš se podle mě k sobě nehodí, ale co tahle povídka je super...
Už jen proto že si něco na tenhle styl psaní napsala je obdivuhodný.
Naruhina 4rever!
Antisakurafan!
Sláva Jashinovi... a Hidanovi ,kterej Jashinovu víru "provozuje"!
Oblíbený citáty: Bez práce nejsou koláče, ale bezva život
Kůň je nebezpečný zepředu-blbec, ze všech stran.
Kdybych měl na vojně tisíce a v civilu jen h***o-vzal bych to h***o do ruky
do ruky a zařval bych: "SBOHEM VOJNO!"
Otevřete brány do světa anime...
tohle bylo opravdu moc krásné, sama někdy preferuju tenhle styl psaní a není to nejlehčí, ale moc se ti to povedlo
kuuaa XD první pokus timhle stylem? sáákra XD
tak to nechci vidět ostatní styly, ve ktererých už umíš chodit, protože tomu se asi bude rovnat máloco
tohle byla naprostá dokonalost, -ttebayo!
(jo, sem cvok a je to nejspíš poznat z těch pár řádků...) plný počet
Staň se mým žákem na mybrute.com!
hezká povídka, ale NaruHino vážně nemusím
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Arigato Mi - chan :)
Věnování pro "jednoho človíčka" he ? =)
Srdíčko...Moc děkuju...ještě jednou < 3
Vše, co jsem ti k té povídce chtel říct jsem ti řekl buď do tvejch nadhernejch očíček nebo pošeptal do mobilu pred spaním, kdy si přejeme dobrou noc =)
Jsem moc rád, že ten, s kým jsi ochutnala nebe (a jeste moooc dlouho ochutnavat budeš ^^ [až ti z něj bude špatně xD]) jsem zrovna já < 3
Tenhle obrázek už jsem u některé FF viděla, jen nevím, u které... Je hezký a povídka taky.