Těžký den

Bylo takové normální ráno a Deidara se zrovna probouzel:
"Áááhh, to jsem se krásně vyspal!! C-co to už je tolik!!! Sakra, přijdu pozdě do práce!!!( tohle říká každý den.)

Jde pomalým krokem do koupelny, kde už je jako obvykle fronta:
"Sakra to musím být vždycky poslední!!!!" řval Deidara.
"To je jednoduché, protože už dva roky vstáváš pozdě. Divím se, že tě tvůj šév ještě nevyhodil!!!" konstatoval Kisame.
"Mno... to je jen kvůli toho, že já musím mít speciální režim!!!" řekl Deidara.
"Jaký řežim?!" ptal se zvědavě Tobi.
"No...přece pro lidi se spavou nemocí!!" řekl sebevědomě Deidara.
"No jasně! Ty jsi fakt simulant!! Co si vymyslíš příště?! Už jsi měl rakovinu, malárii, tuberu a zánět mozkových blan!!" rozeřval se Itachi.
"Hmm...já už to tu nevydržím!! Snad to nevadí když se jednou neumyju!!!" pomyslel si Deidara.

Odešel do kuchyně, kde to vypadalo stejně jako v koupelně.

Po dvou hodinách konečně došel do práce a když se chystal začít pracovat, tak se najednou ozvalo...CRRRRR!!!!
"Super pauza na oběd!" rozzářil se Deidara.

Po obědě se Deidara vrací ke svému stolu a chce konečně začít pracovat, když v tom ho postihne únava a proto radši půjde domů.

Přijde domů a zamíří do kuchyně, kde zrovna svačí Pein:
"Čau Deidaro, jak to, že už jsi doma?!" ptal se Pein.
"Mno...něják mně postihla únava, znáš to, ta moje spavá nemoc!" usmál se Deidara.
"Tak a teď toho mám právě dost, vždyť jsi tam byl jenom půl hodiny!!" řekl Pein naštvaně a odešel.

Deidara se najedl a pomalu došel do koupelny kde se zrovna koupala Konan, která se tak vyděsila, jak ho viděla a hodila po něm mokrou houbu, která se mu rozmajzla po ksichtě.
"Co to děláš, ty šmíráku?!!!!!!!!!" řvala Konan.
"C-co, já nic Konan, to sis špatně vyložila !! Já jsem se sem přišel osprchovat!! A ne tě šmírovat." řekl vyděšeně Deidara
"Aha tak to promiň, já myslela, že šmíruješ!!" omlouvala se Konan.

Jak se Deidara osprchoval tak odešel do svého pokoje když v tom:
"Ááá, co toje?!! Odkdy je z mého pokoje skleník?!! Zééétsu!!!" řval Deidara.
"C-coje Deidaro?!" ptal se Zetsu.
"Co tady dělá to zelí?!!!!" řval Deidara.
"Jaké zelí?!! To jsou krásné voňavé květinky!!" rozbrečela se bílá půlka Zetsu.
"Zelí ne zelí dejte to pryč z mého pokoje!!" řval Deidara.
"Jak z tvého pokoje?! To seš tak nemocnej nebo ti vypl mozek, když nepoznáš dveře od svého pokoje?!!" řvala černá půlka.
"Mno... říkal jsem si, že ten pokojík je nějaký jiný, měl jinak okna, koberec no a ty černobílé stěny! Fůůj! No... já už radši půjdu!" odešel ze Zetsuova pokoje a pomalu se šoural do svého. Když v tom podkal Kakuza:

"Ahoj Kakuzu, co to děláš?" ptal se Deidara.
"Hledám moji jehlu, když jsem šel tak mi vypadla z ruky a já ji teď nemůžu najít!!" řekl smutně Kakuzu.
"No tak to ti nepomůžu Kakuzu, jsem strašně unavený!" řekl Deidara.
A už, už byl na odchodu když v tom:
"Ááááuuuuu, myslím, že jsem tvou jehlu našel Kakuzu." řekl Deidara.
"Jé, děkuju Deidaro." sebral jehlu a odešel.

Poté se Deidara dobelhal ke svému pokoji a už,už chytal za kliku, když v tom:
"Deidaro!!" volal Hidan.
"Co chceš?!" řekl naštvaně Deidara.
"Ále nic, jen jestli zítra nechceš jít do kina?!" ptal se Hidan.
"Hmm... a tak jo půjdu, ALE TEĎ UŽ MI VŠICHNI DEJTE SVATÝ KLID!!!!!!!!" zařval a vlezl do pokoje, kde si lehl a okamžitě usl. Bylo to přesně v jednu hodinu odpoledne.

A tak skončil Deidarův "těžký den".