Láska ukrytá v nenávisti – Konfrontace, část 17.

Menší upozornění!! Poněvadž je situace Mari a Gaary jasná, tak malinko ustoupí do pozadí, ale nebojte. Budou se tam vyskytovat!! Jen, aby jste se nedivili, proč o nich píšu, tak málo!! Je to z tohoto důvodu.

Shira a Sasuke

Po chvilce došla ke dveřím a…
Vešla do zcela otevřených dveřích. Pak je rychle zavřela a postupovala dále do domu. Něco ji našeptávalo, že zde není sama, že tu někdo je a její tušení bylo správné. Kromě ní tu byli ještě dva muži.
Sasuke a Sanado.
Nechtěně padla do léčky, protože vešla do jedněch dveří, které vedly do prázdné místnosti. Okamžitě se zavřely. Lekla se a její dech se tu měnil v páru. Byla tady zima. Odešla zpět, ale zjistila, že není úniku. Umrzne tu!
„Pomoc!“ bušila na dveře, marně. Nikdo ji nepřijde zachránit. „Slyší mě někdo?“

„Sasuke můžeš si s ní dělat co chceš. To je má pomsta!“ narážel na to, že kdysi její rod vyvraždil jeho rodinu pro nic. Ovšem Shira za to nemohla. Byla pouze potomek. A za to se platí.
„Hai, ukážu ji, že nenávidět se nevyplácí!“ řekl a odešel. Ovšem něco v jeho nitru se spílalo, uvěřit tomu, že Shira ho nenávidí. Ta druhá část převládla a on byl opět v zajetí té staré původní nenávisti.

Shira se schoulila do klubíčka a pokoušela se zahřát. Měla již modré rty a tělo začínalo prochladat. V tom se otevřely dveře a v nich Sasuke, jen udělal menší protiopatření. Nechal tam jen malou škvíru, které si hned Shira nevšimla.
Jakmile ho spatřila jakoby se jí do těla vrátila energie a život. Vrhla se mu do náruče, ale on ji okamžitě surově odstrčil.
Shira pocítila strach. Jak se mohl tak změnit? „Co je to s tebou?“ divila se.
„Co je s mnou? Nic. Jen mi řekni jeden důvod proč mě nenávidíš a pak tě možná nechám naživu!“ řekl s ledovým hlasem. Bylo tak chladný jako tahle místnost.
„Co to povídáš! Já tě přeci miluji!“ namítla Shira.
„To ti tak budu věřit!“ Sasuke to už nevydržel, pomalu kráčel k Shiře. Bezcitně ji postavil a Shira nebyla s to se bránit. Byla zesláblá mrazem, Sasukeho bezdůvodnou nenávistí, chtěla už jen umřít, protože bez Sasukeho nemá její život smysl. Zavřela oči a čekala na svůj rychlý konec. Ten nepřicházel.
Až nyní, kdy si Sasuke plně vychutnával Shiřinu bezbrannost a odevzdanost. Takhle ji chtěl vidět. Zlomenou a na dně. Jenže se mu v hlavě opět ozval ten malý červík, který mu říkal, že to není pravda o jeho nenávisti k ní. Neposlouchal ten hlas. Připadal mu nicotný než aby ho poslouchal.
Jeho ruce se sunuly dále ke krku, aby vykonaly dílo zkázy.
Shira cítila jak je vyvíjen tlak. Nechtěla plakat, bylo to samovolné. Nemohla již déle zadržovat slzy smutku. Musely ven.
První kapky dopadly na Sasukeho ruce, které již započaly své dílo. Ruce, které dřív laskaly, dodávaly útěchu a klid nyní přinášely smrt. Slzy jakoby byly svěcená voda a Sasuke upír, ucukl.
Za malý okamžik byly na místě znova.
„Pozdravuj v pekle!“ ucedil Sasuke.
„Neboj budu.“ Zaskuhrala.
Shira neměla sílu na nic. Jen stála a nechala Sasukeho ať si s ní dělá cokoli. Vzpomínala na jejich začátky, kdy se ještě neznali, na první milování s ním…
Sasuke ještě více zesílil stisk rukou. Věděl, že ji dochází vzduch, přesto nepovolil. Byl tak soustředěn, že si nevšiml, že Shira zaťala pěsti a jednu ránu mu věnovala do břicha.
Stisk povolil a Shira byla volná. Mohla se nadechnout.
„Co si to dovoluješ!“ zahřímal skuhrající Sasuke.
„Jednoduše.“ Odpověděla.
„Tohle ti teda nedaruji! Jen počkej!“
Ovšem Shira se dostala ke dveřím, otevřela a pryč od něho. Nedovolila si ani jeden pohled. Běžela o život. Schovala se ve skříni, která byla prostorná. Snažila se uvolnit a moc nedýchat. Bylo to čím dál obtížnější. Musela se hodně nadechovat.
Sasuke se vzpamatoval a viděl jen její stín jak prchá pryč.
„Odsud se nedostaneš!“ zahulákal. „Tak kdepak jsi? Neschovávej se, to pak není ta pravá zábava.“
Když procházel kolem skříně, Shira se na něj vrhla. Nic jiného ji nenapadlo než, že ho políbit. Dala do něho všechnu svojí lásku.
Sasuke se ji snažil odstrčit, ale nešlo to, byla jako klíště. Ze začátku mu Shiřiny polibky byly nepříjemné, ale za chvíli ji líbal náruživě. Shira se zaradovala, chtěla tuhle odezvu. V lásce a válce je dovoleno vše.
„Tak a můžeš mě zabít.“ Řekla Shira v klidu. Sasuke udělal chybu, podíval se jí do očí. Viděl v nich sebe, byly plné lásky a odevzdání.
Sasuke byl na vážkách její polibek spustil jakýsi restart, protože se chytl za hlavu. Bolela ho jak střep. Začínal bojovat sám se sebou.
„Ano, Sasuke bojuj! Za naší lásku.“ Povzbuzovala ho Shira. Tím mu ovšem moc nepomohla. Musel ten boj vyhrát sám. Ten nicotný hlas získával na vrh.
„Shiro, vypadni odtud! Nechci tě zabít!“ promluvil ten druhý Sasuke.
„Ne, zůstanu a budu bojovat s tebou!“ rozhodla se Shira.
„Ne, je to příliš nebe… nebezpe… tu se mnou zůsta…,“ sípal námahou Sasuke. „Měla jsi ho poslechnout!“ Sasuke se postavil a opět ty stejné nenávistné oči.
„Sasuke, pokud mě slyší, tak ví, že jsem tvrdohlavá a co si vezmu do hlavy, tak neustoupím ani o píď!“ podotkla Shira.
„Tvoje tvrdohlavost je dojemná, ale také tvoje slabina.“ Už zase ji chtěl škrtit, tentokrát se nedala. Utíkala co jí síly stačily. Sasukeho za zády.
V tom narazila do…

Mari a Gaara

„Co budeme dělat?“ nastalo ticho. Proto bylo slyšet zcela zřetelně otevření dveří…
„Vy?“ všichni byli v šoku.
Nemohli uvěřit, že právě on sem vešel.
„Mě jste nečekali, že?“ jak taky mohli očekávat někoho, kdo tam podle povídkové posloupnosti neměl co dělat.
„Jak vidím jsme tady jedna velká rodina.“ Utrousil Gaara.
„Proč nejsi u Akatsuki?“ chtěl vědět Maero.
„Nevím, ale chci vám pomoci se záchranou Mariiny sestry a mého bratra.“ Nikdo nechápal proč to dělá.
„Není to nějaká lest?“ zajímal se Gaara.
„Proč by byla? Vy už jako Jinchuuriki nejste nic platný a navíc nikdo z Akatsuki neví, že jsem tady.“ Poznamenal Itachi.
„To vám tak budeme věřit!“ ucedil Baki.
„Věřte si čemu chcete! Ale Shira a Sasuke se nachází v jednom bývalém Orochimarově doupěti, které si Sasuke přetvořil pro vlastní potřeby. Dal bych si pozor na Kenshina Sanada. Je to psychopat. Nezastaví se před ničím! Úkryt je na severu, asi sto kilometrů za hranicemi Země Ohně. Je to velký honosný dům, který nejde přehlédnout a pokud mě omluvíte, svoji povinnost jsem si splnil a je jen na vás co s tím uděláte! Jen chci Sasukeho živého mám pro něj ještě jeden úkol.“ S těmito slovy zmizel.
„Máme mu věřit?“ ozvala se Temari.
„Myslím, že bychom mu měli věřit. Přeci jen řekl jméno tvé sestry.“ Argumentoval Gaara.
„Kdo se tam vydá?“ zajímal se Maero.
„Tak rozhodně já!“ bylo jasné, že Gaara půjde. Mari nemohla. Pak se přidal ještě Maero a Temari.
„Škoda, že nemohu jít s vámi.“ Stěžovala si Mari.
„Možná to pro tebe bude takhle lepší.“ Řekl Gaara.
„Asi máš pravdu.“ V tom se zarazila držela si krk a lapala po dechu. Gaara zbledl. „Co se děje?“ chtěl něco udělat, ale nevěděl co.
Náhle to přestalo. Mari dýchala zrychleně. „Někdo moji sestru škrtil, ale nezabil.“ Pronesla stále ještě bledá.
„Jak to víš?“ Zeptal se Maero.
„Tak ty to nevíš? Jsme dvojčata a jsme propojeny.“ Zazněla odpověď.
„Tak, pardon.“ Mari jen mávla rukou. „Běžte a vraťte se co nejdříve.“
„Slibuji.“ Řekl Gaara. Nachystali si výzbroj a vyrazili směr, který jim řekl Itachi.