Sama...
Vložil Faith, Čt, 2009-10-01 17:44 | Ninja už: 5832 dní, Příspěvků: 225
Ten pocit zbytečnosti, beznaděje a samoty. Samota z toho všeho byla nejhorší. Jako by mi někdo drápal díru v hrudi vedoucí až k srdci. Jak přebytečně jsem si připadala, nikdo po mě nic nechtěl, nikdo mě nebuzeroval, tak jak jsem si vždycky přála. Ale po pár dnech to bylo k nevydržení. Nikdo o mě nezavadil ani pohledem, jakobych byla neviditelná nebo nikdy neexistovala. Samota...
Na první pohled se mohlo zdát, že jsem byla samotář, ale bylo to naopak. Dohánělo mě to k šílenství. Všechny mnou zadržované emoce se neúnavně draly na povrch, pak se jako zázrakem objevil někdo, kdo se o mnou osobu alespoň trošku zajímal. Kvůli své depce a rozrušení, jsem na něj házela vražedný pohledy a můj hlas připomínal vichřici. Daná osoba, následně co nejrychleji opustila prostory, kde jsem se pohybovala.
A zas sama...
A zas sama...
Tak sama jako nikdy, jako v noci bez záře hvězd a měsíce. Daleko opuštěná od všech jenom se svým svědomím. Brala bych vyprahlou poušť, kde bych musela bojovat o přežití, věděla bych, že za horami písku na mě někdo čeká. Teď jsem si připadala jak v paláci, kde je všechno co si zamanu jenom né lidi.
Tak sama...
Tak sama...
Bez rodiny, bez přátel a hlavně bez lásky. Diky mé náladovosti se mi začali stranit i obyčejní lidé, které jsem neznala. Bolelo to, mí přátelé se na mě ani nepodívali. Byla to moje vina, jak naivní jsem tehdy byla. Ale zároveň i jejich, nepodrželi mě, když jsem to potřebovala, pak jsem byla protivná témeř na všechny. Jako v bludišti nebo v začarovaném kruhu.
Sama...
Sama...
Zoufalství, flustrace, depka a svědomí ti jediní mi dělali společnost. Celé mě to přivádí k šílenství. K mému velkému údivu to bylo jenom pár probrečenách nocích. Cloumal mnou hněv, hněv na sebe samou. Dusila jsem to všechno v sobě. Všechno mi dělalo problémy, i ty nejjednodušší věci. A na ty těžké, s kterými mi většinou pomáhali přátelé, jsem byla sama.
Sama...
Sama...
Ráno, když jsem se probudila, nikde nikdo. V mém bytě přetrvávalal tvralý chaos, neřešila jsem ho, neměla jsem náladu. Z okna jsem sledovala dvojčátka, jak si hrála. Bodlo mě u srdce. Jako každý den jsem šla do práce, naproti mě po ulici šli dva bratři. Stejné hnědě vlasy, modré oči a podobné rysy. Akorát výška a věk jim bránily vypadat jako dvojčata.
Sama...
Sama...
Když jsem šla na oběd, nikdo se o mě nezajímal. Mladé páry měli oči jen pro svou druhou polovičku a ostatních si nevšímali. Dobře dělali, kdo by se staral o někoho jako já, když má po svém boku úžasného člověka? Na jejich místě bych dělala to samý, kdybych nebyla,
sama...
sama...
Večer, když jsem šla domů po liduprázdné ulici. Tíživý pocit mě ovládal, když jsem zaslechla smích z domů. Naproti mě šla partička přátel, zpívali si, smáli se, bavili se, nikdo nebyl smutný, nikdo nebyl sám. Záviděla jsem a nehorázně moc. Jak mi chyběla společnost, ale musela jsem zaplatit za svou hloupost.
Sama...
Sama...
Za tmavé noci, měsíc tvořil pravidelný kruh na tmavém nebi posetém tisícům drahokamů. Tuhle nádheru jsem často sledovala se svými přáteli, dnes ne. Nikdo tu nebyl kromě mě. Nikdo mi nepodal záchraný pás, úsměv, který rozehřeje plamínek naděje v mé duši. Stačí jeden pohyb a všechna tahle bolest přejde. Jeden pohyb a už nikdy nedostanu šanci, aby mě někdo držel za ruku a šeptal něžná slůvka. Byla to vysoká cena, ale bolest v mém nitru byla silnější. Kvůli lidské hlouposti a naivitě.
Napořád sama...
Napořád sama...
Poznámky:
Včera večer mě popadl nával emocí a vzniklo toto xD možná se líbí a možná taky ne. Popravdě mě se to nelíbí, ale komu z nás se líbí nějaké dílko, které sám vytvořil? 
Jak už sem v životě zjistila takovejch lidiček je málo.
Celkem vás obdivuju, že ste to dočetli až sem, nevim jestli bych to po pár slovech nezavřela, ale dost už těch planejch řečí, dík moc, za cokoliv, za kritiku, za pochvalu... beru všechno xD
(12 hlasů)
Páni, přímo z toho číší depresivní nálada a samota. Koukám, že je tu někdo, kdo umí házet své emoce na papír, když už se dostaví.
Je to fakt zajímavý a dobře napsaný.
Nezáleží na tom, aby ses vyrovnal tomu nebo onomu člověku, ale jde o to aby ses jednou stal samým sebou.
No, páni, tak starááá a skoro zapomenutá FF a překvapí mě koment?
nečekané...
Házet emoce na papír? Hm, bejvávalo, teď už to nejde a za to jsem svým způsobem ráda, nepotřebuju analýzu svých pocitů xD
Ah, a jinak semozřejmě děkuji, takovýhle koment potěší, ozvlášť u takhle staré FF, za kterou už se momentálně spíš stydím, checht..
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.
hmm... pěkný... ale mě tam maličko chyběla určitá postava.. xD nemam ráda moc dlouho se zatajující věci...
ale něco na tom tvim příběhu je... a to je to, že je pravdivej!... tohle by si měl přečíst každej, aby si uvědomil, že to, jak se chová zapříčíní, jak s k němu budou chovat ostatní.. fak supr... dávám velkou 1.. a v hodnocení velkou 5.. xD
huh, díky ti
*červená se xD* njn já sem holt taková 
všechno schovam, tak aby to každej našel xD mohla sis domyslet kohokoliv xD já sem se tak cítila, když sem to psala, takže sem to pak ani nějak neřešila 
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.
moc krásně popsané pocity
5 bodů 
Jů, to bylo pěkný Faith. Kolik pocitů a myšlenek, nestačím to všechno vyčíst a kolik je toho skryto. Moc se ti to povedlo
Už to tak bude?
Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků 
Return?
Vždy ma akosi viac oslovia takéto poviedky...
Je moc pekná a dobrá
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.