Naruto RAP aneb Když Konoha básní - 10. kapitola - Den devátý

Den devátý... Jak úžasná je síla mládí!

Sasuke utíkal, až se mu za sandály prášilo. A kam že to spěchal? Měl se dostavit za Kakashim, který mu chtěl říci něco ohledně zkoušek a tréninku. Jenže věděl, že když se s někým zastaví na kus řeči, bude muset zase veršovat, a popravdě… už mu docházely rýmy.

Naruto byl opět nehorázně potupen, ale Teuchi mu dovolil zaplatit předem a odnést si misky s ramenem ven, ale dostal podmínku, že je další den zase musí v perfektním stavu vrátit. Příšerně se lekl, když kolem něho proběhl Kiba na hřbetě svého psíka, přitom hlasitě jásal. Uzumaki měl co dělat, aby pochytal všechny misky, když se kvůli Inuzukovi zatočil dokola. Otráveně zabručel. Jistě, Kiba měl proč slavit. Už si nemusel dávat pozor na to, co říká.

Frustrovaný blonďáček měl takovou depresi, že po zbaštění deseti misek ramenu chvíli zíral na svou peněženku ve tvaru rozesmáté zelené žáby a zbytek dne strávil usilovným pozorováním místních chlapců. Ne, kdepak, nepřepadaly ho žádné zvláštní myšlenky, ani nepochyboval o své sexuální orientaci. Jen celý den sledoval, jak jsou všichni okolo něj šťastní.

TenTen se mračila a tlačila před sebou Nejiho, který jí cosi velmi důležitého vykládal. I na tu dálku poznal, že děvče vztek jen předstírá. Brunetka byla ráda, že její týmový partner už nemá hlavu v oblacích. O povinnosti veršovat neměla ani to nejmenší tušení. Považovala všechny ty samozvané poety za oběti jakési epidemie.

Nejimu se ulevilo, když si mohl promluvit s Hinatou. Setkal se s ní krátce poté, co jí v podstatě vyznal lásku, potřeboval to urovnat. Vyslechla ho mlčky, snažil se jí vykládat o rodinných zvyklostech a podobných věcech. Svou obhajobu zakončil slovy: „Takže jistě chápete, Hinata-sama, že náš vztah ani není možný.“ Zarazil se. Vypadalo to, jako by se modrovlasé dívence nesmírně ulevilo. Že by snad někoho měla?

Naruto bezcílně bloumal ulicemi, všude viděl šťastné tváře, občas nějaký ten křečovitý úsměv nebo rozpačité pohledy. Naproti němu se hádali jeho dva staří známí.
„Dej mi jeden brambůrek, Chouji!“ žadonil Shikamaru a poskakoval kolem svého baculatého společníka ve snaze uloupit mu alespoň jeden. Naruto se zastavil jen pár kroků od nich. Na Choujiho v tu chvíli zíral téměř nábožně.
„Naruto, copak bys rád?
Nemáš náhodou hlad?“
zakřenil se Shikamaru.
Uzumaki mu ukázal neslušné gesto a za soustavného mračení je opustil.
Když osaměl, přistihl se, že uvažuje nad tím, jestli by se neměl vzdát dobrovolně a vyznat se Sakuře. Ovšem pak si vzpomněl na Sasukeho a jeho odhodlání vzrostlo. Nedovolí tomu „panu úžasnému“, aby ho pokořil. Nikdy nevezme svá slova zpět! To je jeho cesta ninji! A jak tak začal přemýšlet nad novými plány, dostal chuť na ramen.

Kakashi usadil Sasukeho v obývacím pokoji svého bytu a jal se mu vysvětlovat techniku tří týmů. Uchiha ho poslouchal mlčky, ale pozorně, nechtěl, aby mu uniklo jediné slovo. Byl poctěn, jeho sensei mu vykládal věci, o kterých nikdo další vědět nebude. Pyšně vypjal hruď a zatvářil se samolibě. Tentokrát před ním ale žádná fanynka neomdlela.

Kakashi nadskočil, když se ozvalo hlasité bušení na dveře. Znělo to jako dupot nějakého stáda. Sensei si hluboce vzdychl. Pak vstal a šel otevřít.
Přede dveřmi stál v pozoru Maito Gai ve své typickém zeleném trikotu. Když spatřil svého věčného rivala, roztáhl úsměv od ucha k uchu.
„Tak co zase chceš?“ zeptal se ho Kakashi otráveně.
Ninja v zeleném zaujal jakousi zvláštní pózu a zanotoval:
„Souboj či sázku, příteli můj?
Zase tě porazím, hořce lituj!“
Shinobi s maskou protočil oči v sloup. „Ty přece nemusíš,“ zabručel.
„Bez bázně a hany já budu se bít
a až pak vyhraju,
radost z toho mít!“
Nezdálo se, že by ninja v zeleném vůbec zaslechl Kakashiho předchozí větu. Ten si ho znovu prohlédl a v duchu zaúpěl. „No, myslím si, že to bude spíš naopak. Takže… co máš v plánu tentokrát?“
Na tohle ninju očividně nenapadly žádné další rýmy, protože vytáhl seznam disciplín, které si po Kakashiho boku toužil zopakovat.
„Výborně. Tak ještě chvíli vydrž, uvnitř se mi louhuje čaj,“ zarazil ho Kakashi a zabouchl dveře. Rychlými kroky přešel k Sasukemu. „Náš hovor je u konce. Bude lepší, když teď zmizíš.“ Ukázal mu směr. „Nejlépe oknem.“
Černovlasý přikývl a vyhoupl se na okenní parapet. Jeho sensei mezitím vyšel ven. Sasuke zaslechl už jen malý kousek z jejich rozhovoru.
„Se svou silou mládí musím tě porazit
A pak ty u nohou mých se budeš plazit!“
„Ty a ta tvá síla mládí! Řekni, Gai… Kolikrát už tě asi tak praštila přes
palici? Nechtěl bys toho už konečně nechat?“

Rock Lee, mladší kopie Maito Gaie, svědomitě dodržoval všechna pravidla sázky, která se ho ale vůbec netýkala. Veršoval, seč mohl, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jenže možná to všechno bylo tím, že se nevědomky vyhýbal dívce, která byla jeho srdci nejmilejší.

Toho dne byl opět duchem trochu mimo a nechtěně do někoho vrazil. Podíval se pořádně a zbledl v obličeji. „Sakura-san…“ Jeho růžovlasý anděl na něho hleděl poněkud pochybovačně a tvářil se rozpačitě. Nedaleko Leeho se zjevila postava s maskou na obličeji. Ninja v zeleném se zamračil a naznačil členovi ANBU rukou, že sám moc dobře ví, co se sluší a patří.
Vrhl se před děvčetem na kolena. „Sakura-san, kdyby se tvá láska dala koupit, dřel bych až do úmoru, jen abych ji získal!“
Růžovlasá příšerně zrudla v obličeji, chvíli přemýšlela a teprve pak odpověděla: „No, já nevím, co ti na tohle mám říct, Lee. Dej mi trochu času, ano?“
„Cokoli jen si budeš přát, Sakura-san!“
Dívka si v duchu zoufala. Ach, né! Proč jenom já a tenhle pošuk?