Milovat Jinchuurikiho: 09- Mé srdce je už jen kusem ledu...

Sakuře se dělalo zle. Narutovo chování se jí ani za mák nelíbilo. Litovala Dennu, ale to, co si vyslechla od Naruta jí taky zrovna příjemné nepřišlo. Naruto pomohl Denně a postavil ji vedle Sakury. Ta už byla poučena, tak rychle chytla Dennu za zápěstí. Den bolestivě sykla, ale neřekla ani slovo, jen napjatě čekala, co bude dál.

Naruto se před obě postavil a rukama začal skládat složité pečetě, na konci pocítily obě dívky bolest. Dennino tetování se začalo stahovat a jako by ladně klouzalo z krku po rameni a skončilo až na Sakuřině tváři. Škody, které způsobilo, byly však horší než bolest. Deina tvář byla samá krev a jizva. Tetování jako by pálilo její kůži. Sakuru udeřil do nosu zápach páleného masa, sama však trpěla bolestí. Jako na povel obě spadly na zem. Naruto však pomohl a nohy jen Sakuře, Dennu nechal ležet.

„Ne, Naruto! Chci jí pomoct!!“křičela Sakura. Naruto uvolnil sevření a Sakuře se konečně podařilo dostat k ležící dívce. Opatrně položila Denninu hlavu do svého klína a začala s léčením krvácejících ran. Hnědovláska se nehýbala, jen slabě a tiše oddechovala. Sak léčila, co se dalo, ale s Dennou to nevypadalo dobře. Samotnou jí pálilo tetování, nemohla si vysvětlit, proč to všechno dělá. Stane se z ní to samé co z Naruta? Teprve teď se začala probírat Narutovým chováním. To z něj opravdu nezůstalo nic z toho bývalého Naruta? Kde je jeho milé chování a povzbudivý úsměv? Naruto, co se to z tebe stalo?!
Mezitím se jí podařilo vyléčit některé Denniny rány, malé jizvy však zůstaly na svém místě. Denna stále nepřicházela k sobě. Růžovláska pohlédla na Naruta. Zdálo se jí to, nebo v jeho očích skutečně zahlédla záblesk lítosti? Jen na chviličku, ale přece.
„Pošlu ji zpátky do Písečné,“řekl nakonec. Zvedl Dennu do náruče a zmizeli v obláčku páry. Sakura nechápala jeho náhlou změnu chování, možná je to dobře, pomyslela si. Teď už začala léčit podráždění svého tetování.
Suna
„Byl to Denna,“řekl Gaara a pohlédl na Ai. Stáli spolu uprostřed prázdné ulice, na zemi louže krve.
„Ale kam tak rychle zmizela?“
„Zřejmě časoprostorové ninjutsu. Někdo ji přivolal. K tomu zřejmě posloužilo to tetování na její tváři,“vyvodil Gaara. Ai se nestačila divit. Učinil zřejmě pravdivý závěr během několika sekund. Teď už o jeho schopnostech Kazekageho nemohla pochybovat.
„Myslíš, že ji přivolal on?“zeptala se tiše černovláska.
„Pokud tím „on“ myslíš Naruta, tak je to asi nejpravděpodobnější,“poznamenal Gaara. V tu chvíli se na ulici zvedl prach a chladný vítr, což bylo ve vyhřátém městě vzácností. Prudký vítr byl až příliš silný. Kazekage chytil Ai kolem pasu, aby mu náhodou neuletěla. Najedenou z ničeho nic přestalo foukat a všechno se vrátilo do normálu.

Naproti snoubencům stál sám Vůdce Hakumei, v náručí nesl nehybnou Dennu. Ai úplně ztuhla a sundala Gaarovy ruce ze svého pasu. Byl to její snoubenec, ale před Narutem jí bylo trapně. Teprve teď si všimla, že se Denna nehýbá a její oblečení je nasáklé krví.
„Cos jí to udělal?!“zakřičela na něj a vytrhla se Gaarovi, který se ji snažil zadržet. Opatrně od naruta převzala Dennu, ta byla na ni ale až příliš těžká. Obě dvě spadly na zem. Ai ji prohlédla, veškerá zranění byla ošetřena, to ji udivovalo. Jemně poplácala dívku po tvářích.
„Vzbuď se! No tak, Den!“křikla na ni, ale dívka se stále nehýbala.
„Možná bude chvíli trvat, než se probere, Sakura jí píchla něco na zklidnění bolesti,“ozval se poprvé Naruto. Ai v jeho hlase ne necítila žádnou panovačnost, možná to byly dokonce obavy o Dennu.
„Chtěl bych si s tebou promluvit,“ozval se Kazekage. Naruto jen pokýval hlavou a pomohl Ai s Dennou. Černovláska mu nevěřila, tak se od něj držela pro jistotu dál. Navíc na něj měla ještě pořádný vztek a neodpustila mu, jak se choval k ní a k Denně. Teď navíc, když ji přinesl v takovém stavu, kdoví, co s ní prováděli a to její tetování, najednou zmizelo. Ai se to nezamlouvalo, vůbec.
Naruto jí pomohl donést Dennu k ní do pokoje, pak se tam s Gaarou zavřeli a celý den diskutovali. Ani Ainy cvičené uši nedokázaly rozeznat, co říkají. Místo toho se starala o Dennu, nedokázala ji však probudit z bezvědomí. Když za ní večer Gaara přišel, byla zoufalá.
„Možná by nám mohla pomoci jedna stará medička, která žije nedaleko za Sunou. Kdysi ji odsud vykázali, kvůli jejím pokusům a nezákonnému léčení pacientů. Byli uzdraveni, ale ty metody… Myslím, že by nám mohla pomoct,“řekl rudovlasý mladík. Ai přikývla a oblékla si teplejší oblečení.
„Hlídej ji!“křikla na něj, ještě než odešla. Pak už bylo slyšet jen třísknutí domovních dveří a ticho. Gaara se posadil na zem vedle postele. V domě bylo ticho, až příšerné. Od té doby, co se k němu nastěhovala Ai, tu bylo alespoň někdy veselo, ale teď? Přemýšlel o jeho rozhovoru s Narutem. Dováděl ho k šílenství, všechno, co věděl a nemohl říci. Ai se ho bude určitě ptát a on? Bude jí lhát? Jako nějaký zlodějíček u výslechu? Věděl, že jí nechce ublížit, ale už toho na něj bylo moc. Z přemýšlení ho vyrušilo šustění těsně vedle jeho hlavy. Vstal a pohlédl na postel.

Denna se na posteli převalovala a máchala rukama. Křičela nějaká nesrozumitelná slova a vypadalo to, že se brání něčemu neviditelnému nad postelí. Gaara ji prudce chytil za ruce, aby náhodou třeba nespadla s postele a přitiskl ji k matraci.
„Uklidni se, Den!“křičel na ni. Denna jako na povel ztuhla a otevřela oči. Chvíli mžourala, pak se jí na konec povedlo zaostřit. Když uviděla Gaarův obličej, pět centimetrů od svého okamžitě zrudla. Taky poloha, v jaké se nacházela, se jí nelíbila. Kazekage na ní obkročmo seděl a držel jí ruce, jako by ho chtěla napadnout nebo co. Gaara se usmál a slezl z ní. Denna se konečně mohla posadit. Celé tělo jí bolelo, hlava jí třeštila. Pokusila se vstát, ale nohy ji nějak neposlouchaly.
„Jsi v pohodě?“
„Jo jasně nic mi není, jen…“odpověděla hnědovláska. V té chvíli se jí zamotaly nohy a ona spadla udivenému Kazekagemu přímo do náruče. Teď už nebyla červená, ale přímo rudá.
„Až nějak moc často padáš někomu do náruče,“poznamenal se smíchem Gaara. Dokonce i Denna se rozesmála.
„Kde je Ai?“zeptala se, když svou přítelkyni nikde nezahlédla.
„Šla pro radu za jednou medičkou, nedokázala tě probudit.“
„Měla bych ji najít,“řekla Denna a začala hledat zbytek svého oblečení.
„Ty nikam nepůjdeš, někoho za Ai pošlu,“řekl Gaara a zvedl se, aby kontaktoval některého ze své osobní stráže. Nakonec našel dva ANBU, které za Ai poslal.

„Už ji hledají,“řekl, když se vrátil zpátky do Dennina pokoj. Dívka jen němě přikývla a dál sledovala jizvy na svých rukách.
„Proč to dělá?“zeptala se najednou.
„Chce jen ochránit všechno, co má rád,“odpověděl a posadil se vedle ní.
„Neztratí tak všechny, kteří mají rádi jeho?“
„Myslíš Ai nebo sebe?“ zeptal se zpříma.
„Necítí ke mně to samé, co k Ai. Já se jen mezi ně dva připletla a nevím, jak z toho ven.“
„Tak to jsme dva,“usmál se. Denna přikývla, ale místo toho aby něco řekla, ho objala. Gaara byl trochu překvapený, ale nakonec k sobě Dennu pevně přitiskl. V tu chvíli se otevřely dveře a v nich stála Ai. Když oba uviděla, udělalo se jí zle. Jediní dva lidé, kterým věřila. A teď?!

Do očí jí vhrkly slzy lítosti a zklamání. Měla vztek, chtěla rozmlátit všechno, co by jí přišlo pod ruku, ale přece se ovládla.
„Nenávidím vás!“zakřičela na ně a vyběhla ze dveří. Celý její život byl znova prázdný, plný pouze lítosti, zklamání a hořkosti. Měla chuť všechno to trápení ukončit. Skončit svůj život. Proběhla vesnicí rekordní rychlostí. Zastavila se před zavřenou bránou. Pevně sevřela ruce v pěst, potom aktivovala svůj Kekke Genkai, složila několik pečetí a zaútočila na zděnou bránu. Ta se sesypala jako domeček z kostek.

Ai procházela mezi troskami brány. Chtěla si vychutnat ten poslední okamžik tady, protože věděla, že se sem už nevrátí. Kdyžtak jen proto, aby ničila. Už nebude tou hodnou a milou. Její srdce se změnilo v kus ledu. Vykročila do pouště s jasným cílem…