Ohnivá vůle se nevzdává! Začlenění, část 19.

„Ano, jsem!“ zahulákal Keichi, který byl evidentně naštván, že byli vyrušeni a ještě to vypadalo, že by chtěl svého synovce spíše zabít než láskyplně přivítat…
„To jsem rád a kdo jsou tihle?“ pokynul ke Kaze a Shimakimu.
„Mám štěstí, ti představit dva nové členy mé jednotky.“ Poznamenal Keichi.
„Těší mě, ale jsem tu z jiného důvodu.“ Neyou nedal na sobě znát nervozitu. Držel se statečně.
„Měli bychom se tedy přemístit do mé, tedy ehmm… bratrovy pracovny. Vy dva se zatím ubytujte. Tady Matsuda vám ukáže a řekne co a jak.“ Řekl Keichi a společně se svým synovcem se vypařili.
Matsuda odvedl Shimakiho i Kaze do kasáren.
„Tady budete bydlet a jelikož jste sourozenci máme pro vás jeden pokoj se dvěma lůžky.“ Uvedl je Matsuda. „Budíček je vždy o páté, snídaně o půl šesté. Další úkoly jsou umývání nádobí. Po snídani je nástup. Tam vám budou rozděleny mise. Nějaký dotaz?“ zeptal se jich.
„Ne, žádný,“ odpověděla Kaze.
„Uvidíme se zítra. Oblečení vám bude dáno po snídani.“ Sdělil na konec všeho Matsuda.

„No, jak je vidět, že i v minulosti mají svůj řád a pravidla, když nad tím tak přemýšlím, tak se ta struktura moc nezměnila.“ Řekl Shimaki.
„Souhlasím, ale domluvíme se na…“ víc nemusela říkat, Shimakimu to bylo jasné. Byl syn svého otce.
„Neboj, budu dodržovat jistý odstup. Už z principu by jsem nechtěl dostat od Minata.“ Ušklíbl se Shimaki. Minato slyšel.
„Máš štěstí.“ Utrousil Minato.
„Vím, ale víc by mě zajímalo co se děje u Neyoua a Miharu.“ Skočil na jiné téma Shimaki.
„Nevím, ale mám takového tušáka, že se to brzy dozvíme.“ Prorokovala Kaze.
Měla pravdu. Dozvěděli se na jejich první společné snídani.

„Slyšela jsi to?“ někdo šťuchl do Kaze.
„Ne, co?“ zajímala se zvědavá Kaze.
„Že se vrátil Neyou-sama a má v doprovodu jakousi Hyuugu a včera se prý synovec a strýc nepohodli o vedení vesnice.“ Zněla odpověď, která na první pohled nic neřekla, ale jí prozradila až moc.
„Fakt? To jsme se trefili do celkem zajímavých událostí.“ Utrousil Shimaki.
„Máš pravdu, jsem Rikuda.“ Představil se ani ne dvacetiletý mladík.
„Já jsem Shimaki a tohle je moje sestra Kaze.“ Uvedl je.
„Můžeme si potom později promluvit?“ zeptal se Rikuda.
„Jistě, co třeba dnes večer?“ upřesnila Kaze.
„To by šlo, v devět ve vašem pokoji.“ Víc neřekl a byl pryč.
Rikuda… vrtalo Shimakimu v hlavě. Kde jen jsem to jméno slyšel?

Neyou nebyl se stávající situací spokojen. Měl obavu, že něco nevyjde.
„Zdravím, Neyou-sama,“ ozvalo se za jeho zády.
„Kdo jste?“ Neyou byl zvědav.
„Jsem Rikuda,“ promluvil mladík.
„Neznáme se odněkud?“ jeho tvář mu byla povědomá.
„Ne, ale chci, aby jste se dnes o deváté stavil v kasárnách. Ubytovna číslo sedmnáct.“ Byl pryč.

Rikuda měl ještě jednou zastávku. „Jsi Miharu?“ optal se.
„Jsem a kdože se ptá?“
„Rikuda, dostav se dnes o deváté do kasáren společně s Neyou-sama. On ví kam.“ Zastávka skončila.
Kde jen jsem ho viděla? Dumala.

Ovšem Keichi věděl, že Rikuda je zvláštní člověk a oba dva meče ho upozorňovaly na to, že může být nebezpečný, ale Keichi na to nedbal, vždy si myslel, že je to jen osmnáctiletý mladíček, co neumí pořádně bojovat, ale opak byl pravdou. Jen to Keichi nechtěl vidět. V této době začal pociťovat účinky dvou mečů a ještě než blouznil napsal knihu plnou hádanek, jistých poznámek. Knihu po dokončení někdo málem spálil, ale nepovedlo se mu to.
Poté knihu našel jistý Senju Hashirama, který ji uchoval a předal svému bratru. Ten o knihu nejevil zájem. Proto ji věnoval jakémusi poutníkovi. Kniha se pak dostala do rukou kapitána jisté lodi…

Miharu se potkala opět se svým předkem, který ji připomínal dědu Hiashi-sama. Proto si ho možná oblíbila.
Kaze si jen pomalu zvykala na to, že můžu Minata vidět jen ve „své mysli“. Když její tělo spalo, mysl se uchýlila k němu.
„Jsem rád, že jsi opět přišla.“ Tohle byla jeho uvítací řeč.
„Nemáš zač a chtěla jsem tě vidět.“ Klasická odpověď.
„Už vím, kdo byl a je Rikuda!“ Minato si vzpomněl.
„Tak povídej,“ pobídla ho Kaze.
Řekl jí to.
„To si děláš…!“ nemohla tomu uvěřit.
„Ale je to tak!“ potvrdil Minato mladší.
„To mě podrž!“
„Až se to dozví ostatní… je klepne!“ zasmála se.

Ještě než přistoupíme ke schůzce, tak stojí za zmínku ještě jedna skutečnost. Přestože bylo Rikudovi jen osmnáct let byl na svůj věk nebývale moudrý a v oblibě měl rád rošťárny všeho druhu. Dalo by se říci druhý Naruto. Jen s tím rozdílem, že…
„Vím kdo jste.“ Začal na úvod. V malé ubytovně se mačkali Miharu, Neyou, Kaze – v mysli Minata, Shimaki a Rikuda.
„Co prosím?“ zaznělo unissimo – tedy kromě Kaze se podivili všichni.
„Ano, slyšeli jste dobře.“
„Ale jak?“ ozval se otřesený Shimaki.
„Jednoduše vidím do budoucnosti.“ Prostá odpověď, ale některým dalo práci ji vstřebat.
„Mohl by jste jim říct co jste ve skutečnosti zač?“ přidala se Kaze.
„Chytré děvče.“ Pochválil ji.
„Já jsem na to nepřišla, ale Minato.“ Řekla klidně Kaze.
„O čem se tu bavíte?“ zajímalo Miharu.
„Jen tvůj skvělý, zbožňováníhodný bratříček přišel na to kdo je on.“ Osvětlila Kaze. „Možná nám pomůže.“ Dodala.
„Možná, ale je tedy na mě, abych se nějak představil. Tak dobrá je mi osmnáct let. Jmenuji jen Rikuda a dostal jsem do vínku zajímavou moc, ale ve svých pětadvaceti o tuto moc přijdu. Pak budu učit ninji. Narodí se dva chlapci, jeden bude mít skvělé oči, druhý tělo. Ovšem jejich názory se budou různit. Jeden pojme nenávist jako svoji cestu, druhý lásku. Ano mluvím o klanech Uchiha a Senju. Sice Minato na to přišel, ale nikdo z vás neví, proč jsou vlastně tady.“
„Tak nám to řekni.“ Shimaki přešel na tykání a nikdo si toho nevšiml.
„Skutečně to chcete vědět? Protože jakmile to řeknu již to nebude možné vzít zpátky.“ Poslední varování.
„Je nám to jasné.“ Pokývali hlavami.
„Tak začínáme. Za prvé pouze jeden z vás se dostane zpátky do své doby. Ostatní zde zůstanou a budou zde žít. Jestli se ptáte, kdo to bude, to vám mohu říct, bude to Minato. Vím, že to zní krutě, ale je to tak. Kaze si nechám na konec. Miharu ty zde položíš základy budoucího Hyuuga klanu a rozdělíš klan na Hlavní a Vedlejší větev. Provdáš se za Shimakiho. Který nechá odkaz svému klanu Nara. Nevím jak. Dále tu je Neyou. Ovšem ten ví co ho čeká, že?“ významně se odmlčel a podíval se na dotyčného.
„Ano vím pokračuj.“ Vyzval ho.
„Vlastně už zbývá jen Kaze. Ty sehraješ důležitou roli v mém životě. Staneš se moji ženou a porodíš mi dva syny!“