Přátelství či zrada? 04

,,Hele...no...''
,,Tak co? Vymáčkneš se nebo ne?! Morio už začal ztrácet trpělivost. Tuhle holku neznal, potřeboval spíš dodělat pole.
,,Tak jo, přestanu chodit kolem horké kaše. Jmenuju se Takumi Roko a ty si můj brácha.''
,, A jak to můžeš s takovou jistotou vědět, kdo ti to řek, co?!''
,,Rodiče.''
,, Tak jakto, že jsem vyrůstal tady co? Pokud se takhle zachovali, tak to jsou jen bezcitní lidi.''
,, Jak to o nich mluvíš, ani nevíš, co se stalo, že seš teď tady!!'' Vrhali na sebe nenávistné pohledy. Morio pracoval dál na poli a přestal si Roko všímat. Ta se nasupeně ozvala:
,,Já s tebou neskončila, ještě se uvidíme. PUF a byla pryč.
Konečně zmizela. Jenže znovu ucítil něčí přítomnost.
,, Tak odejdeš už konečně." ,, Co, dyť sem teprve přišel. Morio se donutil otočit a místo ní tam uviděl Imeho (Iruku). Ten vůbec nic nechápal a tak se pustili společně do toho políčka.
Roko si sedla na mýtinku, kde před tím viděla toho kluka a přemýšlela.Měla jsem mu to říct jinak. Pane bože, co jsem si slibovala od téhle akce. Měla bych se asi přece jen vrátit domů, ale co by tomu řekla Tsunade. A holky. Ne, zůstanu. Pozorovala okolí. Prohlížela si stromy, zvířata a odpočívala. Čekala na západ slunce, aby šla potom znovu k Moriovy a pořádně si s ním promluvila. Trochu si zkrátila dlouhou chvíli spánkem. Zdál se jí sen o tom hnědovlasým culikatým klukovi, jenže byl nějak jinačí. Stáli spolu na památníku Hokagů a drželi se za ruce. Měl na hlavě čelenku. Se znakem, který však nerozeznala. Když se probrala, ležela stále na mýtince, jen slunce už bylo dávno za obzorem.
Vydala se tedy za Moriem. Zaklepala na dveře. Zevnitř se ozvalo pobídnutí dovnitř a tak vstoupila do malé světničky. Se skromným, ale útulným vybavením. Morio stál v kuchyni u plotýnky a připravoval čaj. Myslel si, že přišel Ime. Takže si s ním chtěl pokecat o vesnici a holkách a blížících se sportovních hrách. Jakmile se obrátil od plotýnky zrudla mu tvář vzteky. Ta ženská si snad nedá pokoj.
,, Neboj, nepřišla jsem se hádat. Nech mě jenom vysvětlit z jakého důvodu jsem přišla proč jsem se ozvala až teď." Chtěl něco namítnout, a však Roko ho nenechala mluvit.
,, Všechno to začalo v dávných časech, kdy náš klan neexistoval. Orten a Uchiha Izuna se milovali, společně vymysleli techniky a vzájemně se chránili. Orten před tím chodila s jeho starším bratrem Madarou o kterým do nedávna myslelo, že je mrtvý..." A tak povídala dál až k době před 15 a půl roky, kdy na Konohu zaútočil Kyuubi, kdy rodiče zemřeli, o tom jak výrůstala sama a byla, stejně jako Naruto, za lůzra. Později našla kámošky a přesto se cítila osamělejší než dřív. Tak vyvolala rodiče a teď je tady. Vyprávěla mu takto až do půlnoci.
Morio doopravdy nevěděl co si tom všem má myslet.
,, Ráno je moudřejší večera. Radší poď setřičko, jde se spát." A konečně se v domečku ozývalo pravidelné dýchání sourozenců.
Ráno šli spolu dělat na statek. Tam ji představil jako dceru dobrých přátel jeho "rodičů". Ve stájí uviděla Imeho, poznala ho, ale nedala na sobě nic znát. Zaujal ji, ikdyž byl o trochu starší. Byl hezký a milý. Pomalu nevěděla jak ho oslovit, aniž by při tom nepřišla o řeč.
Takhle probýhal celý týden. Na jeho konci Roko, Morio odcházeli do Konohy . Večer měli menší večírek.
,, Ime, já vim, že tě od někud znám, jen to nevím jistě. Nejseš náhodou ze země Ohně?''
,,Prosim tě, jak tě něco takového mohlo napadnout?''
,, No , seš tu novej, nikdo tě tu nezná a viděla jsem tě jak trénuiješ na mýtince ninja-techiky. A krom toho tyhle techiky se používají pouze v zemi Ohně.''
,, Seš nějaká chytrá. Nejsi obyčejná vesničanka, co?''
,, Ne, to ne.'' Ukázali si vzájemně své podoby.
Oba vykřikly.
,,Iruka-sensei.''
,,Roko-san''
,, Cože, vy se znáte, jakto Iruka??!! Tohle mi vasvětlete.'' Neposlouchaly ho.
,,Co tady děláte Iruka-sensei?''
,, No co si myslíš, a mluv trochu potišejc. Nemusí to hned vědět celá vesnice!'' Morio, který nic nechápal a koukal se na oba jako na blbce se chvíly rozmýšlel, jestli se do jejich rozhovoru vložit nebo ne. Přece jenom v něm zahlodala zvědavost.
,, Tak tohle mi vysvětlete. Nejdřív, tě odněkud zná ségra a je do tebe zabouchlá, ty jako by ti taky někoho připomínala a potom uděláte puf a máte jiný oblečení a hned se znáte pravými jmény?! Kdo se v tom má vyznat?....'' Hovořil takhle ještě notnou chvíli, než ho dvojhlasně zastavilí.
,,Stop. Nemusíš mi vyčítat, to, že jsem ti nic neřekl/a úplnou pravdu.''
Takže v případě Roko již po druhé začalo vysvětlování. Byly tři hodiny v noci. Řešily teď jestli odejít až za světla nebo hned. Jestli vzít sebou Iruku.
,, Víte co. Rozhodne mince. V případě, že padne orel, jdem všichni a hned. V případě, že padne panna, půjdem jen my dva a Iruka zůstane tady a dožene nás až k obědu.'' Roko vyhodila minci do vzduchu, Ta chvíli rotovala. Pa-...