Příchod ze starého světa 1.

Když slunce vychází někteří lidé vidí zrod nového dne, jiní možná budoucnost, každý něco jiné ale já v něm vidím příběhy. Příběhy které se vyprávějí jenom v zemích kde jejich hrdinové žili a já vám řeknu jeden který se odehrál ještě za dob, které si už jenom málokdo pamatuje. Je to příběh z dob velkých válek ninjů a zrodu, i zániku magie, předtím byli tyto dva světy rozděleny rozlehlými pláněmi, vysokými horami a jednoduchými lidmi kteří na této hranici žili. Tenhle příběh se týká dne, kdy tyto hranice zanikly a o lidech kteří za mír, i za své blízké položili své životy.
V jedné skryté vesnici nacházející se kdysi v zemi ohně, žil tam chlapec který se probíjel životem sirotka a samotou. Tvrdě pracoval na tom, aby měl kamarády a aby ho všichni akceptovali, jeho jméno bylo Naruto Uzumaki. Když ztratil svého nejlepšího přítele a dal slib že ho přivede zpátky, snažil se to splnit a přivést ho zpátky do vesnice. No mnoho jeho pokusů dopadlo neúspěchem, i po jeho dlouhém tréninku se mu to taky několikrát nepovedlo. Pomalu i začal chápat proč jeho nejlepší přítel se dal na stesku pomsty. Jednou když jen tak bezstarostně posedával na jeho oblíbeném jídle a nacpával se, za ním přišel starý známý.
„Nazdárek Naruto, doufám že už dojídáš protože by jsme si měly jít pro novou misi.“
„Dobrý Kakashi-sensei, ještě tuhle misku a můžeme jít.“
„To jsem rád, protože Sakura a Sai nás tam budou čekat, mimo to sám víš jak Sakura umí zuřit když ti to dlouho trvá.“
„Hehe to máte úplnou pravdu, radši se postavím nějakému hromotlukovy než rozzuřené Sakuře.“
Po cestě přecházela myslí jejich poslední setkání se Sasukem, vybavoval se mu jeho pohled.
„Byl tak ledový ale i šťastný když nás viděl, nechce se nejspíš vrátit dokud nedodělá to co začal. Říkal mi to očima jsem já to vím, ne, jsem si tím jistý,“ říkal si v hlavě ale ani se nenadál a už byli v místnosti kde se přebírají informace o misích.
„Dnes tu je pro vás jenom jednoduchá mise, v jedné z vesnic no okraji země ohně se usídlily bandité. Vaší úlohou bude je odtamtud dostat, podle informací je jich hodně a mezi nimi je také několik potulných ninjů.“
„Můžete se na nás spolehnout,“ řekl Kakashi a sebral si obálku s dalšími informacemi o misi.
„Tak tohle vypadá být brnkačka,“ prohlásil hned Naruto s úsměvem a založenými rukama za hlavou.
„Máš pravdu ale neměli bychom to podceňovat,“ dodala Sakura.
Před budovou se zastavili a čekali co řekne Kakashi.
„No, poznáte to sami, běžte si sbalit a za hodinu u brány,“ řekl a zmizel.
„Jsem si jisty že on spěchal číst si jednu z eroseninovych knih,“ zamumlal Naruto.
„Nevím co je na tom špatného si číst, sice jsem nečetl ani jednu z těch knih ale musí na nich být něco poutavého,“ řekl Sai.
Naruto a Sakura se na tom začali smát a pomalu se rozešli pro své věci. Hodinu na to se všichni čtyři vydali na cestu s dobrou náladou.

Z druhé strany ale stejným směrem šly čtyři osoby z opačného koutu světa. Měly na sobě barevně odlišné pláště, jedena v rudém, druhá v modrém, třetí v zeleném a čtvrtá v bílém.
„Připomeňte mi proč jsme se vydali na tuhle cestu,“ řekla osoba v rudém.
„Protože hledáme soupeře od kterých bychom se naučili nové věci, nebo procvičily své schopnosti,“ povzdechla osoba v modrém.
Osoba v rudém si jenom povzdechla a šli dál bez dalších řečí dokud nedošli k nejbližší vesnici.
„Tady si dáme pauzu a zítra ráno půjdeme dál, doufám že je to všem jasný,“ řekla osoba v bílém plášti velitelským hlasem. Ostatní jenom přikývli a rozešli se.
Naruto, Kakashi, Sakura a Sai se rozhodli večer se utábořit v lese. Dalším dnem už byli před vesnicí vymýšlely strategii jak se zbavit banditů.
„Nejlepší bude když se rozdělíme na dvě skupiny, jedna se bude potají zbavovat části z nich, co bude Sai se mnou a ta druhá udělá rozruch aby nebyli ve střehu, to jste vy Sakura a Naruto,“ řekl Kakashi a šly.
Naruto se Sakurou došly ke vstupu do vesnice, kde stálo několik banditů jako stráž.
„Stát, jestli chcete jít do vesnice budete muset zaplatit hehehe,“ řekl jim hned jeden z nich.
Naruto se Sakurou dělaly že ho neslyší a šly dál, najednou kolem nich naběhla celá tlupa banditů.
„Kam si myslíte že jdete a kdo k čertu jste že nás ignorujete.“ zakřičel na ně bandita.
„Myslím že je čas udělat randál,“ řekl Naruto a usmál se.
Sakura si natáhla své rukavice a pustili se oba do nich, Naruto udělal několik klonů které útočily rassenganem a Sakura odpalovala bandity přes domy. Všude kolem bylo za chvilku hodně prachu a přibíhali další. Kakashi se Saiem se zbavovaly pospíchajících nepřátel, přitom si to směrovali k domu kde měl být jejich vůdce.
„Naruto nemyslíš že je načase to pořádně rozjet, je jich tu čím dál tím víc,“ zakřičela Sakura a udělala menší kráter jak jednoho přibila o zem.
„Máš pravdu je čas udělat si menší armádu klonů,“ potvrdil Naruto a udělal další klony.
Sai s Kakashim se už dostali do budovy kde se měl nacházet vůdce banditů ale nikdo tam nebyl. Najednou se začal ozývat odněkud něčí hlas.
„Vítejte v mé vesnici, čekal jsem že přijdou ninjové z Konohy, tak jsem si pro vás dovolil připravit menší překvapení.“
Když tajemný hlas domluvil, prorazili zeď ninjové kteří se přidali k banditům.
„Vypadá to tak že si jejich šéf chce krýt svůj ústup,“ řekl Kakashi.
„Máte pravdu, mě to taky tak připadá, co teď uděláme?“ zeptal se Sai.
„Jdi ho chytit, já se postarám o tyto zmetky.“
V tom momentu co to dořekl udělal Kakashi katonem díru do střechy a Sai se ní rozběhl po vůdci banditů. Dva ninjové se ho snažily zastavit, ale zpacifikoval je hned Kakashi se slovy: „kam se ženete já jsem váš protivník.“

„Sakuro myslím že tam už budou, jdeme za nimi,“ zakřičel Naruto a rozběhli se oba k hlavní budově.
Jak Sai běžel za vůdcem banditů, tak se mu pomalu ztrácel v dálce.
Kakashi mezitím vyřídil posledního z ninjů, když tam doběhla Sakura s Narutem.
„Kde je Sai,“ hned se zeptali.
„Šel chytit jejich šéfa který se rozhodl utéct, měli bychom jít za ním v případě že se něco stane, mám takový divný pocit,“ řekl Kakashi a hned běžely.
Sai běžel hustým lesem až nakonec se zastavil, před ním stály čtyři podivné osoby a jedna v zeleném plášti držela vůdce banditu ve vzduchu za krk.
„A hele, máme tady hned i někoho dalšího, doufám že s tebou bude větší sranda než s tímhle,“ řekla podivná postava v zeleném, zmáčkla krk vůdci banditů a zahodila ho jako hadrovou panenku.
„Kdo jste?“ hned se zeptal Sai který z nich cítil něco velice podivného.
„Moje chyba zapomněli jsme se představit, mně volají Arakanox a jsem vysokým mágem země,“ řekl s úlisným úsměvem.
V momentu zmizel a objevil se za Saiem, ten jen tak na poslední chvíli uskočil tomu, jak ho chtěl rozdrtit velikým kamenným kladivem. Vytáhl svitek a udělal několik inkoustových lvů, ti však moc nevydržely protože je rozdrtily kořeny které se najednou objevili ze země.
„Pojď k tatínkovy,“ řekl Arakanox když Saie táhl za nohu jedním kořenem k zemi. Když už mu byl na dosah pozvedl jednou rukou své kamenné kladivo a napřáhl se. Těsně na poslední chvíli Sai přesekl kořen který ho táhl k zemi a několika kopy mu vykopl kladivo z ruky, pustil se s ním do zápasu. Arakanox se ani nebránil a když ho Sai odkopl do stromu viděl že jeho společníci se tváří jako by je to nezajímalo. V tom se ze země začaly tahat dvě kamenné ruce, Sai se otočil a viděl jak jeho protivník si přivolává kamenného pomocníka. Hned se po Saiovi ten kamenný panák napřáhl ale byl strašně pomalý, tak nebyl problém se mu vyhýbat. Uhýbal se drtivým úderů které se pořád zrychlovali a všímal si svého protivníka co děla rukami, připadalo mu jako kdyby ho řídil. Pak svou pozornost znovu nasměroval na jeho loutku a když vyhlédl několik jeho slabších míst, vrhnul na něj několik inkoustových hadů kteří posléze vybuchly a kamenného pomocníka rozbili. Když se pak otočil ke svému protivníkovi, nestihl zareagovat na to co se pak stalo. Kameny se znovu poskládali do hromady a jen co si to všiml dostal pořádnou šupu která ho dostala do bezvědomí. Loutka zvednula Saie a nesla ho k Arakanoxovi, v momentu co byl u něj se objevil Naruto, Sakura a Kakashi.
„Nechte ho na pokoji!" křičel hned Naruto.