Záhada tváře - 27.kapitola - Ahoj!

Oba seděli už dvě hodiny před Tenshiiným pokojem a byli napjatí jako struny. Oba se neuvěřitelně báli, co se stane, jestli to jutsu nezapůsobí tak, jak by mělo.
Hypnotizovali pohledem dveře, které se najednou doširoka rozevřely a z nich vyletěla mladá dívka.
„Mládí vpřed!“ řvala modrovláska, když kolem nich proletěla tak rychle, že ji viděli jen jako velkou stříbrno-modrou šmouhu.
Po pár sekundách se z pokoje vynořili Hakano s Awayou a rozběhli se za ní. Po chvilce vyšli i Akito s Etsuko.
Sasuke byl stále jako omámený z toho, co se stalo, zatímco Naruto nadšeně vyskočil na nohy a vesele se smál.
„Už je v pořádku?“ zajímalo Naruta.
„Naprosto v pořádku,“ souhlasila Etsuko a lehce se usmála.
„Jděte za nimi,“ pobídl je Akito a oni se za nimi rozběhli. I když Naruto musel do Sasukeho trošku šťouchnout, aby se probral.
Tenshi a její příbuzné uviděli ihned, jak vyšli ven z nemocnice. Jejich kamarádka právě poskakovala po střechách a vesele se smála, zatímco se jí její bratranec a sestřenice snažili dohonit.
Naruto se Sasukem se také usmáli, i když nevědomky, protože na ně zapůsobilo vzrušení z okamžiku. Ale stále je jen pozorovali.
Po pár dalších minutách se tam najednou objevili Kiba, Hinata a Shino a vyjeveně se na ty tři dívali. Akamaru ale ne. Ten se k nim ihned rozběhli a nadšeně povalil Tenshi na zem (v té chvíli stála naštěstí na ulici) a začal jí šťastně olizovat obličej.
„Ahoj,“ usmál se tým 8 na Naruta a Sasukeho a ti je také pozdravili.
„Na to, že byla víc jak týden mimo vypadá čile,“ řekl Shino, zatímco si dívku prohlížel.
„Pojďte za ní!“ vyzvala je Hinata, ale nečekala na jejich reakci a vydala se za kamarádkou sama.
„Tenshi!“ usmála se Hinata na modrovlásku, která už stála na nohou a setřepávala si ze sebe prach z cesty, zatímco Akamaru vedle ní omluvně kňučel.
„Hinato!“ zaradovala se Tenshi, přestala si čistit oblečení a objala ji.
„Tenshi?!“ podíval se Hakano tázavě na svou sestřenku.
„Jo, pardon… Hin, to je moje sestřenice Awaya a bratranec Hakano. Lidi, tohle je moje nejlepší kamarádka Hinata Hyuuga,“ představila je Tenshi a oni si potřásli rukama. Hakano se na Hinatu kouzelně usmál a Naruto ihned zrudl zlostí… ale pak se naštěstí uklidnil.
Sasuke se na svou milovanou díval… stačilo mu to. Hlavně, že byla v pořádku a přežila to. To jediné chtěl. A teď vypadala celkem šťastně… a krásněji než předtím. Měla na sobě tmavě modré kimono se světle modrou stuhou kolem pasu. Moc jí to slušelo.
Tenshi zvedla pohled od Hinaty a podívala se za ni. Mrkla na Naruta, ale pak její pohled upoutal mladík s temně modrými vlasy, který stál vedle něj. Když se na něj dívala, tak si všimla, že je stále stejný. Jen v očích měl jiný pohled… upřímnější než dřív.
Její oči… skoro se jich až lekl. Ale pak se do nich zamiloval. Byly tak krásné… i když nebezpečné. To věděl. Ale neměnily se. Stále to byla u zornice modrá duhovka, která postupně tmavla až do červena. Poznal, že její kekkei genkai je jiná než všechny ostatní. Na chvíli ji i zalitoval… muselo být těžké mít něco takového.
„Awayo, Hakano! Pojďte, musíme si odpočinout,“ pobídl svého synovce a neteř Akito. Pak se otočil ke své dceři. „Ty buď s přáteli… uvidíme se zítra.“
„Ano,“ kývla hlavou Tenshi. A její tvář pozbyla úsměv. Ale když ti tři odešli, tak se najednou zase vrátil a byl hezčí než předtím.
„Ahoj!“ usmála se na všechny Tenshi a objala je. Dokonce i Naruta, a pak… i Sasukeho.
Sasukeho to celkem vyvedlo z míry, ale když se vzpamatoval, tak se na ni usmál. Jenže to už se bavila se Shinem, Hinatou a Kibou.
„Zajdeme si všichni společně na ramen, ne? A povíte mi aspoň, co je nového!“ navrhla Tenshi. Oči se jí rozzářily a svůj pohled věnovala i Narutovi a Sasukemu, kteří to brali tak, že jsou taky pozvaní. A po cestě se k nim připojila ještě Sakura, která se s kamarádkou taky bouřlivě přivítala.
Všichni spokojeně jedli ramen a usmívali se. Jen Sasuke si nebyl moc jist svou přítomností v její blízkosti… udivovalo ho, že po tom všem, co si myslela, ho tak klidně pozvala na jídlo. I když ještě s přáteli.
Když dojedli, tak se Hinata podívala tázavě na kamarádku. Měla spoustu otázek.
„Začni,“ kývla Tenshi na kamarádku, když dojedla. Vlastně všichni dojedli, kromě Naruta, který polykal asi tak pátý ramen a stále neměl dost.
„Jaký byl Spánek nebo jak tomu říkala Etsuko-sama?“ zajímalo Hinatu. V jejím klanu se nic takového nestávalo. Tam měli kekkei genkai všichni od narození.
„Já vlastně…“ nedomluvila Tenshi, protože jí přerušil Shino. „Raději nám to řekni od začátku.“
„Ano, jak tě dostali Akatsuki?“ zajímalo Naruta. Sakura mu za to jednu hraně vlepila.
„Ale ne… jaký byl návrat domů?“ optala se jí Sakura.
Tenshi sklopila smutně oči.
„Jestli nechceš, nemusíš nám to říkat,“ podotkl Kiba. Tenshi zavrtěla hlavou.
„Ale musím… vlastně návrat nebyl ani moc těžký. Všichni věděli, co se stalo, už když mě uviděli na kraji pouště,“ pokrčila rameny Tenshi. Udiveně si ji měřili.
„Jak to probíhalo?“ zeptala se jí Hinata.
„Přišla jsem tam, stráže mě pustily, šla jsem dovnitř, potkala otce a ten mě zavedl za matkou. S tou jsem si všechno vyříkala a pak jsme se dohodly na tom, že Awaya bude vůdkyní místo mě. Pak jsem se usmiřovala se zbytkem klanu a po pár dnech se vydala na cestu zpátky… moc se mi stýskalo,“ usmála se Tenshi. Opět byli udivení.
„A pak?“ Naruto byl nedočkavý. Stejně jako všichni ostatní. Jenže jen on měl dost odvahy se zeptat.
„Spěchala jsem do Konohy a nevšímala si svého okolí… na okraji pouště mě přepadli. Zetsu mě svázal nějakým zvláštním Liana no jutsu, že jsem se nemohla ani hnout, Itachi mě uzavřel do genjutsu a Sasori mě nakonec uspal nějakým svým jedem…“ popisovala jim to Tenshi. Dokázali si to živě představit.
„Bylo jich dost na to, že tě chtěli živou,“ řekl Shino.
Tenshi kývla hlavou. „Ale kdyby mě chtěli mrtvou, museli by se víc snažit. Kdybych tak věděla, co mají v plánu… bránila bych se urputněji. Jenže když jsem pochopila, že mě nechtějí zabít, tak mě napadlo, že bych se k nim mola naoko přidat a podávat vám informace… mno moc dobře mi to nevyšlo.“
„Jak si myslíš, že se dozvěděli o Gobim?“ zajímalo Sakuru. Tenshi se jí pozorně podívala do očí.
„Vlastně nevím… asi mají pár agentů u nás v klanu… s tím popíráním mužství je to čím dál horší a chlapi jsou ukřivdění,“ pokrčila Tenshi rameny. Ale celkem klidně.
„Jsi ráda, že ho z tebe dostali?“ optal se jí Naruto. Tenshi zamyšleně sklopila oči ke stolu.
„Vlastně ani nevím… je to…“ nedořekla Tenshi, protože tam právě doběhla Shizune.
„Shino Aburame, Hinata Hyuuga a Kiba Inuzuka se mají okamžitě dostavit k Hokage,“ prohlásila Shizune. Usmála se na Tenshi, a pak odešla i s nimi pryč.
Tým 8 se s kamarádkou rychle rozloučil. A pak tam s ní zůstal jen tým 7. A Sasuke se cítil čím dál tím víc divně.
„Tak pokračuj,“ pobídla Sakura kamarádku.
„Ale jestli nechceš, nemusíš,“ dodal Naruto a přísně se na Sakuru podíval.
„Ale jo, povím vám to… když už jsem se k tomu dostala… takže Gobi. Hmm… určitě si pamatujete na to, jak jsem vždy k boji používala kromě Kage no Toshio zbraně. Katany,“ začala Tenshi. Všichni, včetně Sasukeho, přikývli. „To nebylo mé jutsu. Teda vlastně bylo, ale dělala jsem ho společně s Gobim. Vždy jsem se soustředila na jeho chakru, která se pak v mé ruce přeměnila na elementární katanu podle toho, na jaký jeho ocas jsem se soustředila. Měli jsme ale i víc společných jutsu… všechny jsme si je vymysleli sami, když jsme byli malí, aby na nás byli lidé z klanu pyšní. No zrovna tohle nám nevyšlo, ale to už je teď jedno…“
„A?“ nechápal Naruto pointu.
„Nevím, jestli jsem ráda, že ho ze mě dostali… sice jsem pořád i bez něho dobrá kunoichi, teda aspoň doufám, a klan mě má rád, jestli se tomu tak dá říkat… ale chybí mi. Vždy to byl můj nejlepší přítel. Díky němu jsem nikdy nebyla sama… až teď. Takže to má svá pro i proti,“ prozradila Tenshi. Až teď jim došlo, co pro ni její vnitřní démon znamenal… vlastně to pro ni bylo požehnání, že v nejtěžších chvílích svého života u sebe měla někoho, kdo jí vždy pomohl a poradil.
„Je tedy načase si najít lidské přátele!“ usmála se Sakura.
„Ale ty já už přece mám! Ty nejlepší na celém světě!“ opravila ji Tenshi a usmála se na… všechny tři. A všechny tři to jaksepatří překvapilo.
Naruto se na ni tázavě podíval.
„No víte, já…“ začala Tenshi, ale tehdy do restaurace doběhli Awaya s Hakanem a vesele se k nim posadili.
„Tak co nám povíš?“ usmál se Hakano na sestřenku a střelil okouzlujícím úsměvem na Sakuru.
„No bude toho dost,“ pousmála se Tenshi.
„My už musíme jít,“ zvedl se Naruto. Jim už všechno řekla. Zvedli se i Sasuke se Sakurou.
„Ahoj, uvidíme se jindy,“ rozloučili se spolu ti čtyři a Tenshi se pak jen vesele smála se členy svého klanu.