Mise s názvem Pohroma 6. část

Konohamaru se pomalu probíral z bezvědomí. Třeštila mu hlava, ale i přes to okamžitě zjistil, že je svázaný. A to se mu z nějakého důvodu ani trochu nelíbilo. Možná proto, že poslední, co si pamatoval, bylo, jak ho někdo tvrdě udeřil do zátylku.
Konohamaru se začal neklidně vrtět a škubat rukama i nohama, ve snaze se osvobodit. Myslím, že není nutné říkat, že vcelku marně.

„Máš to marný. Já jsem to zkoušela už milionkrát a se stejným výsledkem. Oni moc dobře vědí, jak svázat nepřátelského ninju, aby nemohl utéct,“ ozval se hlas zpoza Konohamarových zad.
Klučina nadskočil deset centimetrů nad zem, jak se lekl.
„Tse. To si mi teda pěknej hrdina,“ pokračoval kapku znechuceně dívčí hlas.
„Tak hele dámo, já jsem nebyl ani krapet vyděšenej! Jen trochu překvapenej!“ ohradil se Konohamaru a otočil se. A málem se o něj během pěti minut pokusil infarkt.

Naproti němu seděla podobně svázaná Temari a soudě podle jejího oblečení, už tu nějakou dobu hnila. Na Temari a její tým Konohamaru nerad vzpomínal, protože musel uznat, že z nich má pořádně nahnáno.
Temari zamžourala a poprvé si v matném světle pořádně prohlédla svého spoluvězně.
„Tebe já znám! Ty jsi to škvrně z Listový, co pořád lozí za Narutem, že jo?“ Konohamaru se načepýřil jako kohout na smetišti, když se mu tam pokouší dostat konkurence a přebrat mu jeho slepičí harém.

„Já nejsem žádný škvrně, ale ninja z Konohy!!! Nevidíš tu pásku?“ evidentně na ni chtěl ukázat prstem, ale v rozčilení zapomněl, že je svázaný a tak jak trhnul rukou, převážil se a dopadl přímo za obličej.
Temari se tvářila, že si stále myslí své.

„Co tu vlastně vůbec děláš?“ zeptala se, když se Konohamaru vrátil do jakžtakž sedu.
„Jsem tu na misi!“
„Cože???“ vytřeštila Temari oči.
„S Narutem a ostatníma jsme vám přinesli nějaký tajný informace!“

Temari se stále tvářila nevěřícně. Konohamru zrudnul.
„No tak fajn. Ty plány měl přinést Naruto a ostatní, dal jim je Kazekage. Já jsem je sledoval, a když na to přišli, tak už se se mnou nechtěli vracet.“ Temari se ušklíbla.
„Teda já věděla, že jsou to břídilové, ale že si tě všimnou až tak pozdě… Vážně nechápu v čem je Listová lepší než Písečná. U nás by takový byli už dávno mrtvý.“

Konohamaru chtěl něco velmi pěkného odseknout, ale Temari ho vůbec nepustila ke slovu. Navíc vypadala, že jí pomalu dochází síly, takže nechtěl dráždit hada pískem v oku.
„To je teď ale jedno. Jak je na tom Kankuro a ostatní? Chystají se dojít si pro ty svitky?“

Konohamaru se ošil.
„To já nevím. Něco chystali, ale jako obvykle mě z toho totálně vynechali. Jen protože jsem mladší než oni…“

„To stačí,“ přerušila ho Temari. „Teď mě dobře poslouchej. Nevím kolik toho víš, ale vzhledem k tomu, že teď jsi v tom až po uši, to shrnu.“ Temari se tvářila naprosto vážně a pravděpodobně ani Sai by teď na ní nezkoušel ten svůj legendární úsměv. Ačkoliv myslím, že na temari by ho asi neměl zkoušet vůbec, ať už by byla v kterékoliv náladě.

„Všechno se to točí, kolem několika velmi tajných svitků Písečné vesnice. Střežíme je po generace a jen Kazekage do nich smí nahlédnout a použít ty techniky k ochraně vesnice. Potíž je v tom, že jiné vesnice, a především Zvučná, má o ty techniky nesmírný zájem.
Už před časem jsme měli podezření, že je mezi námi špeh, což se potvrdilo. Potíž byla, že jsem ho náhodou odhalila a on mě proto nemohl nechat na svobodě. Zajali mě a od té doby tu hniju.“
„A proč tě nezlikvidovali na místě? To by se přece čekalo ne?“
„No zprvu jsem si myslela, že je to proto, že by smrt Kazekageho sestry vzbudila přílišnou pozornost. Teprve potom jsem zjistila, že ony svitky, které mezitím ukradli, jsou zašifrované a po mě chtějí jejich rozluštění.“

Konohamaru pozorně poslouchal a najednou si uvědomil, že si z něj Temari ani trochu neutahuje a bere ho opravdu jako rovnocenného ninju, i přesto o kolik byla starší a lepší.
Nervózně se při tom zavrtěl, protože na takový pocit nebyl zvyklý. I když nutno přiznat, že až tak nepříjemné to nebylo. Jen z toho koukala hromada problémů.
A jak se tak vrtěl, tak Temari sklouzl zrak na jeho svázané zápěstí. Zarazila se.
„Ty Prcku…,“ dál se nedostala, protože za dveřmi jejich cely bylo najednou až příliš hluku.

Zarachotila petlice, na to, že to byl jeden z novějších úkrytů, měl dosti zastaralé vybavení, a dveře se pomalu otevřely. Konohamaru i Temari mžourali, protože byli oslněni, byť slabým, světlem z chodby.
Ve dveřích se cosi zablesklo a jakási postava s pohrdlivým uchechtnutím vstoupila do místnosti. Temari se při tom začaly ježit chloupky na zátylku. Tohle rozhodně nebylo dobré.

To be Continued