Mise s názvem pohroma 5. část

Konohamaru se pomalu probudil a uslyšel kolem spoustu zvuků. „Hele už se probral,“ konstatovala TenTen a vrátila s k plánům pevnosti, které jim Kankuro právě ukazoval. „Paráda, nemůžeš ho něčím zaměstnat?“ ozval se Naruto. Kankuro se ďábelsky zašklebil. „To víš, že jo. Práce je tu tolik...“

Konohamaru nadával na Naruta, TenTen, ale hlavně na toho všiváckýho Kankura. Poslal ho totiž pomoct několika dalším ninjům, kteří nosili vodu z nedalekého potoku. Já vnuk třetího Hokage tady přece nebudu makat jako otrok, pomyslel si a přehlédl kámen, o který se v příští vteřině přerazil.

„A dost! Když mě tu nechtějí, tak si vyjdu na menší průzkum. Každopádně je to lepší než tu dělat tohle,“ konstatoval, naštvaně kopl do jednoho vylitého vědra a s novým nadšením zmizel mezi stromy.

„Myslím, že byste se měli vrátit zpátky do Konohy,“ konstatoval Kankuro. „Blázníš? Tady se schyluje k boji! Přece neutečem jak zbabělý psi!!!“ rozčiloval se Naruto. „Jo má pravdu,“ přidal se lee, který se těšil, že se zase bude moct předvést. Sai to sledoval s čirým nezájmem a TenTen se už dávno vzdala jakýhkoliv pokusů zchladit nadšení těch dvou bláznů.

„Ne,“ protestoval Kankuro. „Tohle je záležitost Písečné vesnice...“ „Právě proto! Vždyť jsme přece spojenci!“ skočil mu do řeči Naruto. „Jo, ale...“ „Ale co? Vy jste nám taky přispěchali pokaždé na pomoc a neptali jste se jak moc to bude nebezpečné! Prostě tu zůstaneme a basta!“ přidal se Lee. Kankuro zuřil. „Tak poslouchej ty jedno obrovské obočí...!“ „Kankuro-san!“ přerušil jeho výbuch vzteku jeden z jeho podřízených. „co je?“ vyštěkl Kankuro. „Mám tu naléhavou zprávu. A myslím, že bude zajímat hlavně vaše přátele z Konohy!“

„COŽŽŽŽŽŽEEE?????“ vykřikl nevěřícně Naruto. „Je to tak, jeden z našich mužů ho sledoval, když dezertoval. Je jisté, že vašeho malého přítele zajala nepřátelská jednotka průzkumných ninjů.“ Kankuro zbledl a ani ostatní z Konohy na tom nebyli lépe. Vzali sem Konohamara bez vědomí Hokage. Dokonce i Naruto věděl, že tohle je to nejhorší, co je mohlo potkat.

„Hmmm vy dva máte neuvěřitelnou kliku,“ konstatovala TenTen a pomalu se zvedla. Upřely se na ní tři páry udivených očí. Sai si povzdechl. „TenTen chtěla říci, že teď je to i naše záležitost. Takže nemáme jinou volbu než zůstat a bojovat.“

Nastalo deset vteřin ticha, než to dva kýžené mozky zpracovaly, co to znamená. Ozval se nadšený jásot Leeho, který se těšil, že se bude moct někomu namlátit. Zato Naruto se tvářil vážněji než obvykle. Cítil se zodpovědný za Konohamara a začal na něj hlasitě nadávat. Poznámky TenTen, že on byl naprosto stejný, nebral v potaz.

Kankuro rezignoval. „Tak jo. Zůstaňte tu když musíte, ale běda, jak se dostanete do nějakýho průšvihu!“ Naruto se usmál tím svým typickým úsměvem. „My a problémy??? Nikdy!!“ Myslím, že teď by se hravě vyrovnal vietnamským prodavačům, když tvrdí, že to co prodávají je to kvalitní.

Takže plán byl pokud možno nepozorovaně vtrhnout do pevnosti, zmlátit pár ninjů, osvobodit Konohamaru a konečně získat zpátky ty svitky se zakázanými technikami, co odnesl onen zrádce z Písečné. Útok byl naplánován na úsvit příštího dne.

Lee toho využil, aby oslňoval TenTen svými plány na boj. TA ovšem neměla zájem a taky mu to hned jemně nanačila. Lee s brekem utekl a šel si vytahovat kunaie ze zadnice.

Sai si něco čmáral do bloku a mistrně odpálkoval TenTen, která chtěla využít úplňku ke svých zvráceným touhám. Kankuro to s nezájmem sledovat a nemohl pochopit, jak může být Konoha silnější vesnice než ta jeho. Jediný, kdo se moc nebavil byl Naruto.

Pořád měl trochu výčitky za to, co se stalo Konohamarovi. Nakonec se ale rozhodl, že ho prostě zachrání a pak ho zabije. S tímto uspokojivým rozhodnutím si šel lehnout. Sai a Lee, který musel celou noc spát na břiše, ho brzy následovali.

Druhý den se všichni připravili na útok. Popravdě byli dost klidní na to, že se chystali na největší základnu zvučných ninjů v zemi Větru. Všichni věděli, co mají dělat a byli pevně odhodlaní Kazekageho nezklamat. Byli rozděleni do skupin po dvou. Naruto a Sai, se kterým nikdo jiný nechtěl být, Lee a TenTen, přestože se k ní Lee neodvažovat moc přiblížit, protože jeho zadek mu stále připomínal, že si s TenTen není radno zahrávat, a konečně Kankuro a jedna z jeho podřízených, po které Naruto okatě pokukoval.

Ostatní ninjové se rozdělili do větších úderných skupin, které měli provádět frontální útok, zatímco se těchto šest ninjů pokusí dostat dovnitř jednou z nepoužívaných starých podzemních šachet, o jejichž existenci věděli díky Gaarovým informacím.

Teď už nebyla cesta zpátky. A i kdyby, jen málokdo by se po ní vydal. Tito ninjové byli odhodláni jít za svým úkolem i za cenu života. Byli to praví shinobi. A s prvními paprsky slunce vyrazili z úkrytů a běželi vstříc svému osudu.

To be continued

Pro velký úspěch u jedné mé dobré kamarádky, která ani Naruta nesleduje (přesto si tohle chtěla přečíst), jsem byla donucena začít uvaovat o dopsání tohoto "veledíla". Vím, že je to po skoro roce a půl poměrně brzo, ale vypadá to, že se do toho vážně pustím... tak mi držte palce, ať to dobře opadne...