Shagařino dobrodružství 3.

Do temnoty se poznenáhlu vkrádají tenoučké paprsky nažloutlého světla.
"Co to je?" ptá se čísi vnitřní hlas. "Já nejsem mrtvá? Nebo jsem?"
Náhle ji pohltila ostře bodavá bolest v nohou.
Světlo opět pohaslo, když v bolestivé křeči opět zavřela svá víčka.
"Nejsem mrtvá, ale kde tedy jsem?"
Nepříliš měkká postel ji tlačila do zad. Nyní otevřela zvědavá očka dokořán, aby mohla vše detailně prozkoumat. První, co zaujalo její oči, byla ohnivá záře skomírajícího plamene svíčky, jen odkapávající vosk jemným plesknutím o kamennou podlahu narušoval chmurně tichou atmosféru. V dáli se rozléhají kroky s táhlou ozvěnou, velmi rychle se blíží k místnosti. Dveře se s teskným, táhlým zavrzáním otevřely a v nich se jako duch zjevila něčí silueta, kráčející líným krokem směrem k posteli; čím blíže byla ona osoba k lůžku, tím zřetelnější podobu nabíraly obrysy. V červené záři se zablýskla sklíčka brýlí. Záhadná postava se zastavila.
"Konečně jsi se probrala, Shagaro." řekl neznámý s lehkým úsměvem na tváři a ve sklíčkách mu jiskřil a skotačivě poskakoval odraz plamene.
"Ten hlas je mi povědomý, bílé vlasy stáhlé vzadu do ohonu a brýle. Počkat, ale něco nesedí..."
I přes šero se dal rozeznat menší defekt v obličeji podivné osoby.
"Kdo to může být? Toho přece znám, ale ten přeci neměl každé oko jiné," přemítala v duchu Shagara.
"Je to on!"
"Kabuto!" vydral se skrze chvějící se rty zděšený výkřik.
"Co se děje, Shagaro? Za záchranu tvého života bych si zasloužil trošku více vděku. Nemyslíš?" usmál se Kabuto a mluvil dál: "Ani si nedokážeš představit, kolik úsilí jsem musel vynaložit, abych tě vytáhl z té vody, dříve než tě strhne proud do vodopádu, a tvoje léčba je také náročná a složitá. Jenom než jsem tě dal dohromady trvalo několik dní."
"Kde to vůbec jsme? A a co plánuješ? Silně pochybuji, že jsi mi zachránil krk jen tak z čisté lásky."
Shagary se zmocňovala panika. Je sama kdesi s Kabutem a navíc se nemůže skoro pohnout kvůli všem těm zraněním.
"Jsme v Orochimarově Severním úkrytu. Copak, vidím v tvých očích zděšení? Ale proč? Po nájezdu Sasukeho a jeho kumpánů tu z toho moc nezbylo, takže není proč mít strach," pravil klidně, ale po chvilce s mírnou hořkostí v hlase dodal: „Měla bys mi být vděčná za svůj život a projevit trošku úcty i samotnému Orochimaru-sama, jehož zásluhou jsem se mnohé naučil a díky jehož metodám vlastně ještě dýcháš!"
Shagara se už na nic neptala.
V hlavě jí běželo: "Jsou věci, o kterých je lepší nevědět, a dokud jsem v tomto stavu, tak Kabuta nesmím moc nedráždit. Sakra, nikdy neodhadnu, co vyvede, je tak nevyzpytatelný!"
Po tomto rozhovoru se odebrala vyčerpána do krajiny snů. Kabuto se k ní naklonil, aby zjistil její zdravotní stav, když tu se náhle v křečích svalil na zem a začal boj mezi dvěmi dušemi v jednom těle, obě mu chtěly vládnout.
"Teď ne, Orochimaru-sama. Teď není ten správný čas," namítá Kabutova část, plazící se ke dveřím.
Orochimaru, neskrývající svůj chtíč, pravil temně úlisným hlasem, sípavým, jakoby mu docházely síly: "Kabuto, pusť mě ven, spolu dokážeme věci, o kterých se ti ani nesnilo. Budeme obávaní a lidé si nás budou považovat, ale nejdřív musíme zničit Sasukeho, a to co nejdřív, tak mě pusť, čím dřív to uděláš, tím lepší šance na přepadení Sasukeho se nám naskytne. Sasuke nás nebude čekat, myslí si, že jsem mrtvý, a teď si v klidu plní své plány, ale to se spletl, spolu mu ukážeme, že podrážet Orochimaru-sama se nevyplácí."
"Orochimaru-sama, nebuďte tak nedočkavý, my jsme jen jeden a Sasuke je obklopen skupinou našich nejlepších lidí, to chce plán a já ho mám."
"Jaký máš plán Kabuto?"
"Zachránil jsem Shagaru z Konohy. Měla by nám mé úsilí z vděčnosti oplatit službičkou, s ní a jejím ohnivým kekeegenkai máme mnohem větší šance na úspěch."
"A jak ji chceš přimět ke spolupráci? Sám jsem se o to pokoušel a nepovedlo se mi to."
"Ale sám jste říkal, že se vám to málem povedlo, a teď nemá za sebou nikoho, kdo by jí to rozmluvil, a dluží nám to a ona to moc dobře ví."
"Přesvědčil jsi mě." a s těmito slovy pominuly křeče a Kabuto se vrátil do své původní podoby.