Shagařino dobrodružství 4.

Ve vzduchu je cítit napětí a vzdor, už nikdo v Listové nehodlá snášet ústrky a teror. Ohnivá vůle obyvatel povstala. Velmi rychle se začaly tvořit tajné spolky, připravené svrhnout tento režim. Ani vědomí, že se toto počínání trestá potupnou popravou před zraky celé vesnice, nikoho neodradilo. Během několika týdnů se sjednotil všechen lid spřízněný s myšlenkami Třetího a Páté. Jako jeden muž započali tažení proti nadvládě Danzoa sama.
Všichni moc dobře věděli, že boj proti takovémuto nepříteli, který se neštítí ničeho, bude zatraceně těžký. Nikdo nechtěl zkončit jako Hyuuga klan, který je popotahován po výslechách. Jeho členům zbyly jen holé ruce a naděje, že dojde k převratu dříve než Danzo přijde na podvrh, kterým je klamán samotným Ibikim. Nyní můžou pouze čekat ve svém sídle obehnaném zdí z neúprosných stráží.
Každému byl dobře znám tento fakt a proto již několik dní měl Shikamaru hlavu ponořenou ve všemožných lejstrech a knihách, jen proto, aby co nejrychleji přišel s řešením jak na úlisného Danza. Jeho mozek se žhavil na plné obrátky, ani si nestihl stěžovat jak je ta práce nudná a kolik mu přinese potíží.
Jednoho temného večera svolal radu, aby sužovaný lid seznámil s plánem. Do okenních tabulí bušily kapky deště, jakoby věděly co mají přítomní za lubem a snažily se se svým varováním přehlušit dunění ledového větru.
Místností se téměř tmou táhl chlad s nervozitou, všichni si pouze mezi sebou šeptali a krčili se, aby je náhodou nezahlédly něčí zraky zvenčí.
Shikamaru s ledovým klidem zahájil sněm: "Nemusíte mít strach, hlídky si lebedí pěkně v teple v hospodě. Slyšel jsem jak jeden povídá, že dnes nevystrčí ven nos ani za milion."
Osazenstvo tato zpráva moc neuklidnila a tak si Shikamaru přestal hrát na chlácholitele a raději přešel hned k tématu. Mluvil, vysvětloval jednotlivé úlohy pomocí kreseb.
Náhle se rozeznělo rázné zaťukání na okno. Mezi proudy vody se objěvila barevná šmouha připomínající uniformu hlídky. Všechny přítomné jímá děs a hrůza.
Shiku polévalo horko a v obličeji se mu zrcadlil strach, mírně se naklonil k Yamatovi, a tváříc se sebevědomně mu špitl do ucha: Vzadu jsou jedny tajné dveře za tou velkou knihovnou. Vem ostatní a venku se bleskově rozprchněte." Yamato na něj pohlédl pln obav, proto myšlenku raději nahlas dokončil: já s otcem je tu zdržíme, v tomhle lijáku vás nebudou mít šanci najít."
Yamato se neslyšně odplížil k ostatním a předal zprávu. Poté se odstartoval přesun.
Shikamarův otec mezi tím došel ke dveřím. Chrastíc klíčema, loncujíc dveřma a řvouc: "Shikamaru co jsi zase provádel s tím zámkem, že se zasekl!"
"Nic tati! musíš je přitáhnout k sobě a pak až otočit klíčem! vyřvával si Shika hlasivky, a přitom zápolil s obří knihovnou.
Otec pochvilce s obavamy v hlase sikl: "Už."
"Néé nějak se to zaseklo." Šeptl Shika.
"Delej. Já už je tu déle nezdržím"
Shika urychleně přiskočil a přibouchl dveře od místnosti, právě včas.
Z poza dveři se již ozýval řev: "Prý se tu koná nějaká sešlost! Máte na ní povolení?!"
Sinalý otec rázně odpověděl: "Jakou sešlost? Jediní lidé kteří nás dnes poctili svojí návštěvou jste vy" Dokončil proslov a přívětivě se usmál.
Jeden z hromotluků zavětřil a houkl: A ty dveře támhle jsou zavřené proč?! A ten hluk za nimi dělá asi kočka? Co? a už se hrnul ke dveřím.
Shikovi začínalo být ouzko. Oni už jdou sem a on ještě není připraven. Ze všech sil tlačí doknihovny, která se jen velmi líně posunuje. Shika celíí udýchaný, se srdcem v krku, bezradně strká vší silou.
Ruka hlídky pevně sevřela kliku. Dveře se rozrazili a ...
...zanimi byl spatřen sedící Shka nad rozehranou partii shogi.
Těžce zadumán pronesl: "No konečně jsi tady tati už tu na tebe čekám deset minut. Kdo to vůbec byl?" Pozvedl mírně hlavu a udiveně civěl na uniformované muže.
"Co tu chtějí?"
"Prý tu pořádáme párty či co? Ty o něčem víš?" Odpověděl nechápavě otec.
Shikamaru pohlédl na kameny shogi a odpověděl. "Ne."
Hlídka slídivě šmidrala očkama lačnýma po zámince k trestu celou místností a vduchu litovala, že nejsou vlastníky byakuganu. Po mnoha nevraživých pohledech a neúspěšném prošťourání celého domu, se konečně nechala hlídka vyprovodit zpět do deště.
Shika s otcem na sebe zůstali tázavě zírat, až Shika promluvil: "Tohle není možné, aby to věděli, šli tak najisto, až to budí podezření, že nás někdo zradil. Kromě našich o té schůzi nikdo nevěděl."
Otec jen přikývl a s ustaranou tváří dodal: "Doba začná být zlá, budeme si muset začít dávat větší pozor na ty do kterých vkládáme důvěru a s tím i naše životy." Poslední slova se ztratila v tichu. Shika upřel nepřítomný pohled skrze okno na prudký liják.
-
Čísi oči se začínají pozvolna otevírat. Udiveně s tupým výrazem hledí na zašedlý strop, který hned v zápětí zakryla Shizunina hlava, jásavě křičíc: "Tsunade sama, vy jste se probrala!"