Shagařino dobrodružství 2.

Den poté nastal ve vesnici Listové Danzoteror. Jelikož Šestý vždy a za jakékoli situace uplatňoval chladnou logiku, proto si i nyní dokázal velice dobře spočítat, odkud vítr vane.
Ve své organizaci Root pronesl působivý projev o svém napadení zakončený slovy: "Útočnika se nám s velkými ztrátami povedlo zneškodnit usmrcením, teď je na vás najít toho kdo za tím je a odkrýt pozadí tohoto záludného činu, vypovídajícího o krvelačnosti masového vraha, který stojí proti nám a zabránit dalšímu ohrožení životů vesničanů."
Na těchto posledních pár větách si dal Danzo velice záležet, aby je dostatečně zdůraznil. Když domluvil, nastal v Rootu chaos, řídící se podle přesných pravidel, každý si vyzvedl své rozkazy a úkoly a jali se je s nasazením plnit a hon na zrádce mohl začít.
Při pátrání po stopách uprchlého útočníka byly nastolena pravidla omezující svobodu zde žijících a za jejich porušení následoval krutý trest, ve kterých se Danzovi věrní vyžívali. Řev trestaných přímo lahodil jejich uším.
Stačilo jen po setmění vyjít z domu a už jste se ocitli na černé listině, nebo jste chtěli se pobavit s přáteli? Skupinka o více jak dvou lidech je nepřípustná a i ti dva byli pod drobnohledem hlídek. Co kdyby náhodou plánovali převrat?
Už jednou se povedlo, že ten, kdo nesměl za žádnou cenu opustit vesnici, z ní odešel, aniž by mu to činilo nějaké větší potíže a šel si v klídku poklábosit s Raikagem.
Ne! Tato událost už se nesmí opakovat, usmyslil si Danzo: "A já tomu zabráním za jakou koli cenu!"

Danzovi vojáci důkladně kontrolovali dům po domu s kompletním seznamem jmen naprosto všech lidí z Konohy a odškrtávali si v něm přítomné. Zanedlouho se ozvalo rázné zabouchání na dveře i u Hyuugů. Všude mrtvo, nikdo neotvírá. Jako zvon se rozeznělo druhé zabušení. Za dveřmi byl slyšet šramot a nervózně si šeptající hlasy. Dveře se mírně pootevřely a ve tmavé škvírce se objevil pobledlý obličej vůdce.
Jeden z hlídky se hned vecpal dovnitř a hněvivě zahřměl: "Proč vám trvalo tak dlouho otevřít dveře?! Kdybychom měli takovou dobu tvrdnout u každých, tak tu obchůzku budeme dělat ještě na přesrok!"
Hiashi zbledl ještě více, všechnu energii soustředil do vytvoření věrohodné teorie. Po krátkém mlčení chladně odpověděl: "Zjišťovali jsme, kdo přichází, všichni musíme být nyní opatrní, když se objevil neznámý zrádce, co kdyby měl náhodou komplice."
Kontrola mlčky procházela stavením a zjišťovala, kdo zde přebývá, vypadalo to, že je vysvětlení uspokojilo. Jen škrábání pera po papíře se rozléhalo tichem, jak si příslušníci vše řádně zapisovali.
Po chvíli přerušil škrábání druhý voják: "S vámi tu má sdílet obydlí ještě jistá Shagara, nemýlím-li se?" Otázal se strojeně.
Všechny přítomné v místnosti polilo horko.
Vůdce zachoval chladnou hlavu a za okamžik pravil: "Shagara odešla dnes časně ráno pomáhat s opravami poničeného statku kousek za vesnicí. Vrátí se za týden." Po malé pauze dodal: "Hokage-sama by o tom měl vědět, byla to nahlásit před tou hroznou událostí."
Hlídka se už na nic nezeptala, dokončila svůj zápis a beze slov odešla o dům dál.
Všichni v místnosti po sobě němě zírali, jen hodiny na stěně tikaly a neúprosně ukrajovaly čas.
Náhle někdo se zoufalstvím v hlase promluvil: "Co budeme dělat? Ta výmluva se Shagarou nám bude stačit nanejvýš na ten týden. Pokud bude ve vesnici chybět pouze ona, tak máme nanejvýš pár hodin."
Hiashi rozezleně procedil zkrz zuby: "Kdyby byla ještě naživu, tak ji vlastnoručně přetrhnu." Jen co se mírně uklidnil, přidal zoufalé vysvětlení: "Zatím nám nezbývá nic jiného než čekat a doufat. Z vesnice se bez povšimnutí stráží všichni najednou nedostaneme a po jednom by to trvalo moc dlouho a stihli by nás odhalit a trest za zradu všichni dobře záme."
Poté se odmlčel a klan se začal rozcházet.

Prázdné dny s podtextem hrůzy z budoucna se táhly jeden za druhým jako rozsedlá smola. Pomalu se začaly slévat v týdny boje o holé životy. V tomto nepříznivém čase se stala pouze jediná dobrá věc. Když nastala malá roztržka mezi vojáky, kterým už začínalo ovládání lidí lézt na mozek a nabyli domnění, že jsou pány tvorstva, si názorně mezi sebou dokazovali svojí neohrozitelnou sílu. Díky tomu se podařilo vůdci klanu Hyuugů písemně spojit s oním statkem a dohodnout se, za jistý honorář, s majitelem o dosvědčení, že zde Shagara pracuje.
Obyvatelé se začínali nenápadně rozdělovat na dvě skupiny a to na Danzo-odpůrce, kteří strachy trnuli, kdy se na ně přijde a Danzo-přívržence. Ti naopak našli zalíbení v udávání a trýznění druhé strany.
Mnozí se pod tíhou teroru pozvolna hroutili. Pohled na trosky těchto, teď už spíše tělesných schránek, bez cíle se ploužících po ulicích, odstartoval vlnu nevole. Ostatní si už nechtěli nadále hrát na štvanou zvěř a pomalu ale jistě se stávat hračkou v rukou druhé strany. Rozhodli se s nepřízní osudu bojovat jako správní shinobi a uctít tak Shagařinu památku.