Výcvikové středisko 13

Právě byl další nádherný letní den, který se chýlil ke konci. Slunce už mizelo za horizont. Díky tomu se vytvářeli všude úžasné hry všech barev. Tento nádherný zážitek rušila jen jedna věc. Všude okolo se pohybovali členové stočlenné skupiny podivných kreatur. Už od pohledu bylo jasné že ke straně „dobra“ určitě nepatří. Okolo menší planiny, na které byli obludy, se pohybovali stínové klony, které zkoumali okolí. Když vyplnili svoji roli, tak všichni naráz zmizeli. Jejich stvořitel, který byl v podřepu u jednoho křoví, tak aby vyděl co se děje na planině se usmál a začal vymýšlet plán.
„Takže tu žádný jiný člověk není. Nemusím se krotit…“ Díky klonům zjistil přesně co se děje v táboře jeho nepřítele. Velká část byla vzhůru a o něčem debatovala. A dvacet z nich si užívalo odpočinku. Neustále se ozývali divné zvuky. Jako kdyby někdo řezal něco. Blonďák použil techniku Tajuu Kage Bushin no Jutsu a okolo něho se objevilo dvacet klonů. Všichni věděli co mají dělat. Nenápadně se rozeběhli k té skupince co spala. Měli štěstí, že ti co spali, tak byli trošku bokem od těch ostatních.
„Tak to začneme,“ rozkázal jeden z klonů. Všichni skočili na jeden svůj cíl. Přitiskli jim ruce na ústa, aby nemohli vydat žádný varovný zvuk. Každý z nich začal volnou rukou skládat pečetě. Potom zafoukal vítr a všechny klony i s těmi spícími hledači zmizeli.
Hlídka hledačů si toho hned všimla a zburcovala všechny. Všude se ozýval pronikavý skřehotavý hlas:
„Jsme přepadeni. Všichni do pozoru. Připravte se k boji.“ Jejich společníci se hned postavili a začali hledat nepřítele.
„Tak to já to už teda začnu,“ pronesl blonďák, který vystoupil ze křoví, tak aby ho jeho protivníci. Ti sebrali své obrovské a těžké zbraně a rozeběhli se na něho.
„Ne tak rychle….“ Ozval se Narutův hlas a potom hned pronesl:
„Fuuton: Renkuudan!“ Síla techniky byla obrovská. Nepřipravený nepřítel se rozlétl do okolí. Hned na to, rozevřel ruku a v ní se mu začala formovat chakra. Najednou se mu v ruce objevil jeho meč po otci. Z kouře se vedle něho objevilo dalších osmdesát postav stejných jako on. V rukou drželi také stejné meče.
„Dobře hoši, jdeme na ně. Ale nikoho z nich moc nepochroumejte….“ Vyzval blonďák své klony. Každý klon běžel za svým protivníkem až na originál. Zamyšleně se rozhlížel po protivnících.
„Něco je špatně. Poslal jsem osmdesát klonů proti osmdesáti protivníků a přitom dvacet klonů nemá co dělat? Že by šli pro posily? Ale nebudu to řešit. Potřeboval jsem sto hledačů a ty i dostanu. Ve vesnici jich přece už předtím bylo dvacet…“ Popřemýšlel a šel se zapojit do bojů. Síla protivníků začala převyšovat klony. Několik hledačů dokonce vyvolalo několik pomocných zvířat. Všechny vypadali jako psi. Ale nebyli obyčejní. Všichni byli černí a jejich kštice hořela jasně červeným plamenem. Těm co byli schopni vyvolat tato zvířata, se podařilo porazit své protivníky a už si běželi na blonďáka. Bylo jich asi deset.
Mladý Uzumaki se usmál a pronesl:
„To bude tedy zajímavé!“ Sundal si ze zad svitek, rozbalil ho složil nějaké pečetě, kousnul se do prstu a zvolal název techniky:
„Kuchiyose no Jutsu!“ Zvedl se obláček koře. Na svitku se objevil další Naruto a hned na to se rozplynul. Oči pravého Naruta se zúžili a změnili barvu na žlutou. Najednou ucítil příval obrovské síly. Začal se pohybovat neuvěřitelně rychle. V ruce se mu opět objevil ten podivný meč a bez menších problémů rozsekal všechny sumony na kousky. Všech deset jeho protivníků se s tím nechtělo jen tak smířit a tak se dali zase do útoku. Jeden pozvedl svoji sekeru a nechal ji ve vzduchu. Jeho společníci začali mumlat nějaké pečetě. V tom Narutova protivníka začal obklopovat plamen. A začala mu narůstat neuvěřitelně chakra. Jeho sekera se zvětšila na jednou tolik. Ostří se taky změnilo. Místo ostří tam byl planoucí rudý oheň. V tom se ozval zvuk padajících těl.
„Hmm… tak to je zajímavé. Když chtějí vytvořit „super Hledače“ tak mu musí devět dalších pekelných strážců předat své síly. Ale je to tak vyčerpá, že budou na nějaký čas mimo,“ uvědomil si Uzumaki. Ale to se už musel připravit k boji. Velká rudá obluda se na něho rozeběhla a sekla po něm. Naruto se vyhnul, ale najednou pocítil obrovský žár z nohou. Podíval se dolů. Když zajela sekera do země, začala vydávat neuvěřitelné množství tepelné energie. Nejbližší okolí začalo hned vysychat a měnit se v prach. Ale teplo se šířilo dál. Okolo začali menší požáry.
„To vypadá nebezpečně! Nesmí mě trefit…,“ pomyslel si blonďák. Hned do své katany vypustil svoji chakru. Hned ji obalila modrá záře. Naruto se rozeběhl na nepřítele a chtěl ho vážně zranit, ale to už byla sekera ve vzduchu. Oba naráz máchli. Jejich čepele se střetli. Chvíli se přetlačovali. Najednou začali blonďáka pálit ruce od jeho zbraně, která vedla teplo. Uzumaki se usmál a pronesl:
„Začíná to trošku pálit, ale to není nic proti tréninku s Kyuubim.“ Chvilku se soustředil a potom poslal do rukou démonovu chakru, takže mu už teplo nevadilo. Potom do rukou poslal i sage chakru a pořádně zatlačil. Nic se nedělo, ale najednou jeho meč začal projíždět protivníkovou zbraní. Hledač si toho nevšimnul a tak zatlačil ještě víc do své sekery.
„Tady jsi skončil, podlý člověče. Nevím co jsi chtěl získat tím, že nás napadneš, ale byla to chyba,“ ozval se skřehotavý hlas Hledače. Mladý Uzumaki se zasmál a řekl:
„Nebuď si tím tak jistý. Ty nevyhraješ!“ Narutova větrná chakra udělala své. Jak Hledač zase zatlačil, tak katana projela celou jeho zbraní jako máslem, což ho překvapilo. Odskočil od blonďáka a snažil se pokračovat ve svém útoku. Jeho oči rudě zazářili a na Uzumakiho letěli rudé proudy energie. Byli dvakrát větší, než s kterými se potýkal jeho tým tři.
„Zajímavá to technika, ale nevidím ji poprvé. Takže jsem byl schopen vytvořit něco podobného,“ řekl blonďák. Začal soustředit chakru do svých očí a vykřiknul:
„Suiton: Tokei Poseidon!“ Z jeho očí vyletěli také dva proudy. Ale tentokrát byly modré. Uprostřed mezi nimi se srazili. Začala se objevovat pára. Hledač si už myslel, že to má vyhrané, ale v tom modré proudy začali zatlačovat jeho ohnivé k němu. Tato událost nabrala na rychlosti. Modré proudy úplně odhodili Hledače pryč.
„Tak to by bylo,“ myslel si blonďák a rozhlédl se. Jeho klony se už postarali o zbytek. Když se zapojilo těch volných dvacet, tak získali potřebnou převahu a pomalu je poráželi. Klony se podívali na originál, kývli na něho a zmizeli se svými hledači.
„Kage Bushin no Jutsu!“ Ozval se blonďák. Vedle něho se objevilo deset klonů, kteří si přenesli se zbylými Hledači.
„Chvíli si tady odpočinu,“ řekl si blonďák, vypnul sage mód a usedl k ohništi.

Byla již tma. Osoba zahalená celá v černém, se nenápadně plížila okolo bojiště.
„Konečně je sám….“ Pomyslela si osoba. Podle stylu pohybu to musel být shinobi. Určitě musel být dobře trénovaný. Úplně potlačil svoji chakru, tak aby blonďák nic nezjistil. Zastavil se na jednom kopečku.
„Perfektní místo,“ šeplt si pro sebe. Složil nějaké pečetě a v ruce se mu objevila kuše. Zašmátral v kapsičce a vytáhnul šíp. Ale nebyl obyčejný. Neměl hrot, ale místo něho tam byla injekční stříkačka s neznámým obsahem. Nabyl kuši, zamířil na blonďáka a vystřelil. Střela letěla, ale najednou se zvedl vítr a šíp spadl neškodně vedle blonďáka. Naruto se otočil a podíval se směrem kde byla ta postava. Složil nějaké pečetě a zvolal název techniky:
„Konsekiryougan!“ Vidění se mu hned zlepšilo. Vyděl jako by bylo normální světlo.
„Ještě že jsem za křovím, tak mu ta technika moc nepomůže,“ pomyslela si osoba v černém. Ale blonďák udělal několik kroků směrem k místu, kde se schovávala postava a pronesl:
„To je nějaký nový styl Hledačů? Myslíte si, že mě dostanete nějakým šípy?“ Osoba v černém se podívala pod sebe a zjistila, že se zrovna do křoví pod ní přenesli Hledači. Mohlo jich být tak čtyřicet.
„Neuvěřitelné štěstí,“ vydechla si postava.
„Přece jen jste si šli pro posily, ale v takém počtu si stejně moc nepomůžete,“ pronesl zase Naruto. Hledači vylezli ze svých schovávaček a postavili se mu. Postava v černém se podívala na hodinky.
„A do háje, musím mu dát dávku hned, nesmím ztrácet čas,“ lekla se postava. Opět nabyla kuši, tím divným šípem a čekala na vhodný okamžik. Zrovna blonďák uskakoval zrakovým technikám Hledačů. Naše tajemná osoba zmáčkla spoušť. Blonďák najednou ucítil na hrudi nějakou pichlavou bolest. Podíval se a strhnul šíp ze sebe. Celý obsah té stříkačky již měl v sobě. Začal se cítit nějak divně. Pociťoval takový obrovský vztek. Začala ho obalovat chakra. Ale nebyla taková jako vždy. Nebyla světle červená ale byla spíš temně rudá.
„Tak teď jste mě naštvali,“ zakřičel blonďák a surovou silou je začal zatlačovat pryč. Hledači to začali brát víc vážně obklopili ho bušili do něho pěstmi.V tom všichni odletěli několik metrů pryč. Ale jejich místo zastoupili další a další hledači.
Jeden Hledač dopadl k ohništi. Bolestně zaúpěl a zase se začal zvedat. V tom si všimnul šípu ležícího vedle jeho ruky.
„Ten šíp předtím ho trefil, tak tenhle by mohl fungovat taky,“ pomyslel si služebník pekel. Ztěžka se zvednul a rozeběhnul se společně s dalšími hledači na Naruta. Nechal své společníky, aby ho obklopili a našel si nějakou mezeru, kterou by mohl prostrčit šíp. Hned jak se mu naskytla možnost tak udeřil. Prostrčil šíp kolem hledačů a zarval ho do blonďáka. Najednou je všechny odhodila obrovská síla. V kruhu o poloměru dva metry okolo Naruta proudila temná chakra. Proudila pořád víš a tvořila sloupec. Který pronikal až k nebesům.
V očích naší zakuklené postavy se objevilo zděšení.
„To není dobré! Měl dostat jen jednu dávku. Budu muset zmizet…“ pomyslela si postava. Složila nějaké pečetě a její postava zmizela. Zůstal tam po ní jen prach. Ve větru se jen ozývali její poslední slova:
„Je mi to tak líto miláčku…“ Blonďák začal ovládat tu temnou chakru. Zadržel ji ve svém těle. Byl ještě víc naštvaný než po předchozí dávce. Cítil jak mu ohromě narostla síla. Podíval se na těch čtyřicet hledačů a neuvěřitelně rychle se začal pohybovat. Doběhl k hledačům a nechal je ať zaútočí. Najednou se všude ozýval nelidský řev. Všude cákala krev. Všechny končetiny hledačů, které se ho dotknuli leželi odtržené od svých majitelů na zemi. Blonďák pomalu procházel mezi svými protivníky a holými rukami jim ukončoval trápení. Když se opět nepřátelský tábor ponořil do ticha, tak zmizel i on zmizel se zafoukáním větru.