...jako vlastní! - 4-Šok!

„Sayu? Gaaro?“ někdo s ním mírně zatřásl. Prudce otevřel oči, ale když viděl Temari zase je spokojeně zavřel. „Co tu děláte?“ nechápala.
„No.. ona Saya v noci začala plakat a já nevěděl co mám dělat, tak jsem jí choval a asi jsem usnul.“ zívl a zadíval se na toho andílka. Pořád spala. Temari si jí chtěla vzít, ale ona se rozplakala a dokud jí nevrátila Gaarovi vřeštěla na celé kolo. Nakonec zakročil Shikamaru, který jí vzal a za pláče odnesl pryč. Temari Gaarovi poděkovala a odešla. On se svalil do postele a usnul...

„Sayuri! Pojď sem!“ černovlasá dívka se otočila a rozeběhla se k muži.
„Ano strejdo Gaaro?“ usmála se. Schýbl se k ní a chvíli na ní koukal.
„Nemůžu uvěřit, že už ti je 6 let!“ usmál se a rozcuchal jí vlasy. Taky se usmála. Tohle nesnášela, jen on jí to mohl dělat. „Mám pro tebe dárek!“ vzpoměl si a z kapsy vytáhl malou karabičku. Nedočkavě ji otevřela. Vyndala z ní černou šňůrku a na ní zavěšený šperk. Byl to maličký znak písečné. Sayu na něj užasle hleděla.
„To je znak naší vesnice!“ usmála se. Gaara kývl.
„Víš tvoji rodiče se dohodli, že zkoušky budeš dělat jako listový ninja a tedy i pásku budeš mít s listovou a já chci abys sis vždy pamatovala, že tvůj domov je taky Suna, a že tu máš strejdu, který tě má moc rád!“ pousmál se. Dívka ho pevně objala.
„Ach jo... vůbec se mi do Konohy nechce! Radši bych byla tady a trénovala!“ svěřila se mu.
„Ale Sayu. V Listové máš babičku a dědu a oni ti taky chtějí popřát k narozeninám! A stím tréninkem,.. myslím, že jednou můžeš vynechat, udělala jsi kus práce!“ hrdě kývla a políbila ho na tvář.
„Tak se měj strejdo!! Brzo se vrátím a budeme cvičit!“ křičela, zatímco běžela za Temari a Shikamarem, stojícími u vchodu. Gaara jí taky zamával a vydal se zpět do své kanceláře.
***
„Kage-sama! Gaaro-sama!“ do místnosti vtrhl mladý muž, se znakem Listové a pokorně se uklonil. Gaara vstal a přišel k němu.
„Ano? Stalo se něco?“ ukázal mu aby vstal.
„Náš Hokage mi nařídil, abych vás přivedl, ale prosím co nejrychleji je to prý akutní!“ vysypal ze sebe.
„Aha... a nevíš o co jde?“ ptal se Gaara, zatímco uklízel papíry do stolu. Ninja zavrtěl hlavou. „Dobře... počkej na mě u brány! Jen se převléknu a vyrazíme!“ kývl a zmizel, stejně jako ninja.
***
„Rychle pusťte nás! Hokage nařídil okamžitě poslat pro Kazekageho!“ Sotva strážní zahlédli Gaaru okamžitě je nechali projít. Rychle proběhli vesnicí a vystoupali po schodech do Hokage sídla. Ninja ukázal Gaarovi kam jít a zmizel.
„...je to muž! Přece nemůže vychovávat šestileté děcko!“ Gaara zaklepal a po vyzvání vešel.
„Strejdo Gaaro!!“ vykřikla Sayuri a objala ho. Pohladil jí po vlasech a pohlédl na Shikamarovi rodiče. Oba byli pokleslí, na paní Nara bylo dokonce vidět, že plakala.
„Ahoj Gaaro!“ zvedl pohled k blonďákovi za stolem. Kývl mu na pozdrav a na jeho výzvu se posadil. Saya si stoupla kousek vedle, ale pořád se nedokázala pustit jeho pláště.
„Sayuri, mohla by jsi jít prosím ven?“ usmál se na ní Naruto. Saya se ještě pevněji chytila Gaary a zavrtěla hlavou.
„Beruško musíme si o něčem promluvit!“ pípla paní Nara a nepřirozeně se usmála. Malá ale pořád stála jako zařezaná. Gaara se k ní otočil a pohladil jí po vlasech.
„Sayo běž prosím! Hned za tebou přijdeme ano?“ ještě chvilku na něj koukala, pak ale kývla a odešla na chodbu. „Tak...?“ zaměřil se Gaara na Naruta.
„No víš Gaaro stala se jedna veliká nehoda. Když Temari, Shikamaru a Sayuri běželi sem napadli je Akatsuki!... Sayu odnesl Temařin klon až těsně k bráně, ale oni dva... když jsme je našli bylo už po všem.“ Gaara pootevřel ústa.
„Takže oni jsou mrtví.“ mumlal si pro sebe. Shikamarův otec setřel slzy své ženy a přikývl. „Můj bože... a co Saya? Nestalo se jí nic?“ Naruto zavrtěl hlavou.
„Gaaro víš... někdo se teď o ní bude muset postarat. Narovi řekli, že by jim to nevadilo. Víš, no ty jsi taky její příbuzný a tak se ptám i tebe...“
„No já... myslím ,že by si měla vybrat Saya. Už je docela velká, aby něco takového chápala.“ odpověděl.
„Ale prosím vás! Saya potřebuje někoho, kdo už má nějaké zkušenosti s dětmi. Neberte to osobně Kazekage-sama, ale myslím, že vy se na to nehodíte. Jsem muž, sám bez ženy a děti taky nemáte. Určitě máte hodně povinností vůči Suně a nebudete mít čas se starat o malé dítě. Ta malá toho hodně potřebuje, navíc když utrpěla tenhle šok! My jsme ninjové v důchodu a jistě na ní budeme mít více času!“
„Máte pravdu paní Nara, ale já bych se raději přiklonil ke Gaarovu názoru. Teď bych jí poslal zpět do Suny, do jejího domova, kde to zná a má přátele, aby se vzpamatovala. Zatím bude s Gaarou a za týden se sejdeme a rozhodneme kam půjde na trvalo!“ rozhodl Naruto a postavil se.
„Gaaro, můžete jít... za týden se zase uvidíme.“ kývl a Gaara vyšel ze dveří.
„Strejdo Gaaro, kde je maminka a tatínek?“ mrkala na něj Sayuri.
„No víš... oni jsou teď pryč. Pojď vrátíme se domů!“
***
„Proč jsme u tebe doma a nejsme u nás?“ zajímala se Saya a vešla do malého bytu.
„Sayo víš, já...“ zapoměl na všechny plány a sliby co si dával cestou, že jí nic neřekla a počká až jí to dojde. „Poj´d sem! Posaď se.“ sedla si vedle něj a pozorně na něj koukala.
„Kde je maminka a táta?“ kvíkla. Nedokázal jí lhát do očí, jí ne!
„Víš Sayu, jak vás napadli ty ninjové tak... Temari i Shikamaru se snažili bojovat a zachránit tě a... těch ninjů bylo moc a oni...“
„Už nepříjdou že?“ pípla tiše. Gaara přikývl.
„Oni jsou...“
„...mrtví!“ vykřikla Sayuri a utekla do ložnice. Zpadla na postel a začala usedavě plakat. Gaara se zvedl a došel až k ní. Litoval toho, že nikdy neměl přátele, protože netušil jak jí má utišit. Když mu zpadla do náruče a začala mu vzlykat na rameno začal jí hladit po hlavě. Raději nic neříkal. Venku zahřmělo a zvedl se písek. Blížila se bouře...
***
„Sayuri... měla by jsi se najíst!“ vešel Gaara do ložnice. Pohled na ni ho ubíjel. Už skoro týden seděla na posteli a koukala do prázdna. Nemluvila, nejedla, nespala,... pořád jen koukala a mírně se při tom houpala. Nevěděl jak se má zachovat. Co říct šestileté holčičce aby se uklidnila? Přisedl si k ní.
„Co se mnou teď bude?“ promluvila, ale oči stále nepřítomě upírala jinam.
„Musíme se vrátit zpět do Konohy, jsi vedená u nich a oni rozhodnou u koho te´d zůstaneš.“ zvedla pohled k němu.
„Já chci být s tebou strejdo!“ pípla a po tvářích jí stékali malé kapičky slz. Jemně jí je setřel a pevně objal. Poprvé od té události se pousmála a zavrtala obličej do jeho trička.
***
„Jsme tady Naruto!“ řekl Gaara a popostrčil Sayu do místnosti. Babička se na ní sice usmívala, ale Saye se vůbec nelíbila. Víc se jí rozhodně líbil děda, byl totiž hodně podobný jejímu tátovi. Zaleskly se jí oči. Chytila se Gaary za ruku.
„Takže... byli jste vybráni tři, jako její příbuzní. Kankuro řekl, že ji klidně bude hlídat, ale vychovávat ne, protože by to nezvládl. Zbyli jste tedy vy a Gaara. Teď se, ale musíme zeptat hlavního aktéra, Sayuri u koho by jsi te´d chtěla bydlet? V Konoze s babičkou a dědou, nebo v Suně s Gaarou?“ klekl si k ní. Nesměle zašoupala nohou a stiskla Gaarovu ruku.
„Chtěla bych zůstat v Suně se strejdou.“ pípla sotva slyšitelně. Gaara se na ni malinko usmál a ona se ho chytla o to pevněji.
„Dobře.. Gaaro nevadí ti to?“ Upřel na něj pohled. Gaara zavrtěl hlavou zdvihl ji do náruče.
„Samozdřejmě že ne. Je to moje malá neteř!“ promluvil vážně. Naruto tedy kývl, odevzdal mu papíry s její složkou a popřál mu hodně štěstí....