Záhada tváře - 25.kapitola - Nečekaná pomoc

Všichni byli zticha. Byl to čtvrtý člověk z klanu Himekage, kterého kdy viděli a pochopili jediné… každý z klanu je jiný. Úplně.
Awaya tam trpělivě stála a přeměřovala si je povýšeným pohledem, ale pak se najednou otočila a podívala se na Jirayu.
„Nic neříkej!“ sykl na ni Jiraya, když otevírala pusu, aby mu něco řekla. „Vím, že jsem zrádce a nemusíš mi to připomínat… jen doufám, že mě nechceš zabít, protože bych tě nerad zranil.“
„Nezranil a ty to víš… nemáš na to srdce. A ani já nemám to srdce na to, abych ti něco udělala. Ale jestli to unikne z téhle místnosti, tak si mě nepřejte!“ prohlásila Awaya a dokonce se usmála. Tehdy jim připomněla Tenshi.
„Jak je možné, že jsi následnice Etsuko?“ optal se dívky Jiraya. Pak se ale zvedl ze židle a galantně jí ji nabídl. S úsměvem přijala.
„Tenshi jí být nechtěla, a tak navrhla mě… proto jsem vlastně tady. Abych jí poděkovala. Kde je?“ podívala se na ně pozorně Awaya. Najednou se modré čárky v jejích očích roztočily… tehdy, když se podívala na Sasukeho. Ten ucítil něco v mysli, ale pak to najednou zmizelo. Jen se nemohl dívat jinam než do očí Awayi.
„Awaya-chan!“ sykl na ni Jiraya a ona od mladíka odvrátila pohled. A on se jakoby probral z omámení a dezorientovaně se díval kolem sebe.
„Měl by sis udělat pořádek v myšlenkách… jsi hrozně zmatený. A ve tvé mysli je tím pádem těžké se udržet,“ řekla Awaya Sasukemu.
Ostatní zase vykulili oči.
„C-co všechno jsi viděla?“ zeptal se jí stále ještě roztřeseným hlasem Sasuke.
„No, kdybych řekla všechno, tak bych lhala, ale viděla jsem dost na to, abych věděla, že miluješ mou sestřenici. Nic pikantního jsem ale neviděla,“ ušklíbla se Awaya a Sasuke zrudl.
„Ne, Jiraya-san, tak daleko to nedošlo,“ otočila se Awaya na Jirayu. „Ne, Hokage-sama, svou sestřenku mám ráda. Ano, Naruto, jsem svobodná. Ne, Sakuro, nemám léčivé schopnosti. Nevím, proč tě to zajímá.“
V místnosti se opět rozhostilo ticho, Jiraya se držel za hlavu a nevěřil vlastním uším.
„Ne, nezdá se vám to,“ dodala Awaya.
„Co je to za kekkei genkai?“ optala se Tsunade Awayi. To bylo to jediné, na co se zmohla.
„Vlastní nám, ženám z klanu Himekage… ale to už vám jistě Jiraya řekl,“ šlehla Awaya po svém strýci naštvaným pohledem.
„Nesměl?“ podivil se Naruto.
„Ne, toť pravidlo… jedno z hlavních,“ pokrčila rameny Awaya.
„Kolik jich je?“ zajímalo Sakuru.
„Hmm… třináct,“ odvětila Awaya bleskově.
„I ty je znáš, Jirayo?“ zeptala se Tsunade Jirayi.
„Jo, učí se to každý dítě jako básničku,“ odvětil otráveně Jiraya.
„Ano, pravda… ale proto tu teď nejsem… kde je má sestřenice?“ zajímalo Awayu.
Nikdo nechtěl odpovídat, a tak k ní Jiraya zvedl oči a nechal ji úmyslně nahlédnout do svých vzpomínek.
„Kde je sídlo Akatsuki?“ zeptala se jich Awaya podivným hlasem.
„Nevíme… ale rozhodně s nimi chceme udělat to, co ty,“ ucedil skrz zuby Naruto.
„Poobjímat je a zlíbat?!“ nechápavě si ho změřila Awaya.
„Co?!“ podívali se na ni všichni jako na největšího blázna.
„Zachránili Tenshi… teď, když je volná, tak ji klan přijme jako právoplatnou členku,“ usmála se nadšeně Awaya.
Opět nastalo ticho. Tíživé neúnosné ticho… až pak si začala Awaya uvědomovat, že něco řekla špatně. Tázavě se podívala na Jirayu.
„Koho to zajímá?! My nechceme Tenshi Himekage… my chceme jen naši Tenshi!“ odsekl prudce Sasuke.
„Pokud vím, tak ty jsi Tenshi Himekage nikdy skutečně nepoznal!“ odsekla Awaya.
„Ty taky ne, Awayo… vlastně nikdo,“ namítl Jiraya.
„Co?“ nechápala Awaya.
„Nikdy nikdo nepoznal, co si tvá sestřenice myslí… ani vy ne, když ještě žila v sídle. Nepodívali jste se až na dno její duše… já to zkoušel, ale ani mně se to nepovedlo. Nikdo o ní neví všechno a neříkej, že ne… má přirozenou obranu proti vašemu kekkei genkai. A stejně nevím, proč chceš, aby se vrátila. Vždy byla lepší než ty.“
„No a?! Co to s tím má společného? Co bylo, bylo… teď už je vše jiné. Chci, aby byla má kamarádka.“
„Ano, ale dřív jsi to nechtěla, viď?! Chovala ses k ní hůř než ostatní!“
„To není pravda, já byla…“
„Pitomá?! Ano, tos byla a stále jsi… proč jsi sem přišla?! Co po ní chceš?“
„Jen se s ní spřátelit!“
„Nikdo z klanu to nechce! Znám vás líp než svoje boty! Všichni jste samolibí, namyšlení, povrchní a sobečtí!“
„Všichni ne! Nezapomeň, že Tenshi taková…“
„Já vím až moc dobře, jaká Tenshi je nebo není! Ona se od vás všech odlišila a já jsem za to rád. I mně otevřela oči a od té doby si toho klanu zase vážím!“
„Proč si myslíš, že nemohla otevřít oči i nám ostatním?!“ vyjela na něj Awaya dotčeně.
„Protože je v pravidlech, jak se máte chovat!“ zařval na ni Jiraya jako smyslů zbavený.
Awaya smutně sklopila hlavu.
„Ty… vůbec… nic nevíš! Nic!“ křikla Awaya a stoupla si na nohy, i když stále mu dosahovala jen lehce po bradu.
„A co mám vědět?!“ vyjel na ni Jiraya. Ostatní to jen mlčky pozorovali.
„Ženy jsou lišky podšité, což ví každý… jenže ty z našeho klanu jsou nejhorší. Věčně spřádají plány jak něčeho dosáhnout a za svým cílem jdou přes mrtvoly! I to je v pravidlech… jenže v těch tajných, jen pro nás. Že smíme zabíjet, pokud se nám to bude hodit. Jen ne členky klanu. Členy v každém případě. Uvědomuješ si to?! Uvědomuješ si, jakou sílu to dává i malé holce, co si jí nikdo neváží a ona by je za to mohla zabít?!“
„Nerozumím ti,“ přiznal Jiraya.
„Nejhůř se k Tenshi vždy chovali muži z klanu… ženy sice spřádaly plány, jak se jí nenápadně zbavit, ale Etsuko-sama jim to zakázala, protože ji chtěla mít jako zbraň. Myslím si, že to věděla… mohla je zabít. Naprosto legálně… a měla k tomu víc jak milion příležitostí! Ale neudělala to… a tím porušila jedno z pravidel, které říká… Když se k tobě nějaký muž z klanu nebude chovat hezky, řekni to hlavě klanu a zabij ho bez rozmyslu… Etsuko o tom všem věděla. Ale nikdo ty muže nezabil. Protože Tenshi nechtěla. Já neměla tu sílu bavit se s ní, když jsem věděla, že tak moc porušuje pravidla,“ prozradila Awaya. Pak se sklesle posadila na židli a zaměřila se na Hokage.
„To jsem nevěděl…“ hlesl Jiraya zamyšleně.
„Dění uvnitř klanu je složité… ty už v něm nejsi hodně dlouho. Nedivím se ti. Tvé názory jsou oprávněné po tom, jak se zachovala Etsuko,“ odvětila Awaya. Už poměrně klidným hlasem. „Tak a teď… kde leží sestřenka?“
„V nemocnici,“ odvětil Naruto, který už se probral z toho šoku. Sice stále mnoho věcí nechápal, ale už v tom všem neměl takový guláš, jako předtím.
„Co jí vlastně je, Godaime-sama?“ zajímalo Awayu.
„To kdybych věděla…“ povzdechla si Tsunade.
„Popište mi příznaky,“ vyzvala ji Awaya.
„Ale k čemu ti to bude, když nejsi medik?“ nechápala Sakura.
„ Medikové jsou v klanu… možná by jí mohli pomoct,“ pokrčila rameny Awaya a tázavě se otočila na Hokage.
„Jen se převaluje, jako kdyby spala, ale nejde probudit… zkusila jsem už všechno,“ odvětila Hokage.
„Jako ve spánku?“ vykulila oči Awaya.
„Ano,“ pokývla hlavou Tsunade.
„A mluví?“ optala se Hokage Awaya.
„Ne… tedy myslím, že ne,“ podívala se Tsunade tázavě na Sasukeho.
„Ne, nemluví,“ zavrtěl hlavou Sasuke.
Awaya vypadala, jako kdyby hodlala každou vteřinu omdlít.
„Víš, co jí je?“ zeptal se jí Jiraya.
„Asi jo, ale… nezjistím to já. Budu sem muset přivést Etsuko-sama a Akito-chan,“ odpověděla Awaya.
„A nešlo by to bez nich?“ povzdechl si Jiraya.
„Ne,“ odmítavě zavrtěla hlavou Awaya.
„V tom případě půjdu na hodně dlouhou misi,“ řekl Jiraya směrem k Tsunade.
„Asi to tak bude lepší… já už jdu. Za pár dní se sem vrátím i s nimi. Její stav by se do té doby neměl změnit, ale pokud se tak stane, pošlete rychlého posla směrem k Suně… máme tam svoje hlídky,“ prohlásila rychle Awaya, a pak vyskočila z okna a rozběhla se pryč.
„Co teď budeme dělat?“ zajímalo Sakuru.
„Připravíme se na příjezd lady Etsuko a lorda Akita… jestli se jim něco nebude líbit, tak by si to mohla Konoha pěkně odnést,“ řekl Jiraya smutným hlasem. Nelíbilo se mu, kam to všechno spěje. Bylo to velice zvláštní.
„Jak odnést?“ nechápal Naruto.
„Bojová síla klanu Himekage neklesá… naopak roste. A nám by se to mohlo vymstít,“ odvětila Tsunade.
Pak se začalo vše připravovat na příjezd členů klanu Himekage. A Sasuke byl stále nervóznější z toho, že by měl poznat Tenshiiny rodiče. Jen jeho přátelé ho uklidňovali.