SasuSaku *Když Láska Neumírá*/díl 10. - Proti Zásadám

V korunách stromů se míhaly stíny. Proto se ani nebylo čemu divit, když tu a tam některé stíny připomínaly osoby. To jsem se pak neustále otáčela, hledajíc Naruta, Kakashiho, nebo Tsunade-sama.
Prázdno.
Jediné skutečné osoby byli Sasuke-kun, Tobi, Konan a Zetsu. To jsem to dopracovala. Mí přátelé ani neví, jestli existuji, a místo toho, abych jim dala vědět, se bratříčkuji s mezinárodně hledanými zločinci.
Paráda.
Slunce pomalu zapadalo za horizont a zpěv ptáků utichal, až zmizel docela. Celý les se ponořil do spánku. Byla jsem příliš zabraná do svých myšlenek, abych si všimla, že už se setmělo.
Nedávala jsem pozor na cestu, jen jsem zamyšleně skákala z jedné větve na druhou, absolutně nesoustředěná. Najednou jsem cítila, jak mě Sasuke chytil za paži.
„Sakuro!“ vyjekl a na poslední chvíli mě strhl stranou. Přede mnou byl obrovský kmen stromu a já do něj málem narazila. Tobi, Konan a Zetsu ve předu se zastavili a otočili se k nám.
„Někdo tu už nemůže?“ tázal se Tobi přátelským hláskem.
„Můžu!“ postavila jsem se na nohy, ale rázem se mi podlomila kolena a já spadla Sasukemu přímo do náruče.
„Dáme pauzu,“ prohodila Konan. Madara jen pokýval hlavou na znamení souhlasu.
„Postupujeme rychleji, než jsem očekával. Za chvíli budeme na hranicích Ohnivé. Jdeme už pět hodin v kuse. Je jedenáct. Dáme pauzu tak do tří a pak opět vyrazíme. Klidně se trochu prospěte, já zůstanu vzhůru,“ domluvil Tobi-Madara a seskočil z větve, na které stál. Ihned za ním Konan a Zetsu. Sasuke-kun se na mě ochranitelsky usmál a seskočil na zem se mnou v náručí. Neubránila jsem se vyjeknutí.
Přišli jsme ke skupině těch tří. Madara zrovna skládal několik větví na hromadu a pak použil katon, aby je zapálil. Konan vytáhla rýži zabalenou do velkých listů banánovníku a po každém z nás hodila kus. Sasuke mě položil na zem a sedl si vedle mě, jednu ruku položenou přes mé ramena.
S chutí jsem se do rýže zakousla, i když jsem si to neuvědomovala, měla jsem hlad jako vlk.
Mlčky jsme pojedli, pak Madara začal rozebírat plán na souboj a rozdělil nás do skupin. Já s Konan jsme měli zabavit čtyři ninji, které si s sebou přinesou papaláši. Zetsu dostal za úkol postarat se o tři z Rootu a Sasuke s Madarou se měli vrhnout přímo na Danzoa a tu stařenu s tím dědou. Měli jsme štěstí – na naší straně byl moment překvapení.
Když jsme s plánováním byli hotovi, Tobi vyskočil do koruny stromu nad námi, aby mohl držet hlídku. Zetsu se bez zájmu opřel o strom, ale vypadal čile, tudíž jsem předpokládala, že ten spát nebude. Konan si lehla na zem vedle ohně.
„Chce se ti spát?“ otočil se Sasuke s úsměvem ke mně.
„Dobrý, vydržím,“ mou odpověď však zpochybnilo hlučné zívnutí. Sasuke se zasmál.
„Takže jdeme spinkat,“ posadil se do trávy blíže k ohni. Tiše jsem ho následovala. Jakmile si lehnul, lehla jsem si vedle něj a hlavu mu položila na hrudník. Opravdu jsem byla velmi ospalá. Usínala jsem za příjemných zvuků, jako praskání dřeva v ohni a vítr prohánějící se trávou. A při pohybu Sasukeho ruky, která mě hladila po vlasech.
„Vstávejte, musíme jít!“ vzbudil mě Tobiho hlas. Neochotně jsem otevřela oči. Sasuke už byl vzhůru, pokud vůbec spal.
„Jdeme, jdeme!“ povzbuzoval Zetsu. Prudkým pohybem jsem se posadila, až se mi začala točit hlava.
„Fuj,“ zanadávala jsem.
„Copak?“ zeptal se starostlivě Sasuke-kun, který se už drápal na nohy.
„Nic, to je v pohodě,“ usmála jsem se a chytla se Sasukeho nabízené ruky, která mě postavila na nohy. Trochu jsem si prohrábla rozcuchané vlasy.
„Můžem?“ zeptala se Konan. Všichni – opět až na mě – přikývli. Vyskočili jsme zpět do koruny a pokračovali v cestě ke Konoze.
Hranice jsme přešli hladce… Hladce… Popravdě na nás zaútočili tři ninjové ze země ohně, kteří hlídali na hranicích, ale Tobi je stihl strhnout do jiné dimenze dřív, než mohli kohokoli o naší přítomnosti informovat.
Ta mocná síla Sharinganu.
Začínalo se rozednívat, a zanedlouho už bylo jasno. Nebyl to nijak slunečný den. Chvíli nás teplé paprsky hřály, ve chvíly druhé bylo slunce za mrakem a chladil nás stín. Dvakrát dokonce i sprchlo.
Najednou Tobi zastavil a vzápětí skočil se stromu. Konan a Zetsu okamžitě za ním, Sasuke-kun také seskočil, já však než jsem pochopila co se děje, chvíli stála na stromě a až pak mě Sasukeho ruka strhla dolů. Stáli jsme na mýtině uprostřed lesa. Madara se zdál být zamyšlený.
„Tak… Slyším je přicházet,“ zašeptal. Sasukem, stojícím kousíček ode mě mlátil adrenalin, nervozita, nebo co to zrovna mohl mít před svou definitivní pomstou. Napětí? To by se dalo krájet.
„Jedni přichází ze severu, druzí z východu,“ konstatoval Madara, i když to nebylo nic nového, stačilo se na to trochu zaměřit a všichni jsme slyšeli vibrace jejich kroků.
„Je jich přesně tolik, kolik jsme čekali,“ zašeptala Konan.
„Musíme se rozmístit, nezbývá moc času,“ prohodil nevzrušeně Zetsu. Sasuke přikývl. Najednou jsem cítila, jak mi oči opět zalévají slzy. Co když ho už nikdy neuvidím? Co když je tohle naposledy, co ho budu moci obejmout, políbit? Co když pro mě zmizí, co když tenhle souboj nepřežije? Je celý zkažený pomstou, ale stejně ho miluju… Co když o něj teď přijdu? O svůj důvod žít?
Sasuke-kun vycítil nervozitu ve mně a něžně, avšak pevně mě objal. Slzy se mi začaly řinout z očí. Cítila jsem na sobě tři upřené páry očí členů Akatsuki. Najednou mi bylo trapně.
Odtáhla jsem se od Sasukeho a hřbetem ruky si osušila oči. Sasuke-kun mě chytil za ramena a zkoumavě se mi zahleděl do tváře, jako by chtěl vyčíst mé pocity. Zjevně to, co tam našel, ho dvakrát neuklidnilo.
„Bude to dobrý, Sakuro,“ začal mě uklidňovat. „Oba tohle přežijeme, neboj… a pak už bude po všem, konečně budeme žít pokojným životem, spolu, rozumíš?“ pátral mi ve tváři po náznaku pochopení. Nakonec jsem ho tam vloudila a on začal vypadat spokojeně. Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. Pak mě něžně políbil.
„Bude to dobrý,“ zašeptal mi do ucha. Němě jsem přikývla. Naposled se na mě usmál a pak se otočil k Tobimu.
Madara ukázal směrem do koruny jednoho ze stromů a vzápětí tam oba dva zmizeli. Zetsu zmizel na opačné straně. Než jsem postřehla, co se děje, Konan mě chňapla za ruku a zatáhla mě na jeden ze stromů.
„Ani se nehni,“ sykla šeptem a usmála se. Byla mi sympatická.
Co by tak milé děvče dokázalo přimět k tomu, aby se přidala k Akatsuki. Byla mladá, ale rozhodně starší než já. Najednou jsem k ní začínala pociťovat úctu.
Chvíli bylo hromové ticho, pak jsme uviděla, jak zpoza velkého dubu vystoupil muž, ninja, za ním ten zmetek Danzo a za ním další dva. Jedno byla malá, na pohled křehká žena, druhé statný muž.
Já i Konan jsme se znechuceně nakrčily, přesně ve stejnou vteřinu.
Najednou mě pýchlo u srdce.
„Sakuro-chaaan!“ zaslechla jsem Narutův hlas a prudce jsem se otočila. Nikde nebyl.
„Nemůžeme se tu zdržet všichni, musíš zachránit Sasukeho!“ zazněl mi v uších hlas Kakashiho-sana.
„Jsem na tebe pyšná, Sakuro. Jsem moc ráda, že jsem měla tu čest být tvým mistrem,“ hlas Tsunade-sama mě u srdce pýchl snad ze všech nejvíc. „Věřím v tebe,“ zazněl mi její hlas v uších jako zvonkohra a vyzněl do ztracena.
Pochopila jsem… Asi jsem byla blázen, schizofrenik… Ale ty hlasy byly pouze v mé hlavě.
Opravdu dokážu vztáhnout ruku na obyvatele vesnice? Na tu křehkou dívku? Na někoho, kdo mi nikdy nijak neublížil? Opravdu jsem měla na to, zradit důvěru všech, které jsem milovala? Najednou vešli na louku i ti dva papaláši, obklíčení čtyřmi ninji.
Začaly se mi třást ruce, ale bylo příliš pozdě na to si to rozmyslet. Budu muset zradit vesnici, i když to bude částečně pro její dobro. Pro Sasukeho… Pro něj… Pevně jsem sevřela oči a potlačovala slzy.
Najednou jsem ucítila na ruce chladný Konanin dotek, když jsem otevřela oči, stály jsme na louce. Na protější straně jsem viděla Zetsua, kousek od nás Madaru alias Tobiho a naproti mu Sasukeho-kun.
Drželi jsme papaláše a Danzoa v obklíčení.
„Zdravíčko,“ odkašlal si Zetsu a pozdravil s ironií v hlase.

Poznámky: 

Slovíčko Závěrem
Mno tak je to s dvoudením spožděním no =D Každopádně jsem se snažila ='( Ale já když psala poslední povídku, tak si neuvědomila, že vlastně 15. nebudu doma ='( A tak když jsem se dneska konečně dostala k pc, neváhala jsem a okamžitě vám sem dílek hodila... Respektive ho sem dávám 16.8.2009 v... Aha tak už 17.8. xD Každopádně je 0:50 hodin, takže vidíte, jak jste pro mě důležití . Doufám, že jste si fajně početli . Jinak na další dílek se můžete těšit 24.8.2009. Děkuju všem za ochotu a komentíky =*

S Pozdravem, Vaše Shiori Uchiha =c**