Hinatin odchod část 7.

A copak se to děje v té chajdě z šutrů?
,,Jsi trapná jak schody ve výtahu, Hinato!‘‘ zařval Hidan a vlepil jí facku.
,,Cože?! Co si to dovoluješ? Já ti dám takovou ránu, že...že...‘‘
,,Že co?‘‘ usmál se pobaveně povidlák.
,,Že ti z nosu vyletí komár na lyžích!‘‘ vyjekla s typickým rumněncem na tváři, neboť jí jaksi došlo, že větší blbost už jí napadnout nemohla. Když si ale všimla, že to Hidana zarazilo, vítězoslavně se usmála ,,Vždyť jsem se jen ptala, jestli, když se ti tu mojí zásluhou začalo říkat Povidlo, to nemá nějaké hlubší kořeny. Třeba, že tvoje sestra je ještě švestka, nebo tak. Postrádáš smysl pro humor, ale to nic nemění na tom, že teď půjdeme trénovat!‘‘
,,Jak chceš.‘‘ zašeptal s ďábelským úsměvem Hidan a následoval Hinatu před jeskyni.

Poslední dny se Hinata hodně zlepšila – hlavně proto, že jí nic jiného nezbývalo – a taky byla čím dál tím drzejší, což zrovna u ní taky nebylo na škodu. Postavili se proti sobě a Hidan začal prvním výpadem. Kosa se zaryla na místo, kde ještě pred zlomkem vteřiny stála Hinata, ta se ovšem na něj šklebila z větve stromu.
,,Jseš moc pomalej!‘‘ povykovala, záhy se strom, na kterém seděla, sesunul k zemi. Ten den to byla pro Hidana poslední kapka. Začal se hystericky smát a máchal kosou na všechny strany.Hinata jen taktak, že uhýbala. Už dávno měla v tahu čtyři trička a to páté co měla na sobě bylo Konan. Po ani ne půl minutě se Hidan trefil, kosa se zaryla Hinatě do nohy.
,,Jau!‘‘ vykřikla a spadla na zem. Hidan se znouvu napřahoval kosou, Hinata zavřela oči, Deidara, zkoumající u vchodu nový druh trhaviny se otočil, Konan zase všechny zachránila...Cože?
,,Hidane! Tu holku budeme ještě potřebovat, ale jestli chceš společně s Deidarou uklízet, prát, vařit, nakupovat a zašívat fusekle, klidně si jí zamorduj!‘‘ pronesla svým sebevědomým tónem. Při jejích slovech se Hidan tvářil ublíženě, ublíženěji, až snad úplně nejublíženěji a pak povolil stisk a upustil zbraň na zem.
Hinata se mezitím postavila. ,,Ne! Můžeme...Můžeme pokračovat, nic mi není!‘‘ pravila rozhodně a v očích se jí skvělo tolik odhodlání, že ani nemusela říkat své motto, aby ostatní pochopili. Nikdy neuteče z boje. Nikdy se nevzdá. To je její nindo.
,,Hinato...‘‘ pohlédla jí Konan do tváře, ale Hinata si toho nevšímala. Hidan totiž s úsměvem na tváři zvedal svou zbraň. Hinata pevně semkla rty, aby nevykřikla bolestí, když stoupla na poraněnou nohu a mlčky vyvolala Byakugan.

Hidan se napřáhl a mrštil kosou směrem k Hinatě. Ta se okamžitě přinutila zapomenout na bolest, uhnula ostří a s šikovností zloděje a rychlostí Hyuugy uchopila kosu za násadu a poslala ji pořádnou silou zpátky na Hidana. Ovšem ani jemu nedalo žádnou práci ji chytit, a ještě k tomu ji stihl nenápadně olíznout nejdelší čepel. Okamžitě potom do sebe kosu zabodl a počal vykreslovat pro Hinatu neznámý znak. Jeho kůže téměř všude zčernala.
,,Heh? Co-co to děláš?!‘‘ vykoktala ze sebe, vyděšená, že se skoro nemohla pohnout. Pak ale pomalu, roztřesenou rukou vytáhla kunai a hodila ho na Hidana. Ani se neobtěžoval předstírat, že uhýbá. Jakmile kunai proletěl jeho bokem, Hinata vykřikla, pocítila neuvěřitelnou bolest a nevěděla proč. Zmateně se podívala na Hidana, který se jen pobaveně smál.
,,Co to, kuck, co to má znamenat?‘‘ zasípala.
,,No, protože jsi lama, mikádko, tak ti to vysvětlím. Aspoň si rozšíříš obzory. Asi sis toho nevšimla, ale ochutnal jsem trochu tvojí krve. A teď, dokud stojím v Jashinově znaku, zraní tě všechno, co mě. Ale já mám tu výhodu, že kdybych chtěl, a teď se probodl, umřeš jen ty a já ne, protože já prostě neumírám!‘‘
,,Aha, tak takhle to je...‘‘ pokusila se o křečovitý úsměv ,,A co se mnou teď zamýšlíš, povidlo?‘‘
,,Nezabiju tě, to se neboj, praní a zašívání fuseklí mě nijak neláká, ale trochu si s tebou pohraju, abys věděla, že lidi jako já není vodný s*át!‘‘ poslední větu křikl tak hlasitě, že sovy měly co dělat, aby se udržely na větvích.

Mezitím v Konoze:

,,Jestli už jste se dosmáli,‘‘ nasadil Shikamaru znuděný výraz ,,Tak já jsem Shikamaru a tohle je můj otec, no a to je všechno. Ale teď už bych měj jít. Vsadím se, že Máti-Matrix nás vidí, takže...‘‘ pokčil rameny a dal se na odchod. Naše skupinka taky neváhala a všichni se společně vydali do svého doupěte. Cestou ovšem nabrali Nejiho, takže měli celý večer o zábavu postaráno.

A souboj ještě neskončil:

Po tom výkřiku Hidan zakašlal, popotáhl, kýchl, znovu popotáhl a začal se kosou šťourat v nose.
,,Jau! Nešlo by to trochu s citem?‘‘ obořila se na něj Hinata a chytla se za svůj nos. ,,A navíc, slyšel, jsi někdy o kapesníku?! Tohle je dost nechutný, neříkej mi, že jsi mě seknul stejnou kosou, kterou se dloubeš v nose!‘‘ i přes špatnou viditelnost způsobenou nedostatkem světla bylo vidět, jak se Hidanovi kouří z uší. Pak najednou bez jákéhokoli náznaku čehokoli....