Hinatin odchod část 6.

V ulicích Konohy:
Shikamaru si to pohodově štrádoval od hospody k hospodě. Ne, že by pil, ale podle příkazu jeho ,,milované‘‘ máti musel hledat otce. Byl pozdní večer, první máj sice ne, ale tma byla pořádná i tak. Ještěže jsou i v Konoze pouliční lampy. Zašel do další putiky...
,,Ahoj Shikamaru! Jestli hledáš tátu, leží pod tamtím stolem.‘‘ pozdravil ho s úsměvem vedoucí podniku.
,,Jasně, díky.‘‘ odpověděl znuděně Shikamaru. ,,Tak pojď, tati. Jdeme domů. Máma se bude zlobit!‘‘
Jeho otec při zmínce o své ženě neochotně otevřel oči.
,,Ať se de vyycpat!‘‘ pohodil hlavou a posadil se. Po asi deseti minutách, se jeho synovi podařilo dostat zpod stolu a vylézt z podniku.

Znovu na kraji lesa:
,,Tak, teď jí neseš ty!‘‘ zavrčel Kiba a hodil spící Hanabi Shinovi na záda. Ten mlčel.
,,Héj, tak tady seš, ty jódlující bernardýne!‘‘ ozvalo se z jednoho stromu a na zem seskočila znovu Kibova sestra s Kidomarem po boku.
,,No tys tu vyloženě chyběla!‘‘ prohodil Kiba a nevěnoval jí ani pohled. Postupně jí všichni předali vodítka, i když na dvou jaksi chyběl pes. Však ona si je najde. Líným, unaveným a šouravým krokem se celá skupinka odebírala do bytečku, kde za normálních okolností přebýval pouze Naruto s Kyuubim, občas je přišel navštívit Jiraya, který se zrovna vracel ze svého oblíbeného podniku plném kur...kurnik lehkých děvčat a necítil se dost střízlivý na to, aby došel domů. Ale k věci. Šli velice daleko, těch asi 300 metrů, které jim zbývaly k dosažení vesnice. Hanabi to měla nejlepší, ta se už asi hodinu nosila na zádech ostatních. Když vešli do ulic Konohy a pomalu se blížily k rohu prvního bloku, slyšeli hlasitý, avšak ne zrovna zvučný zpěv. Rychle doběhli až za roh a tak uviděli něco neuvěřitelného.
,,Chá chá! A mě říkají jódlující bernardýn, protože si zpívám ve sprše! To ještě neslyšeli tohodle!‘‘ rozřehtal se Kiba a plácal se do stehen.
,,Ty si...pchm...ty..hehe..ty si zpíváš ve sprše?! HÉJ! VŠICHNI POSLOUCHEJTE! INUZUKA KIBA SI ZPÍVÁ VE SPRŠE!‘‘ začal řvát Naruto, čímž probudil Hanabi, která se ráda přidala, takže to za chvíli věděla celá vesnice.
,,Parchante! Měli jsme tě nechat v lese!‘‘ sykl Kiba na nejmladší Hyuugu.

Jeskyně na neznámém místě..:
,,Kde se asi můžou tak dlouho flákat? Rákosníčku, stojíš.‘‘ postěžoval si, za večer už asi po třetí, Deidara.
,,Ale to je zhola nemožné. Tohle je už páté eso, co vynášíte v této hře a pokud je mi známo, v celém balíku jsou pouze čtyři.‘‘ odpověděl ufounek.
,,To je fakt, Deidaro! Přiznej se, že ty fiksluješ, viď?!‘‘ ozvala se Hinata.
,,Né! Vždyť se ten balík už otáčel!‘‘
,,Neotáčel a nekecej! Jo a...mimochodem, z rukávu ti čouhá zelená sedmička.‘‘ opáčila sarkastickým tónem.
,,Ani náhodou! Já si tam schovával jen žaludskou!‘‘ hájil se Deidara a zacpal si ústa-trochu pozdě. Rákosníček mlčel a pozoroval tu rozepři svým jediným velikým okem a Konan byla zase neznámo kde.
.
Po chvilce...
.
,,Jsme zpátky!...Ty vo*e, emzák!‘‘ vyvalil oči Hidan.
,,Tak to bych si vyprosil!‘‘ řekl dotčeně Rákosníček.
,,Emzák? Jak jako emzák?‘‘ naklonil hlavu Deidara a nasadil snad nejtupější výraz, kterého byl schopen.
,,Ty seš vážně blonďatej, viď? Tak já ti to vysvětlím, ale...kousek poodstup doprava.‘‘ vzdychla Hinata.
,,Proč?‘‘
,,Stojíš si na vedení.‘‘ zazubila se a měla co dělat, aby nevybuchla smíchy.
,,Aha.‘‘ propaloval jí Deidara pohledem.
,,Víš, slovo ,emzák‘ vzniklo z písmen ,M‘ a ,Z‘, to jako ,eM‘ a ,Zet‘, a to je zkratka MimoZemšťan, chápeš?‘‘ vysvětlovala Hinata pomalu, jako by mluvila s pětiletým děckem.
,,Jo, a nemluv se mnou jako s pětiletým děckem!‘‘ vypálil blonďák. A to už se vrátil zbytek Akatsuki. Všichni byli vyjevení minimálně jako Hidan, většina i trochu víc.
,,Konan, budeš si brát hodně osobně, když ho střelím na zítřejší teraburze ve Zvučný?‘‘ usmál se prosebně Kakuzu, ne že by to bylo poznat.
,,Jo, to teda budu! Rákosníček není žádná ještěrka, takže jestli znovu neusne, bude tu s námi žít dál!‘‘

Znovu roh konožské ulice a jódlující bernardýn:
,,Pche! Vy se ještě pošklebujte! Mám toho plný zuby, musím tohle dělat skoro každej večer!‘‘
,,Jó, kámo, to ti nezávidím!‘‘ pokrčila Sakura rameny ,,Já tohle naštěstí nikdy dělat nemusela.‘‘
,,Z něj každé ráááno vylétáááváá včelka Mááájáááá...‘‘
,,Ticho bude!‘‘
,,Hele, tebe vlastně ještě neznám! Jak se jmenuješ?‘‘ zeptala se Hanabi.
,,...včelka Mááájááá...‘‘
,,Aha.‘‘ dostala se nejen Hanabi, ale celá skupinka do neuvěřitelného výtlemu.