Hidanův příběh: díl 2. - Hříchy otce, hřích syna

„Někam se chystáš, Hidane?“
Hidan sebou lehce trhl a otočil se k postavě na blízké střeše posledního domu vesnice. Hikari se na něj díval s přimhouřenýma očima.
„Co je ti po tom, Hikari? Chceš jít taky? Chuuniny neberu, překážejí.“
„ ... Byla za mnou Kagayame.“
„Oh? vybrečela se ti na klíně?“
„Proč jsi takový bezcitný ha*zl Hidane? Ta holka tě má opravdu ráda, už od akademie! A ty si teď navíc jen tak balíš věci a odcházíš! Jak myslíš, že si to vezme, co?“
„Ta holka je mi dokonale ukradená.“ pokrčil Hidan rameny a zvedl svou zbraň, čepele spojené řetězem.
„Co je důležitější, jsi tady a to mi umožňuje...“
Hidan ukázal čepelí na Hikariho.
„Porazit tě tady a teď, spíš než abych si to nechával na později!“

Hikari si povzdechl a vytáhl kunai.
„Bohužel s tímto jsem počítal. To tě ještě pořád tak žere ta chuuninská zkouška?“
„Ty jeden...!“ Hidan na něj zaútočil přímým vrhem čepele, ale Hikari uskočil a ještě v letu vytvořil dva klony. Po dopadu se všichni tři vrhli na Hidana, který druhou čepelí zablokoval jejich kunaie.
„Stínové klony, jo? Asi tě ta ruka už tak moc nebolí, že dokážeš dělat pečetě! Ale tentokrát tu není žádné Genjutsu, které by mě chytilo!“
Hidan trhl pravačkou. Hikari sotva uskočil čepeli, které se obloukem vrátila ke svému majiteli, zničila oba klony a zanechala krvavý šrám na jeho rameni. Hikari zatnul zuby a Hidan se nahlas rozesmál.
„Nakopu ti pr*el stejně, jako ji tvůj dědek Yamamoto nakopal mýmu fotříkovi, připrav se na to!“
„Hidane, tvůj otec se stal nukeninem, stejně jako to plánuješ ty! Neodcházej z vesnice, nestojí to za to!“
„Drž hubu! vesnice mi nic nedala, jen mi pořád něco brala, nesnáším to tu a tebe nesnáším ze všeho nejvíc!“
Hidan se k němu rozběhl. Hikari zformoval pečetě.
„Fuuton: Kamikaze!“

Proud vzduchu Hidana mrštil do větví blízkého stromu, kde s bolestivým výkřikem narazil do kmene. Seskočil na zem a se syknutím si vytrhl větvičku, kterou měl zabodlou do paže. Nenávistně na Hikariho pohlédl.
„Hidane, tvůj otec byl netvor, který zavraždil svého přítele a opustil vesnici.“ Hikariho hlas propadal smutnému tónu „Zabil mého otce Hidane... ale já kvůli tomu vůči tobě nikdy necítil nenávist“
„Vůbec mě nezajímá, že můj fotřík zabil tvého. Možná tak lituji, že přitom nezabil tebe.“
Hikari na něj pohlédl s rozšířeními zornicemi.
„Hidane, ty...“
„Jdi mi už z cesty ty šmejde!!“
Hidan škubnutím vytrhl svou zbraň ze spáru větví a rozběhl se s křikem na Hikariho. Ten zůstal stát a díval se do země, vlasy mu spadly do očí.
„Jak.. jak jsi se mohl tak strašlivě zmýlit... otče?“
Hidan už byl vzdálen jen pět metrů, se zuřivým pohledem se vrhl vpřed. Hikari pozvedl kunai.

Půdu potřísnila krev.

Oba na chvíli znehybněli. Hikariho kunai s cinknutím dopadl na zem a Hikarimu se spustil pramínek krve z koutku rtů.
„Můj otec.“ zašeptal „Doufal, že budeme přátelé... ale ty...“
Z posledních sil Hidanovi plivl do tváře. Hidan ucukl, pustil rukojeť čepele a poodstoupil. Hikari se zakymácel a padl na bok.
„Je tohle konec? nechci umřít takhle brzy... tolik jsem toho ještě nezkusil...“
„Kagayame... promiň. Vypadá to, že mé city k tobě... zůstanou...nevyřčeny...“

Hidan jako by si teprve uvědomoval, co vlastně provedl strašlivě zbledl a sevřel pěsti. Pak poodstoupil, odvrátil se a tiše řekl:
„Pitomče, můžeš si za to sám!“
Pomalu se odvrátil a rozběhl se pryč.

Obrátil se zády k vesnici, aby začal žít nový život, život zběhlého ninji. Zabíjel, aby nebyl zabit, ale postupně se ze zabíjení stala hra, zábava, něco pro ukrácení času. Toulal se zeměmi a všude se našel někdo, kdo ho poznal a vzpomněl si na odměnu, která byla vystavena na jeho hlavu. A s každým takovým odvážlivcem tato odměna rostla. Takhle to šlo dál, až do toho dne...

O 6 let později. Země blesku...

Mladý muž ležel ve stínu stromu a opřen o něj podřimoval se stéblem trávy v zubech. Těsně vedle něj v široké kaluži krve ležela dvě mužská těla se znakem oblačné vesnice na čelenkách. Slunce už pomalu stoupalo k poledni, když se k dřímajícímu muži přiblížilo pět postav v róbách a podivným přívěškem.
„Jsi si jistý, že je to ten správný?“ Otázala se jedna.
„Naprosto, přesně odpovídá veleknězovu popisu a vidíš ty mrtvoly? Není možné, aby to byl někdo jiný.“
Muž sebou zavrtěl a otevřel oči, které ihned upřel na okolostojící zakuklence.
„A kdo jste ku*va zač vy??“ Utrhl se na ně.
„Musíte jít s námi... Hidane-san.“ Dostalo se mu místo odpovědi.

„Je to ve vašem nejlepším zájmu...“