Shagařino dobrodružství 1.

Někdo zakřičel do ztichlého napětí: "Danzo se stal šestým hokagem!"
Touto chvílí pro mnohé zčernal celý svět. Nad Konohou se stáhla černá mračna. Již nyní mizerná nálada, která panovala všude kolem, poklesla na bod mrazu. Sem tam se ozvalo zoufalé povzdechnutí.
Když se tato zpráva donesla k Shagařiným uším, na nic nečekala. V hlavě se jí zrodila hrůzná myšlenka a začala tiše kout pomstu proti Danzovi-sama.
Nenápadně se co chvíli vytrácela ze stavení pod záminkou tréninku, ale ve skutečnosti si obhlížela terén. Se suveréním klidem neohroženě shromažďovala informace o hokageho pohybu po vesnici a jejím blízkém okolí. Ve staré, opuštěné, polorozpadlé kůlně hromadila materiál potřebný k přípravě pastí. Netrvalo dlouho a vše bylo nachystáno. Okolí nejevilo jedinou známku podezření, tudíž se mohlo přemýšlet nad otázkou, kdy. Klidná Shagara nevěděla nic o tajném zvědovi z klanu, který ji již nějakou dobu pozoroval a své poznatky si nenechával jen pro sebe.

Jedné temné noci se odhodlala k uskutečnění plánů a pomalu se kradla z Hyuuga stavení s čímsi stínem v zádech. Nic netušíc vyšla na dvorek. Její podvědomí tiše našeptávalo: "Nejsi tu sama."
Shagy ho ale ignorovala a pokračovala dál. Hlas stále sílil, až se u brány už neudržela a ohlédla se za sebe. Obličej jí náhle zbledl a dostavilo se celkové ztuhnutí těla.
Zamračený Hiashi se pouze chladně zeptal: "Kam si myslíš, že jdeš uprostřed noci?"
Shagy narostl v krku velký knedlík a nezmohla se na jediné slůvko vysvětlení, pouze naprázdno polkla a pokořeně svěsila hlavu na známku úcty.
Hiashi pokračoval stále stejným tonem: "Pojď dovnitř." Nastalo hrozivé ticho. "Vyřídíme si to ráno."

Druhý den, pozdního rána
Celý Hyuuga klan se schází na dvoře pln zvláštního očekávání, brána je i v tak pozdní hodinu zavřená. Všichni upřeně zírají na strom, na ten jediný strom, který se tyčí uprostřed dvora a silná větev v nejspodnějším patře prímo vybízí k přivázání člověka za ruce a lynčování.
Dnes tento post na vlastní kůži pocítí Shagara. Se svázanýma rukama vychází z domu v doprovodu vůdce klanu. Všude kolem sebe cítí pohrdlivě pohledy, které ji probodávají skrz naskrz. Při uvazování rukou ke statné větvi se provaz bolestivě zařezává do zápěstí. Rány bičem se zarývají hluboko do těla a zůstávají po nich krvavé rány. Bolest se vrývá do nervového systému a nelze se soustředit na nic jiného než na ni a víru v blízký konec. Nervová soustava se pomalu hroutí jak domeček z karet a začíná vysílat do mozku mylné informace, z nichž se vytvářejí pestrobarevné iluze. Strom před Shagařiným zrakem se pomalu mění ve vír barev. Když tu náhle rány ustaly a kdosi přeřízl provaz svazující Shagařiny ruce s větví.
Vyčerpané tělo Shagy padlo do prachu jako pytel brambor a bezvládně leželo bez jediného náznaku pohybu. Rány všude po těle pálily jako čert. Oči nepřítomně sledovaly, jak se dav rozchází. Nakonec zůstala v prachu ležet bez povšimnutí, úplně samotná. Oči se pomalu unaveně zavřely a mysl pohltila tma.
Po několika hodinách Shagy probudila čísi něžné pohlazení po hlavě. Zvedla ztěžklá víčka a uzřela Hinatinu maminku, jak se nad ní starostlivě sklání. Po chvilce jí došlo, že už neleží na chladné prašné zemi, ale v teplé a měkké posteli.
Maminka se naklonila k Shagařině uchu a tiše zašeptala: "Co tě to napadlo? To nás chceš všechny dostat do vězení a sebe na popraviště?"

Shagy nebrala na vědomí moudrá slova vůdcovy manželky, když po pár dnech opět mizela ze stavení. Tentokrát si dala velký pozor, aby se neopakovala minulá scéna. Ven vylezla oknem na druhé straně než je dvůr a vzala to přes střechy okolních domů, kde se v mžiku ztratila v potemnělých stínech noci.
Usídlila se v lese za vesnicí a narychlo zaujala bojovou pozici, času moc nezbývalo. Už byly slyšet hlasy, tak zřetelně, že se dalo rozeznat jeho majitel i vyřčená slova. Ještě nastražit pár pastí a je hotovo. Nic netušící a spokojené osoby se rychle blíží k místu střetu. Ještě zamaskovat svoji identitu a už jsou tu. Letmý kotoul do křoví a poté dlouho očekávaný masakr začíná.
První se chytá do drátěného oka. Škub. Lesem se rozlehne bolestný řev. Odkudsi s tichým zasvištěním vylétá roj kunajů, které tiše zasahují další dvě oběti. Danzo ihned odhaluje léčku a nepozorovaně mizí do úkrytu právě v okamžiku, kdy se místem, kde ještě před okamžením stál, prohnal ohnivý jazyk, který vzal nelítostně život dalším několika členům Danzovy stráže.
V tom Shagy náhle ucítí ostrou bolest v nohou a padá do křoviny. Zde se na ni vrhne poslední přeživší voják. Shagy se brání seč může. Pokouší se vstát, ale nohy vypovídají službu. V zápalu boje o holý život si ani jeden z nich nevšímá, že se pomalu blíží k útesu, pod kterým teče divoká řeka.
Už už Shagy bezvládně z poloviny plápolá ve vzduchu. Náhle si ani neuvědomuje, co se děje a už letí, v uších jí hvízdá vzduch, jak jím jen tak bezvládně proráží a letí vstříc do šumění dravé řeky. Náhle se vše setmělo; voda byla krásně chladivá... a dále následovala jen temnota.