Nezpřetrhatelná pouta 04

„Tak jo, Suigetsu, ty si vezmi na starost, aby všechno klaplo. Aby Hinata byla ve správný čas na správném místě, a aby neměla podezření. Juugo, ty obstarej dobroty, čokolády, šampus, ale ne dětskej, prosím tě, no a tak. Dort a vaření zajistí Kabuto, takže o to se starat nemusíš,“ rozdala Karin klukům úkoly a rozešla se ke svému pokoji.
„No… a… co budeš dělat ty?“ obrátil se na ni Juugo podezíravě. Karin se zasekla a u futer dveří se obrátila na kluky.
„Já… si dám šlofíka,“ odpověděla jen tak a se zívnutím se protáhla. Vlezla do pokoje a zabouchla dveře. Kluci se na sebe udiveně koukli, nevěřícně zakroutili hlavou a šli dál.
„Ty ženský, ach jo. Hele, co máš pro Hin za dárek?“ dloubnul Suigetsu do Juuga a s úšklebkem na něj mrknul.
„Tooooo… ti neřeknu,“ prohlásil výsměšně a šibalsky se zasmál.
„Zrada," zamručel Sui, ale nehodlal se vzdát. „Kdybys mi to řekl, tak já bych ti to taky prozradil,“ přemlouval ho dál nenápadně.
„Ale já to vědět nechci,“ zasmál se Juugo, když si uvědomil, jak je Suigetsu najivní.
„No jo, a co Sasuke? Co myslíš, že pro ni má?“ zamyslel se Suigetsu a očima zaměřil strop, kde pravděpodobně myslel, že to uvidí napsaný.
„Náhrobní kámen, řekl bych." Suigetsu obrátil pohled na svého kamaráda a v očích měl výraz typu: Se snažíš bejt vtipnej? Juugo si otráveně povzdechl a odpověděl popravdě. „Nic, vždyť ti dva se nenáviděj. Hlavně on je na ni jako pes a vždycky se ji snaží naštvat a pak se diví, že mu dělá naschvály,“ poklepal si Juugo na čelo.
„Ty jsi ale pitomec. Vždyť to je tak jasný. Snad už bys Sasukeho mohl znát. Vždycky, když někoho provokuje, znamená to, že ho má rád. Však víš, je moc 'cool', než aby dal najevo city," udělal mu Suigetsu podrobnou analýzu Sasukeho myšlení, pokud ňáký má.
„Tak to by mě nenapadlo. Ani teď mi to nedává smysl, ale to je fuk. Takže myslíš, že když ho ukecáme, aby si přestal hrát na frajera, tak na tu oslavu přijde?“ zajmal se Juugo a se svou otázkou zaměřil Suigetsa.
„To si piš. A ještě rád.“ zašklebil se a tvořil plán.
„No jo, ale bude ho tam Hin chtít?“ zamyslel se zrzek a tázavě se na kolegu zadíval. Pokud by se člověk alespoň trochu soustředil, uviděl by jiskřičky naděje jak se ze Suigetsuových očí pomalu vytrácí. Na několik málo minut plných usilovného přemýšlení se oba odmlčeli, jejich uvažování doprovázela jen vráska, co se jim čas od času mihla mezi obočím.
„Asi jsme to trochu nedomysleli..."

„Ale no taaaaaaaaaak, dělej!! Polez!"Sasuke stál před zrcadlem, v rukou pinzetu a mermomocí se snažil uchopit jeden jediný chloupek u obočí, který hyzdil jeho jinak (téměř) dokonalý obličej. Kdyby to tak mělo ještě chvíli pokračovat, pravděpodobně by se uchýlil i k poslednímu řešení - katonu - a v duchu se už s možným faktem smiřoval a podvědomě si připravoval potřebné pečetě. Ať to byla náhoda či osud, od bolestivého rozhodování ho zachránila jistá dvojice.
„Čus kámo, musíme s tebou něco probrat.“ Zrzek rozrazil dveře Sasukeho pokoje a radostně skočil na metr čtyřicet širokou postel. Druhý kluk ho brzy následoval.
Sasuke zahodil pinzetu rychlostí světla a hystericky se na nevítanou návštěvu rozkřičel.„Víte, co je soukromí?!“
„A víš, co je slušnost starat se o kámoščiny narozky?“ vrátil mu Suigetsu a pohodlně se uvelebil.
„O čem mluvíš?“ dělal, že nemá tucha, ale věděl to moc dobře.
„Jen se nedělej, my moc dobře víme, že sis na Hinatiny narozky vzpomněl. Navíc, všichni pro ni pořádáme oslavu. Snad se přidáš,“ vstal Juugo z postele a vzal ho kamarádsky (smrtelně) kolem krku.
„Na to zapomeň, nikam nejdu a už vůbec ne někam, kde je ona. Koukni na moje vlasy,“ setřásl mu ruku a poukázal na svůj účes. Oba dostali záchvat smíchu.
„No co, Hin ví, že když něco dlouho nosíš, je to nuda. Tahle změna ti prospěje,“ odvětil Juugo při pohledu na Sasukeho účes, připomínající styl kohouta.
„Vypadněte!“ mrsknul po obou svoji botu tak, jak to ráno udělala Hinata na něj a vyháněl je oba ven.
„Nikam nejdem. Musíš tam přijít. Hinata bude jinak smutná!" Uchiha se zarazil právě ve chvíli, kdy Suigetsua vystrkoval ze dveří. Zmateně se po obou podíval a zdálo se, že začal trochu roztávat.
„Vážně?" prohlásil s takovým ksichtíkem, že se ho klukům snad i trochu zželelo.
„Nooooooo, možná ne tak docela smutná," začal opatrně klidnější z nich a Suigetsu zazářil při myšlence, že jeho parťák třeba konečně vymyslel pořádnou výmluvu, „ale znáš to. Miluje dárky! A čím víc, tím líp, no ne?" Sasuke cítil, jak v něm okamžitě začal bublat vztek a Sui jen nechápavě zíral, jak může být jeho spolubydlící tak opožděnej.
„Tak jí laskavě vyřiďte, že letos dostane o dárek míň!" vyprskl Uchiha dotčeně a vší silou práskl dveřma. Oba zůstali stát na místě. Juugo zíral do dveří a Sui na Juuga, načež zrzek překvapeně zamrkal. „Já to p****l?" Tázaný ho soucitně poplácal po zádech. „Z toho si nic nedělej. Je přecitlivělej, to dělaj ty hormony." Jakmile to dořekl, v mozku ucítil zablikat žárovku. A stejně tak se mu po chvíli rozsvítila i kukadla. „Když jsme u těch hormonů..."

„Orochimaru!“ volal vodní kluk přes celou laboratoř.
„Co je?“ ozval se hlas vysokého muže. Pak se v rudém světle rýsovala i silueta.
„Potřebujeme laskavost. Máš furt to sérum, který jsi vyvinul při pokusu na Kimimarovi?“ přešel hnedka k tématu. Orochimaru se zarazil.
„Na co to chceš? Víš, jaký to může mít následky?“ vyděsil se a vykročil ze stínu.
„Jo, právě proto. Chci to použít na Sasukeho a Hinatu,“ řekl mu svůj záměr.
„Cože? Na ty dva? Hinata tě zabije!“ vyjel pro změnu tentokrát Juugo.
„Má pravdu. Jsi blázen!“ odmítl Oro rázně. Suigetsu se ale odbít nenechal.
„No tak, chlapi! Když to vyjde, jak doufám, bude to skvělý. Ti dva se konečně přestanou hádat. Bude klid. No tak, co se může stát?“ přemlouval je dál. Za svou otázku si od Orochimara vysloužil pohled pro debily.
„Může se stát, že jestli se nedokážou vrátit zpátky, bude mít Hinata navěky v kalhotách pořádně těsno."
"No, tak to bych zas neřek..." odtušil Sui jakoby nic nevinně se na šéfa zaculil. Ten si jen povzdechl a natáhl se na nejvyšší poličku s nápisem Zakázané a vytáhl lakvičku modré tekutiny, kterou váhavě podával vymahateli. „Za tohle pudu na tuty sedět!"

Večer se všichni sešli na večeři, jako vždy. Hin udělala Orovy oblíbené palačinky a ovocný čaj.
„Tak, tady to je,“ upozornila na dobroty na talíři a každému přihrála, kolik si řekl. Jen Sasuke se furt šklebil, páč vnímal svůj odraz v zrcadle, kde šel přesně vidět jeho pankáč.
„Hm,nádherně to voní,“ nasál Kabuto vůni teplých placek potřených čokoládou a tvarohem.
„Jako vždy,“ pochválil si Oro a pustil se do jídla.
„No jo, ňamka,“ prohlásil Suigetsu, aby odvedl pozornost a Juugo nenápadně nalil Hin i Sasukemu do čaje sérum, když se nedívali. Celou dobu pak jenom čekali, až se napijou. Nic ale nepoukazovalo na to, že se tak stane. Začali už být docela nervózní a kapky potu ukapávali na, tentokrát Sasukem, vytřenou podlahu. Když ale oba dojedli, přišel na ně nával žízně a chopili se konečně šálků. Zhluboka se napili až do dna.
„Eh, trochus' to přesladil, Kabuto,“ udělala Hin úšklebek, Sasuke se tvářil zas nepřítomně.
„Co to povídáš? Cukr v tom není,“ bránil se Kabuto a ochutnal svůj šálek čaje.
„Hm,“ podivila se nad tím trochu a pak se zvedla ze židle. „Já jdu spát. Dobrou noc a sladký sny,“ popřála všem a šla do pokoje.
„I tobě, hezky se vyspi,“ popřáli jí ostatní a dál konverzovali. Pak se zvedl i Sasuke.
„Taky jdu, jsem unavenej. Dneska to byl náročnej den,“ protáhl se a šel k sobě.
„Hlavně pro tvý vlasy, co?“ poškádlil ho ještě Oro. Sasuke se zastavil, pak zaťal pěst a zhluboka se nadechl a vydechl. Prokřupal si prsty a šel dál.
„Chm, asi musí být fakt grogy,“ usoudil Juugo, když zmiňovaný nevyvolal žádnou bitku.
„Tak doufejme, že mu to vydrží i do zítřejšího rána, abychom měli čas utýct,“ povzdych si Suigetsu a vytáhl si noviny. Ostatní si jen povídali. Zato Sasuke a Hinata se právě oddávali říši snů, ale to nevěděli, co je zítra čeká. A to hned po probuzení...