Upíří zpověď 3

Dup…svist…dup…svist…
,,Je to ještě daleko?“
Dup…svist…dup…svist…
,,Hn.“
Dup…svist…dup…svist…
,,Aha.“

…….O půl hodiny později……………..

Dup…svist…dup…svist… dup…svist…
,,A jak dlouho ještě?“
Dup…svist…dup…svist…
,,Neotravuj, hn.“
Dup…svist…dup…svist…
,,Sketo!“
Dup…
,,Cože?!“
,,Proč zastavuješ?“
Stál pět metrů ode mě a nenávistně si mě měřil.
,,Sketo?!!!!“ vyštěkl na mě.
,,No a ne?“ pokrčila jsem rameny a chystala se k dalšímu skoku…nebylo mi dopřáno.
„Chováš se, jako bůh ví co, ale jsi nic tak se podle toho chovej.“ sjel mě pohrdlivě pohledem.
„Gmph…“ odpověděla jsem neurčitě. Za dobu co jsem se s tím nedochůdčetem vydala na cestu, uplynul den a půl. Zjistila jsem, že v oblasti mého náhlého zjevení se už delší dobu objevovaly výboje chakry (ale co je chakra jsem se raději neptala) a tak ho nějakej týpek poslal, aby tu oblast prohlédl. A pak jsem se tam objevila já. Teď mě vede za tím, kdo ho poslal, a je mu prý úplně jedno co se mnou udělá.
O svém průvodci jsem toho moc nezjistila. Je mu patnáct, chce někoho zabít a je neustále strašně milej…
O sobě jsem mu toho moc neřekla, a polovina z toho jsou stejně lži.
Myslí si že:
-je mi šestnáct (jo už od roku 745)
-jsem ninja (což ho zaujalo ale, když mi potom řekl úrovně a já řekla genina, tak jsem byla zase za debila)
-moje vesnice je Skrytá v Nudlích (první co mě ve spojitosti s Japonskou kulturou napadlo=zase na mě čumí jak na debila)
-neumím žádné jutsu („Co ty jsi to za krávu?!!!“)

To znamená, že musím hrát šestnáctiletou blbku, která umí jenom skákat po stromech.
,Ach jo…´ povzdechla jsem si v duchu nad svým osudem. Jsem pátý nejstarší upír světa, tím pádem pátá nejsilnější osoba na světě a budu prosím poslouchat nějaké pískle, musím oprášit svou dvěstě let starou Japonštinu a jsem prosím kreslená. Čím jsem si to jen zasloužila.
„Hn.“ ozvalo se z vedlejší větve.
„Co je?!“ štěkla jsem na něj rozčileně.
„ Máme společnost.“
„Cože?!“ vydechla jsem mírně překvapeně. Heh…jsem to ale herečka. Ve skutečnosti už o nich nějakou dobu vím. No nic…když hrát pako tak se vším všudy.
„Jo, tak se moc nehejbej, abys nezavazela. Já se o to postarám.“ Samozřejmě neopomenul tuto hrdinskou větu doplnit upřeným pohledem, který mi dával jasně najevo: Záležet na mě, už jsi mrtvá tak si dělej, co chceš.
Beze slova jsem se posadila na větev, na které jsem doteď stála. Mírně se ušklíbnul a rychle někam zmizel.
Byla to docela nuda. Jen sedět a poslouchat jak se tam s nima mlátí. A pak…se jeden vydá směrem ke mně. A Sasuke to nejspíš vůbec nezaregistroval.
,Takže to přece jenom nebude nuda. ´ pomyslím si v duchu a neslyšně se odrazím.