Mělo to být tajemství II.

Ahoj...
......Snad se vám pokračování bude líbit.Dlouho jsem tu nebyla a za to se taky moc omlouvám, ale snad to teď bude lepší...Přeji příjemné čtení...

,,No jo, máš asi pravdu, ale od....počkej, JAK TO VÍŠ???????????“
Shikamaru se polo rozčileně, polo překvapeně podíval na kamaráda vedle sebe. I přes mlhavé šero bylo vidět, jak se Chouji červená.
,,No…..Já vás nechtěně viděl a…. však víš, že když jsi potom šel za mnou……no moc si toho říkal a pořád si se usmíval...Dělal jsem jako by nic, ale věděl jsem to… “
Teď se zase pro změnu červenal Shikamaru.
,,Je jenom jedna věc, jak můžeš zjistit co k tobě cítí, a to…“
,,Zeptat se jí.“ dořekl Shikamaru.

Je brzy ráno a Shikamaru kráčí s batohem na zádech a povolením k opuštění vesnice v ruce k hlavní bráně. Netuší ale, že ho někdo sleduje.
,,Kampak.“ ozvalo se za jeho zády.
Ten hlas by poznal každý, kdo Sakuru zná, a ten posměšný tón… Shikamaru dělal jako že neslyší a neotočil se.
,,Jen ho nech, určitě má zase nějakou ,důůůůůůležitou misi“
*Ajaj….Tak tohle neprojde, už je tu i Ino*
Shikamaru se otočil.
,,Co tu děláte takhle po ránu?“
,,Ino, Pátá mi nechtěně prozradila, že Shikamaru měl už šestou ,misi‘ do Písečné. Když si dám dohromady jedna a jedna, vyjde mi, že by měl jít teprve po páté…Co ty na to?“
,,No, teda pokud se tam nevyplížil jako se chtěl vyplížit dneska…“
Ino a Sakura vypadali jako hladové lvice čekající na kořist.
*Shikamaru musíš něco vymyslet, jinak tě roztrhají*
,,To je proto, že jsem jedno povolení ztratil…“
Ino a Sakura vyprskly smíchy.
*Opravdu jsem si myslel že to zabere?*
Ino zakývala ukazováčkem, jako když matka mírně pokárá své dítko za lhaní.
,,Tak, teď máš ještě jeden pokus ano?“
,,No tak dobře, řeknu vám pravdu, ale nesmíte to nikomu říct.“
,,Neboj!“ vyhrkly obě současně.
,,Áááách jo. Takže pravda je, že jsem to povolení vážně ztratil…“
,,Nedělej si z nás blázny!“ rozčílily se. ,,My víme, že nám něco tajíš, ale dobře, když nechceš, nebudeme tě nutit.“
*Něco chystají, určitě. Musím si dát pozor.*
Tak se Shikamaru otočil a šel k bráně. Ukázal povolení a vyběhl z vesnice.

,,Přidej Ino, DĚLEJ! Uteče nám.“
Ino a Sakura vyběhly nenápadně za Shikamarem. Asi kilometr od vesnice se schovaly za strom a pozorovali, jak se zastavil na jídlo.
,,Není trochu brzy na odpočinek?“ zeptala se Ino Sakury.
,,Ten ***** se nás snaží setřást. Co jiného jsme taky mohly čekat, od stratéga, ale já jsem s tím počítala, a proto teď vím co uděláme.“
Obě dvě přišly k Shikamarovi. Pozdravily a sedly si vedle něj. On je sledoval nechápavým pohledem. V tom obě dvě ztuhly v polosedu…STÍN. Přicházel ze křoví na druhé straně paseky. Shikamaru vylezl a nechal dívky vstát. Jakmile byl však dostatečně blízko……
,,Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa, SHIKAMARU!!!!!!“
*To jsou ale naivky *
Ino i Sakura mu padly do pasti…. Sice se snažily předpokládat jeho tahy, ovšem o to by se každý, kdo zná Shikamara pokusil taky.
*Ale mohlo to být zábavnější, kdybych nespěchal. Nápad to nebyl špatný. Jen kdybych to nepředpokládal… Ty ženské jsou tááák předvídatelné… * myslel si Shikamaru když se ubíral cestou k Písečné.

Temariny myšlenky jsem pro změnu dala do procent jsem hrozná omlovám se %snad to nevadí %

Je brzy ráno a Kankuro vešel do ložnice své mladší sestry
,,Temari, někdo na tebe čeká.“
% Grrrrr…Kdo zase otravuje? %
,,Za minutku jsem tam“ řekla mu s úsměvem.
%Ne jenom, že se mi Shikamaru neozval, ale ještě po mě určitě budou lidi chtít, abych se zajímala o JEJICH problémy. Jako bych jich neměla sama dost… %
Oblékla se, ale pásku a vějíř si nebrala... Proč taky, vždyť to bude jenom chvilka.
Jakmile vyšla z pokoje a otočila se směrem ke své pracovně, ozval se jí za zády hlas, který neslyšela pouhé dva dny a který okamžitě poznala.
,,Dobré ráno miláčku.“
Otočila se, a na zdi za sebou uviděla stín, jak k ní vztahuje ruku s malou kytičkou. Musela se usmát.
% To zlatíčko…Asi bude mít potíže kvůli tomu že je tady, ale je to tááááák milé… %
,,Jsi překvapená? Aspoň trošičku? “
,,No… tohle jsem nečekala, ale…víš, někdo na mě čeká. Promluvíme si až se vrátím ano?“
,,Sice jsem pro tebe poslal já, ale pokud bys se mnou radši mluvila později, tak…“
,,To má být výčitka nebo co?“
Shikamaru vystoupil zpoza rohu a upřeně, až prosebně se na Temari zadíval.
% Ne, tohle jsem nechtěla, asi jsem mu…Ne…%
Její vraz byl všechno, jen ne soucitný.
*Tohle úplně nesnáším, ten její výraz jak si jako dovoluju…..Aaaa….*
Shikamarův výraz se také změnil… Neprosil, ale pohledem rozkazoval, a než se Temari nadála, už ji držel v náručí a jemně, ale dlouze ji políbil......
Když jí poté oddálil tvář, aby zjistil její reakci, uviděl bezbranný a odevzdaný obličej své snoubenky.
*Je nádherná. Nedokázal bych jí ublížit…*
,,Temari, chtěl bych se tě zeptat…“
,,Ano?“ její hlas byl jemný a plný něhy.
,,Miluješ mě? Ale doopravdy, protože já tě miluju. Strašně moc… Jestli řekneš že ne, nebudu se zlobit… Nebudu tě už otravovat, jenom tě prosím, řekni mi co cítíš. Jestli cítíš to samé co já, tak budu nejšťastnější člověk na světě. Já............“