Dcera Jashinova - 10. kapitola - Modrovláska na hlídání

„Jů, ta je krásná!“ Statný žralok s modrou kůží se rozplýval nad holčičkou, kterou Pein představil zbylým členům Akatsuki hned druhý den ráno. Šimral ji na nose a ona se na něho poťouchle šklebila.
„Kisame, to, co děláš, je opravdu nechutný,“ poučil ho Itachi a zhnusen usedl na nejbližší židli.
„Ale, no tak, vždyť je taková roztomilá,“ chechtal se ninja, ale pak přestal vtipkovat, chopil se Samehady a připojil se k ostatním.
„Může tu zůstat?“ divil se blonďáček.
„Zatím jsem ještě nerozhodl, co s ní, takže prozatím ano,“ potvrdil Vůdce. „A teď… nemáte co na práci? Sasori, Tobi, Kakuzu, Kisame, Hidane, Itachi, Deidaro, Zetsu… tak už padejte!“
Ninjové zmizeli z místnosti dřív, než stačil Pein ke svým slovům připojit ještě výhružku a ultimátum.

Modrovlasá žena seděla ve svém pokoji a zkoušela si upravit vlasy. Na ranní shromáždění se nedostavila a podle všeho ji ani nikdo v sídle nepostrádal. Nechala to být. Nemělo cenu zkoušet kvůli tomu dělat hysterické scény, stejnak by ji nikdo neposlouchal. Zarazila se, když kdosi zaklepal na její dveře. Podle kroků poznala, že je to Nagato. Vpadl dovnitř a strčil jí do rukou…
„Dítě? Kdes ho vzal?“
„Je Hidanovo,“ zabručel zrzek.
„A kde k němu přišel on?“ Modrovlasá nakrčila nos.
„Musíš mít pořád tak pitomé otázky, ženská? Prostě se o něj postarej, nikdo z Shinobiů na to děcko teď nemá čas!“
„Rozkaz, můj pane!“ opáčila Konan dotčeně a přibouchla za ním dveře.

Hidan kráčel s Itachim do vesnice, kde se měli setkat s důležitým informátorem a právě uvažoval nad tím, jestli nemá Uchihovi vrazit facku za to, že ho prásknul. Jenže Itachi ho nevědomky přerušil a on musel stočit proud svých myšlenek poněkud jiným směrem.
„Co že se to stalo Deidarovi? Má na hlavě bouli?“
Bělovlasý zavrtěl hlavou. „Zetsu po něm chňapnul, když se prej hrabal ve křoví, tak mu zdrhnul a vylez na strom. Pak mu prý podklouzla noha a von dopad přímo na tu jeho masožravku. Schytal otřes mozku a večer jsme mu tahali ze zadku trny, Tobi se u toho moh smíchy potrhat.“
„A to mu jednu nefláknul?“ podivil se Itachi upřímně.
„Pche, ten chrněl, jako když ho do vody hodí. Nemá vo tom šajna.“
Uchiha se zamračil, ale už neodporoval. Místo toho řekl: „Jsme na místě.“

Modrovláska a Prtě strávily společně celé odpoledne. Bylo až k neuvěření, že i tak nekompromisní žena, jako je Konan, dovede… roztát. Když se za ní Pein přišel večer podívat, uvítala ho úsměvem a slovy: „Ta malá je tak roztomilá. Co si takhle pořídit vlastní?“
Otřásl se a pak vyjádřil svůj názor na celou patálii. „Ty ses asi zbláznila! Navíc… zní to dost divně od někoho, kdo si celý život přeje nebýt jako bečka.“
„Tak řekněme, že jsem změnila názor,“ zašvitořila Konan sladce a vypravila se do kuchyně. Pein střelil pohledem nejdříve po jejích zádech, pak upřel stejně podezíravý pohled i na malou Prtě. „Co jsi sakra zač?“ Neodpověděla mu, ani slůvko nezažvatlala. Jen jedno věděl s jistotou… To dítě odtud nesmí odejít. A z toho podivného zjištění ho zamrazilo v zádech.