Příběh zrzka v trenkách-4.kapitola

Omluvně jsem se usmál a Naruto se znovu zeptal: „Co teda budeme dělat?“ Temari několik vteřin přemýšlela a pak řekla: „Původně jsem se tady stavila, abych se tě zeptala, jestli nechceš pomoct s jejich dopadením, ale teď vidím, že je budeme krýt. No navrhuji je propašovat v noci ven z vesnice.“
„To nikdy!“ zařval jsem a pevně jsem objal Temariny nohy.
„Já tě nikdy neopustím!“ křikl jsem a ještě víc stiskl. Hidan mě popadl za nohy a zařval: „Ty magore! Myslel jsem, že chceš zpátky to kladívko a mobil, aby ses mohl dostat do svého světa!“ Pokoušel se mě odtrhnout od mé pravé lásky, to jsem nemohl připustit! Ještě víc jsem se přisál jako pijavice. Temari nic nechápala a chytla se právě včas Narutova krku, aby nespadla. Naše situace určitě vypadala komicky: Hidan měl opřený obě nohy o rám dveří a pokoušel se mě odtrhnout od Temari. Já jí křečovitě svíral a řval něco o síle lásky. Temari napůl ležela a držela oběma rukama Naruta kolem krku a Narutovi docházel vzduch.
V tu chvíli zazvonil zvonek. Všichni jsme se lekli. Hidan mě polekaně pustil a vzhledem k tomu, že se oběma nohama opíral o rám dveří a byl zrovna v polovině tahání odrazil se od rámu, který zlověstně zapraskal. Hidan přistál na stěně, ta nejprve zapraskla a až pak se na sprostě nadávajícího Hidana zhroutila. To ale nebyl všem tragédiím konec! Já jsem se pustil!! Chápete?! Já jsem se pustil Temari a ona mi utekla ke dveřím! Budu z toho mít trauma do konce života.
Naruto se svalil na zem a pomalu nabíral normální barvu. Ze dveří byl slyšet Temarin hlas: „Jé, ahoj Gaaro. Co tu děláš?“ Naruto vytřeštil oči a potichu mi řekl: „To je její brácha!“ Znovu jsem se propadal do prázdna. Ona má staršího bráchu?! Od své vlastní zkušenosti jsem věděl, že většina bráchů má přespříliš ochranitelské pudy, alespoň u Komie tomu bylo tak! Co umí ten její brácha?! Co když je taky vynálezce?! Div jsem se nerozbrečel, když jsem na to myslel, ale sám sobě jsem si slíbil, že se Temari nikdy nevzdám. Budu ji milovat do konce života! Nic mi v tom nezabrání! Budeme jako Romeo a Julie, jenom neumřeme, ale co, stejně vím, že to byla jenom habaďůra a Romča a Julča prostě zdrhli.
Chtěl jsem tam vrhnout za Temari a oznámit Gaarovi, co k ní cítím, ovšem Naruto mi zacpal pusu a šeptl mi: „Ty blbe! Jestli zjistí, že jsi zamilovaný do Temari, tak nás všechny zabije!“ Nechápal jsem proč všechny, ale v tu chvíli jsem na to ani nemyslel, kdo by na to taky myslel, když je násilím rván do obří pračky? Vážně jsem nechápal, proč má Naruto takovou velkou pračku, když si zjevně pere jen na Vánoce. Ale moc jsem na to nemyslel.
Snažil jsem se bránit co mi síly stačili, ovšem i přesto mě pak narval do pračky. Zatímco jsem zuřivě bouchal do skla pračky, Naruto se o ni opřel a pak odešel.
Myslel jsem si, že už to horší nebude, snad ani nemusím říkat, jak moc jsem se mýlil. Tím, že se Naruto o pračku opřel ji zapnul. Snažil jsem se volat o pomoc, ale nikdo nepřišel. Volal jsem co mi síly stačily, tedy do chvíle, než se celá pračka nezaplnila vodou. Pračka se začala točit. Sám sebe jsem přesvědčoval, že někdo tak šíleně sexy jako já přece nemůže umřít na pračku! To prostě nepřipadalo v úvahu. Za otáčení jsem se pokoušel bouchat na okýnko.
Mé prosby byly vyslyšeny! Temari přiběhla, vytřeštila oči a urychleně pračku vypnula a otevřela. Naruto měl rázem v prádelně potopu i s Lochneskou, tak jsem tedy určitě v tu chvíli vypadal já. A mě v tu chvíli svitla naděje! Co když mi bude chtít dát Temari umělé dýchání! Bylo to příliš velké pokušení, než abych odolal a tak jsem dělal mrtvého brouka a čekal.
Když se několik vteřin nic nedělo pootevřel jsem jedno oko. A právě včas! Nade mou nestála Temari, nýbrž Hidan. Urychleně jsem vstal a zařval: „A mě pak povídej, že jsem teplouš!“
„Kdo je u tebe teplouš?! Já mám jenom mnohem lepší vkus než ty!“ zařval Hidan a nakonec nás umlčen Naruto výhružkou, že půjde za Tsunade a řekne jí koho tu má.
Všichni jsme se pak odebrali do kuchyně a začali jsme snídat. Temari se, jakmile spolkla sousto, zeptala: „A jak se vlastně jmenujete?“
„Jmenuji se Lavi!“ křikl jsem až přehnaně aktivně a Temari se ušklíbla.
„Hidan.“ Pozvedl Hidan ruku a dál se věnoval slanině a vejci. Pak dlouho nikdo neřekl ani slovo. Až nakonec se zeptal Naruto: „Co Gaara chtěl?“ Temari se zatvářila sklíčeně a řekla: „No přišel mi říct, že nemůžu na tu diskotéku dnes večer! Že prý jsme tady na diplomatické misi a ne na výletě. Se ho ani ptát nebudu, prostě tam půjdu. A s nějakým klukem, schválně. Možná se Shikamarem.“ Málem jsem se udusil vajíčkem a Hidan vyprskl čaj. Byl jsem si jistý, že Hidan teď bude povídat, že s ním nebude moct jít, protože bude po smrti, jakmile ho uvidí, ale já Hidana kopl pod stolem a Hidan byl zticha.
„A nechtěla bys jít s někým jiným?“ zeptal jsem se. Temari se na mě podívala a řekla: „A s kým? Kdo jiný by byl ochoten se mnou jít?“
Cítil jsem, jak rudnu. Hidan se zasmál a řekl: „No hádej. Má Hrozný zrzavý vlasy, pásku přes pravý oko, čelenku a šílenou šálu.“
„Sklapni!“ vyštěkl jsem, podobajíc se rajčeti. Hidan se očividně chtěl ještě bavit a tak otevřel pusu, ale já jsem mu nedovolil říct cokoli dalšího. Hodil jsem mu svůj talíř přímo do obličeje. Očka nahradily vajíčka a pusu slanina. Všichni jsme se mu začali smát, tedy až do doby, než Hidan popadl Narutovi další tři porce ramenu a hodil je po nás. Temari se schovala pod stůl, ale já ani Naruto jsme takové štěstí neměli. Na hlavě jsem měl misku, zpod které vykukovaly nudle. Hidan se mi vysmál, že vypadám jako vodník.
Pomalu jsem vstal a s naprosto klidným výrazem jsem otevřel ledničku. Temari opatrně vykoukla zpod stolu a sledovala mé počínání. S výrazem mstitele jsem popadl vajíčka a začal je házet po Hidanovi. Naruto vítězně zařval a rozběhl se ke mně a pomohl mi v palbě. Hidan obrátil stůl, čímž odkryl Temari a schoval se za něj jako za barikádu. Ty nejtvrdší vajíčka, která vydržely první nálet na Hidana, Hidan popadl a hodil je po nás.
Temari se schovávala za barikádou a strašně se smála. Byl to zvuk pro bohy, ale protože jsem kvůli tomu nedával pozor, dostal jsem dvěma vajíčky přímo do obličeje.
Všichni jsme se tomu děsně smáli, zvláště, když už nikdo nebyl k poznání a my po sobě neházeli vajíčka, nýbrž melouny, celery, česneky, cibule a mnoho dalšího. Házeli jsme po sobě zvesela dál, dokud se dveře do kuchyně neotevřeli a neozval se chladný hlas: „Co to tu proboha děláte?“ Všichni jsme se polekaně otočili.