Příběh zrzka v trenkách-3.kapitola

V popelnicích jsme zůstali až do večera. Jakmile padla tma, vyrazili jsme. Nejprve jsme se stavili u holiče, tam jsem Hidanovi vybral paruku, kterou musel nosit aby nebyl poznat, upřímně řečeno s dlouhými hnědými vlasy hodně připomínal zastánce hippies. Samozřejmě mi nadával, že jsem vybral skutečně zku…..totiž hroznou paruku….Už začínám používat výrazy jako on! Zkoušel mi vnutit ostříhání vlasů, ovšem já jsem si je pouze nageloval a vypadal jsem podobně jako Hidan, jen se zrzavými vlasy a trochu delšími. Vzhledem k tomu, že se Hidan nehodlal vzdát své kosy, musel jsem mu koupit (čti: ukrást) dlouhý plášť. Až pak jsme mohli vyrazit do ulic.
Okamžitě jsme šli do nejbližší restaurace, mám takový pocit, že se jmenovala Ichiraku ramen, ale nejsem si jistý. Prostě jsme tam vtrhli a objednali si jídlo. Musím uznat, že ten ramen byl skutečně skvělí! Okamžitě jsme si já i Hidan přidali. Když jsme byli zhruba u páté misky do restaurace přišel vysoký blonďák. Okamžitě si objednal deset porcí.
„Koukám, že vám chutná.“ řekl blonďák, zatímco čekal na svůj ramen. Rychle jsem spolkl sousto a řekl: „No to tedy ano! Je to naprosto vynikající!“
Blonďák se usmál a tak jsme začali rozhovor. Hidan se celou dobu věnoval pouze ramenu, myslím, že ani nevnímal, že někdo přišel. Zjistil jsem, že blonďák se jmenuje Naruto a je docela prima. Rozhodně se s ním dalo povídat.
Někdy o půlnoci, mě Hidan zatahal za rukáv a potichu řekl: „Lavi, už budeme muset jít. Jsem unavený.“
„A kde chceš spát? Právě jsme totiž utratili veškeré peníze za ramen.“ řekl jsem a vychutnával jsem si poslední třináctou misku ramenu. Než Hidan stačil odpovědět, ozval se Naruto: „Jestli chcete, tak můžete přespat u mě. Stejně tam bydlím sám!“ Hidanova tvář se rozzářila a já řekl: „To bys byl moc hodný, Naruto.“
„Počkej, vždyť já vlastně ani nevím jak se jmenujete.“ řekl Naruto a já jsem řekl jména, která jsem si zrovna vycucal z prstu: „On je Pepa a já Bohouš.“ Hidan se zakuckal svou poslední porcí ramenu a já jsem mu musel několikrát zabušit do zad. Naruto se zasmál a jakmile jsme všichni dojedli, šli jsme k Narutovi domů. Až když jsem spatřil Narutův byt, musel jsem konstatovat, že oproti jeho bytu, je můj pokoj zcela v pořádku. Bordel byl takřka všude. V kuchyni jsem viděl nedojedené, shnilé misky od ramenu. V koupelně se válelo špinavé spodní prádlo. Mě i Hidanovi ustlal vedle své postele. Ty věci co byli na zemi odsunul a dal nám tam deky. Všichni jsme si popřáli dobrou noc a ulehli.
Ráno nás všechny probralo bušení na dveře. Naruto spadl z postele přímo na mě a můj spánek byl ten tam. Naruto ještě se zalepenýma očima vyrazil ke dveřím, několikrát narazil do lampy či do rámu dveří, ale naštěstí se mu nic moc nestalo. Jenže sotva otevřel dveře dostal pěstí od té růžovky, která zařvala: „Já tady na tebe buším už tři hodiny ty jeden baka!“
„Co se děje, Sakuro?“ zeptal se Naruto.
„Máme jít za Tsunade, to se děje! Včera se tady objevil ten hrubián od Akatsuki Hidan!“ byla slyšet Sakura a já jsem se musel vrhnout na Hidana, který očividně chtěl vyskočit a jít Sakuru zabít za to, že ho nazvala hrubiánem. Měl jsem co dělat, abych ho udržel zticha a na zemi. Sotva zaklapli za Sakurou a Narutem dveře, kousl mě do ruky a já bolestně zařval.
Chtěli jsme jít ven, ale zjistili jsme, že je zamčeno a okna nejdou otevřít. Tudíž jsme čekali až do odpoledne. Pak přišel konečně Naruto a cosi mu dělalo obavy, když jsem se ho na to zeptal, odpověděl: „No je tady jeden děsně nebezpečný maník. A má sebou i parťáka. No a já a moji parťáci je máme najít, popřípadě zabít a přivést je bábi Tsunade.“ Po jeho slovech jsem cítil, že se mi udělalo nevolno. Jsem ještě mladý na smrt! Něco jako smrt rozhodně nepřipadalo v úvahu. Zařval jsem na Naruta: „Nemůžeš je zabít!“ Naruto na něj pohlédl jako na blázna a zeptal se: „A proč?“
„Protože……protože…..prostě proto!“ zařval jsem znovu a Naruto se zatvářil ještě víc nechápavě.
Na dveře kdosi zaklepal a já se příšerně lekl, tudíž jsem nadskočil. Naruto šel otevřít a já s Hidanem jsme se zpoza rohu koukali, kdo to přišel. Jakmile jsem spatřil osobu zastavilo se mi srdce: Byla to ta překrásná dívka z minulé noci! Teď na světle byla ještě krásnější než v noci! Své špinavě blonďaté vlasy měla svázané do čtyř culíků, byla vysoká a přesto, že nebyla určitě nejkrásnější vypadala jako zjevení. Možná to bylo kvůli výběru oblečení, možná kvůli těm krásným temným očím, nevím. Jak moc jí ty černé šaty slušely! Kolem pasu měla velkou červenou stuhu. A to ani nemluvím o tom překrásném vějíři na zádech! Byla úžasná!
Okamžitě jsem vyběhl zpoza rohu řvouc: „To je má láska!“ Ona i Naruto se zatvářili naprosto nechápavě a dívka zrudla. Nebýt Hidana, býval bych jí povalil svým láskyplným obětím. Ale ten blbec mě normálně chytl za nohu a já spadl na zem. Řval jsem jako smyslů zbavený, už si nepamatuji co jsem řval, ale myslím, že něco ve smyslu, že mojí a její lásce nikdo nezabrání a mám dokonce dojem, že jsem Hidanovi hodně sprostě nadával.
„Pepo? Bohouši? Co se děje?“ zeptal se Naruto trochu vystrašeně. Já jsem se stále snažil vytrhnout Hidanovi. Za několik sekund se mi povedlo Hidanovi urvat paruku a Hidan mě rozcuchal vlasy. Ona má vyvolená vytáhla v tu chvíli papír, na kterém byla moje a Hidanova podobizna a ukázala to Narutovi. Ten se několikrát podíval na podobiznu a pak na nás. V krku jsem měl knedlík. Než si Naruto stačil udělat nějakou představu zařval jsem: „Naruto, já s tím nemám nic společného! Jen jsem sem dostal kvůli tomu šílenému Komuiovi! Prosim tě musíš mi věřit! A Hidan není tak špatný, když ho poznáš blíž! Je skutečně milý! Hidane nemluv sprostě!“ okřikl jsem ještě Hidana, když jsem ho postavil na nohy a on otevíral pusu, aby něco řekl.
Naruto ani ta dívka několik vteřin neřekli ani slovo, až pak Naruto řekl: „Ale on zabil mistra mého kamaráda!“
Vytřeštil jsem oči a místo toho zabývat se smrtí nějakého Hejhuli jsem obhajoval Hidana, připadal jsem si jak advokát v předem prohraném soudu. Zařval jsem: „Každý má právo na druhou šanci ne? Hidan už nikdy nikoho nezabije, že ne Hidane!“ obrátil jsem se k Hidanovi, který už otvíral pusu. Očividně se mu mé prohlášení a nezabíjení ani trochu nelíbilo, tudíž jsem se obrátil k velice drastickému řešení: Dupl jsem Hidanovi na nohu, on zařval a pak, skákajíc na jedné noze, řekl: „Jo máš pravdu, už nikdy žádného *cenzura* nezabiju!“
Minimálně ještě další hodinu jsem mlel a mlel jak nezavřený a stále jsem Naruta i moji vysněnou dívku snažil přesvědčit, že i takový vulgární blbec jako je Hidan může napravit. Hidan na mě celou dobu vrhal velice nenávistné pohledy. Nevím čím to bylo, ale podařilo Naruta i ji přesvědčit, že Hidan se změní. Možná to bylo tím, že jsem je přesvědčoval tři hodiny, možná mým přirozeným šarmem, nebo možná mým sexy zevnějškem. Myslím, že ten den jsem se zaprodal ďáblu, protože jsem přísahal na svoji duši, že Hidan nikoho nezabije.
Když se mi je konečně podařilo přesvědčit vtáhl Naruto dívku dovnitř, otočil se na ni a vyhrkl: „Co budeme dělat, Temari?“
Och jak slastné bylo slyšet její jméno! A moje fantazie se rozjela na plné obrátky. Utíkal jsem po poli plném růží, bílých orchidejí, slunečnic a všemožného druhu kvítí. Šála za mnou divoce vlála a přede mnou se objevila ONA mého srdce šampiónka! Na tvářích měla roztomilé ruměnce a dívala se na mě rozzářeným pohledem.
„Temari!“ zařval jsem z plna hrdla. Utíkal jsem jí do náruče jak nejrychleji jsem mohl a ona mi otevřela svou náruč a rozběhla se ke mně.
„Lavi!“ zakřičela.
„Temari!“ zakřičel jsem znovu a slzy se mi valily z očí.
„Lavi!“ zařvala a za ní se objevilo zapadající Slunce. Byla to scénka přesně, jako v nějakém romantickém filmu. Padl jsem jí do náruče, ona mě však odhodila a zařvala: „Ty jeden pomatenče! Nešahej na mě ty teplouši!“
Fantazie byla ta tam a já se znovu ocitl v Narutově pokoji, zadkem v jeho odpadkovém oči. Pochopil jsem, že ten komu jsem padl do náruče, nebyla Temari nýbrž šokovaný Hidan a všichni se na mě dívali jako na chovance z Dobřan.