Milovat Jinchuurikiho 03: Členové neznámé organizace

Suna

Ai seděla ve svém novém pokoji v domě Kazekageho. Byla to obrovská vila s luxusním vybavením, přesně jako pro nějakého vůdce, kterým Gaara byl. Dostala pokoj hned vedle jeho. Byla to velká místnost s balkónem s výhledem na celou Sunu, obrovská postel a několik šatních skříní, do kterých neměla co dát. Celý život si vystačila s cestovním batůžkem a teď? Už u ní včera, hned po příchodu, byla krejčí, která jí brala míry na nějaké slavnostní šaty, které si měla obléct na uvítací ceremoniál. Rada požadovala, aby se snoubenci předvedli celé vesnici, což pro Ai znamenalo: usmívat se a dělat, že je do Gaary zamilovaná. Povzdechla si a lehla si na postel. Co to tady dělám?

Najednou zaslechla nějaké hlasy, poznala Gaarův hlas, ale ty další dva neznala. Jeden z nich byl mužský a druhý ženský. Vypadalo to, jako by se hádali. Došla doprostřed pokoje a aktivovala Sharingan. Z množství chakry, kterou oba vydávali, se jí udělalo zle. Tolik chakry viděla jen u několika Jinchuuriki, nemožné, ale oni v sobě nenosili démona, to by poznala. Rozhodla se tu záhadu vyřešit, zrušila svůj Kekke Genkai a vystoupila na chodbu. Zvuky se ozývaly z Gaarovy pracovny, která byla hned vedle jeho pokoje, takže to bylo slyšet. Opatrně si stoupla ke dveřím, nakonec sáhla na kliku a vstoupila.

V místnosti seděl za svým stolem Kazekage a naproti němu dva cizinci. Mladší muž, asi pětadvacetiletý s dlouhými červenými vlasy a starší žena, možná třicetiletá s hustou blonďatou hřívou vlasů. Oba dva měli na sobě podobné oblečení, celí v černém a tetování, které se jim táhlo od spánku až téměř ke klíční kosti. Byla to zvláštní soustava názvů, které nedávaly smysl. Každý měl napsáno něco jiného, vypadalo to zvláštně.
„Ai, co tady děláš?!“ neudržel se Gaara.
„Je vás slyšet po celém domě, tak proto jsem přišla a taky kvůli jejich množství chakry. Kdo je to?“
„Vážení, chtěl bych vám představit svou snoubenku Ai Uchiha, Ai tohle jsou..."

Konoha

Sasuke, Sakura a Kiba, stáli před stolem šestého Hokage.
„Chtěl jste nás vidět?“zeptala se Sakura a snažila se tvářit mile, měla však sto chutí jednu Danzouovi vrazit.
„Ano, chtěl. Mám nějaké informace, které by vás mohly zajímat. Moji Root ANBU přinesli informace, že byla znovu zformulována Akatsuki. Jejím vůdcem se nyní stala Hinata Hyuuga, které začala oživovat některé bývalé členy, kteří byli zabiti Konohou,“řekl Danzou a čekal na jejich reakci.
Všichni přítomní pohlédli na Kibu a ten jen na sucho polkl.
„Další věc je, že se někde v Deštné vesnici, která byla dříve pod nadvládou Akatsuki, vytvořila jiná organizace, ve které jsou ti nejlepší shinobi a kunoichi, kteří kdy po naší zemi chodili. Nezaslechli jsme jejich název, ale víme, že má devět členů a desátým členem je jejich Vůdce. V několika zemích jsou považováni za hrdiny, v některých za vrahy. Vašim úkolem je, najít tu organizaci a zjistit co nejvíce informací. Pokud možno, bez boje. Teď si ještě každý z vás vybere dva ninji do týmu a vytvoříte tři pátrací týmy po třech lidech. Rozchod!“křikl Danzou a všichni tři se vypařili v obláčku páry.

Deštná

Sedm zahalených postav sedělo u hranatého stolu. Naproti nim stál v čele jejich Vůdce. Bylo vidět, že všichni k němu mají určitý respekt, protože když promluvil, nastalo v místnosti absolutní ticho.
„Je čas uskutečnit náš plán! Postupně nabízíme všem vůdcům velkých vesnic, aby se k nám připojili. Právě teď jsou dva z nás v Sunagakure no Sato a nabízejí tamějšímu vůdci spojenectví s námi. Pokud odmítne, bude našim nepřítelem, pokud bude souhlasit, bude našim spojence. Tuto nabídku během příštích několika dní nabídneme všem pěti velkým ninja vesnicím. Až budeme hotovi, půjdeme proti Akatsuki!“promluvil zahalený muž.
„Můžeme Akatsuki porazit sami, proč musíme nabízet spojenectví?!“vyslovil svůj nesouhlas jeden z ninjů po Vůdcově pravici. Měl krátké tmavě fialové vlasy a šedé oči.
„Akire, jsi jeden z mých nejchytřejších ninjů a ptáš se proč?!“křikl na něj Vůdce.
Akir sklonil zrak a pomalu litoval, že vůbec něco říkal. Vůdce měl pravdu. Akatsuki byli silnější, než kdy předtím a navíc bylo lepší mít v záloze spojence.
„Maya a Tar jsou pryč, co máme dělat my?“ozvala se mladá žena. Měla nádherné tmavě hnědé vlasy a zářivě modré oči. Byla mladá, nejmladší z celé organizace, ale očividně se nebála promluvit.
„Denno, nikdo nepochybuje o tvých schopnostech, ale říká se, že opakování je matka moudrosti, takže celý zbytek společenství bude trénovat.“
Při jeho slovech se Denna začervenala. Všichni v organizaci věděli, že se Denně Vůdce líbí, i když nikdy neviděla jeho tvář. Jen jeho hlas ji přitahoval, jen to co říkal a to jak se jí občas při tréninku dotýkal. Při doteku jeho kůže se dívka celá rozechvěla a srdce jí začalo zděšeně bít.
„Pokud už nikdo nemá žádný dotaz, ukončuji dnešní schůzi, rozchod!“rozloučil se. Celá místnost se už vylidnila, zůstala tu jen Denna a Vůdce. Ten se už ubíral k odchodu, zadržela ho však Denna.
„Potřebuješ ještě něco, Den?“zeptal se nevrle vůdce.
Denna si jeho sarkasmu v hlase nevšímala, místo toho ho chytla za ruku.
„Proč vždycky zmizíš? Tak rychle…chci být s tebou, alespoň ještě chvíli…“vysoukala ze sebe. Obvykle nezavřela pusu, teď jí však nějak docházela slova. Místo slov však stáhla muži kapuci z hlavy a políbila ho.

Nejprve se od ní chtěl odtáhnout, ale byla tak krásná a měla o něj zájem. Nemohl si pomoct a prudce ji zvedl do náručí. Pak už jen zamířil ke svému pokoji a zabouchl za sebou a Dennou dveře.

O hodinu později ve Vůdcově ložnici

Denna tiše oddychovala, přikrytá tenkou přikrývkou. I pod peřinou se jasně rýsovaly křivky jejího těla. Vedle ní seděl na posteli muž. Unaveně si protřel tváře. Co jsem to jenom udělal?! Hlasitě si povzdech, což probudilo spící dívku. Ta se posadila na postel a pohladila ho po tváři.
„Děje se něco?“zeptala se starostlivě.
Muž ji pevně chytil za ruce.
„Nesmíš nikomu říct, že jsme dneska spolu byli. Nikdo se nesmí dozvědět, že si mi nějak blízká, byla bys v nebezpečí. Nikdo nesmí vědět, jak vypadám a od teď už jsem zase jen tvůj Vůdce, je ti to jasné?!“zakřičel na ni.

Dívce se hrnuly slzy do očí. Tak tohle je ten muž, kterému se před chvílí oddala? Je to ten, se kterým se poprvé milovala? To je ten muž, kterého bezhlavě miluje? Nevěděla co dělat.

Muž se postavil a zahalil se do pláště.
„Omlouvám se, je to moje vina. Jsi příliš krásná a já ti tak ublížil, nemůžu tě mít, promiň,“řekl a políbil dívku na čelo. Pak beze slova odešel.

A další věc je, že vyhlašuju SOUTĚŽ, ANKETU, nebo jak chcete. Máte nápad na jméno organizace? Pokud jo, napište mi do komentíků japonský název (např. něco jako Akatsuki) a vedle napište i překlad, tedy, co název organizace znamená. Mám už sice jeden název vymyšlený, ale nějak se mi nezdá, takže jsem se rozhodla vás poprosit o pomoc, díky všem zúčastněným !