Akatsuki, jak jste je již trochu poznali 11. - Otazník? Otazník!

Na sídle zavládlo na chvíli ticho. Ninjové netušili, jak šéfovi šetrně sdělit, že Konan zmizela a oni nemají páru kam. Peina jejich mlčení silně znervóznilo.
„Tak je tu někde?“
„Eh šéfeeee …“, protáhl Hidan, ale zaváhal co říci dál.
„NO!“ Vztyčil ukazováček Pein a začínal mít obavy, že si s ní někdo za jeho zády užívá.
„Víte šéfe ... to ... je tak …“ Vyloudil ze sebe postupně Itachi a schválně řeč natahoval.
A zrovna když se zrzek chystal říci něco kousavého, přiřítil se do předsíně Tobi. Také on doufal, že tu už nalezne Deidaru a bude si s ním moci trochu pokecat. Šéfova přítomnost ho zarazila asi tak, jak Tobiho přítomnost zasáhla Peina.
„Ahoj šéfe.“
Peiník na první pokus otevřel pusu, ale nedokázal nic říci. Až na druhý pokus ze sebe těžce vysypal: „Cotudělátohlepako??“
„Tobi vám nerozumí, ale velice srdečně vás vítá zpět doma. Kluci mě přijali jako právoplatného člena Akatsuki!“
„TY?!“
„Ano. Já jsem Tobi, jsem hodný kluk a jsem Deidarův nejlepší kámoš.“
Peina tento blábol totálně vyšachoval a nad nechápavým obličejem se mu rozvítil obrovský otazník.
Zato ostaní se hlasitě rozesmáli, jelikož tušili, jaký má Deidara na tuto záležitost názor.
Pein raději nad tím mávl rukou a rozhodl se více se nerozčilovat. Řekl si, že když ho už přijala i organizace, tak bude snad k něčemu i použitelný.
„Tobi, běž udělat večeři!“
„Oukey šéfe!“ Zavýskl Tobi a jal se plnit příkaz.
Pein pak rozhodl, že je čas na večeři a své podřízené dostrkal do kuchyně.
U stolu se Kisame optal, jak se šéfovi vedlo.
Vůdce tuto otázku dříve nebo později očekával. „Jo lidičky, bylo to jako na houpačce. Když mě tam přivezli, dost jsem řádil. Pak se to zlepšilo. Pak se to ale zhoršilo. Pak se to zlepšilo. Ale pak se hrozně zhoršilo. Dokonce mě museli na pár dní převést do ústavu pro super-hyper-těžké-případy, který leží na dost odlehlém místě, to jest někde na hranicích naší země. No a pak se to zase zlepšilo a nakonec mě pustili. Konec pohádky,“ uzavřel povídání Pein a zasmál se. „Hej jak-že-se-menuješ, pohni s tím jídlem.“
„Tobi šéfe, Tobi is good boy!“

Ozvalo se zaklepání na dveře a do pokoje vešla sestřička a optala se: „Pane Deidaro, nemáte hlad?“
Blonďák ležící na posteli cosi zavrčel a žena to vzala jako ne, tak zase odešla.
Na Deidaru zvuk zapadajícího zámku, následovaný dalším zvukem zapadajícího zámku a dašího těžkého zámku, dovršený spadnutím dvou závor, působil strašně depresivně. Nejenže mu sebrali svobou, ale jemu sebrali i možnost provozova své krásné umění! Navíc ani pořádně netušil, kde se bere ta jeho agresivita, při vyslovení slov „nejlepší kámoš“. Měl nějakou předtuchu, že za to může Tobi, ale neokázal si to zařadit.
Také nemohl tušit, že na něm Tobi tajně prováděl podvědomou terapii ve chvílích, kdy on spal ve své posteli. Sice tvrdě spal, ale podvědomě vnímal slova pouštěné ze schovaného přehrávače. To bylo Tobiho malé tajemství úspěchu.
„Život je šílenec,“ řekl si pro sebe Výbušný fantik, „alespoň nebudu muset ani tady poslouchat šéfa. I když je trochu divný. Tehdy přece ho převezli sem, Konan ho tolikrát viděla v tomhle areálu, ale ve finále se zdejchne.“
Hold netušil, že ústav onehdy zapomněl informovat organizaci o změně pobytu Peina, kvůli zhoršení stavu.

Tobi kupodivu večeři ukuchtil, ale nedalo se říci, že by to bylo poživatelné. Měly to být Dango s omáčkou.
Dokonce i Zetsu, když si ke své porci přičichl, vyhodil ji z okna. Pein měl co dělat, aby nezačal opět řádit. „Tobi, cos do toho sakra dal?“
Jakmile Tobi začal vyjmenovávat suroviny a ukazovat jejich obaly, či krabičky, udělalo se ostatním špatně jen z těch informací.
Kakuzu chtěl Tobiho praštit za takové zbytečné plýtvání surovinami, třebaže šlo o věci s hodně dlouhou prošlou lhůtou, v tom mu ale zabránil šéf.
„Stále vám říkám, že rvačky máte nechat na mise.“
Situace se trochu uklidnila a přišel čas na večerní šálek čaje. Šéf se opět začínal bát o Konan. Ostatní ale raději kvůli bezpečnosti téma nenápadně převedli na opožděného Deidaru.
Ale to také nebylo to pravé …
Pein se zamyslel a poté se zeptal: „Hele a nezdálo se vám, že by se Deidara nějak příliš karádil s Konan?“
Na ta slova zvedl Tobi hlavu. „Jak příliš kamarádil? Deidara je přece můj kámoš!“ Poté prudce vstal a pokračoval, „jak jste si mohli dovolit mi přebírat mého nejlepího kámoše Deidaru? Deidara je MŮJ NEJLEPŠÍ KÁMOŠ! MŮJ NEJLEPŠÍ KÁMOŠ!“ a při jeho posledním výkřiku se vyplašili všichni noční ptáci v blízkém okolí.
Akatsuki, včetně Peina, který Tobiho výplod absolutně nechápal, jen mlčky zírali na Tobíka, kteý ještě vztekle zadupal nožkama a s dlaněmi zaťatými v pěst nasupeně odkráčel z místnosti. Nezapomněl pořádně bouchnout dveřmi, až zapadl zámek.
„Co to ten k*etém ku*va vyvádí?“
„Šéfe, tohle vážně na Tobim není normální,“ doplnil svého parťáka Kakuzu, zatímco se Kisame začal smát. Itachi se snažil zachovat chladnou image.
Sasori z toho byl také překvapený a Pein? Tomu nad hlavou opět zablikal výrazný otazník.