Příběh zrzka v trenkách-2.kapitola

Velice brzy jsem zjistil, že chodit v noci v trenkách je naprostá blbost. Byla mi zima a Hidan byl zásadně proti tomu, jít do nějakého města ukrást nějaké oblečení. Mám ovšem pocit, že to říkal proto, že sám nevěděl kde jsme, protože kde je město, tam je určitě i hřbitov a tam jsou určitě i těla.
O půlnoci, po několika pádech do potoka, chození v lese v kruzích a spadání do něčeho co velice připomínalo naprasklé potrubí města, jsem spatřil světýlka. Štěstí jsem oněměl mé prosby Bohu byly vyslyšeny, před námi bylo město.
Bál jsem se, co by obyvatelé města řekli, kdyby mě viděli jak nesu v ruce hlavu ošklivého chlapa. Útěchou mi bylo, že byla tma a tudíž nikdo nemusel Hidana vidět.
S hlasitým povzdechem jsem se vydal po špičkách do města. Plížil jsem se podél zdí až do doby, než jsem kvůli tmě přistál hlavou v popelnici a Hidan i s kosou mi vypadl do potůčku podél zdi. Hidan vztekle nedával a já se marně snažil dostat z popelnice. Mé naděje na to, že si nás nikdo nevšimne byly v tahu, jako pára nad hrncem.
Sotva jsem se vyhrabal z popelnice, z jednoho okna vykoukla velice půvabná dívka v košilce s velkým výstřihem. V tu chvíli jsem nechal Hidana Hidanem a zařval jsem svojí obvyklou hlášku: „Strike! Tohle je přesně můj typ!“
Dívka zrudla jako rajče, hodila po mě květináč a zaklapla okno. Chtěl jsem za ní vyšplhat, ale pak jsem si vzpomněl na Hidanovu hlavu na dně jezírka. Rychle jsem skočil do vody a div jsem nedostal šok, jak byla studená. Rychle jsem vylovil jak Hidanovu hlavu, tak jeho kosu a urychleně jsem se vydal doprostřed města.
Hidanovu hlavu jsem hodil do prázdné popelnice a kutálel jsem jí, požádal jsem Hidana, aby byl zticha a velice mě překvapilo, že mne poslechl. Popelnici jsem dokutálel na hřbitov a tam mě Hidan požádal (čti: řval na mě jako blázen, což je) abych mu vykopal to tělo.
Bylo to nejnechutnější co jsem kdy dělal. Do mauzolea jsem se musel vloupat, pak jsem zakop o kýbl a přistál na mrtvole, nakonec se mi podařilo najít lopatu. Neptejte se proč, jsem si nevzal jedno z těl co tam byly, sám to nevím.
Pak jsem šel vykopat první hrob, bylo tam velice podivné jméno, něco jako Uchiha Mikoto. Bylo mi jedno jakého chlapa vykopu, hlavně abych to měl za sebou a tak jsem si vyndal mobil i kladivo z trenek (už to celkem tlačilo) a začal kopat. Začal jsem o půlnoci a skončil jsem kolem dvou hodin ranních. Hidan mi do toho celou dobu mlel, ale nakonec se mi podařilo mrtvolu vykopat. Hidan byl celý natěšený a já znechucený. Sotva jsem otevřel rakev, už jsem se pozvracel a málem dostal infarkt. Uvnitř rakve byla ženská ne chlap, to znamenalo příval nadávek od Hidana a vykopávání začalo nanovo, tentokrát jsem kopal jakéhosi Asumu.
Velice se mi ulevilo když jsem kolem čtvrté ranní vykopal chlapa a ne ženskou. Pak jsem ještě ukradl co nejtlustší nit a co největší jehlu. Po celou dobu co jsem Hidanovi šil hlavu k tělu, mi nadával, že jakýsi Kakuzu, to uměl mnohem lépe. Poté co jsem mu praštil jak s napůl přišitou hlavou tak s jehlou se mi začal omlouvat a přemluvil mě, abych přece jen pokračoval. Nechal jsem se přemluvit a nakonec jsem mu přece jen tu hlavu přišil.
Pak jsem si lehl a usnul jsem. Hidan usnul až za chvíli.
Odpoledne nás probral hrobař a nadával nám, Hidan ho chtěl zabít, ale nakonec se mi podařilo popadnout za vlasy a táhnout ho za sebou. Zatímco hrobař za námi běžel s úmyslem umlátit nás lopatou, já jsem přemýšlel, jak asi budu působit na lidi, když mám jen trenky.
Nakonec jsme se s Hidanem zastavili před jakousi vývěsní tabulí. A tu jsem si to uvědomil: U toho hrobu jsem nechal svoje milovaný kladivo a svojí jízdenku domů. Okamžitě jsem Hidanovi přikázal, aby na mne počkal u té tabule a rozběhl jsem se na hřbitov. Schoval jsem se v jednom keři kousek od hrobaře.
Hrobař si pozval dva lidi, neměl jsem ponětí kdo to je, ale myslel jsem, že na té tabuli nebylo nic o maškarním. Oba dva měli podobnou uniformu a každý z nich měl jinou masku přes obličej.
„Sakra oni si pozvali ANBU.“ řekl Hidan, který se objevil vedle mě. Už chápu proč většina lidí, kterým jsem se tajně objevil za zády, tolik ječí. V tu chvíli se o mě znovu pokoušel infarkt, jak jsem se lekl. Jakmile jsem se trochu zklidnil, zeptal jsem se: „Kdo jsou ANBU?“ a Hidan se na mě podíval jako na blázna. Pak mi řekl vše o ANBU.
Chvíli jsme se ještě schovávali v keříku, pak si ANBU od hrobaře vzali jak kladivo, tak mobil a já jsem padal do prázdnoty. Veškerá naděje mě opustila a potřeboval jsem si to na někom vybít. Sotva hrobař odešel, popadl jsem Hidana za límec a začal jsem s ním zuřivě třást řvouc: „Ty jeden blbe!! Jak se odtud dostanu!! Já ten telefon potřebuji!!“
Hidan se tvářil jako by viděl šílence a řekl: „Tak je budeme sledovat a zjistíme, kam ti dali věci.“
Hidan vyrazil a já jsem ho pochybovačně následoval. Došli jsme společně k jakési velké červené budově, kam ANBU zavítali. Hidan řekl, že je to pr*ser, protože tam bychom se prý nedostali, jekož tam sídlí jakási Hokage, a že budeme muset chvíli počkat až pozdvižení okolo nás ochabne a pak se tam v noci vloupat a ukrást to, mezi tím mi prý musíme sehnat nějaké oblečení.
Při cestě do jednoho z obchodů s oblečením mi Hidan povídal něco o tom, že tady budou mít jakousi diskotéku. Když jsem se zeptal co to je diskotéka, Hidan mi zanadával a řekl mi, že je to něco jako bál, to už jsem chápal. Rozhodl jsem se, že tam půjdu, protože by tam mohla přijít ona, ta mystická dívka co jsem ji potkal v noci.
V obchodě jsem si vybral bílé kalhoty, černé tričko a nemohl jsem zapomenout koupit si oranžovou šálu, bez které nedám ani ránu. Všechno jsme to kradli a majitel obchodu nám nadával.
Když jsme byli pryč z dosahu rozzuřeného majitele, ozvalo se mohutné zakručení v břiše, následované ještě mohutnějším, které bylo moje. Hidan prohlásil, že má hlad, že se tady před obchodem sejdeme za deset minut a šel sehnat nějaké peníze. Povzdechl jsem si a vydal se do ulic, ale snažil jsem se nezapomenout cestu zpátky. Procházel jsem se kolem divných obchodů. Zrovna jsem si prohlížel takové divné nože a hvězdice (později jsems e dověděl, že jsou to kunaie a shurikeny) ve výloze jednoho obchodu, když v tom kdosi zařval: „Ty si ani nedokázala zabránit Sasukemu aby zůstal ve vesnici, tak se přestaň povyšovat!“
„Ale přivedla jsem ho zpátky!“ řval druhý hlas.
„Všichni ví, že ho přivedl Naruto, tak si přestaň vymýšlet ty vysoký čelo!“
„Ne, ne! Beze mě by byl Naruto nahranej, ty jedno prase!“
„Holky, prosím vás, přestaňte se hádat. Chci jen, abyste mi pomohli vybrat oblečení.“ vypískl třetí hlas.
Pozvedl jsem hlavu a spatřil trojici holek. Jako první mě zaujala ta růžovláska. Pane Bože! Jak jen může mít růžový vlasy! No to je hrůza! A ještě to vysoký čelo a ještě k tomu se tváří jako světák. Kdyby byla kluk býval bych se s ní porval. To ovšem neznamená, že byla nejhorší. Druhá byla vcelku hezká blondýnka. Zajímalo mě, jestli je taky tak blbá, jako všechny blondýnky, no rozhodně na to vypadala. Třetí na mě nepůsobila ani špatně, ani dobře. Měla černé vlasy a…..no myslel jsem, že si ze mě dělaj srandu. Ta holka byla evidentně slepá, jak jinak by mohla mít oči bez panenek.
Zatřásl jsem hlavou abych potlačil ten šok, přistoupil k té černovlásce a zeptal se: „Nepotřebuješ někam odvést? Určitě je to pro tebe těžké, být slepá.“ Všechny se po těchto slovech zastavily a koukly se na mě. Tmavovlasá dívka to zřejmě psychicky nevydržela, páč sem se k ní moc naklonil, zrudla jako rajče a omdlela. Růžovláska na mě zařvala: „Ty jeden negramotní blbe! Hinata není slepá!“ a sklonila se k Hinatě. Blondýnka se na mě podívala a zeptala se: „Ty jsi tady nový?“ Přikývl jsem a blondýnka pokračovala: „Tak to ledacos vysvětluje. Já jsem Ino a tohle je Sakura.“ Znovu jsem přikývl a řekl: „Já jsem…..“
„LAVI!!“ zařval kdosi za námi a já se polekaně otočil. Stál tam Hidan a v ruce třímal peněženku. Nechtěl jsem vědět, kde ji vzal, páč byla od krve. Hidan, který peněženkou vítězně mával ustal uprostřed pohybu a podíval se z Ino na Sakuru, očividně šokován. Ino i Sakura na tom byly stejně. Hidan se z šoku vzpamatoval jako první: „Lavi jdi od nich! Ony byli s tím ananasem co mi urval hlavu a zakopal!“ Několik vteřin jsem nechápal o co jde, ovšem když se po mě Ino rozmáchla kunaiem, pochopil jsem. Jen tak, tak jsem se vyhnul. Rychle jsem ustoupil k Hidanovi.
Sakura nechala Hinatu Hinatou a nasadila si rukavice. Hidan se zeptal: „Umíš aspoň nějakou techniku?!“
„Bez svého kladiva nic.“ řekl jsem a byl jsem zaplaven haldou nadávek od Hidana. Po té co se Hidan trochu uklidnil a poté co byl zasažen nožem do ramene mi řekl: „Teď se skrč a zůstaň při zemi rozumíš?“ Přikývl jsem a dělal to, co mi řekl. Hidan se rozmáchl kosou a točil s ní pořád dokola a tím zabránil Ino a Sakuře v přiblížení. Lidé kolem ječeli a hysterčili. Hidan ovšem nemohl točit s kosou dlouho. V jednu chvíli se najednou zastavil a nemohl se hnout. Podíval jsem se dolů a spatřil stín. Rychle jsem od Hidana odskočil, protože stín se vrhl i ke mně. Při všem tom uskakování jsem viděl, že jeho původce je kluk s hnědými vlasy, připomínající ananas. Hidan na mě zařval: „Lavi dávej bacha! To je ten šmejd co mi usek hlavu a pohřbil mě do země!“ Hrklo ve mně a pocítil jsem paniku. Zatímco jsem usilovně uskakoval, objevil se vedle ananasu další kluk. Obrovský tlouštík. Nevím jak se mu to povedlo, ale dokázal zvětšit ruku a tím mě odhodil do jednoho z obchodů.
Schoval jsem se za pult a přemýšlel co budu dělat. Prodavač mezitím utekl dveřmi. Popadl jsem jakýsi řetěz, k jednomu konci jsem připevnil katanu a rozběhl jsem se k zadním dveřím. U zadního východu bylo přesně to co jsem chtěl: halda popelnic. Co nejrychleji jsem po nich šplhal, takže jsem několikrát zapadl přímo do popelnice. Když jsem byla na střeše jak jsem si plánoval, ještě jsem si vzal víko od popelnice a plížil jsem se po střeše k místu, kde byl Hidan. Zaslechl jsem jak ten tlouštík říká tomu ananasu: „Shikamaru, kdo byl ten druhý? Nemyslíš, že by to byl nový z Akatsuki?“
„To si nemyslím, Chouji. Je na to moc slabý.“ řekl mu Shikamaru a já měl co dělat abych tam nevtrhl, ale uvědomil jsem si, že pak už bych byl v prd…..v háji, začínám už se vyjadřovat jako Hidan pane Bože! Shikamaru pak řekl Hidanovi: „Myslel jsem, že jsem tě už vyřídil!“
„Takový *cenzura* jako ty mě nemůže dostat! Lavi je můj nový parťák! A už nemakám pro Akatsuki tak sklapni hubu!“ řekl mu Hidan. Ani jsem tam nepotřeboval být, abych věděl, že se Shikamaru zašklebil a řekl: „No jo, ale ten tvůj parťák vzal do zaječích a tebe tady nechal na pospas.“
To už jsem se ovšem rychle postavil a hodil víko od popelnice. Světe div se, trefil jsem Shikamara přímo do kebule a to takovou silou, že ztratil vědomí a tím pádem byl Hidan volný. Okamžitě jsem Hidanovi hodil konec řetězu, na kterém nebyla katana. Hidan mě sice málem zabil kosou, kterou mi hodil, ale pak vyšplhal a společně jsme zdrhli. On sice nechtěl, ale po tom co jsem řekl: „Já vím Hidane! Ty jsi prostě třída, tebe by nemohl nikdo porazit, ovšem je jich přesila, přišli by jim posily a já jsem pro tebe jen přítěž. Určitě by tě dostali, když máš sebou takového lempla jako jsem já,“ Hidan hrdě vypjal hruď a společně jsme zdrhali. Věděli jsme, že po nás teď budou všude pátrat a tak jsme se schovali do nejbližšího místa, které nás napadlo. Ano máte pravdu, nad popelnice prostě není.