Pomsta brouka

Tak snad se vám tahle jednorázovka bude líbit už sem na ni měl pár pozitivních reakcí ..tak uvidím no..

Sakura měla nějakou práci a tak nechala Naruta samotného uprostřed vesnice.
Slunce pořád silně škvařilo a Naruto si sám sebe představoval se Sakurou na daleko opuštěném místě v nějakém studeňoučkém rybníce.
"Ach... to by bylo..." pomyslel si a mlaskl si pro sebe. Byl zaujatý ve svých myšlenkách tak dokonale, že si ani nevšiml, že mu jde naproti Shino. Ten si kráčel ve své obvyklé mikině a s broukama na rukách s pochmurným výrazem.

Vtom spatřil Naruta a blesklo mu v očích.
"Naruto..." vyslovil svým hlubokým hlasem ale Naruto byl stále ve svých představách a zrovna slintal nad představami Sakury v plavkách. Shino se zastavil a pozoroval slintajícího Naruta, jak se kymácí ze strany na stranu a vůbec ho nevnímá.
"Naruto!" vykřikl a mával rukama před jeho očima, ovšem bez viditelného účinku.
"To jsem sakra pro všechny neviditelnej nebo co!" vykřikl si sám pro sebe se zlostí a pak mu do hlavy vlétla myšlenka pomsty.
Dobře... nehceš mě vnímat, nebudeš... Ale nemysli si, že z toho vyvázneš jen tak...pomyslel si a tiše něco šeptl broukovi na jeho ukazováčku. Brouk vytvořil grimasu smíchu a se srozumitelným kýváním přeskočil na Naruta. Zalezl mu pod rukáv, ale Naruto si dál pochodoval s očima zavřenýma a slinou tekoucí z jeho pusy. Brouk se pomalu dostával s ruky na tělo, lezl níž a níž a divoce se přitom řehtal - pokud se brouci smějí. Ale ti Shinovi to možná dovedou.

"Prosluněné pláže, všude písek a hřejivé slunce... vlny omývající břěh a Sakura v plavkávh běžící ke mě... To by bylo..." pomyslel si Naruto a dál pokračoval ve svých představách. Bohužel, naproti němu se náhle objevila právě Sakura.
"Naruto, ahoj, promiň, že jsem odešla, ale musela jsem vyřídit něco u Tsunade, omlouvám se ti." vychrlila ze sebe a pohlédla na něj.
"Naruto?" řekla a dotkla se jeho ramene. V tu ránu se Naruto probral z myšlenek a zděsil se.
"Ááá, Sakuro!" vykřikl. Jenže mu právě ta tekoucí slina vystřelila přímo do Sakuřiny tváře.
Rozprskla se a Sakura vyjekla. Naruto vyjekl také a zděsil se.
"Co jsem to.." ale to už schytal další ránu přímo do nosu.
"Proč mám takovou smůlu?" ptal se sám sebe v duchu.
Postavil se na nohy a ihned spustil omluvnou řeč.
"Promiň mi to, Sakuro, víš já jsem byl ponořený v myšlenkách o tobě a ..."
"Cože?" vyjekla Sakura a změřila si ho pohledem, "cos to říkal?"
"No, říkal jsem, že jsem byl v myšlenkách ponořen do představ o...o...o rámenu, víš!" vykoktal ze sebe a promnul si nos.
Sakura chvíli mlčky stála a pak pokývla hlavou, usmála se a řekla: "Ty jsi fakt blázen, Naruto. Nechápu, co tím myslíš, ale pokud to mám brát jako omluvu, dobře."
Naruto si oddechl.

Vtom ho ale něco začlo šimrat u břicha a tak se rychle poškrábal... nepomohlo to a svědění začalo sílit a klesat stále níž. Naruto začal rudnout, až to neydržel a začal se divoce drbat v rozkroku.
"Ááá, joó, joó, to je ono..." vysoukával ze sebe a spokojeně předl.
Sakura přihlížela na škrábajícího se Naruta a nevěděla, co si o tom má myslet. Pak se Naruto sesunul k zemi a pořád se škrabal. Vydával u toho divné zvuky a něco brebentil.
V Sakuře to začalo vřít...to mi jako dělá schválně nebo co!?
"Naruto, co se děje?" zeptala se a snažila se působit klidně.
Naruto ale nic neříkal, najednou vstal celý upocený a zarudlý a vykřikl...
"Ááá, to nevydržím! Já to musím sundat, prostě musím! To jinak nejde... vylez!" vykřikl na celé kolo a začal si strhávat kalhoty.
V ten okamžik mu přiletěla taková facka, že ho to okamžitě uzemnilo a svědění přestalo.
"Ty prasáku!" vykřikla Sakura a rychle odešla...

Naruto ležel připláclý na zemi. Brouk mu vylezl z trenýrek a cupital pryč do nejbližšího keře, kde si vyskočil na ruku Shina. Ten si posunul na nose brýle, pohladil brouka a usmál se...
"Pomsta bývá zábavná, můj příteli!"