Myslíš si, že jsem blázen? - 4. díl

Skála se rozevřela a umožnila ninjům vstoupit do dlouhé tmavé chodby.

Vypadala děsivě, chladně a nebezpečně, ale Narutova touha vidět doupě svého otce ho hnala kupředu. Náhle mu kolem hlavy proletěl kunai. Ve tmě byl vidět jen obrys ženské postavy.

„Jaké je heslo?“ zeptala se.

„Jste pořád stejně zbrklá Kushina-sama. Málem jste zabila vlastního syna,“ podotkl nervózně Kakashi.

„A heslo?“

„Rodina a přátelství.“

Žena natáhla ruku a svou čakrou osvětlila chodbu. Měla dlouhé rudé vlasy a milý obličej. Pozorně si prohlédla všechny hosty a opřela se o zeď. Zavřela oči. Proměnila se v kámen. Naruto stále stál u vchodu, aniž by se zmohl na slovo. Stěna se znovu uzavřela. Skupinka se rozhlédla po chodbě se spoustou dveří.

„Pokud si dobře vzpomínám,“ zamyslel se Kakashi, „tak největší dveře vedou na cvičiště. Za nejbližšími dveřmi je kuchyň a naproti ní koupelna s horkými prameny. Zbytek si můžeme projít během přestávek ve výcviku. Měla by tu být i obrovská knihovna, ale možná už to mám po těch letech popletené. Teď si dáme pauzu a za hodinu se sejdeme na cvičišti.“

„Sensei, řekl jste, že mi řeknete něco o tátovi, až budeme v úkrytu…“spustil okamžitě Naruto.

„Dobře, dobře…“usmál se učitel, „Jak už řekl cestou Jamato, tvůj otec byl ve všech zemích znám jako Žlutý blesk z listové a všichni se mu vyhýbali. Také je pravda, že skoro nikdo neznal jeho techniky. Vypadal asi jako ty.“

„Ale určitě to nebyl takový blbec!“ozvala se Sakura.

„Eeee, je fakt, že Naruto bojuje a chová se jako jeho matka. Kushinu Uzumaki si moc dobře pamatuji. Měla dlouhé rudé vlasy a pořád se smála. Chovala se jako kluk, ale jako jedna z mála senseie málem porazila, ale došla jí čakra. Oba měli obrovské množství čakry, takže není divu, že ho má i Naruto. Pro Jirayu byl sensei jako syn a Naruto jako vnuk. Proto je naučil vše, co mohl.“
Mluvili o tom celé hodiny a pak se skupina odebrala na cvičiště.

Největší dveře za sebou ukrývaly obrovskou místnost bez zařízení. I přesto, že tu vyjma několika velkých lustrů a dvou prken opřených o stěnu nebylo nic. Na zdi u vchodu bylo pět pečetí. Kakashi odemkl tu s nápisem „voda“ a po podlaze se rozlila voda. Místnost tedy poskytovala vše, co bylo k tréninku potřeba – klid a možnost cvičit všechny druhy čakry. Naruto neúprosně pracoval na nové technice a zdokonalení svých pohybů až se mu to po dvou týdnech podařilo.

Mnohem důležitější však bylo, co se dočetl v jednom ze svitků psaných jeho otcem. Většina svitků byla o dokončených nebo rozpracovaných technikách. Naruta však nejvíce zaujal svitek uzavřený pečetí.

„Kakashi-sensei, nevíte, jak tohle otevřít?“

„Ukaž mi to? Tohle zvládnu. Vlastně jsem už asi jediný žijící ninja, co to dokáže, ale časem tě to naučím,“ usmál se Kakashi, „ale čtvrtý musel mít dost dobrý důvod, aby to zapečetil touhle pečetí.“

Odpečetil svitek a Naruto se dal do čtení. Hned mu bylo jasné, proč bylo tak důležité použít pečeť, kterou téměř nikdo nezná. Měl před sebou tajné informace o Danzovi a některých členech Root. Uprostřed svitku byla věta napsaná větším písmem než zbytek poznámek. Stálo tu: „Danzo s Madarou něco chystají.“

„Kdyby Danzo věděl, co o něm víme, určitě by nás nechal zabít,“ poznamenal Kakashi. Byl právě získanými informacemi poněkud vyveden z míry.

„Ale zajímalo by mě, jak získal ty informace, když všichni z Root mají na jazyku prokletou pečeť.“

„Každá pečeť se dá obejít a čtvrtý se o pečetě hodně zajímal…“
Byli v úkrytu dva týdny. Narutovi se podařilo naučit se využívat vodní živel. Po čtrnácti dnech se rozhodli vrátit domů. Naruto chtěl v úkrytu zůstat déle, udělat si z něj své sídlo, ale nakonec si to svým učitelem nechal vymluvit. Vydali se na cestu, ale už po pár minutách chůze se museli zastavit. Přímo před ně si sedl pták. V zobáku držel kus papíru se vzkazem.

„Naruto, jsme ve vesnici Orodame a potřebujeme, abys pořádně naštval Danzoa tak, aby tě k nám poslal. InoShikaCho“

Chlapec začal vesele poskakovat a křičet: „Kakashi-sesei, podívejte, mám Danzoa pořádně naštvat, no není to úžasné?“ radoval se jako malý.

„Ale jak ho chceš tak moc naštvat, aby tě poslal na misi? Nezpustí z tebe oči!“ namítla Sakura.

„Hm…“zamyslel se Kakashi, „jestli je to ta vesnice, o které si myslím, že to je, tak ho bude muset opravdu hodně naštvat. Těžko říct, jak by se to mohlo udělat. Napadá mě jenom ten tajný svitek z úkrytu.“

Skupina se tedy ještě na okamžik vrátila do sídla čtvrtého hokage a pak pokračovala v cestě domů do Konohy.