Hinatin odchod část 5.

,,Hm...Tak co těm tupcům uvařím...? Copak to tu máme! Fuj! To už tu musí být věčnost!‘‘ Hinata vzala štítivě do dvou prstů cosi zpola plesnivého, zpola shnilého a silně zapáchjícího. Původ tohoto byl neznámý a Hinata si nebyla jistá, jestli to chce vědět. Najednou to cosi vykviklo:
,,Co je toto za zacházení!‘‘ pištělo to naštvaně ,,Koukejte mne pustit!‘‘ Hinata mu ráha vyhověla a ,,cosi‘‘ se rozplácl na zemi. Z toho hnusného, plesnivého zřejmě rohlíku vykouklo nejdříve malé černé očko na zelené anténce, za ním celý zelenkavý pidimužíček v hnědém obleku a kostkované kravatě. Hinata poděšeně vyjekla a vyskočila na židli.
,,Ehm...velmi se omlouvám za vyrušení, ovšem mohl bych se vás, slečno na něco zeptat?‘‘
,,N...na co?‘‘ vykoktala k smrti vyděšená Hinata
,,Jaký je rok?‘‘
,,2-2009.‘‘
,,Cože?‘‘
,,2009!‘‘
,,Tím mi chcete, slečno říci, že jsem byl v nevědomosti již dvacet let?‘‘
,,To já nevím. Ale já mám taky otázku: Kde jste se tu sakra vzal?‘‘
,,Kdysi jsem se sem dostal v mé kosmické plechovce, byl jsem nerozvážný a ani jsem neshléhl kvalitu motoru. Ztroskotal jsem zde a poslední, co si pamatuji, je velmi malá modrovlasá dívka, která mi dala rohlík, abych prý nepošel hladem. Bylo to úsměvné, ale já se v tom zabydlil a v tentýž den upadl do nevědomosti.‘‘ pronesl jednooký zelenáček až nesnesitelným knižním jazykem

,,Jo tak takhle to bylo! Mohu vás uklidnit, ta modrovlasá dívka tu pořát žije, jen už není zrovna malá. A...máte jméno?‘‘
,,Velmi hloupá otázka, slečno! Co si myslíte? Že na mne volají ,Hej ty!‘ ?! Vlastně už si své jméno nepamatuji, ale vím, že mne zamlada nazývali Rákosníčkem. Není to zrovna důstojné, ale oni nikdy neoplývali obřílmí fantazií, mohu-li to takto říci. A vaše jméno, slečno?‘‘
,,Já jsem Hinata. Těší mě, pane Rákosníčku.‘‘ potřásla mu nejistě uchem, protože Rákosníček měl jen jednu nohu, po které poskakoval, a žádné ruce. U vchodu do jeskyně to zašustilo. Konan se vrátila z obchůzky.
,,Pein se opozdí, ještě si musel něco vyřídit!‘‘ zahalekala
,,Ehm...Konan-sama...myslím, že jsem tu někoho objevila.‘‘ šiptla Hinata
,,A to jako koho?...Cože? Rá...Rákosníčku!‘‘ rozeběhla se Konan a počala ho mačkat v náručí. Poté následovalo takové to přesládlé muchlování, vzpomínky atd. , což si asi dokážete představit.

Dřevěný plot kdesi v Konoze:
Shikamaru i Asuma byli do celé věci nezasvěceni, věděli jen to, že se někdo ztratil a vůbec je to netrápilo, vědíc, že nevědomost je sladká. Opírali se o plot.
,,Asumo-senseii? Mohl bych si taky zapálit?‘‘ bylo to až k neuvěření, ale Shikamarovi po čtrnácti letech života zajiskřily oči a prosebně se zadíval na svého mistra. Usmíval se tak sladce...
,,Co? Ale...já bych neměl...NEDÍVEJ SE TAK NA MĚ! Ach jo! Tak jo, ale až ti bude šoufle, nestěžuj si.‘‘ zavrčel nakonec a neochotně podal jednu cigaretu svému nejmilejšímu studentovi.
,,Dík!‘‘ nasadil Shikamaru znovu svůj obvyklý znuděný výraz ,,Kuck kuck! Co to sakra je? To je snad doutník, ne?‘‘
,,Ježiši! Vyplivni to! Já ti fakt dal omylem doutník!‘‘ smál se poděšeně Asuma
,,Ne-e...kuck...to přežiju...celkem....no tak dobře!‘‘ zahodil Shikamaru doutník kamsi do neznáma a slehce nazelenalou barvou v obličeji odešel domů. ...

V jisté konožské samoobsluze:
,,Jak to skara myslíte: mopy došly?!‘‘ ....Deidara se vzteká na nákupu...hech
,,Mrzí mě to, pane, ale nemohu nic udělat.‘‘ třásl hlavou brýlatý prodavač
,,Říkáte, to, protože nevíte, kdo já jsem!‘‘ křikl Deidara ,,Já jsem...obchodní inspekce!‘‘
,,Ach! Tak to se velice omluovám! Pojďte se mnou do skladu, něco tam určitě najdeme!‘‘ uklonil se a odtáhl Deidaru do skladu
,,Hm...dobře, tohle vypadá jako pořádný kšunt!‘‘ ukázal Deidara na mop s velikým nápisem ,SUPER-CLEAN 500‘ ,,Vezmu ho s sebou a pokud nebude odpovídat normám, nepřejte si mě!‘‘ dořekl a odešel.

Asi tři bloky odtud:
Celá parta usoudila, že přemýšlení o Hinatě nemá smysl, že až se bude chtít vrátit, vrátí se. Ovšem odkýblovat se z Narutova bytu se jim nechtělo. Nakonec poslali domů Nejiho, protože zdi, nábytek, a všechno ostatní nebylo imunní proti Hyuuga subojům. Hanabi měla Sakura pod ochranou a zůstala s nimi. Když se Neji schlíple vracel domů, stačil ještě nenápadně Hanabi jednu natáhnout.
,,Lidi, tady se nic neděje!‘‘ pronesl Naruto a Hanabi horlivě přikyvovala ,,Měli bysme se zeptat na nějakou misi!‘‘ Všichni souhlasili.

Kancl Tsunade:
,,Takže nějakou misi prio vás všechny? Pochybuji! Museli byste se rozdělit a Hanabi by tu musela zůstat a to by asi nepřežila. Myslím tím, že by jí neměl kdo ochraňovat před Nejim, ne, že by jí to vadilo.‘‘ usmála se Tsunade. Jo jo, k ní se donese všechno. ,,I když...měla bych tu misi třídy E. Genini stejně mají prázdniny, takže vám určitě zbyde. Venčení ninkenů. Kdyby existovaly i třídy F, G, H atd. jedno z toho by to bylo. Hanabi už takovou misi měla, takže kdybyste tápali...‘‘ zašklebila se a podívala se výsměšně na Naruta. Kakashi jí všechny story s týmem 7 vyprávěl.
,,Dobře, dobře!‘‘ přerušil ji Naruto ,,Kam teda máme jít?‘‘
,,Na kraji lesa na vás bude čekat Kibova sestra. A teď už padejte!‘‘ vystrčila je Godaime ze dveří

Kraj lesa:
,,Nazdar bačkoro! To už seš na tom tak, že musíš tělat TOHLE?‘‘ byl Kiba véélice vlídně přivítán svou sestrou
,,Baf...To tě vůbec nemusí zajímat! Abys věděla, tohle je jen krycí činnost, naše mise musí probíhat v naprosté tajnosti!‘‘ zalhal Kiba. Jeho sestra se na něj ironicky podívala a zmizela mezi stromy.
,,Okis! Takže já si vemu...tohohle!‘‘ ukázal Naruto na nepřívětivě se tvářícího buldoka
,,Ne! Toho si vezmu já! Mě poslouchá!‘‘ vykvikla Hanabi ,,Ty si radši vezmi toho jezevčíka!‘‘ A tak se Hanabi s buldokem, který byl mimochodem jen o tři centimetry menší než ona, a Naruto, Sakura, Shino, Kiba a Kurenai s i tak celkem obstojnými ratlíky vydali na venčící procházku.
,,Sakra! Bimbo, buď hodnej! Nech veverku! Bimbo, néé! Pomoc!‘‘ vřeštěla Hanabi, vlajíc za svým ,miláčkem‘ přes křoví, kameny trní a podobné zrádnosti lesa.
,,Bimbo, k noze!‘‘ křikla rázným hlasem Sakura, až se Narutovi zježily vlasy na zátylku a naskočila mu husí kůže. Bimbo poníženě přiťapkal zpátky. Hanabi nadšeně souhlasila a výměnou psů. U Sakury se Bimbo neodvážil ani zatahat ke křovíčku. Sešeřilo se.
,,To už domů asi nestihneme. Ségra mě sice zabije, ale musíme přespat v lese...‘‘
,,Cože?!‘‘
,,Kecám! Jde se domů!‘‘ zazubil se Kiba a naše neúplná parta se vydala zpátky domů.