Co dokáže láska?, část I.: Král umírá

Seděla v komnatě. Černé oči upírala do noční oblohy s hvězdami. Dlouhatánské kaštanové vlasy a rozprostíraly na zemi a černé šaty s korzetem zrovna tak. Bílé, neopálené ruce měla složené v klíně a na celkově bělostném a propadlém obličeji udržovala kamenný výraz.
Náhle do místnosti vešel mladý muž, sluha, v černobílém obleku. Uklonil se a spustil.
"Tatanari-hime, Váš ote Vás chce vidět." Mladík vypadal velmi svěže a nebylo pochyb, že to byl fešák, ale Tatanari jen pomalu odvrátila hlavu od okna. Pak se na mladíka podívala svýma černýma očima a mladíkovi vyvstaly ruměnce.
"Vyřiďte mu, že tam hned budu." řekla potichu, aniž by se její výraz nějak změnil.
"Ale slečno... Váš otec.. On.." Mladík zjevně nebyl schopen cokoli říci. Chvíli tam tak přešlapoval a váhal, zda-li má krále neposlechnout a princezně říct tu zprávu, a nebo uchovat tajemství. Král byl ve vážném stavu, ale princeznu měl moc rád.
"Co se stalo s mým otcem?" Mladík si nevšiml, že Tatanari vstala a přešla k němu.
"On... umírá." Světlehnědé oči podlehly černým a uhnuly. Černé však pořád pátraly po celém obličeji, kterému světlehnědé oči náležely. V dalším okamžiku Tatanari vyšla z pokoje a přidržujíc si dlouhou sukni běžela hradem k otcově komnatě.
"Tatanari.." zachroptěl král, když se dcera přihnala do pokoje. Ošetřovatelky okamžitě vycupitaly z komnaty, ale Tatanari jim nevěnovala pozornost. Vyděšenýma očima hleděla do ztrápeného a unaveného obličeje svého otce.
".... otče..." šeptla a začala mít ten divný pocit v žaludku, který předchází slzám.
"Jsem již starý, Tatanari. Pojď ke mně." řekl král a přivolal si rukou dceru k sobě. Tatanari k němu přišla.
"Nejdřív matka, teď ty?" vzlykla Tatanari a v oku se jí začala tvořit první slza.
"Jsem starý. Tatanari," zašeptal a vzal dceru za ruku. Reagovala jako hadrová panenka. "Musíš po mně vzít vládu. A není to jen vláda nad touto zemí, ale i nad jednou z organizací daleko, daleko odtud."
"Jakou?" šeptla Tatanari a z očí se jí řinuly slzy.
"Její jméno znamená Červený měsíc."
"Otče! Není čas na vtípky." odsekla Tatanari, ale slzy vytrvaly.
"No dobrá," uchechtl se otec, "ta organizace se jmenuje Akatsuki. Jejím vládcem je ..."Otci klesla hlava na polštář a již nepromluvil. Tatanari mu přiložila dva prsty k tepně a roztřásla se.
"Je mrtvý..." hlesla.

Pokračování příště.