Členka rodu Uchiha 5.kapitola

Nashijo měla sevřenější žaludek než kdy jindy.

"To sem tak nérvozní kvůli tomu, že mám jít s Deidarou ven? No dobře možná, že je to rande a holky před každým rande jsou vždycky nérvozní."

Když si to Nashijo už chtěla namířit z central parku rovnou domů tak jí zastavila myšlenka.

"Hmm... Třeba bych si mohla něco koupit. Zrovna v té čtvrti Šibuja. Ach ano!Peníze mám" říkala si pro sebe tuto větu, když se nadšeně koukala do peněženky.

Šla směrem ke čtrvrti Šibuja. Cestou tam potkala... Ach ne! Naruta s Hinatou! Chtěla se jim vyhnout jenomže Naruto Nashijo chytl za hlavu a otočil jí.

"Ahoj Nashijo! Co tu děláš!? Vždyť tohle je čtvrť spíše pro zamilovaný a ty zamilovaná nejsi nebo snad jo?"

Nashijo zase zrudla.

"N-Naruto-kun, možná by ses jí ptát neměl."řekla Hinata. Ta totiž moc dobře věděla jak se Nashijo červená. Když se jí na to jednou někdo zeptal, také zrudla a proto věděla jaké to je.

"Ale houby! Tak co Nashijo copak tu děláš?" optával se pořád Naruto.

"Když to chceš tak moc vědět. Tak si sem jdu koupit nějaký pěkný oblečení!" říkala Nashijo.

"Neříkej mi, že máš rande!?" vyjekl Naruto.

"Copak si holka nemůže jednou za čas vyrazit na nákupy?" vyjížděla na něj Nashijo.

"Tak fajn. Vyhrálas, ale stejně by mě to zajímalo." říkal Naruto.

"A copak tu spolu děláte vy?!" optávala se najednou zase Nashijo.

"Máme rande!" usmíval se Naruto, ale Hinata se začala červenat víc než před chvílí Nashijo.

"N-Naruto-kun, tak bych to zrovna nenazvala, protože děláme do školních novin krátký článek o Šibuje." objasňovala to Hinata.

Naruto se na ní tak divně koukl:"Hmm. Já myslel, že to taky bereš jako rande. Proto sem se taky přihlásil, že na tom článku budu pracovat s tebou."

"N-Naruto-kun! T-Tak dobře je to teda r-r-rande!" řekla stydlivě Hinata.

Nashijo se chtěla už vypařit a nechat je o samotě, tak jen řekla:"Ohayo!" a odešla.

Nashijo si při pohledu na Hinatu uvědomila, jak se asi tváří když jí osloví Deidara. Pořád na něj musela myslet. Vůbec ho nemohla vyhnat z hlavy.

Rohlížela se po krámech a hledala to, co by jí asi tak nejlépe padlo. Pak se zastavila u jednoho krámku, vešla do něj a nemohla uvěřit svým očím! Byla tam Ino se Sakurou.

"Ach jo! Další známý." myslela si Nashijo. Ino se Sakurou na Nashijo zamávali.

Nashijo tedy šla k nim.

"Ahoj copak tu děláš?!" (Tuhle větu snad dnes uslyší tisíckrát!)

"Ále! Jdu si vybrat něco na sebe, ale absolutně netuším co by mi asi tak slušelo." svěřila se Nashijo holkám, které se začali smát.

"Neboj se, my ti pomůžem. Tak jdeme na to Ino!" řekla Sakura.

"No jasně!" souhlasila Ino.

Sakura a Ino se okamžitě začali přehrabávat v oblečení a při tom pokukovali po Nashijo. Nashijo se na ně jen zmateně koukala.

"Zkus si tohle!" najdenou vykřikla Ino skoro přes celý krámek.

"Jo.To vypadá dobře." odsouhlasila jí to Sakura.

Nashijo si tedy zalezla do kabinky a vystoupil skoro někdo úplně jiný. Nashijo to tak slušelo!
Měla černé triko s Uchiha znakem, fialovou sukni a pod ní legíny.
"Páni. Možná, že ti to sluší víc než mě a Ino!" řekla Sakura po tom, co uviděla Nashijo.

"Zase to tolik nepřeháněj Sakuro." říkala Ino.

"No tak jo." souhlasila Sakura.

"Tak. Vypadá to dobře? Mám si to koupit?" ptala se Nashijo, jako kdyby tušila co řeknou.

"Že váháš!" řekly holky společně.

Když už Nashijo vylezla z krámku byla hrozně spokojená. Dokonce i ona sama si myslela, že jí to sluší.Už konečně byla doma!

"Tak jak si se bavila s Minase?" ptal se hned Itachi.

"S kym?E-Ehm. No já sem se bavila dobře. Zastavili jsme se v kavárně a pokecali." řekla Nashijo.

"Aha." řekl Itachi a dál ho rozhovor nezjímal.

Nashijo si oddychla a šla nahoru po schodišti do svého pokoje. Tam si sedla na postel zcela vyčerpána.

Podívala se směrem k hodinám. Bylo už šest hodin.

"To abych se začala pomalu připravovat." řekla si pro sebe Nashijo potichu. Už se zvedala a vytahovala si nové oblečení z tašek.

Když se převlékla, koukla se na sebe do zrcadla a myslela si:"Holka ty si dobrá! Už ani nejsi nérvozní. To on bude nérvozní! Ze mě! Haha!"

"Co to dělam? Vždyť je mi jen dvanáct a jemu patnáct, ale i tak.No co, tak tam prostě půjdu ať mě má rád nebo ne." zamyslela se znovu Nashijo.

Když sešla dolů po schodech do obýváku přijít Itachimu oznámit, že jde ven tak Sasuke při pohledu na ní vyprskl ten džus nebo co to bylo.

"Jdu ven." řekla prostě Nashijo.

"Pfffff! (utřel si pusu od džusu) Že máš rande viď? Ty ses tak vyfikla a navíc sedm hodin je akorát čas na večerní obchůzky městem pro zamilovaný." říkal Sasuke rýpavě.

"To je fakt! A Sasuke vem si mop a setři tu lepkavou hmotu ze země jinak se na ní zase přilepim jako minule když si vyprsk smíchy u Scary movie." nadával Itachi.

"Ty to nechápeš? Byla to největší sranda, kterou sem kdy zažil." vysvětloval Sasuke.

"Mno pro mě to sranda rozhodně nebyla. Myl sem si tu nohu někdy ještě v jednu ráno." objasňoval itachi.

"Ale to byla tvoje chyba neměl si tam šlapat." zanadával Sasuke.

"Ehm! Ehm! Trochu mimo téma." zakašlala Nashijo.

"Já na tebe úplně zapomněl! No tak jo. Můžeš jít, ale jen pod podmínkou, že se dneska večer v devět hodin vrátíš jasný?!" říkal Itachi.

"Jasný!" rozzářily se Nashijiny oči a dva starší bratři už jen slyšeli jak práskly hlavní dveře od domu.

"Ty jo! Tys jí to fakt povolil a bez dozoru!" divil se Sasuke.

"Nebyl si to ty? Kdo mi říkal ať povolim vodítko?" ptal se Itachi.

"To víš no. Potřeboval bych ten pamatováček jako Nevil v Harrym Potterovi." řekl Sasuke.

"Ty ses zase koukal na Harryho? Tak to pro ten mop jdi okamžitě. Určitě je tam už dvojitá vrstva toho džusu." rozkazoval Itachi. Sasuke se jen zvedl líně z gauče a šel pro ten mop. Mezitím si Itachi přepnul zase na jiný program.

Nashijo už běžela ke stromu Sakura u Šibuji.

"Fajn! Sem tady první Deidara tu ještě není."oddychla si Nashijo, netrvalo to dlouho a Deidara se zjevil.

"N-Nashijo? Si to fakt ty?" koukl se nevěřícně na sedící dívku pod stromem.

"C-co? Jo sem to já!" vzhlédla k Deidarovi a dokonce se i trochu pousmála.

"Tak co si mi chtěl říct? Proto sme přece tady." dodala Nashijo.

"Chtěl sem s tebou probrat ten včerejšek. To co se stalo. To jak si mě objala od tý chvíle to nemůžu dostat z hlavy." začal o tom mluvit Deidara.

"Nápodobně. Já to cítím stejně." říkala Nashijo.

"Opravdu? Tak to sem rád." oddychl si Deidara.

"Jo já taky." souhlasila s ním. Potom se posadili pod strom a začali si povídat. Bylo to jako kdyby se znali už od malička. Ani chvilku nebylo ticho.Až když pak najednou Nashijo vykřikla:"Jé! Hele padá hvězda rychle! Něco si přej!"

Deidara se koukl na Nashijo, která se nadšeně koukala na oblohu. Deidara se přišoupl k ní a aniž by na něco čekal nebo se zarazil Nashijo políbil. Nashijo ze začátku byla pěkně vyjukaná, ale neuhýbla později mu polibek opětovala.

"Přál jsem si abych se k tomuhle odhodlal." Pošeptal jemně Nashijo do ucha.