Tajemství úplňku - kapitola 2.

„Nejdřív tě představím s tvou budoucí týmovou partnerkou,“ oznámila Hana a zastavila uprostřed zahrady.
„Já budu mýt kolegyni?“ vytřeštila Shikami oči a nevěřícně koukala na svou učitelku.
„Samozřejmě, přece vás nebudu trénovat jednu po druhé,“ přikývla Hana a svůj pohled stočila k právě přicházející osobě.
„Jsi hotová Taiki?“ zeptala se Hana nově příchozí.
„Doslova sensei, od rána dřu jako kůň a ještě se mi naprosto nic nepovedlo!“ soptila dívka a zastavila těsně před Shikami.
„Ty jsi ta nová?“ dala obličej zhruba deset centimetrů od jejího a zadívala se jí do očí.
„Já.. ano.. jmenuji se Shikami,“ koktala mírně zaskočeně.
„Já jsem Taiki, ráda tě poznávám aspoň se konečně budu moct s někým mlátit,“ mihl se dívce na tváři škodolibý úsměv.
Shikami nasucho polkla. Mlátit? opakovala si neustále v duchu. Představa Taiki jak do ní buší se jí naprosto nezamlouvala.
„Tak fajn, mám tady pro vás první misi,“ zadívala se na své studentky Hana a po radostném zjištění, že jí konečně poslouchají se dala do přednášky, „nejprve najdete jednu roztomilou kočičku co se někde v Konoze zatoulala a zítra půjdete do stájí kde si dáte pravidelnou rutinu a když budete dostatečně rychlé, můžete si i zajezdit.“
„Pravidelnou rutinu?“ nechápavě se zeptala Shikami.
„Vykydat boxy, vyčistit výběhy, nanosit vodu, dotáhnout seno, nachystat krmení a dovést koně na pastvu,“ objasnila Hana.
„Když si dáš na ty kopající potvůrky pozor není to naprosto nic těžkého,“ přidala se Taiki, chytla Shikami za rameno a táhla jí ke vchodovým dveřím.
„A ráno za vámi pošlu Kibu,“ zavolala na ně Hana a v klidu si šla dělat své povinnosti domů.
„Jóó!“ zařvala nadšeně po tomto zjištění Taiki a v cestě pokračovala ještě rychleji.

Po půl hodině

„Hele támhle je!“ vykřikla Taiki při spatření hledaného objektu a kočka se dala na zběsilý útěk.
„Kdybys se půl hodiny zbytečně nesnažila překecat toho podivného kluka, aby nám ji našel Byakuganem, dávno bychom jí měli,“ rýpla si Shikami a Taiki jí naštvaně propálila pohledem.
„Neji je holt suchar, jsem nečekala, že by nepomohl kamarádce,“ bránila se Taiki a společně s Shikami kočičku obstoupili.
„Hlavně jí už musíme chytit, je to fakt otravný!“ zavelela Shikami a společně s Taiki se konečně vrhly na vytoužený cíl. Následky byly katastrofální. Kočka se rozhodla, že se za žádnou cenu nenechá chytit a tak divoce škrábala a kousala do všeho co se jí naskytlo. Nakonec, ale pevně skončila v Shikamině náruči.
„Jdeme ke Tsunade?“ optala se Shikami a začala kočku hladit.
„Jasně a pak za Kibou,“ usmála se Taiki a pokusila se chlupatého mazlíka taky pohladit. Ta, ale začala divoce prskat a opět sebou mrskala až vypadla a dala se na útěk.
„Bezva, teď abychom jí znovu hledali,“ sklopila Shikami smutně hlavu.
„Dáme teda dělbu práce?“ ušklíbla se Taiki.
„Jak to myslíš?“ nechápavě neklonila Shikami hlavu.
„No, víš já nikdy se zvířaty moc nevycházela a u Hany jsem jen protože chci být co nejvíc s Kibou a taky mi mé velectěné bratrstvo udělilo jistý úkol. Myslím, že sensei beztak něco tuší, ale teď má tebe a já se po chvíli stejně stanu obyčejnou kunoichi a budu následovat mého bratra,“ zakončila Taiki s úsměvem.
„S Kibou?“překvapeně vyprskla Shikami.
„Líbí se mi už od akademie,“ přikývla Taiki.
„Tak dobře já se vydám hledat tu kočku a pak zajdu za Tsunade, ale co budeš mít s Kibou za úkol ty?“ věnovala jí podezřívavý pohled.
„Já ho jdu najít a pomůžu mu s tréninkem,“ zašklebila se a se zdviženým palcem, rychlostí radioaktivní rybičky zamířila směr cvičiště.
Shikami s úsměvem zakroutila hlavou a vydala se hledat ono neposlušné zvířátko s tendencí utíkat, což se jí taky podařilo a po chvíli si to klidným krokem mířila k budově hokage.
Taiki, ale tolik štěstí neměla, když dorazila na cvičiště byla zde pouze Hinata a ta jí oznámila, že Kiba jim šel pomoct a Shino má nějakou misi s Mizuki.

„Bezva, teď tě hezky odevzdáme paničce a pak se půjdeme někam vyvalit a naprosto nic nedělat,“ usmála se Shikami na chomáček chlupů v náručí. Kočka, jako by jí rozuměla mírně naklonila hlavičku a začala dělat prosebné očička.
„Netvař se tak, musíš se vrátit. Byla to pořádná hloupost utíkat,“ napomenula jí a jen tak mimochodem zvedla hlavu.
„Ty si s ní povídáš?“ nevěřícně se optal mladý Inuzuka.
„Myslím, že zrovna ty by jsi tomu měl rozumět!“ začala se okamžitě stavět do bojové pozice a propalovat ho pohledem.
„To jo, ale ještě nikdy jsem neviděl nikoho mluvit s kočkou, mimoto říká se, že tyto zvířata jsou falešný,“ mírně se pousmál a udělal krok směrem k ní. Zvířátko v Shikamině náručí začalo zběsile prskat a ona měla co děla aby ho udržela.
„A psi když zmoknou smrdí,“ vyplázla na něj jazyk.
„Že se ti chce pořád hádat,“ zakroutil nechápavě hlavou Kiba a jen tak nevědomky si přičuchl k mokrému rukávu.
„Čau lidičky, konečně jsem vás našla! Kibí co ty tady děláš?“ přerušil jim rozhovor ječivý hlásek Shikaminé mladší kolegyně.
„Šel jsem vám pomoct,“ usmál se na ni a dal si ruce zpět do kapes.
„To jsi moc hodný, vlastně víš, já bych taky trochu potřebovala pomoc, nějak mi nejde jedno cvičení co mi uložila Hana-sensei,“ začala se tvářit jako andílek a dělat na něj kukadla.
„No víš já jsem chtěl jenom pomoct Shikami a…“ utnul se v půli věty a zadíval se směrem k právě příchozímu.
„Já ji když tak pomůžu, klidně běž,“ nevině se na něj Shikamaru usmál.
„Tak jo Kibíčku-kun, jdeme!“ zavelela Taiki a táhla si jej za rukáv pryč. Shikami zůstala stát s otevřenou pusou.
„Ta holka snad není normální,“ zakroutila nevěřícně hlavou a pak se jala do výslechu svého milovaného bratrance.
„Jak to že jsi tady tak brzo, neměl jsi mít misi?“ pousmála se a s pohledem upřeným k nebi se opět rozešla.
„Nějak se to zvrtlo,“ pokrčil rameny.
U Tsunade vše vyřídili, až nezvykle velkou rychlostí a tak se po chvíli již spokojeně kodrcali domů.
„Nemůžu se dočkat teplé sprchy a měkké postele,“ povzdychla si a zkroutila ruce do podivného protažení.
„Já nemůžu najít klíče,“ bezmocně si Shikamaru vytáhl obsah kapes a dál lovil ve vestě.
„A nemáte nějaký náhradní, třeba pod rohožkou?“ protočila Shikami oči sloup a posadila se na kamenné vstupní schody. Shikamaru zakroutil hlavou a dál se probíral obsahem svých kapes.
„Asi jsem je ztratil při misi,“ posadil se vedle své sestřenice a schoval hlavu do dlaní.
„To se ti moc nepodobá,“ upřela na něj Shikami pohled.
„Stane se,“ povzdychl si a upřel pohled směrem k zamračené obloze, „s takovou pořádně zmokneme.“
„A neměl by jsi to nahlásit Tsunade?“ zeptala se s náznakem rozrušení Shikami.
„Zbytečně bych ji otravoval,“ konstatoval jako by nic a opřel se o dřevěné vstupní dveře, ty slabě zavrzaly a sami se otevřely. Oba byli rázem na nohou.
„Někdo tady byl,“ zašeptal Shikamaru a pomalým krokem vešel do předsíně.
„To se mi nelíbí,“ chytla ho Shikami za rukáv a pokusila se ho zastavit.
„Mě taky ne, naši by měli být doma,“ zašeptal a začal si sundávat boty.
„To taky, ale začíná se stmívat,“ vyděšeně se podívala k obloze a zase zpět na Shikamara.
„Bojíš se tmy?“ nevěřícně se na ni podíval. Přikývla a do očí se jí hrnuly slzy.
„Bojím se vlků a měsíce.“