Madara a Hashirama – Legendy Konohy opět spolu, část 13. Počátek boje

Do Hashiho kanceláře by se celý klan Uchiha nevešel a tak mimořádně se schůze konala na nádvoří Konohy, kde k nim promlouval Hashi.

„Poslední dobou zanedbáváte svou práci a tak mi nezbývá nic jiného než vám připomenout, kde je vaše místo.“ Začal Hashi, ale než se mohl dostat dál, tak vystoupil před svůj klan samotný vůdce Madara.
„To, co nám tu říkáš je naprostý nesmysl. My si plníme svoji práci, ale ty pořád vidíš někde nějakou skvrnu, kde není,“ prohlásil Madara.
„Tak to není a ty to víš, to všechno ty, že?“ zeptal se Hashi, ale už dopředu věděl, že se Madara nepřizná, protože ani on by to neřekl.
„A co vím? Já jsem nic neudělal, vždyť víš, že poslední dobou jsem poslušně plnil tvé příkazy a rozkazy, která jsi mi naložil a asi zapomínáš, že jsem stejně silný jako ty,“ popíchl ho Madara.
„Máš pravdu, že jsi splnil všechny zadané úkoly, které jsi dostal, ale to s tou silou nevím, já jsem na jiné úrovni než ty,“ Hashi řekl přesně to, co chtěl Madara a celý klan slyšet.
„Tak když jsi na jiné úrovni, tak by ti nebylo zatěžko se mnou bojovat,“ provokoval Madara. Radoval se, protože mu jeho plán konečně začínal vycházet, tak jak jsi naplánoval…
„Tak dobře, ale já určím místo souboje, jasný?“ souhlasil Hashi, který si tak podepsal rozsudek smrti a samozřejmě také určil budoucí chod klíčových událostí, které způsobí vyvraždění Uchiha klanu, napadení Konohy Kyuubim…
„Souhlasím, kde?“ řekl Madara, který se otočil a na tváři se mu usadil děsivý úsměv, který některým členům Uchiha klanu vůbec nelíbil…
„U vodopádu,“ zněla odpověď.
„A kdy?“ dál se ptal Madara.
„Zítra ráno,“ zazněla Konečná odpověď.
„Budu tam,“ slíbil Madara a hodlal tento slib dodržet, protože chtěl s konečnou platností vyřídit svého dávného přítele dnes již soka.

Jak bývá zvykem tohle se samo sebou neutajilo a tak se opět celá Konoha rozdělila na dva tábory. Jeden fandil Shodaimemu a druhý Madarovi.
Tobi se mu snažil vymluvit tuhle šílenost, ale marně a i Sarutobi byl za jedno s Tobim.
Danzou se spíše přikláněl na stranu Madary, protože měl podobné myšlení jako on.
Homura a Koharu těm to bylo jedno jestli vyhraje Madara nebo Hashi.
Tsunade jak rostla, tak si svého dědu úplně zamilovala a už odmala vyznávala jeho ideologii, kterou se pořád řídila.

„Bráško, nedělej to!“
„Musím, pokud to nedodržím, tak mě celá vesnice bude považovat za zbabělce a lháře a to nechci,“ vysvětloval Hashi.
„Chápu tě, ale co kdybys řekl, že máš neodkladnou záležitost, která nepočká,“ dál vymýšlel výmluvy Tobi.
„Víš, že je u mě tohle přemlouvání naprosto zbytečné,“ řekl Hashi.
„Máš pravdu,“ musel chtě nechtě souhlasit Tobi.
„Má milovaná vnučko, drž mi zítra palce, ano?“ obrátil se na Tsunade Hashi.
„Ano, budu dědešku,“ zašišlala Tsunade.
„Arigatou,“ poděkoval jí a dal ji pusu na dobrou noc.

Druhý den byl pro všechny napjatý a jakoby to vycítila i příroda, která mlčela.
Místo konání souboje se ihned zaplnilo lidmi, shinobi a zkrátka skoro celou Konohou, ale Madara ani Hashi nestáli o pozornost a tak řekl svému bratrovi, ať je pošle pryč, že tento boj bude velmi nebezpečný.
Tobi souhlasil a tak za velkého nesouhlasu bylo asi do hodiny místo boje prázdné.

„Tak, když už jsme sami, tak nemusíme na sebe mít milí ani hodní, že?“ nadhodil Hashi.
„Vyjmečně máš pravdu,“ souhlasil Madara.
„Tak konec keců, chtěl jsi boj, tak bude boj, ne?“ řekl Hashi, kterému se do tohoto boje, ale vůbec nechtělo, ale musel to překonat a dát do toho boje vše co se naučil a co umí.
„Chtěl, ale když už jsme se tak pěkně uvítali a tak co si chvíli popovídat?“ navrhl Madara, který doufal, že to Hashiho zmate a měl pravdu, opravdu to Hashiho zmátlo a myslel si v duchu: Co to tady na mě zkouší? Není to jen další část jeho plánu, i kterém nic nevím? Nebo jen se také oddálit boj co na co nejpozději?
„Vím jak myslíš a má odpověď je jasná,“ řekl Madara.
„A já zase vím jak ty myslíš, tak to vím, ale nechceš uzavřít sázku?“ Hashiho teď něco napadlo…
„Jakou?“ zajímal se Madara.
„No, když mě porazíš, tak odstoupím a ty budeš hokage a když vyhraji já, tak zase ty odstoupíš jako vůdce klanu, bereš?“
Madara musel chvíli přemýšlet, ale vyhlídka na to, že by mohl být hokagem byla lákává a tak odpověděl: „Sázku beru!“
„Dobře, tak nechceš bojovat?“ nadhodil Hashi, který si v duchu nadával: Jak jsem to mohl jen říct? Ale už je pozdě to vzít zpátky.
Madara zase: Tak tohle je lepší než jsem si myslel!
Boj začal…