Elitní Ninja II - Konec soubojů? [6]

Naruto-Kyuubi zařval. Celá místnost se otřásla. Naruto cítil, jak se ho ta moc snaží ovládnout, ale přesto dokázal se soustředit na Madaru. Ten ho sledoval stejným pohledem jako doposud.
„Je to opět tady, Kyuubi. Myslíš si, že tentokrát mě dostaneš?“ zeptal se, nečekal však odpověď. Naruto se proti němu vrhnul. Madara se však opět přesunul za jeho záda. Naruto se otočil a vrhl se proti němu znova, opět bez úspěchu. Ovládání Kyuubiho pro něho bylo čím dál těžší. Padl na kolena a chytl se za hlavu.
„Co je tohle to?! Nevěřil bych, že Jinchuuriki s tvou pověstí, neumí svého Bijuu použít naplno!“ vysmíval se mu Madara. Naruto ho ignoroval a soustředil se na čakrový útok. Před Narutem se vytvořila malá chakrová kulička, to však nebylo vše, Naruto do ní dokonce přimíchal přírodní chakru. Vystřelil... Chakra však proletěla skrz Madaru jako všechny ostatní útoky.
„Haha! Nechápu-“ Madara se zarazil v půlce slova, protože vykašlal krev. Padl na kolena.
„Jak je tohle možný...“ ptal se sebe. Podíval se na Naruta.
„Chápu... Kyuubiho chakra, je jí tu dost, aby to zmátlo všechny moje smysly dokonce i Sharingan, nemám pravdu?“ říkal. Naruto však neodpovídal, téměř ho ani neslyšel. Madara aktivoval Mangekyou Sharingan. Kolem Naruta zaplál černý oheň. Kyuubi opět zařval, tentokrát však bolestí. Ani však Amaterasu nedokázalo ublížit Kyuubimu. Vrhl se opět na Madaru. Tentokrát však neuhnul, kvůli následku Narutovi větrné chakry. Madara prolétl skrz místnost a za zastavil se až o stěnu. Bolestivě se vyškrábal na nohy.
„Teď, když ho nemůžu zahnat Sharinganem, je to o dost těžší. Proklínám tě Sasuke!“ řekl skrz zaťaté zuby. Místnost se začala rozsypávat, první spadl strop. Naruto chytl Madaru za nohu a vyskočil s ním vzhůru. Za letu zachytil ležícího Sasuke za ruku. Proletěli na povrch. Naruto odhodil Sasukeho a Madaru stále svíral v ruce. Madara použil další Jutsu Sharinganu a poslal chakrovou ruku do jiné dimenze. Dopadli na zem. Teď když, byli pryč z místnosti, tlak Kyuubiho už nebyl tak veliký.
„Teď zemřeš!“ varoval ho Madara. Naruto se však po něm znova ohnal, Madara se mu opět bez problému vyhnul a pomocí techniky mu přesekl vejpůl. Z Kyuubiho začala vytékat Narutova krev.
Naruto byl omámen zajímavou vůní. Zvedl oči, před sebou uviděl vysokou bránu s dvěma pečetěmi. První byla téměř zničená. Za bránou byli vidět dvě rudé oči.
„Haha! Prohrál jsi Uzumaki Naruto! Tvoje tělo je opět moje! Já tě varoval!“ řval Kyuubi. Naruto se na něho díval a uvědomoval si, že má pravdu. Kyuubi se stále řehtal.
„Teď už tě nikdo nezachrání! Žádný Mokuton, ani žádnej Hokage!“ vřískal Kyuubi. Kyuubiho chakra začala prosakovat skrz bránu, dokonce to vypadalo, že i on sám se protlačuje ven.
„Dneska ne...“ ozvalo se. Kyuubiho oči se zužily hněvem a strachem.
„Zase ty!“ zařval. Naruto se otočil za hlasem.
„Sasuke...?“ řekl plný překvapený.
„Jo...“ řekl úplně vyčerpaný. Podíval se Kyuubimu do očí. Plál mu v nich Sharingan.
„Ne!!! Tentokrát ne!“ vztekal se.
„Nemáš na vybranou. Tyto oči jsou tvůj osud. Madara na tebe neměl vliv jen díky mně, teď už tě ale nebráním.“ řekl Sasuke vyčerpaně. Kyuubiho chakra se tlačila zpátky do klece.
„Proklínám tě! Tebe a tvůj klan!“ zavrčel Kyuubi.
„Neboj... Náš vliv v tomto světě už končí...“ Sasuke zavřel očí, opět mu z nich tekla krev. Naruto na něho udiveně koukal.
„Ty umíráš...?“ nechápal. Sasuke se na něho otočil.
„Je mi líto...“ pokusil se o omluvný úsměv.
„Ne! To ne...“ nezmohl se na víc Naruto. Okolí se rozplynulo. Naruto ležel na zemi a vedle něho Sasuke. Okamžitě vyskočil na nohy.
„Ne... Sasuke... Neumírej...“ téměř brečel. Otočil Sasukeho tváří k sobě, měl otevřené očí, ve kterých mu pomalu uhasínal Sharingan.
„Naruto... Až zemřu... vezmi... mé... tělo... do Konohy... prosím...“ To bylo poprvé co Naruto o něco poprosil. Poprvé a naposledy. Zavřel oči a naposledy vydechl. Uchiha Sasuke byl mrtvý.
Naruto na něho smutně koukal. V tom si uvědomil.
„A co Madara?! Je po smrti?!“ rozhlížel se kolem sebe. V tom však padl na kolena a bolestivě se držel za břicho.
Zničil jsem půlku pečetě! Už nikdy nebudu moc používat Kyuubiho jako před tím! uvědomil si. Když bolest polevila, znova se rozhlížel po okolí. Hledal nějaký důkaz o smrti Uchihy. Vzpomněl si na Sasukeho slova: Náš vliv v tomto světě už končí...
„Že by... to byl opravdový konec Akatsuki?“ doufal. Rozhlížel se po krajině, až našel ostatky. Mrtvola byla rozházená všude možně. Naruto si pomalu vybavoval souboj.
„Není to, ale moje vítězství nýbrž Kyuubiho.“ řekl a zadíval se někam do dáli. Vzpomněl si na Zeka.
„Snad to zvládnou. V tuto chvíli bych jim nebyl ničím užitečný.“ řekl a hodil si Sasukeho mrtvolu přes rameno.

Mezi tím
Kisame hleděl na Zeka pln strachu.
„Do háje co je tohle?!“ Řekl a chytil pevněji Samehadu. Zek šel přímo k němu, normálním krokem. To Kisameho překvapilo.
Co chce udělat? zajímal se.
„Hej ty! Co má tohle bejt?!“ zavolal na něho. Zek se zastavil a zadíval se na něj. Vypadalo to jako by si ho všiml, až teď. Jeho pohled byl nepřítomný, až to Kisameho znepokojilo. Zek neřekl ani slovo. Znenadání se objevil těsně před Kisamem a ránou ho vyhodil vysoko nad sebe. Kisame se ve vzduchu otočil a hodil po něm svůj meč. Zek však zmizel. Kisame ho hledal a ucítil někoho za sebou. Otočil se a uviděl pouze oheň. Okamžitě proti němu použil vodní jutsu. Techniky se navzájem zrušili. Za nimi však vyletěl Zek a zasypával Kisameho nespočty ranami, kterým se Kisame sotva ubránil. V tuto chvíli mu byl jeho veliký a těžký meč na nic. Znovu dopadli na hladinu. Kisame od něho okamžitě odskočil. Bílá hmota, která vyrážela Zekovi z obličeje se nyní začala objevovat i na jeho pravé dlani. Začala formovat do stejné kuličky, kterou vytvářel Kyuubi – zhuštěná chakra, jak jednoduché leč účinné. Chakra vyrazila proti Kisamemu. Okolní se pod tou sílou rozstříkla všude kolem. Kisame nestihl udělat nic a jeho tělo se rozletělo na milion kapiček vody, které si ihned vypařili – vodní klon. V tu samou chvíli se za Zekem objevil Kisame a chytil do vodního vězení.
„Teď se utopíš, není to smutné?“ liboval si Kisame. Jeho nadšení však trvalo jen pár vteřin, protože voda se okamžitě rozstříkla a Zek vyšel zcela v pořádku. Kisame chtěl znovu odskočit, ale Zek ho zachytil. Druhou ruku pozvedl a znovu si připravoval svůj chakrový útok. Kisame udělal poslední zoufalý pokus. Přivolal si svůj meč a odsekl si ruku, za kterou ho držel Zek. Odskočil od Zeka, voda mu nahradila chybějící končetinu. Zek vystřelil své jutsu.
„Kuchiyose no Jutsu!“ před Kisamem se objevil obří žralok, který dostal okamžitě zásah jutsem, neudělalo to však ani škrábnutí.
„Co se děje, že mě voláš?“ zeptal se žralok hlubokým a znuděným hlasem.
„Mlč a dávej si pozor na toho kluka!“ varoval ho Kisame. Žralok se jen ohlídl.
„Nech to na mně!“ řekl a vrhl se proti němu. Zek se objevil za jeho zády. Kisame to sledoval.
Když uvážím jeho způsob boje, zbývá mi jediná možnost... Jelikož všechna okolní voda je tvořená chakrou, mohl bych ji všechnu vstřebat do sebe, uvidíme, co se pak stane.
Zek si mezitím udělal z chakry meč, kterým uřízl parybě ocas. Žralok zařval bolestí.
Takové prostorové ovládání chakry? divil se Kisame. Summon po několika dalších úderech padl k zemi mrtvý. Kisame mezi tím udělal to, co chtěl. Jeho chakra se dočasně neuvěřitelně zvýšila. Samehadou vyrazil proti Zekovi. Nyní ho dokázal bez problému trefit. Zek odlétl několik metrů.
„Haha! Stejně jsem silnější, než ty!“ řval Kisame. Zek se zvedl, jeho rána dost krvácela. Neobtěžoval se ani počkat na její zhojení a hned se vrhl proti svému soupeři. Chvíli si prohazovali údery, pak však Kisame Zeka odkopl a probodl mu hruď Samehadou. Okamžitě ji vytáhl, čímž způsobil ještě větší zranění a přetáhl ho mečem po hlavě. Zek se okamžitě svalil na zem. Voda se zbarvila do červena a tělo šlo ke dnu.
Zek se trhnutím probral. Rozhlédl se kolem sebe. Uviděl postavu, se zhnusenou tváří.
„Čekal jsem tě Zeku.“ řekl pomalu.
„Kde to jsem?“ zeptal se zmámeně.
„Jsi ve svém vnitřním světě.“ řekl a pokusil se o něco jako úsměv.
„Co se stalo...?“ zajímal se Zek. Třeštěla mu hlava a bylo na omdlení.
„Došel jsi na svou momentální hranici. Ta síla, kterou teď používáš, nebyla ta, o které jsi slyšel. Je to jen zlomek toho, pouze závěj, který držel nás dva od sebe.“ vysvětloval mu Hisshi.
„Co to znamená?“ ptal se Zek.
„ Naše dvě existence vždy nestáli proti sobě. Dřív nebo později by, jsme se společně spojili a vznikl by někdo třetí, někdo skutečně silný aby tu sílu ovládl, někdo opravdu silný. Ale díky tomu hajzlovi, co vytvořil tu pečeť, tento proces přerušil! To že násilně nás dva oddělil od sebe, znamenalo, že se nikdy nebudeme moct spojit. Tím se mezi námi vytvořila ta bariéra, která nás držela v jednom těle. Ale ty jsi tu bariéru postupně zničil. Během pár okamžiků oba okusíme bolest a ta skončí pouze, až jeden z nás zmizí. A já věřím, že zmizíš ty!“ řekl Hisshi. Zek tomu moc nerozuměl, věděl jen, že bude muset bojovat.
„Výborně... Na tenhle okamžik jsem čekal opravdu dlouho...“ řekl Zek a podíval se Hisshimu do tváře.
„To já taky...“ jen co to dořekli, oba ucítili, že to začalo. Střetli se...

Souboje s Akatsuki vrcholí, ale jak to bude se Zekem a Hisshim? To se dozvíte příště!

celá má fanfiction