Holka od vedle - 19.Domov, sladký domov

Až večer se Maya s Hinatou rozdělily, protože měly nakoupeno. Skvěle se pobavily a byly šťastné, že je zase Maya ve vesnici a můžou být spolu.
Hinata se šla navečeřet domů, zatímco Maya zamířila do Ichiraku ramen. Tu restauraci měl moc rád Naruto a ona doufala, že ho tam potká. Nezmýlila se.
„Maya-chan! Posaď se k nám,“ usmál se na bělovlásku blonďatý Naruto hned jak vešla do restaurace.
„Ahoj. Jak vidím, tak jste měli stejný nápad jako já,“ odvětila Maya a posadila se k Narutovi, hnědovlasému Kibovi, zahalenému Shinovi a zamračenému Sasukemu.
„Jako vždy. Héj, ještě jednu misku ramenu tady pro dámu,“ křikl Kiba na obsluhujícího muže, který kývl a řekl, že to hned bude.
„Tak jak to jde? Ještě jsem neměla šanci vás dva potkat,“ řekla Maya na adresu Kiby a Shina. Pak podrbala Skinova psa Akamara za ušima, protože se k ní pod stolem lísal.
„Skvěle, už máme svoje týmy,“ odvětil Kiba.
„Ale nejsou nic moc,“ povzdechl si Shino.
„To je výhoda mý práce. Žádný starosti s týmama,“ zasmála se Maya.
„Vždyť je to sranda. Už se těším až budu mít svůj tým,“ namítl nadšeně Naruto.
„Chudáci tví studenti… moc dlouho nepřežijou, jestli s tebou budou chodit na nějaký těžký mise,“ odsekl naštvaným hlasem Sasuke. Maya si ho pozorně prohlédla. Připadal jí nějak mimo.
„Nehraj si na drsňáka, Sasuke. Tvůj tým se toho tímhle stylem moc nenaučí,“ zastal se Naruta Kiba, který Sasukeho neměl moc rád.
„Itadakimasu,“ popřála Maya svým přátelům, protože chtěla, aby zmlkli, když už jim konečně přinesli jejich jídlo. Schylovalo se totiž k hádce a to nebylo dobré.
„Itadakimasu,“ prohlásili všichni zároveň a pustili se do jídla. Jen Sasuke galantně čekal na to, až i Maya dostane svou porci. Pak jí popřál dobrou chuť a pustili se i oni do jídla.
„A co je tady vlastně nového?“ optala se jich Maya, když dojedli. Tedy dojedli všichni až na Naruta. Ten pořádal pátou misku ramenu a těšil se na další.
„Nic moc…“ pokrčil rameny Shino.
„Viděla jsi už Hinatu?“ zajímalo Kibu.
„Dokonce za mnou celý ty roky jezdila,“ usmála se na něj Maya.
„Fakt?! Takže to musíš vědět,“ odvětil Kiba a sklopil pohled.
„Co musím vědět?“ nechápala Maya. Vždy byla šíleně zvědavá.
„No? přece to, že spolu chodíme. A už se chystám ji pořádat o ruku,“ pochlubil se Kiba.
„Co?!“ vyvalila bulvy Maya. Neměla o tom ani tušení.
„Tys o tom nevěděla?“ nevěřícně si ji měřil Naruto.
„Ne… Hin-chan se nezmínila,“ povzdechla si Maya.
„Myslela to určitě dobře,“ klidnil ji Sasuke. Byl by jí pod stolem stiskl ruku, ale seděl naproti ní a ještě ke všemu… nevěděli, jak to mezi nimi vlastně je.
„Tak ti to říkám já! Už spolu čtyři roky chodíme. Zítra půjdeme na večeři a tam ji požádám o ruku. Naruto už Sakuru o ruku požádal, Lee si dávno vzal Ino a Shikamaru je na dobré cestě s Temari z Písečné. Tady Shino a Chouji mají přítelkyně, který nejsou kunoichi. Neji miluje Tenten, ale o zásnubách se ještě nemluvilo. Ty někoho máš?“ prohlásil Kiba. Maya by se na něj byla dívala s otevřenou pusou, ale zachovávala si dekorum dámy. Tohle ji udivilo… každý někoho měl.
„Ty někoho máš?“ zeptal se jí taky Naruto a spiklenecky na ni mrknul. Ostatní zmlkli a podívali se na ni.
„Kdo by mě chtěl… vypadám jak stará bába po pár dobrejch plastikách. Nesnáším svou barvu vlasů,“ povzdechla si Maya.
„Proč bys měla vypadat jak stará bába? Máš náhodou krásný vlasy,“ namítl Naruto a počechral jí kudrny, které jí spadaly na záda.
„To je osobní názor každého z nás,“ pokrčila Maya rameny.
„Už budu muset jít… zítra mám misi,“ zvedl se Shino.
„Já taky. Dobrou noc,“ rozloučil se s nimi Kiba a odešel i s Akamarem.
„Vy nemáte misi?“ zeptala se Maya Naruta a mlčenlivého Sasukeho.
„Myslím si, že ne,“ zavrtěl hlavou Sasuke.
„A kde je vlastně Sakura-chan?“ otočila se Maya na Naruta.
„Má noční službu v nemocnici,“ odpověděl smutně Naruto.
„Pročs mi neřekl, že jsi se s ní zasnoubil?“ zajímalo Mayu. Ale nebyla naštvaná. Spíš smutná, že se s ní o to nepodělili.
„Zasnoubili jsme se včera večer. Od té doby jsme se, pokud vím, ještě neviděli,“ klidnil ji Naruto.
„Já se to taky dozvěděl až dneska,“ řekl Sasuke jen tak mimochodem. Maya se na něj podívala. Pohled jí oplatil, ale v jeho očích byl… takový nejasný… svit, kterého se Mayame lekla.
„Asi už půjdu. Nikdy nevíte, kdy bude mise,“ zvedla se Maya.
„Počkej, doprovodím tě. Máme společnou cestu a já musím jít brzo spát,“ zastavil ji Sasuke. Rozloučili se s Narutem a odešli. Když se blonďák dozvěděl výši celé útraty, tak vyprázdnil svou žabičku až na dno a nadával na ně.

„Naruto bude naštvaný,“ podotkl Sasuke, když procházeli tmou a bylo moc velké ticho.
„Proč?“ nechápala Maya.
„Bude platit. A moc malá částka to nebude,“ uchechtl se Sasuke.
„Jsi škodolibý,“ šťouchla do něj loktem Maya a zasmála se zvonivým smíchem.
„Jako vždy,“ zasmál se Sasuke a společně pokračovali. Nyní už mlčky a to ticho mezi nimi se prohlubovalo.
„Neznáš nějakou Lovkyni jménem…Fukuyuu Akuma?“ zeptal se kamarádky najednou Sasuke. Lehce se zachvěla, ale toho si nevšiml.
„Ano. Ale ne osobně,“ odvětila Maya. „Proč?“
„Vlastně nám jednou zachránila krk před Akatsuki,“ pokrčil rameny Sasuke.
„Ale táta ji pak musel zachraňovat,“ dodala Maya.
„Jak to víš?“ nechápal Sasuke.
„Proslýchá se o ní spousta věcí. Je to nejschopnější Lovkyně. Pochytala všechny členy Akatsuki,“ řekla nadšeně Maya.
„Vždyť Itachi uprchl,“ namítl Sasuke.
„Pak se za ním vydala a teď… Itachi je ve vězení. Copak ty o tom nevíš?“ podivila se Maya.
„Co-cože? Itachi je ve vězení?“ zastavil se Sasuke a snažil se vydýchat ten šok.
„Myslela jsem si, že o tom víš,“ nechápavě si ho měřila Maya.
„Ne… ale… jak dlouho?“ nechápal Sasuke. Ale už se probral a pokračovali v cestě.
„V ten den, co jsem se vrátila do vesnice. Srazila jsem se s Akumou,“ přiznala Maya. Nehodlala nikomu říct, že to ona je Akuma. To by pak mohla svou kariéru pověsit na hřebík.
„Aha… ale… proč mi to nikdo neřekl?“ nevěřil vlastním uším Sasuke.
„Nechceš zajít na čaj? Z tohohle by ses měl vzpamatovat,“ pozvala ho k sobě Maya.
„Rád,“ kývl Sasuke. Překvapeně. Tohle by od ní nečekal.
A tak šli k ní do bytu a v kuchyni se posadil ke stolu, zatímco Maya jim udělala čaj. Pak ho postavila na stůl a posadila se před něj.
„Je ti dobře? Jsi nějaký bledý,“ optala se Maya Sasukeho, který jen tak usrkával čaj.
„Jsem v pořádku jen… šokovalo mě to. Nečekal jsem, že se můj bratr nechá chytit. Už od té doby, co jsme s ním bojovali se připravuji na pomstu,“ přiznal Sasuke.
„Bylo to pro ni určitě těžké, ale zvládla to. A ty máš teď klid, ne?“ usmála se na něj Maya.
„Ano. Konečně,“ zvedl k ní oči Sasuke a podíval se jí do očí. Oba ztuhli. Najednou ani jeden z nich nevěděl, co říct.
„J-já… asi už bych měl jít. Neměl bych tě otravovat,“ zvedl se Sasuke a nechtěně vyklopil zbytek čaje na podlahu. Oba se ke skvrně vrhli, aby ji mohli vyčistit a dotkli se čely. Oba poplašeně zvedli svůj pohled a opět se podívali navzájem do očí. Začali se k sobě přibližovat… ale najednou otevřeným oknem dovnitř skočila Shizune – pomocnice Hokage. Odskočili od sebe a Maya se zvedla.
„Co se děje, Shizune-san?“ zeptala se černovlásky Maya. Ta se tvářila… uříceně.
„Maya-chan! Máš se okamžitě dostavit za lady Tsunade. Přiběhl posel z organizace,“ odpověděla rychle Shizune. V té chvíli se ze země zvedl i Sasuke a Shizune nevěděla, co má říct. Byl to úlek. Každý ve vesnici věděl, že se ti dva nesnášeli.
„Můžeš jít, během… tak… deseti minut jsem tam!“ kývla hlavou Maya a rozběhla se do svého pokoje, kde se oblékla do úboru Lovců. Ovšem bez masky a pláště. A katany. Ona ji nikdy nenosila tak, jako ostatní. Neměla ji ráda.
„Sasuke-kun… uvidíme se po mé misi. Dobrou noc,“ rozloučila se Maya se svým kamarádem.
„Ahoj. Ať se ti to povede a… vrať se v pořádku,“ řekl Sasuke, a pak vyskočil z okna. Maya se za ním jen dívala… tohle nebylo dobré… nemohla být s někým svázána tak pevně… ale to, co se stalo před lety… co prorokoval Neji… byla pravda. Asi opravdu patřila k poslednímu z klanu… právě k Sasukemu Uchihovi. To nemohlo dobře skončit…