Jen normální holka - 5.Návrat(y) 3/5

Antishi připadalo, že si jen lehla a už ji budila Hinata.
„Jsi vzhůru?“ optala se Hinata Ant, když neotvírala oči. Nechtělo se jí.
„Jo. Jak to šlo?“ odvětila Antisha a posadila se.
„Všechno je jak má být. Ale je mi divný, že nad námi pořád létá jeden sokol. Všechno oblétá pravidelně v kruhu. Ale už celkem dlouho se nevrátil. Tak hodně štěstí,“ řekla Hinata a usnula.
Ant se usmála, zvedla se a doplížila se k ohni. Došlo jí, že je ten sokol Stimga. Ale skutečně nechápala, proč se ještě nevrátil. Ledaže už ho to přestalo bavit a zmizel nebo něco uviděl.
„Antisho,“ řekl Stimga, když před ní přistál a lehce ji vylekal.
„Stimgo… viděl jsi něco?“ opáčila Ant, která držela v každé ruce kunai a byla připravená kdykoli bránit spánek svých přátel.
„Ano. Několik ninjů v podivných maskách bylo přepadeno před dvěma dny. Řekla mi to jedna vlaštovka. Ukázala mi směr a já tam letěl, ale nic jsem neviděl. Už jsem se chtěl vrátit, když jsem asi deset kilometrů severně odtud uviděl oheň. Určitě to jsou oni,“ odpověděl sokol.
„Ale vždyť ze severu jsme přišli. Museli se nám schválně vyhnout nebo jsme je přešli,“ zamyslela se Ant.
„Nebo jdou z jiného směru. Ani já je totiž neviděl,“ řekl Stimga.
„Jestli jsi unavený, tak si odpočiň. Já jdu projít naše nejbližší okolí,“ usmála se na něj vděčně Ant a vydala se na obchůzku. Stimga se pohodlně uvelebil na jejím místě a sledoval její spící přátele. I když všichni nespali.
„Klidně otevři oči, Hyuugo. Vím, že jsi vzhůru,“ pobídl Stimga mladého muže, který se hned a zvědavě si ho prohlížel.
„Kdo jsi, že umíš mluvit lidským jazykem?“ optal se ho Neji.
„Mé jméno je Stimga. Jsem syn krále sokolů. V mém rodu umí všichni vaši řeč, protože nás ninjové přivolávají pomocí jednoho jutsu,“ odpověděl popravdě Stimga a jen tak zamával křídly. Ale Neji se lekl.
„Mě se nemusíš bát. Neublížil bych nikomu, pokud by mi to Antisha nepřikázala. A to se nestalo,“ řekl Stimga. A kdyby byl člověk, tak by se právě usmál.
„To ona tě přivolala?“ zajímalo Nejiho.
„Kdo jiný. Mladý Uzumaki přivolává žábu a tvou sestru to zatím nikdo nenaučil. Pokud vím, tak ty to také neumíš,“ odvětil sokol.
„Jak to všechno víš?“ nechápal Neji.
„Jsem informovaný. Antisha je spolehlivý zdroj informací,“ řekl Stimga, ale najednou zaskřehotal, vzlétnul a vrhl se k nedalekému křoví. Skočil do něj a během necelé půlminuty ležel na louce jakýsi muž se světlými vlasy a podivnýma očima. Na sobě měl černý plášť s motivem rudých mraků, což byl znak Akatsuki. Neji to ihned poznal.
Muž se bránil sokolovým útokům, ale neměl moc šancí.
„Stimgo, nechej ho na pokoji,“ zarazil sokola ženský hlas, když na louku dorazila sedmnáctiletá dívka, skrytá v modrém plášti.
„Špehoval. Slyšel mnoho věcí,“ odsekl Stimga, ale nechal ho být. Muž ležel zmučený na zemi, zatímco Neji probouzel ostatní.
Ant nezaváhala a svázala ho pevným vlascem, který šel zpřetrhat pouze katanou (a to jen její… měla je speciálně nabroušené).
„Kdo jsi?“ zeptal se muže Neji, když ho Ant dovlekla k ohni a všichni se na něj zadívali. Už jen to, že byl z té organizace jim nahánělo strach.
„Nikdo,“ odsekl krákoravým hlasem muž.
„Myslím si, že tohle bude na dlouho… jdu se porozhlédnout po okolí, jestli tu náhodou nemá kumpány,“ prohlásila Ant a odešla.
„Stimgo, jestliže uteče… víš co máš dělat,“ řekla ještě Ant sokolu a pokračovala v cestě.
Chvilku šla pěšky, ale pak se rozeběhla svou obvyklou rychlostí.
Běžela na sever, směrem, jež jí ukázal Stimga. Ale už po pěti kilometrech narazila na jakýsi podivný tábor – u ohně seděl muž ve stejném plášti jako ten špion, ale s velkým mečem na zádech a spokojeně se díval na čtyři lidi v maskách, kteří byli polonazí přivázání ke skále a bičováni proudy vody.
Ant ty čtyři lidi poznala – byli to ANBU, které měli zachránit. Segori, Mutori, Krush a Kakashi.
Dívka ihned začala vymýšlet plán jejich osvobození. Sice by správně měla zajít pro své partnery, ale nechtěla je tady nechávat s tím chlápkem, co je mučil, už ani minutu. Začala tedy vymýšlet plán. A hned ji něco napadlo…
Pomocí jutsu přivolala tygřici – Satsuki; která se měla postarat o toho muže.
Tygřice tedy ladně seskočila ze stromu, na který ji Ant přivolala a začala vrčet. Muž si jí ihned všiml a šel k ní. Přitom zrušil své jutsu. Tím nastala pravá chvíle pro Ant. Zneviditelnila se a rozeběhla se za svými kolegy, zatímco Satsuki odváděla muže dál od nich.
Ant je ihned odvázala a oni se překvapeně dívali do nicoty, z níž vylezl kunai, který je osvobodil.
„Ahoj,“ usmála se Ant, když se zviditelnila, aby se začali tvářit normálně.
„Antisho! Co tu děláš?“ vykřikl Kakashi nadšeně. I když mu v hlase zazníval strach o ni. Zezadu se k ní totiž plížil velký tygr (tedy tygřice, ale tím se on nezabýval).
„Vyslali nás na misi, abychom vám pomohli. Teď se vrátíme k ostatním!“ zavelela Ant a otočila se, ale za ní číhal ten muž. Až tehdy si všimla, že má podivně modrou pleť a celkově spíš vypadá jako ryba, než člověk. Satsuki se před ni postavila, připravená ji bránit, ale z oblohy se najednou snesl Stimga a přistál Ant na rameni.
„Ten člověk se osvobodil a pokusil o útěk, ale oni mu skočili do cesty. Zneškodnil lady Hinatu a kluci tam teď s ním sami bojují. Poslali mě pro pomoc. Je moc silný i na Nejiho taijutsu,“ zašeptal unaveně sokol Antishi.
„Cože?! Krushi a ostatní, jděte za Stimgou a pomozte mému týmu. Já to tady zvládnu. Běžte!“ prohlásila Ant a napjatě sledovala souboj muže-ryby s tygřicí.
„Kdo je napadl?“ zajímalo Krushe.
„Nějaký chlápek od Akatsuki. S šedýma vlasama. Zmizte!“ sykla Ant a vyhnula se ráně mečem. Muž se začal soustředit na ni. Na levém prsteníku uviděla prsten. Něco jí připomněl, ale pak ten pocit zahnala a tasila svou katanu.
„To byl ten Hidan,“ podivil se Krush a rozběhl se pryč. Následovala ho dvojčata, ale Kakashi zůstal s Ant.
Když odběhli, tak Satsuki zmizela, protože už byla úplně hotová a do boje se pustila Ant s Kakashim.
„Kisame, vzdej to. Proti mně nemáš šanci,“ prohlásil Kakashi, když ho odlákal od Antishi. Nechtěl, aby se zapojovala do toho souboje.
„Myslel jsem si, že minule jsem ti, ukázal, kdo je tu schopnější!“ odsekl muž, zvaný Kisame a rozmáchl se proti svému protivníkovi svým obřím mečem. Kakashi bystře uhnul a povytáhnul si pásku, aby mohl používat Sharingan.
„Ale teď jsme tu dva,“ namítla Ant a postavila se vedle Kakashiho.
„Zmiz,“ sykl na ni Kakashi, ale ona se nepohnula.
„Jak romantické,“ uchechtl se Kisame a vrhl se na Antishu se svým mečem. Ale ta uskočila a ještě ho řízla do ramene svou katanou. Rána ho pálila, protože Antiina katana byla namáčena v prudkém jedu. Protijed měla jenom ona.
„Kisame, vzdej se po dobrém nebo to půjde po zlém,“ prohlásil Kakashi, ale ten muž se jen uchechtl, rozmáchl se levou rukou a Ant skončila na stromě. S rozbitou čelenkou (měla ji naseknutou – z pravého horního rohu, do levého; prostě jako členové Akatsuki, ale šikmo).
„Antie…“ vydechl Kakashi smutně… pak rozzuřeně dodal: „Tak to si odneseš!“
Kisame začal dělat jakési jutsu, ale Kakashi to zkopíroval a tím ho zneutralizoval. Bojovali ještě chvíli, když tu Kakashi uslyšel Antiin bolestný povzdech, naštval se a použil Chidori. Jeho jutsu narazilo do Kisameho, v jehož břichu se objevila hluboká rána a on padal na zem. Ale ještě stihl Kakashiho skoro utopit proudem vody.
„Kakashi!“ vykřikla Ant a podívala se na jeho zranění. Nebyla smrtelná.
„Kisame…“ vzpomněla si najednou dívka a klekla si k jeho zraněnému tělu.
„Ne, to nesmíš… nesmíš umřít… Kisame…“ vzlykala Antisha a sundala si kápi. Tehdy ji poznal.
„Princezno,“ vydechl překvapeně a pohladil ji po tváři.
„Zachráním tě!“ prohlásila Ant, vyvolala své léčivé jutsu a použila ho na něj, ale nezabíralo.
„To ne, ne…“ vzlykala Ant, ale nevzdávala to.
„Klid, Princezno…“ usmál se na ni povzbudivě Kisame.
„Nesmíš umřít… tati…“ plakala Antisha. Nárazem o strom si vzpomněla. Na celé své dětství u Akatsuki. Jak si s ní hráli, zkoušeli ji učit jutsu a starali se o ni jako o vlastní. Milovala je, i když to byli nelítostní zabijáci.
„Vrať se… domů. A vem si… můj… prsten…“ rozkašlal se Kisame a podal jí jeho prsten Nanju, nebo-li Jižní hvězdu Sagitarius.
„Ale to nemůžu…“ řekla Ant a vrátila mu prsten.
„Musíš. Patříš mezi nás… mám tě rád, Princezno…“ vydechl naposledy Kisame. Ant se rozbrečela naplno a prsten schovala do tajné kapsy v šatech. Zatlačila mu oči a vstala. Nemohla se k nim vrátit. Milovala Kakashiho, svou vesnici a přátele. Na zradu nepomýšlela.
Přešla tedy ke Kakashimu a probudila ho.
„Jsi v pořádku?“ optal se jí Kakashi, když uviděl její zarudlé oči.
„Spíš bych se na to měla ptát já tebe, Kakashi,“ úlevně se usmála Antisha a objala ho. Byla ráda, že se po Kisamově ráně probral. Nepřežila by, kdyby se mu něco stalo.
Kakashi chtěl něco odpovědět, proto se od něj Ant odtáhla, aby jí to mohl říct, ale vzdálenost mezi jejich obličeji byla neuvěřitelně krátká. Antisha mu sundala jeho šátek, aby se opět mohla podívat do té andělské tváře a on se nebránil. Nevěděli, který z nich to nevydržel, ale prostě najednou byly jejich rty přimáčknuty na sobě a o pár sekund později se začali vášnivě líbat.
„Ehm, ehm,“ ozvalo se najednou za nimi a oba vyletěli a posadili se jako svíčky (Kakashi si postupně lehal na Antishu a líbali se u toho).
„Jen jsem vám chtěl říct, že Hidan utekl a oni se ptají, jak na tom jste vy dva,“ řekl Stimga.
„Řekni jim, že jsme v pořádku, ať nás nehledají. Můžou jít klidně do vesnice napřed. Kakashi by se totiž zatím neměl moc hýbat,“ odpověděla Ant a sokol odletěl.
„Kde jsme to přestali?“ zeptala se rozpustile Kakashiho.
„Nevím… tak začneme od začátku!“ prohlásil Kakashi a začal ji všude líbat. Jak to skončilo si dokážete domyslet, ne?!
Ráno se Ant probudila na něčem měkkém. Kupodivu na svém milenci. A ten už byl vzhůru a jen se na ni díval. Když se probrala, tak se usmál a lehce ji políbil.
„Dobré ráno,“ řekla Antisha a zavrtěla se na něm, aby zase mohla usnout.
„Ahoj. Jakpak jsi se vyspinkala?“ odvětil Kakashi a políbil ji o vlasů.
„Dobře. Myslím si, že si tě vezmu domů, abys mi nahrazoval postel,“ prohlásila vážně Ant. Kakashi vystartoval a začal ji šíleně lechtat.
„Odvolej tu postel!“ řekl Kakashi.
„Ale domů si tě vzít můžu, že jo?“ rozesmála se Ant, když ji zase začal lechtat.
Až po nějaké chvíli se zase oba zvedli, oblékli se a rozhlédli okolo sebe. Až tehdy došla Ant ta šokující skutečnost. Prožila své poprvé vedle mrtvoly svého „otce“. Bylo to dost odporné zjištění a ona se ihned rozběhla k nedaleké řece, kde se vykoupala a šel tam s ní i Kakashi. Ale na obličeji měl už svou masku.
„Můžu něco vědět?“ optala se ho Ant.
„Ty všechno,“ usmál se Kakashi a objal ji. Políbili se a on se na ni zvědavě podíval.
„Proč nosíš ten šátek? Bez něj vypadáš líp!“ řekla Antisha rozhodně.
„Ani nevím… nosím ho už odmalička. I můj sensei se mě ptal proč a já jsem nedokázal odpovědět. Ale vem si to tak, že za posledních nevím kolik let jsi první, kdo mi sundal masku,“ řekl Kakashi.
„Kdo byl tvůj sensei?“ zajímalo Antishu.
„Yondaime Hokage…“ zašeptal Kakashi smutně.
„Promiň, to je mi líto. Nechtěla jsem se tě dotknout,“ pohladila ho Ant po tváři a on labužnicky zavřel oko.
„V pořádku…“ usmál se Kakashi. Pak vylezli ven z vody a na sluníčku se usušili. Na cestu se vydali nějakou dobu po poledni.
Běželi ruku v ruce a vesele se smáli. Nikam totiž nespěchali.
Večer si dali přestávku v nějakém lese. Kakashi se vydal chytit večeři, zatímco Ant vyvolala Stimgu, aby je hlídal.
„Tak co, jaká byla noc?“ optal se jí zvědavě sokol. Ant po něm mrskla klackem.
„Buď zticha!“ prohlásila naštvaně, ale zasmála se.
„Raději zmizím,“ pronesl sokol líně, když uslyšel Kakashiho a odletěl pryč.
„Doufám, že jsi to už stáhl,“ usmála se na něj Ant.
„Neboj se. Vím, jak to nemáš ráda,“ odvětil Kakashi a dal nad oheň opékat jakési maso nabodnuté na klacku.
„Díky,“ řekla Ant a přitáhla si ho k sobě. Chvilku se líbali, než Kakashi jejich večeři otočil. Ale pak se věnoval jen své milé.
„Lásko, myslím si, že jsi to připálil,“ prohlásila nevinně Ant, když už před ním ležela nahá a po louce se nesl zápach spáleniny.
„Sakra,“ zaklel Kakashi a stáhl maso z ohně. Ale něco zbylo. Z toho se najedli, pak si lehli vedle sebe a pokračovali v předchozí činnosti. A skončilo to stejně jako minulý večer.
„Antie, vstávej… pořád tady neklidně přešlapuje ten tvůj sokol,“ budil ráno Kakashi Antishu, která opět spala na něm. Jen se ale zavrtěla a spala dál.
„To asi nepůjde,“ prohodil Kakashi směrem k sokolovi a přestal s ní třást.
„Znám způsob, jak ji vzbudit, ale bude poměrně drastický,“ odvětil Stimga. Už hodnou chvíli se totiž ti dva dohadovali jak ji donutit, aby už konečně vstala.
„Tak to zkus,“ vyzval ho Kakashi. Pták se vznesl do výše, ale pak sletěl dolů a zařval Antishi do ucha.
„Ááááá!“ vyletěla Antisha jako bodnutá hmyzem a posadila se.
„Já tě zabiju, Stimgo!“ vyhrožovala svému sokolu Antisha a naštvaně se oblékala. Pak se na něj vrhla, ale on zmizel. V té chvíli si Antisha všimla, že se jí Kakashi směje.
„Nesměj se mi a vstávej! Jdeme do Konohy,“ zavelela Antisha a hodila mu jeho oblečení.
„Nevím kdo tu předlouho vyspával,“ odsekl Kakashi.
„Uškrtím tě!“ prohlásila Antisha. Celou cestu do vesnice ho hraně honila. Kdyby to nehrála, tak by ho chytla hned. Ale musela mu přece jen dopřát nějakou radost.
A tak někdy kolem poledne, když byla Konoha v klidu a každý po dobrém obědě rozjímal, tak do vesnice vběhli dva ninjové – tedy jeden ninja a za ním jakási kunoichi. Kunoichi řvala, že ho zabije a vyjmenovávala všechny různé způsoby mučení a s následkem smrti, zatímco on se jen smál.
Svým příchodem zburcovali celou vesnici, a tak byl každý svědkem toho, když mladá žena (možná ještě dívka) srazila dospělého jounina na zem a v objetí a dokutáleli k nohám Páté Hokage, která se také přišla podívat, co se to děje.
„Dobrý den, lady!“ vyskočila Antisha na nohy a usmála se na ni, zatímco jednou nohou držela Kakashiho na zemi. Toho to tam ale nebavilo, proto Ant za její nohu popadl a shodil ji na zem. Padla obličejem přímo do prachu, takže, když se kašlající zvedla, každý se jí smál.
„Končíš, Kakashi,“ prohlásila Ant naštvaně, čímž způsobila další výbuch smíchu.
„Grrr,“ rozzuřila se Ant a chtěla se na něj vrhnout, ale Hokage ji zastavila.
„Co se to tu děje? Myslela jsem si, že jste vy dva dospělí,“ řekla Pátá a střídavě se na oba dívala.
„On není!“ prohlásila Ant zároveň s Kakashim, který řekl to samé o ní.
„To víte, lady. Zamrznutá puberta!“ dodala vážně Ant a teď se na ni chtěl vrhnout Kakashi, ale byl zastaven Ant se mu pošklebovala.
„Pojďme do mé kanceláře. Tam si promluvíme jako normální lidé,“ povzdechla si Tsunade a oni šli za ní až do její kanceláře a cestou se vzájemně pošťuchovali, ale přitom se drželi za ruce.
„Z vašich pohledů a spojených rukou usuzuji, že jste pár. Ale nedělejte už prosím takováto divadla celé vesnici. Pro ninji se to nehodí,“ rozmlouvala k nim Tsunade a oni kajícně sklopili hlavu.
„A jak to dopadlo s tím vaším soupeřem? Druhé polovině skupiny jejich protivník uprchl, ale to vám vzkázali, ne?“ otázala se jich Pátá a pokynula jim na židle, aby se posadili.
„Zabil jsem ho. Použitím Chidori. Byl to Kisame,“ řekl Kakashi.
„Nezemřel jen na to. Otrávila jsem ho,“ namítla Antisha.
„Jak?“ nechápal Kakashi.
„Katanou. Je namočená v jedu, který způsobuje bolestivou, ale poměrně rychlou smrt. Jed i protijed jsou vlastní výroba,“ odpověděla Antisha.
„Ty jsi zasáhla Kisameho z Akatsuki svou katanou?“ zeptala se jí nevěřícně Tsunade.
„Když jsem dokázala ve třinácti na samostatné misi vyřídit pět ANBU, tak proč bych nezvládla tohle,“ ušklíbla se Ant.
„Jsem rád, že nejsi moje soupeřka,“ řekl upřímně Kakashi. Ant se na něj usmála a stiskla mu ruku.
„Už běžte. Bez urážky, ale na vaše cukrování nemám náladu. Misi dostanete až si dostatečně odpočinete. Zatím nashledanou,“ řekla Tsunade a oni odešli. Ještě se před dveřmi rozloučili, ale pak se vydali na oběd do jedné restaurace v centru vesnice.
Městem šli ruku v ruce a stále se něčemu smáli, na což se lidé překvapeně dívali a dorazilo je to, když Kakashi Ant objal kolem pasu a ona mu svou ruku dala na rameno a přitulili se k sobě.
V Ichiraku Ramen (tak se jmenovala ta restaurace) náhodou potkali Naruta, Nejiho, Ino, Hinatu a Sakuru.
„Ahoj, lidi,“ usmála se na ně Ant a spolu s Kakashim si k nim přisedli. Jinde nebylo místo.
„Nazdar,“ odvětilo všech pět mladých ninjů a překvapeně se na ně podívali.
„Jdu objednat jídlo,“ řekl Kakashi Antishi, která jen kývla a pozorně si prohlédla výrazy ve tvářích svých kamarádů.
„Co se tam dělo?“ optala se jí Sakura přemýšlivě. Došlo jí, že jsou pár. I ostatním. Jen ne Narutovi.
„Jen jsme zabili jednoho chlápka… Kisame se myslím jmenoval…“ řekla Ant a řekla jim vše o tom souboji. Ale jisté pikantnosti z jejich soukromí vynechala. Stejně jako to, že se jí vrátily vzpomínky. Nechtěla, aby to někdo věděl.
„Takže vy jste se dali dohromady?“ zajímalo Hinatu. Ani se u toho nezačervenala.
„Jo, ale pššš,“ usmála se Ant a všichni se rozesmáli. Z jejich pohledů bylo znát, že se s tím nebudou tajit.
„Čemu se smějete?“ zeptal se jich Kakashi, když se k nim vrátil. Ostatní se mírně zarazili, ale Ant působila uvolněněji než předtím.
„To neřeš,“ mávla Ant rukou a začala jíst.
„Už asi budeme muset jít…“ řekl najednou Neji a odešel i s Ino a Hinatou a Narutem. Sakura tam zůstala.
„Čau,“ křikla za nimi Ant. Mizeli celkem rychle.
„Jak to jde v nemocnici, Sakuro?“ optal se Kakashi Sakury.
„Dobře. Jak vám je? Antisha říkala, že jste byl zraněn,“ odpověděla Sakura a pozorně si ho prohlédla.
„Jsem v pořádku. Antie je skvělá léčitelka,“ odvětil Kakashi.
„Kdybys byl tehdy vzhůru, tak bys mi nevěřil a pokusil se v tom stavu dostat až do vesnice!“ namítla Ant a zasmála se i se Sakurou.
„Máš pravdu,“ pokrčil Kakashi rameny a Ant na něj málem (spíš schválně) hodila svou misku s nudlemi. Ta dopadla do jeho klína a on začal klít.
„Antisho!“ zařval na Ant, ale ta už byla pryč a běžela k němu domů, aby se tam schovala. Kakashi hodil peníze na stůl a rozběhl se za ní. Po cestě jí pořádně nadával, protože za ním zůstávala cestička z nudlí a všichni se mu smáli.
Dohnal ji až u něj doma, kde se (velice chytře) schovala do jeho postele a, aby mu pak unikla, tak se plazila pod přikrývkou ze strany na stranu. Skončil to tak, že vlezl za ní a začal jí líbat.
„Jsi mrcha,“ řekl, když se od sebe odtáhli, aby se mohli nadechnout a odkryli se.
„Já vím,“ usmála se Ant a uhnula před jeho dalším polibkem.
„A to na tobě miluju,“ prohlásil Kakashi, popadl ji zapas a stáhl pod sebe. Pak ji zalehl a začal jemně líbat. Pár hodin si užívali vášně, a pak usnuli.
Vzbudili se akorát na večeři. Ant tedy rychle něco uvařila a najedli se.
„Tak já jdu domů. Uvidíme se zítra?“ zajímalo Ant, když doumývali nádobí.
„Tady jsi doma,“ namítl Kakashi.
„Smůla, mám dům. Tak já mizím,“ odvětila Ant, vysmekla se z jeho objetí a vydala se ke dveřím.
„Tak zítra. Odpoledne u arény?“ navrhl Kakashi.
„Ve tři tam budu. A ty taky. Pokud se nedostavíš do patnácti minut, tak odejdu,“ prohlásila Antisha. „Ahoj!“ A zmizela. Kakashi se s ní ani nestihl rozloučit.
Na konci jeho ulice už ale pokračovala pomalým tempem a jen se tak procházela po Konoze.
„Antisho! Ahoj,“ pozdravil ji nadšeně Naruto, když se potkali u sídla Hokage.
„Čau, Uzumaki. Jak jde život?“ opáčila vesele Ant a bok po boku šli dál. Byli přece sousedi.
„Dobře. Ale schází akce,“ posteskl si Naruto.
„Hidan ti nestačil?“ utahovala si z něj Ant. Věděla, že nesmrtelný z Akatsuki ho málem zabil (Stimga je hrozná drbna).
„Nedělej si ze mě srandu! Když už jsme u té srandy… proč všude chodíš s Kakashim?“ optal se jí Naruto. A v jeho tváři se skutečně zračila zvědavost.
„A proč ne? Chodíme spolu.“
„No jo, ale všude?“ nechápal Naruto. U toho měl tak vyjevený výraz, že Antishu rozesmál.
„Naruto, Naruto. Prostě je Kakashi můj přítel,“ řekla Ant. Čekala, že si to už konečně uvědomí. Ale evidentně mu to nedocházelo.
„Ale to já přece taky. A Neji, Ino, Shino, Sakura a Hinata taky,“ namítl Naruto.
„Naruto. Myslím to tak, že já a Kakashi jsme pár. Prostě muž a žena,“ rozzuřila se Ant a Naruto se konečně plácnul do čela.
„Ahaaa, pročs to neřekla rovnou?!“ vyjekl Naruto.
„Pane bože…“ povzdechla si Ant a vystoupala po schodech do svého domu.
„Tak ahoj a dobrou noc,“ usmála se na Naruta, který mizel ve vedlejších dveřích.
„Čau,“ mávl na ni blonďák a zaklapl za sebou dveře. Ant se jen pousmála a vešla do svého domu. Znaveně zalehla do postele a spala.
„Naruto, neviděl jsi Antishu?“ zeptal se Kakashi Naruta, když ho náhodou ráno potkal na ulici. Už hodinu Ant hledal, ale ta, jakoby se propadla do země.
„Neviděl. Je mi líto, Kakashi-sensei,“ pokrčil rameny Naruto a pokračoval v cestě. Musel zajít za Hinatou.
„Tak ahoj,“ rozloučil se Kakashi a šel dál. Ale celé dopoledne ji nemohl najít.
Proto byl na místě setkání ještě chvíli předtím. Bál se, aby nezmeškal, protože pak by odešla.
S úderem třetí se před ním objevila Ant.
„Kde jsi byla?“ zeptal se jí starostlivě Kakashi.
„Ty jsi mě hledal?“ zajímalo Ant. Kývl, a tak se usmála.
„Přemýšlela jsem,“ odpověděla Ant.
„Ale kde?! Prošel jsem celou vesnici,“ odvětil Kakashi.
„U sebe doma. Asi tě nenapadlo se někoho zeptat, kde bydlím, viď?!“ usmála se Ant a rozcuchala mu vlasy. „Tak kam se chystáme?“
„Do kina. Promítají nový film,“ prozradil Kakashi.
„Jaký?“
„Uvidíš,“ zasmál se Kakashi a vzal ji kolem pasu. Tak se vydali do kina.
Z filmu se vyklubala dobrá komedie a oběma se celkem líbila. I když se v kině převážně líbali.