Samota, která bolí – nemusí bolet navždy - 11. část

Yamato se zarazil. Jeho pohled se ubíral stejně jako Kakashiho, k Nekomemu. V jednu chvíli se Nekome třásl strachy z Tsunadiny přítomnosti, ale teď bedlivě poslouchal a díval se jejich směrem. Pozornost Kakashiho projevu ho upoutala až zmínka o bojích mimo místo, kde byl tým z Konohy.
I jeho pohled se změnil. Yamato z toho neměl moc dobrý pocit a Kakashimu se také něco nezdálo, ale byl rozhodně více v klidu než ostatní.
„No, jak bych měl asi začít...“ a udělal tři kroky ke stolu Hokage, kde stál Nekome v přítomnosti Hyuuga Hiashiho a pokračoval ve své zprávě o misi, „...potkaly jsme větší skupinu ninjů, kteří se rychle přemisťovali opačným směrem od Narutova boje. Bylo nám to s Yamatem divné, sice jsme měli jít co nejrychleji na pomoc ostatním, ale tohle jsme nemohli nechat být, tak jsme je chvíli sledovali!“ a udělal další krok dopředu.
Nekome se snažil couvnout, ale neměl kam, protože už se těsně dotýkal stolu, který mu bránil v uhýbání. Yamato ho probodával pohledem, ale ne tak moc jako Kakashi. Kakashiho ledový pohled se do jeho těla zabodával jako tisíce ledových jehel. Nekome chtěl sice uhnout jeho pohledu, ale Kakashi ho stále pozoroval jako šelma svoji kořist, nenechal si ujít jediný pohyb jeho těla a byl připraven kdykoliv zasáhnout.
Kakashi skoro cítil, jak Nekomemu bije srdce čím dál rychleji, nevěděl ještě nic o tom, co to má znamenat. - Jestli má strach, nebo je to něco jiného. A z čeho by měl mít asi strach? Vždyť o něho tu vůbec nejde, nebo snad ano? - Přemýšlel a mezi tím pokračoval. Z Nekomeho raději svůj pohled nesundával, pro jistotu.
„Na jednom místě se zastavili a něco připravovali, vytahovali svitky. Ale stále jsme ještě nezasáhli.“
„Kakashi, můžeš být rád, že jsou všichni v pořádku, jinak bych ti musela nasadit tvrdý trest, jseš si toho vědom?“ přerušila ho Tsunade, která si nenechala ujít jediné jeho slovo.
„Jsem si toho vědom, Hokage-sama. Ale tohle nebyla jen nějaká naplánovaná malá akce, tady šlo a možná pořád jde o něco velkého,“ odpověděl Kakashi.
„Dobře pokračuj!“
Kakashi udělal další nenápadný krok k jejímu stolu a pokračoval: „Zaslechli jsme část jejich rozhovoru. Šlo o nějaké pečetící jutsu ve velkém rozsahu. Nevíme, jaké to mělo mít účinky a nemělo jít ani o nic jednoduchého, skupina byla navíc dost velká, takže muselo jít o něco složitého, jen pro vysoce školené...“ byl přerušen.
„Jak to jako myslíte – něco velkého. Tady šlo přeci jen o testování našich ninjů, akorát se to trochu vymklo kontrole,“ začal již mluvit Hiashi.
„Jestli můžu něco říct,“ zeptal se slušně Yamato a po svolení od Tsunade pokračoval, „bylo nám řečeno, že šlo sice jen o cvičení Narutových schopností, ale nechápu proč jste se domlouvali zrovna s cizí zemí, když otestovat Naruta mohl každý s vyšší hodností tady v Konoze, jen za použití Henge no Jutsu. A navíc, tohle se nevymklo málo kontrole. Kdyby to bylo málo, tak by teď vaše dcera i ostatní neleželi s těžkými zraněními v nemocnici!“
Nastala chvíle ticha. Kakashi si všiml, že Nekome nyní sleduje Hiashiho a střídavě Yamata. Chvíle trvala příliš dlouho a někdo každou chvílí musel to nepříjemné ticho přerušit. Nikdo ale nečekal, že to bude právě někdo jako... člen jednotky ANBU. Někomu se sice ulevilo, ale Tsunade byla dost nervózní z věcí, které se dozvídá, stejně jako většina osob v její kanceláři a ANBU to určitě také poznal, protože na nic nečekal a šel přímo k věci.

„Hokege-sama, dopadli jsme i zbytek týmu, o kterém nám podal hlášení Hatake Kakashi. Bohužel se nám nepodařilo zajmout jediného schopného výslechu. Vzdorovali zadržení. Ztráty na naší straně nulové, bohužel na jejich straně stoprocentní. Svitky, které měli být nalezeny u nich byly zničeny ještě před našim příchodem a nic se z nich nedalo získat. Počet ninjů na jejich straně bylo 12 a 3 členové ANBU měli co dělat, aby je porazili. Používali dosud neznámé techniky spojené s jednou hlavní technikou Genjutsu. Z techniny bylo možné se dostat jen zabitím osoby, která ji vyvolala.“
Tsunade vstala ze své židle.
„A co těla?“ zeptala se ihned.
ANBU věděl okamžitě co má říct: „Tělo dvanáctého bylo přeneseno do Konohy a jen čeká na lékařský tým.“
Tsunade se zatvářila zmateně: „Kdeje zbylých jedenáct těl, které jste měli také přinést?!“
„Zmizela. Nevíme co se tam stalo, ale když jsme porazili posledního z jejich skupiny, objevila se zvláštní záře, která zahalila všechno kolem a těla se rozpadla v prach. Vůbec nevíme co to mohlo být, ani co to vyvolalo.“
„Dobře, můžeš odejít. Jakmile tu něco dokončím, přijdu se podívat na to tělo, zatím... Shizune jdi s ním a začni s pitvou. Pak se k tobě přidám,“ přikázala ji Tsunade. Shizune odložila TonTona na podlahu a rázným krokem odešla. Byla i docela ráda, protože atmosféra v kanceláři houstla a nebylo zrovna dobré být v této chvíli po boku Tsunade.
Všichni přemýšleli nad tím, co právě řekl ANBU. Jen Kakashi s Yamatem si vyměnili pohledy, které jasně říkali: „Nic neříkej. Ještě není ta správná chvíle.“
Tsunade se již neposadila zpět do svého křesla, ale stála u rozbitého okna a dívala se, jak pomalu mízí hvězdy z oblohy a objevují se ranní červánky. Začíná pomalu svítat a všichni jsou už od včerejší noci stále u Hokage.
Tsunade se neotočila a jen do prázdného okna řekla: „Pokračuj!“
Kakashi nečekal: „Je tu jedna věc, kterou jsme vám hlavně chtěli sdělit, Tsunade-sama. Když se ninjové připravovali na svůj plán a byli již moc blízko Konohy, zasáhli jsme. Bohužel většina stihla utéct, nebyl čas je všechny pronásledovat, ale o to tu nyní nejde. Jeden řekl – hlavně neříkejte to jméno – nevěděli jsme a vlastně ani nevíme, o koho se jedná. Jediné co při svých přípravách stále dokola opakovali, tak bylo – Kočka."

Poznámky: 

ti, kteří čtou pozorně tak si možná všimli, že dílek je o něco delší snažila jsem se vám dnešní dílek málinko prodloužit .. a už se pomalu snažím napsat další díl na příští týden .. jde to těžko, ale představu a cca 5 řádků již mám ..

důležité!! pozor také spoiler!

poslední slovo Kočka je v díle dost důležité a to hlavně jeho japosnký překlad komu to ještě nedošlo, tak se nechte překvapit v příštím díle .. možná se totiž pomalu blížíme ke konci tohoto příběhu ..